lulucinax
komentáře u knih
Žiju bez dětí
Martina Hynková Vrbová
Já mám děti, jsem za to moc ráda a chtěla jsem si přečíst knihu o ženách, které je nemají a co je vedlo k tomu rozhodnutí, na které má každý právo a rozhodně si do toho nemá od nikoho kecat.
Námět super, ale zpracování dost pokulhává. Přepis rozhovorů se mi zdál doslovný, takže se dialogy špatně četly. Výběr žen nepokládám vůbec za šťastný, polovina z nich tíhla k ezoterice a byla podivně trhlá.
Dále tam byl lesbický pár, který měl mezi sebou věkový rozdíl jedné generace, což bylo dost zarážející a jejich výpovědi také. Čekala jsem "normální" ženy, které zkrátka necítí potřebu mít děti. Abyste mě špatně nepochopili, proti lesbám vůbec nic nemám. Spíš nechápu, proč autorka zvolila samé extrémy? Proč nenašla nějaké obyčejné ženy, se kterými se hodně žen může ztotožnit? Takhle to vypadá, že takové ani neexistují. Pak tu jsou samozřejmě ženy, které děti mít nemohly (čti jedna) - hned ten první a byl fajn. Ještě mě trochu mrzí, že třeba autorka se nesvěřila se svým příběhem.
Celkově mě tyto životní výpovědi nudily a přišli nezajímavé, také se často přeskakovalo tématem sem a tam.
Neděle odpoledne
Viktorie Hanišová
Kniha patří mezi ty, které vás jednoznačně budou vytáčet. Ale našla jsem tam i nějaké vtipné pasáže, respektive spíš černý humor. Ono záleží jakou máte náladu.
Zkrátka rodinné drama s tajemstvím.
Sledujeme život malého chlapce Tea, ze kterého se v průběhu děje stane dospělý muž. Jeho otec každou neděli odpoledne někam chodí a on ani vy netušíte do samého konce kam a hlavně proč? (A to proč jsem jsem si říkala i na konci :D)
Jeho kamarád "Vychcan" má tu přezdívku právoplatně a i když Teovi trochu pomohl, možná by bylo lepší ho nepotkat.
Poupátka
Hana Lehečková
Jak křehké může být dospívání?
Příběh o jedenáctileté Františce, která navštěvuje dramatický kroužek.
Zní to nevinně, ale je to ten typ knihy, kvůli které byste děti nejraději zamkly doma a nikam je nepustily. Skvěle vykreslené postavy a emoce, při jejichž čtení vás bude svírat na hrudi. Ještě navíc, když víte, že kniha má autobiografické motivy. Františky a některých jejích kamarádek mi bylo líto.
Kniha je napsaná velmi čtivě a citlivě vzhledem k tématu. Bylo poznat, jak dívky na situaci reagují vzhledem k tomu, jak jsou vychovávány a jak se o ně rodiče zajímají. Je důležité, aby v nich měly oporu a cítily lásku, jinak pak rychle přilnou k někomu jinému a nechají se snadno zmanipulovat.
Nad čím mi zůstával rozum stát, je to, že všichni to věděli, ale nikdo s tím dlouhou dobu nic nedělal.
Dravec
Marek Epstein
Od autora jsem dosud četla jen povídky, které mě vždy něčím zaujaly. A teď konečně přišel na řadu jeho román/thriller, který mě ihned pohltil. Začátek byl velmi srdceryvný a nikomu bych nepřála takovou situaci zažít.
Děj vyprávěli postupně tři vypravěči - matka, dcera a otec, takže se vám dostane úplný obraz od všech hrdinů.
Kniha je velmi čtivě napsaná a do postav jsem se lehko vžila. Emoce tu každopádně nechybí. Je až neskutečné, jak vám někdo může zkomplikovat život a vzít vám to nejcennější.
Pokud máte rádi rodinná dramata, tak by vás rozhodně neměla minout.
Annin útěk
Mattia Corrente
Moc pěkná oddechová kniha.
Kniha je především o zamyšlení o životě, o našich rozhodnutích, takovéto co by kdyby. Četla se velmi dobře a pěkný příběh, který jsem si užila.
Jen jsem si říkala, proč až po roce ji Severino začal hledat?
A proč ona odešla až v tolika letech?
Možná mi to jen uniklo.
1984
George Orwell (p)
Knihu jsem si přečetla spíš z povinnosti a moc mě to nebavilo. Špatně se mi to četlo a přišlo mi, že se tam hodně věcí opakovalo. Chápu myšlenku, ale pár věcí mi přišlo nelogických. Ještě si přečtu Farmu zvířat a s Orwellem končím.
Símka
Lucie Hušková
Símky mi bylo moc líto, prožila si tzv. studený odchov, ale kdyby jen to. Símka stále věřila, že když bude lepší, bude ji mít její matka ráda. Přitom mateřská láska by měla být automatická a přirozená.
