mag097
komentáře u knih

Alena Mornštajnová je prostě sázka na jistotu. Slepá mapa je dalším silným příběhem, který se čtenářem zůstane i po jeho přečtení. Tři generace, tři ženy a tři režimy, díky kterým se jejich život vyvíjel jinak, než by si samy přály a představovaly. Autorce se opět podařilo přiblížit svým čtenářům část české historie, na kterou bychom neměli zapomínat.


Příběh, který je silný a křehký zároveň, příběh o osamělosti a touze někam patřit, příběh skrývající romantickou linku i detektivní zápletku, příběh má zkrátka od každého něco a každý si v něm něco najde.
Určitě vám doporučuji, aby jste se taky vydali do bažin, do osamělého světa plného racků, mušlí a kukuřičné kaše, zkrátka až tam, kde zpívají raci.
Pro mě jedna z nejlepších letošních knížek


Knížka je psaná velmi specifickým jazykem bez přímé řeči a příběh tak může působit poněkud odosbněně, opak je ale pravdou. Knížka vás absolutně pohltí, protože není nijak natahovaná, nejsou zde žádné výplňové pasáže.
Zuzanin dech není pouze příběh o válce ale i sondou do mezilidských vztahů. Opět mě donutil přemýšlet nad tím, jak je vůbec možné, že se takové věci děly.
Knížka není vhodná pro slabší povahy, autorka přistupuje k popisům velmi realisticky.


České autorky mě nepřestávají překvapovat. Petra Dvořáková dokázala skvěle proniknout do hlavy chlapa v krizi středního věku, sympaťáka, kterému ale chcete občas jednu vrazit. Ještě lépe popsala nemocniční prostředí.
Je to vlastně "obyčejný" příběh ze života jednoho doktora, který zpackal co mohl a domu mu to neklape, zkrátka se tím životem plácá. Knížka je bravurně napsaná, autorka skvěla vystavěla postavy, do kterých promítla typické české charakterové vlastnosti.


Noční pták je výborný thriller/detektivka, který je napínavý až do poslední stránky. Hlavní záporák si pohrává s psychikou svých obětí, díky čemuž je dožene až k sebevraždě. No, fuha, nebudu vám lhát, během čtení mi běhal mráz po zádech a četla jsem každou volnou chvíli.
Navíc postava detektiva Frosta je sladkou třešničkou celého příběhu, díky které mám ještě větší chuť se hned pustit do pokračování této série :)


Knížku jsem ráno otevřela a přečetla na jeden zátah, až tak silný příběh to byl.
Pokud jste Vrány ještě nečetli, vzhůru na ně, nešlápnete vedle


Je to skvělý příběh o rodinných vztazích, o těžkém životě matek samoživitelek i o problémech stáří. Je to příběh, který se vám vryje pod kůži a budete na něj po jeho dočtení ještě dlouho vzpomínat.
Autorka používá sice poněkud strohý styl psaní, ale právě to se mi na knížce moc líbilo, že byla taková správně "surová".


Po dlouhé době jsem sáhla na knížku od české autorky a musím říct že mě tato kniha příjemně překvapila. Příběh se nevleče a už od prvních stránek vás nutí číst dál a dál. Knížka také přináší jiný pohled na dobu holocaustu, není to klasický příběh z období 2SV, za což si u mě získává velké plus. Určitě stojí za přečtení!


Autorka opustila rodinná dramata a vrhla se detektivky...a já jsem víc než nadšená. Knížka je čtivá a nedá vám spát, posledních 100 stránek jsem přečetla jedním dechem. Autorka dobře vystavěla celý příběh, každou chvilku se na situaci díváme z úhlu jiné postavy a pomalu se jim dostanete do hlavy... ke konci si už stejně tušíte kdo je asi vrah ,ale stejně, nikdy nevíte co se stane o stránku dál ;)


Naprosto chápu, proč je Michaela Klevisová tolik populární. Vraní oko je věrohodná, uvěřitelná detektivka z českého prostředí, která si na nic nehraje. Žádná překombinovanost, žádná zbytečná akce a pokud jsou její předchozí knihy jako tato, tak se divím, že z toho ještě nikdo nenatočil seriál. Tohle by se totiž českému divákovi kriminálek moc líbilo.
(Edit: Dům na samotě byl zfilmován)
Narovinu ale říkám, že kniha nemusí sednout všem. V první třetině se jenom seznamujeme s postavami a autorka nám dává prostor, abysme si sami vymysleli své teorie, kdo koho zabije a proč. Pokud máte rádi krváky a akční scény, Michaela Klevisová nebude úplně pro vás. Pokud vás ale baví psychologie postav a pomalejší vyšetřování, mohlo by se vám to líbit.
Postava hlavního vyšetřovatele není v příběhu moc výrazná, díky tomu asi můžete číst sérii napřeskáčku jak se vám za chce. Byla to příjemná změna, neřešit ke klasickému případu i ztrátu detektivovi manželky, vraždu jeho dítěte nebo aféry s kolegyněmi.


