lucid komentáře u knih

Brr, musím se otřepat, ale nikoli chladem. Před vydáním publikace mi byl L. Mattuš sympatický a webovému projektu, jehož je součástí, jsem fandil, ale tato kniha byla pro mne velkým zklamáním. Kdybych nic o dýchání a chladu nevěděl, tak nevím, zda by mne tato všudypřítomná prezentace sebe sama a podprahová reklama na kempy a akce, které dotyčný pořádá, spíše od otužování neodradila. K tomu určitě přispěl i šroubovitý styl psaní, kdy se autor stylizuje do role mentálního guru, který tupému stádu ovcí musí neustále opakovat to, co již bylo několikrát zmíněno předtím. Nejpřínosnější je podle mne poslední, praktická část. Knihy si většinou kupuji, abych se k nim mohl vracet, ale tuto jsem poslal dál.

Méně sebestředná a tedy sympatičtější než Chladová terapie od L. Mattuše. Moc ale nechápu proč je kniha nazývána „biblí otužilců“. Těch rad je tu docela poskrovnu. Při čtení či poslechu je vidět, že Vencl není ani filozof, ani duchovní guru, ale tělocvikář, který si rád hřeje své sportovní ego, ale naštěstí nemá místo mozku biceps, což dokáže příjemně projevit např. jak vztahem k ekologii, tak i podporou pacientů s cystickou fibrózou. Nevím nakolik je kniha motivační, do ledové vody jsem lezl mnohem dříve, než jsem v médiích zachytil Venclovo jméno, ale spíše než průvodce otužováním je průvodcem po Venclově cestě za rekordem.

1 27.01.2024

"Způsoby myšlení a chování uvedené v knize autor sám úspěšně vyzkoušel" ... a zemřel v "požehnaném" věku 51 let. Děkuji, nechci! To se raději budu inspirovat někým kdo se dožil dvojnásobku.

Stále aktuální klasika.

2 01.02.2022

Mám knihu i s věnováním autorky, ale bohužel, byla pro mne velkým zklamáním. Pro toho, kdo se s problematikou zdravé výživy snad vůbec nesetkal, je možná vhodným úvodem, nicméně stejně bych mu ji nedoporučil, a to zejména kvůli podprahové manipulaci, kdy spousta poněkud diskutabilních názorů samotné autorky je zde prezentována jako fakta, což má podtrhnout i odvolávka na to, že "výzkumy potvrdily" nebo naopak nepotvrdily, aniž by ovšem podobná tvrzení byla jakkoli podložena odkazem na citace a relevantní odbornou literaturu.

3 27.12.2021

Medailonky z cyklu Tajnosti slavných si rád čtu na Krajských listech, a to právě proto, že se v nich člověk dozví spoustu nových věcí. A to si myslím, že o filmech a hercích toho mám načteného poměrně dost. A před paní Janovskou smekám, protože "sběr článků všeobecně známých z televize, časopisů.." vypadá úplně jinak.

2 05.11.2021

Nenechte se odradit názory od někoho kdo knihu ani nepřečetl. Odkazy v knize samozřejmě jsou a jsou řádně odzdrojované. Kniha je sice místy už mírně zastaralá, nicméně za přečtení rozhodně stojí.

03.10.2021

Poprvé jsem četl v r. 1977, kdy ji Albatros vydal v brožovaném vydání v edici Karavana. Pro kluka to bylo tehdy zjevení. Po r. 1989 jsem si proto musel opatřit "souborné" vydání Nobodyho z nakladatelství Návrat. Samozřejmě: nelogičnosti, naivita, nicméně je to jako s filmovými mayovkami … nostalgie, u které stačí zavřít oči, nepřemýšlet a nechat se unášet vyprávěním, ve kterém člověk ví co je dobro a co zlo.

3 15.07.2021

Jiný pohled na stejnou věc, podle mne věrohodnější než stylizované vyprávění od Krakauera. Z hlediska literárního ale žádná bomba, na rozdíl od cen některých místních šmelinářů, kteří naopak neví do jakých výšin by cenu za výtisk vyhnali.

2 13.07.2021

Naprostý bizár. Nejde ani tak o samotnou knihu, jako o strategii nakladatelství, které tuto (a další podobné dvě knihy) zcela záměrně vydalo v pouťové obálce, lákající čtenáře na potenciálně nové poznatky z oblasti výživy či zdravého životního stylu. Je to jako vydat s lákovou turistickou obálkou "Cesty po Řecku" od Pausánia ze 2. století našeho letopočtu a tvářit se, že se jedná o aktuální cestopis, případně bez komentáře vydat jako "vědecké" dílo "O nerovnosti lidských ras" od J. A. de Gobineaua, jeden z ideových zdrojů nacismu. Ke knize je tedy potřeba přistupovat výhradně jako k historickému artefaktu poplatnému době svého vzniku, tzn. r. 1922. Arnold Ehret sice byl "profesor", jak hlásá obálkový titulek, ale kreslení, jehož naprostá většina "odborných" názorů byla zjevně nesmyslná již v době svého vzniku: např. bílou barvu kůže vysvětluje jako důsledek hlenem nabitých bílých krvinek ucpávajících tělní systém. Samozřejmě chápu, že se jeho dílo stalo inspirací pro řadu dnešních naturopatů a alternativní příznivce různých výživových směrů, včetně veganství či frutariánství, ale s vědeckým poznáním nikdy neměla a nemá vůbec nic společného. K samotné knize je tedy třeba přistupovat opravdu jen jako k četbě klasiků, které není možné posuzovat dnešními měřítky. Jako odpad ale hodnotím přístup nakladatelství.