Autorka skvěle vystihla emoce a charaktery postav. A také ve mně vzbudila velké emoce. Její matku jsem nenáviděla, litovala jsem Símky a říkala si, tak už se na ni ksakru vykašli! Určitě na to bude nějaký psychologický komplex.
Těším se na autorčinu novinku Kolem dokola.
Beze stopy
Eva Brykner
Beze stopy je kvalitní psychothriller od české autorky, který přečtete jedním dechem. Napínavý od začátku až do konce.
V thrillerech už mám něco načteno, takže jsem odhadla vraha správně, ale i tak jsem byla překvapená zajímavým rozuzlením.
Autismus & Chardonnay 2: Pozdní sběr
Martin Selner
„Někdy je ve světě autismu prostě správné rajčata ze salátu vyndat, až když je salát hotový, než je tam vůbec nedávat.“
Nic není tak, jak vypadá. Dvojka se mi snad líbila ještě víc než jednička. Autor pracuje ve stacionáři s dětmi, které mají autismus. V knize popisuje příhody, které vyznívají humorně a vtipné i jsou. Ale pak se nad nimi člověk zamyslí a je mu z toho všeho trochu smutno.
Některé děti se chovají jako “normální” děti, mívají záchvat vzteku, nemůžou pochopit některé věci, nezvládají běžné úkony, nedokáží se přizpůsobit ostatním dětem apod. Jenže ty děti už nejsou malé, není jim tři nebo pět let, jsou starší a to je ten problém. Rodiče už je nezvládají a tak během týdne bydlí ve stacionáři, kde se o ně stará Martin spolu s dalšími kolegy.
Zajímalo by mě víc z Martinova života, jeho minulost a vztahy, kromě vztahu k vínu, to už víme :)
Hodiny
Michael Cunningham
Trochu jsem se bála, že jsem nečetla nic od Virginii Woolfové, ale vůbec to nevadilo, takže VW se bát nemusíte. A časem ji také zkusím.
Pak jsem se vylekala tím nahuštěním textem, kde jedna strana má většinou maximálně dva odstavce, ale děj byl naštěstí čtivý. Příběh vypráví o jednom dni třech žen a jejich osudy se protnou. Vyprávění působí obyčejně, avšak je v něm spousta emocí a úvah, které vás nutí se zamyslet nad životem hrdinek i tím svým.
Sem tam mi myšlenky odbíhaly, ale román se mi celkově líbil a od Michaela Cunninghama si ráda přečtu něco dalšího.
To prší moře
Radka Třeštíková
První kniha od této autorky a hned si mě získala, určitě sáhnu po další. Ale až se trochu otřepu z té deprese. Člověk si ani pořádně neuvědomuje, jak zásadní je vliv rodičů a výchovy.
Vypravěč
Anna Bolavá (p)
Tento netradičně napsaný mysteriózní román jsem si už dlouho chtěla přečíst. Netradiční je v tom, že v nich vystupuje vypravěč, který komunikuje s postavami románu. A mysteriózní proto, že je v nich červ, který žije v podzemí a ztělesňuje svědomí a všechny špatnosti.
Byla to jízda a já hltala stránku za stránkou. Zajímalo by mě, kdyby autorka napsala thriller, protože čtení by bylo o infarkt.
Takže pokud hledáte okořeněné rodinné drama, ve kterém se odkrývají všechny tajemství a křivdy, směle do něj.
Není úniku
Yrsa Sigurðardóttir
Pokud hledáte něco děsivého s nechutnými detaily, tohle je to pravé pro vás.
Kniha mě docela zklamala. Sledujeme dvě dějové linky. V jedné je vyšetřování brutálního vyvraždění rodiny, které na mě působilo nudně, hodně popisů a detailů. V té druhé je, co se stalo před tímto incidentem a ta byla zajímavá a bavila mě. Né, že bych se vyloženě bála, ale radši jsem knihu četla během dne, než večer před spaním :D
Přišlo mi, že některé věci byly nelogické. A taky mi úplně nesedlo samotné rozuzlení a zápletka.
Jáma
C. J. Tudor
Chtěla jsem zkusit po delší době horor a také tuto autorku. Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla na její styl psaní, ale nebylo to vůbec špatné. Jáma vás určitě nenechá chladnými.
Litovala jsem dětí, které v knize trpěly. Šikana by se měla vymýtit, protože důsledky jsou katastrofální.
Takže se mi kniha nečetla lehce, ale byla čtivá a příběh napínavý. Střídala se minulost s přítomností a to mám v knihách ráda.
Přišlo mi, že na některé otázky jsem nedostala odpověď, ale možná to tak mělo být, možná je něco mezi nebem a zemí. Nicméně já jako realista na takovéhle divotvornosti, nebo jak bych to popsala, zkrátka nejsem a trochu mi vadily. Čekala jsem, že přijde logické vysvětlení, ale chápu, že někteří to naopak ocení.
Za přečtení jsem ráda, ale mám pomyslně odškrtnuto a dál už zkoušet tuto autorku nepotřebuji.