Tak tahle knížka mi doslova vytřela zrak. Čekala jsem uhlazený, pohodový příběh, ale pod milou obálkou se skrývá drsné vyprávění popisující utrpení běžných lidí v poválečném Německu.
V Kavárně u Anděla potkáte spoustu svérázných postaviček ( v kterých se možná budete chvílemi ztrácet) a autorka vás nechá nahlédnout na jednu událost z úhlu více postav, za to velký palec nahoru.
Těším se na její pokračování.


Po dlouhé době jsem sáhla po knížce od které jsem se nemohla odtrhnout. Knížka je napsaná velice čtivě, její rozdělení na krátké kapitoly tomu ještě pomáhá a vy máte tendenci číst dál a dál. I když jsem už pomalu tušila jaká bude hlavní zápletka, stejně mě autorka v mnoha detailech dokázala překvapit.
Co bych ale knize vytkla je poslední kapitola, ta mi přišla poněkud zbytečná


Ignis fatuus vás vezme do šumavského pohraničí v době, kdy nebylo radno se tu jen tak potloukat. Skupina vědců je vyslána, aby prozkoumala neznámé světelné jevy, které se v lokalitě začaly objevovat. Jenomže nic není tak, jak se na prvni pohled zdá....jsou tam bludičky? Západní agenti? Nebo něco úplně jiného...?
Musím říct že toto byla pecka. Nejenom že je knížka napínavá a děsivá, autorka má navíc nádhernou češtinu a já si tak při čtení krom příběhu užívala i jeho sloh. Bavilo mě propojení fikce s dobovými dokumenty, díky kterým působil celý příběh velmi autenticky.
V druhé polovině knihy se pro mě příběh začal lehce motat v kruhu a já už navíc nebyla schopná odhadnout, čemu vlastně můžu věřit a čemu ne. Na konci se ale kniha krásně rozmotala a celé to do sebe zapadlo.
S příběhem jsem strávila skvělých skoro 14 dní a na knížku a osudy jejich hrdinů určitě jen tak nezapomenu. Bylo to drsné, nemilosrdné a ponuré. A to já můžu!


Knížka má jenom něco málo přes 200 stránek, autorka tedy nejde úplně do hloubky, i tak se jí podařilo vystavět neuvěřitelně silný příběh a dotknout se mnoha témat. Pro mě nejsilnější bylo asi téma mateřské lásky.


Jiří Hájíček v této knize představuje klasické téma české literatury, a to otřesné rodiné vztahy. Marie je čerstvě rozvedená, má stárnoucí rodiče a špatné vztahy se sestrou....
No a moc víc nevím, co k tomu říct. Knížka mi bohužel svým stylem vyprávění nesedla. Působilo to na mě dost odtažitě a měla jsem pocit, že příběhu chybí ústřední dějová linka. Na druhou stranu podobný pocit jsem měla i u knihy Věci, na které nastal čas od Soukupové, kterou ale vím, že většina z vás miluje, takže se Plachetnice asi bát nemusíte.
Abych ale nebyla jenom kritická, musím autora pochválit za vykreslení ženské postavy. Málokdy se stane, že by autor jakožto muž dokázal věrohodně vykreslit ženský charakter. A Jiřímu Hájíčkovi se to povedlo.
2,5/5


Zahrada mrtvých duši je příběh, že kterého na vás dýchne deprese hned po přečtení prvních pár stránek...
Román vypraví bolestný příběh jedné rodiny, který je obklopen řadou tajemství. Po smrti otce Marek dostane podivný vzkaz od své sestry, kterou řadu let neviděl a která ani nedorazila na pohřeb.
Ve vyprávění se střídají tři postavy, Marek, jeho sestra Šarka a jejich otec Jan. Celý příběh vyplouvá na povrch velmi pomalu a nutí čtenáře číst dál a dál. Z každé stránky na vás dýchá depka a někdy se i bojíte číst dál, protože víte, že to co přinesou další stránky nebude dobrý...
Kromě samotného příběhu mě kniha ohromila i nádherným jazykem. Tohle byla doslova pocta českému jazyku. Lukáš Boček píše neuvěřitelně! Knížka je díky tomu literárním zážitkem, stejně jako například Paví hody od Jana Štiftera.
Ke knížce mám pouze jednu výtku, místy na mě byla moc pomalá a k maximální spokojenosti mi chybělo jen to, aby byla o pár stránek kratší.
I tak vám Zahradu mrtvých duší, stejně jako další knihy z edice Tvář doporučuju a další autorovu knihu budu netrpělivě vyhlížet.