Kdysi dávno jsem si ji se zájmem přečetl, proč tedy to nulové hodnocení? Protože Stéphane Bourgoin je podvodník a patologický lhář, který si vymyslel i vraždu vlastní partnerky. Jak potom věřit údajům v knize?

Kdyby příroda chtěla, aby člověk jedl pouze rostlinnou stravu, zařídila by to tak, aby byl býložravec. Do objektivní publikace má tato kniha daleko.
…to bluenite: základem knihy je manipulace a zkreslení vědeckých studií, podrobnosti např. na: https://www.healthline.com/nutrition/how-not-to-die-review

1 04.01.2021

Jak napsat bestseller, když se Vám ve vlastním oboru příliš nedaří a knihy nemají patřičnou prodejnost? Stát se obhájcem těch, kteří mají černé svědomí, když se cpou přes den hamburgerem s hranolkami a večer rakvičkou se šlehačkou, a chtějí slyšet, že nedělají nic špatného. Pak stačí využít svého společenskovědního vzdělání, poskládat pár příběhů z minulosti a pustit se do "demytologizační" analýzy současných dietetických autorit. Jejich odborné argumenty Levinovitz většinou prohlásí za nesmysly s tím, že on ví, že pravda je jinde, což mu mají potvrdit, dle jeho soudu, "skuteční" vědci, se kterými vedl rozhovory a kteří kupodivu jeho domněnky jen potvrzují. Dva z těch, které v knize hojně cituje (P. Gibson a P. Zeitler), pak napsali i pochvalné recenze o tom, jak je ta kniha skvělá a pro lidstvo potřebná. Bohužel, není!

3 14.12.2020

Josef Nesvadba byl jedním z nejčtenějších autorů mého mládí. Některé povídky mám i v různých knižních vydáních, ale toto bylo fakt peklo…

11.11.2020

Snad nejhorší kniha o hubnutí, kterou jsem kdy četl. Dan Kopál, který této knize propůjčil nejen svou "tvář", ale měl být i živým důkazem účinnosti dietních pokusů p. Málkové a její organizace STOB, zemřel 26.10.2020 na komplikace spojené s nemocí covid-19. Podle M. Zounara, který s ním kdysi moderoval pořad Prima vařečka, to souviselo s tím, že "byl hodně, hodně při těle". Hlavně že hubneme s rozumem, zdravě a natrvalo... K reakci ivamal výše (zřejmě paní I. Málková): Vaše organizace STOB je podle mého soudu jen byznys parazitující na těch, kteří chtějí zhubnout. Nejde o to, že mne Vaše kniha neoslovila, ale o to, že Vaše metoda může v praxi fungovat jen problematicky, o čemž svědčí i to, jak sama uvádíte, že cca 50 % Vašich klientů si není schopno váhový úbytek podržet. Nicméně chápu, že velké procento těch, kterým se to nepodaří, bude opět vyžadovat nějakou Vaši "terapeutickou" pomoc.

27.10.2020

Dával jsem zde odkaz na seriózní a výstižné zhodnocení této "studie", ale zřejmě se to adminům nelíbilo. Proto jen krátký citát od doc. MUDr. Pavla Kohouta, Ph.D. "…dr. Campbell úmyslně zamlčuje fakta, na která přišel při svých vědeckých bádáních, a ořezává pravdu tak, aby se mu hodila k potvrzení předpokladů a předem daných hypotéz, směřovaných na podporu "veganské krmě". O tom, bohužel, celá kniha Čínská studie je."

2 17.08.2020

Pánové ve své knize uvádí citát, který končí slovy: "Lidé, kteří všechny tyhle nesmysly propagují, by si opravdu měli jít někam ven provětrat hlavu. A hlavně by měli tu hlavu vytáhnout ze svého zadku." Přesně to se vztahuje na autory samotné.

1 15.08.2020

Druhá knížka od pana Junka a stejné utrpení. Nikoli snad kvůli zaměření či výběru osobností, ale kvůli samotnému stylu psaní. Pan Junek obecně píše záměrně květnatě a šroubovitě a asi si myslí jak je jeho jazyk poetický a on sám jak je skvělý a vtipný stylista. Podle mne jsou ale jeho texty těžká nuda. Bohužel.

19.04.2020

Asi nejfundovanější překlad jednoho ze základních textů staročínské filosofie. Autor je přední český sinolog, který staročínštinu v současné době přednáší na univerzitě v Heidelbergu. Příznivci převyprávěných veršů, které ale s autentickým textem nemají mnoho společného, jsou samozřejmě zklamání, ale je to podobné jako chtít posuzovat dílo W. Shakespeara na základě příběhů zpracovaných v knize „Z oříšku královny Mab“. Podrobnější výklad a komentář k překladu jednotlivých veršů je včetně čínského originálu pak uveden v publikaci: David Sehnal: Kniha Laozi. Překlad s filologickým komentářem. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Praha 2013, str. 466, ISBN 978-80-7308-456-1.

3 24.07.2019