Nikdy se nepřestala usmívat
Martin Štefko
V knize se střídají kapitoly sezení s psychiatrem, kde Alexandra vypráví o svém dětství, které bylo příšerné a litovala jsem ji. Až jsem si říkala, jestli se tohle mohlo dít jednomu člověku.
A kapitoly vražd, které jsou ve většině případů dost brutální. Fotograf mi uvízl v paměti. Fuj. Navíc knihu doplňují děsivé obrázky.
I přes všechny nechutnosti se četla velmi dobře a je skvěle napsaná. Nerada jsem ji odkládala a byla netrpělivá.
Závěr mě malinko zklamal, ale nechci zabíhat do detailů, abych vám něco nevyzradila.
Nejspíš se podívám po dalších knihách autora, ale až setřesu toho fotografa, jestli vůbec. Zaujalo mě, že si autor vydával své knihy sám a pak začal v tomto nakladatelství vydávat i knihy jiných autorů.
Mrazivá náruč
Jana Jánská (p)
Začátek knihy mě úplně dostal. Valerie mi bylo strašně líto. Chování její matky k ní bylo naprosto otřesné, ještě v takové situaci. Má nenávist k její matce Marcele přetrvala až do samého konce knihy.
Jedná se o velmi čtivý psychothriller, který jsem nerada odkládala. V thrillerech mám celkem dost načteno a přestože se mi pachatele povedlo odhadnout celkem brzy, vůbec to nevadilo a byla jsem zvědavá, jak se bude příběh ubírat dál. Nemohla jsem si nevšimnout, že kromě toho, že většina postav byla šílená, téměř všichni hrdinové měly ve jméně “R, náhoda? Nemyslím si: Valerie, Roman, Marcela, Bára, Marie, Laura, Igor, Radim, Marek, Petr, Jirka...
Moc děkuji autorce za příležitost si knihu přečíst, byl to opravdu mrazivý zážitek, na který jen tak nezapomenu.
Co si z knihy odnáším je to, že i když jsme vyděšení, všímejme si prosím okolí.
Paví hody
Jan Štifter
Tahle kniha mi dala celkem zabrat. Nemohla jsem se do ní vůbec začíst. Místy mě chytla, ale pak mi zas myšlenky utíkaly všemožně. Takže mi zcela jistě dost věcí a spojitostí uniklo. Autor rozhodně píše dobře, jen příběh mi asi nesedl. U jeho knih je potřeba se dost soustředit a občas se mi netrefí do nálady.
Od Jana Štiftera mě ještě čeká Světlo z Pauliny z edice tvář a pak si dám od něj (chvíli?) pohov. Za mě byl zatím nejlepší Café Groll.
Dívka, která kopla do vosího hnízda
Stieg Larsson
Knihu jsem poslouchala jako audioknihu, jinak bych ji neučetla. Autorův styl psaní je na mě až moc rozvláčný a popisný, ale hlas Martina Stránského se pěkně poslouchá, místy jsem slova ani nevnímala.
V téhle knize mi přišlo, že nebylo tolik děje a napětí, ale bavila mě linka Eriky.
Soudní proces mi nepřišel moc zajímavý, ačkoli je to nejspíš tím, že jsem zvyklá na Grishama a poslouchala jsem ho před touto knihou. Stejně jako předchozí díl skončil velmi napínavě, ale nevím, zda se pustím do dalšího pokračování. Možná až za delší dobu, abych věděla, jak se příběhu zhostil David Lagercrantz.
Mrtvá zóna
M. W. Craven
Má oblíbená rozečtená série v hlavní roli s detektiv seržantem Washingtonem Poe a Tilly Bradshawové si drží laťku na stejné výši. A už mi zbývá jen Botanik. Jedná se opět o zajímavý případ, který se tak zamotá, že už si myslíte, že se z toho nedá vymotat, ale autor to zvládl velmi dobře. Knihu jsem poslouchala a občas mi myšlenky lítaly mimo. A stále u mě vede Černé léto jako nejlepší díl.
Díky krátkým kapitolám, které končí napínavě, musíte poslouchat stále dál. I když u poslechu mi je to jedno a klidně stopnu uprostřed věty či slova :D
Text
Dmitry Glukhovsky
Od autora jsem už četla Povídky o vlasti a nebyly vůbec špatné. Tato mi ležela v knihovně dva roky a jsem ráda, že jsem se k ní konečně dostala.
Autorovi se velmi dobře povedlo vykreslit hlavní postavu i prostředí, takže vás kniha hned vtáhne do zajímavého děje. Bylo tam jedno místo, kdy jsem si říkala, že to bude nudné, ale jsem ráda, že jsem vytrvala, protože text začal být akční a já obracela stránku za stránkou.
Líbí se mi jeho styl psaní a humor. Hrdinovi nešlo nefandit a dokázal svými činy velmi překvapit. Skvělý konec.