Válečných příběhů jsem už přečetla spousty, některé mě zasáhly méně, jiné pro změnu více. Dívka v zeleném svetru se ale řadí mezi ty, které si sebou ponesete v srdci celý život.
Dívka v zeleném svetru vypráví příběh polských Židů, kteří se během války ukryly v kanalizačním systému města, a doufali, že zde přečkají válku.
Hlavní předností této knihy je její autentičnost, autorka sama totiž tento příběh zažila. Jako malá holčička strávila část války v kanalizaci se svými rodiči a mladším bráškou, kde přežívali v pro nás nepředstavitelných podmínkách.
Okouzlující na této knize je, jak moc je z ní cítit, že autorka vypráví svůj vlastní příběh. Při čtení ani nemáte pocit, že čtete. Máte spíš pocit, že s autorkou sedíte někde v kavárně a ona vám vypráví svůj příběh. Ne vždy postupuje chronologicky, občas řekne, že už si něco přesně nepamatuje. A vy jenom nasloucháte. O tom jak tatínek vyráběl falešné dna skříňí, aby se měli kam schovávat. O tom, jak s bráškou báli, že se maminka nebo tatínek nevrátí z práce. O tom, jak chránili v kanalizaci jídlo před nájezdy krys. O tom, jak se báli, že v kanalizaci zahynou při bombardování na konci války.
Dívka v zeleném svetru je příběhem, který si zaslouží, aby si jej přečetlo co nejvíc čtenářů ️


Taky rádi skrz knížky koukáme, co se děje u jiných lidí doma za zavřenými dveřmi? Pokud ano, tak nová knížka Petry Štarkové je přímo pro vás.
V knížce se setkáváme s několika hlavními postavami, se kterými se osud zrovna nepáře a nebál se jim toho naložit víc než dost. Šest dospělých, jejichž osudy se různě proplétají. Každý chce být spokojený, začít od začátku a konečně okusit, co je to to štěstí.
Ze začátku trochu trvalo zorientovat se v postavách a jejich vztazích mezi sebou, přece jen šest postav které se vzájemně znají na mě bylo ze startu trochu moc. Jak jsem se ale začetla, tak si vše krásně sedlo.
Na čtivosti přidávají i krátké kapitoly, díky kterým lépe vstřebáte, kdo je kdo.
Z knížky na vás po celou dobu bude dýchat mírná deprese. Postavy mohou působit trochu zasekle, neschopny se pohnout ze svých míst v životě a je na nich dobře vykresleno to, jak je těžké se v životě odhodlat ke změně.
I když knížka nepřináší úplně nic nového a pro někoho by mohla lehce zapadnout mezi současné české depky, já na ni budu ještě dlouho vzpomínat a budu se těšit, co dalšího autorka napíše.


15 roků lásky není mé první setkání s Patrikem Hartlem. Mám za sebou Prvoka, s tím jsem byla spokojená, krátká oddechovka u které se člověk zasměje.
Ale toto...15 roku lásky je 500 stránková cihla, které by slušelo, kdyby tak polovinu svého obsahu shodila.
Za mě to bylo překombinované a ze spousty kapitol jsem měla pocit, že tam jsou jen proto, aby to pak na plátně vypadalo atraktivně. Pro mě toto bohužel nebyla příjemná oddechovka, ale spíš scénář k typické české komedii, kde naskladáte jednu hvězdu za druhou, spoustu hezkých míst a pár bizarních scén. A s takovýmto obsahem ja prostě 500 stránek trávit nechci.


Z knížky jsem lehce v rozpacích. Autor výborně zpracovala velmi těžké téma a servíruje čtenářům čtivou bombu a celý příběh budete jako na trní, jak to vlastně skončí. přesto všechno mě ale příběh nezasáhl tolik, jak jsem čekala a nedokázala jsem se s hlavní postavou nějak sžít.
Knížka ale určitě stojí za přečtení a myslím, že s k ní ještě někdy v budoucnu vrátím :)
