maja2712 komentáře u knih
Nádherná kniha, bavila me od prvních vět a jak moc rada mam Zdeňka Svěráka, tak mam rada i strážce nádrže Jiřího Smrcku. Nádherná čeština, krasny čistý styl psaní, mistrovské slovní obraty. Na letní čtení báječná ☀️Ještě bych rada dodala, ze kniha má krasne ilustrace. A ze je taková pro pohlazeni po duši.
Vynikající kniha. Cetla se úplně sama, snažila se mi vniknout pod kůži se všemi jejími emocemi. Citlivě a reálně popsaný příběh inteligentní ženy, která s notnou dávkou úsilí přijme osud rychle postupující časne formy Alzheimerovy choroby. Z cele knihy byla cítit láska, touha a snaha po normálním obyčejnem životě, co se postupně nenávratně ztrácí. I když držíte té ženě, rodině, přátelům pěsti celou knihu jako blázen, je příběh smutnější a smutnější. Láska je však cítit až do konce knihy.
Vynikající. Jak námětem tak propracovaným příběhem. Paní Mornštajnova mě dostala vykreslenim postav, dokázala, že jsem soucitila s každou postavou příběhu. Poklona před takovým uměním. Děkuji paní Mornštajnova...
Silný příběh z poválečného období od Brna až k jižním hranicím. Kniha byla pro mne cenným svědectvím poválečného období už jen proto, ze má prababicka pochazela z německé rodiny, bydlela kousek od Brna a u nás se o minulosti nikdy nemluvilo až teď, po přečtení knihy, se snažím dopatrat, jaké osudy zažívala naše rodina v poválečném období. Některé pasáže se me silně dotykaly, při čtení jsem zažívala nespravedlnost, zlobu, nevraživosti, krutost, hloupost. Přesto jako pohlazenim se v knize vyskytovali lidé spravedliví, úspěšní, poctiví, kteří ale doplatili na zavistivce a prospechare.. A já se pořad ptám: proč? Kdy ten zvláštní koloběh života skončí vyšším uvedomenim...
Zajímavá kniha. Něžná a drsná zároveň. Kniha o válce očima dospívajících dětí. Velmi hezký námět. Knihou jsem si tak hezky proplouvala a užívala si ji od začátku do konce.
Po knize jsem sáhla z několika důvodů: příběh se odehrává na základě skutečných událostí (budování přehrady v Coloradu na řece Gunnison, popis života v městečku Iola v 60. letech 20. století, popisu života na farmě). Hlavní postavou je mladá Victorie, která se v 17 letech dokázala postavit nelehkému osudu a s pomocí své vnitřní síly, kterou objevila v coloradských horách, dokázala najít novou cestu, jak navázat na rodinnou tradici pěstování broskvoní i jak se vyrovnat s životní ztrátou svých blízkých. Nadchlo mě propojení s lidmi, kteří byli ve vesničce na okraji společnosti, ve smyslu zachovat cenné stromy její propojení s univerzitními vědci, propojení s životními přáteli.
Poslechnuto díky CRo, film jsem viděla v devadesátých letech jako studentka a doteď si pamatuju některé scény, které se mi při poslechu knihy vybavovaly. Za mě je film nepřekonatelný.
Smutné svědectví o vyhlazovacím táboře. Nemůžu pochopit, jak dokáží být někteří lidé krutí. Autorovi posílám do nebe velké díky za odvahu a rozhodnutí tohle všechno přežít a nakonec o tom podat svědectví nejenom v knižní podobě, ale i u soudu.
Poslouchala jsem na Českém rozhlase, mimochodem moc hezky zpracované. Autor čtenáři předkládá poutavý příběh přátelství dvou chlapců z různých sociálních vrstev z oblasti sudetské Šumavy. V příběhu můžeme sledovat, jak se v období prázdnin kluci jeden od druhého učí, jakým způsobem přemýšlejí o své rodině, sousedech i obyvatelích malého městečka. A jak jako nitka se do dobrodružných prázdnin knihou proplétá hrůzná hitlerovská propaganda, kterou zpočátku mnozí neberou úplně vážně. Krásná kniha, poetická a nelehká zároveň.
Kniha mě velmi mile překvapila. Je vyprávěná malým chlapcem, který po rozvodu rodičů na sebe přebral roli táty a živitele a svým svérázným způsobem se protlouká pražskými Vršovicemi čtyřicátých a padesátých let. S humorem sobě vlastním vypravuje o místních poměrech, školce, škole, řemeslnicích, pavlačových drbnách, o pražském plivátku i plovátně, o hladu, uhlí, lidech srdečných i ubrblaných, o sousedech i úřednících. Kniha je plná hezkých i méně hezkých zážitků a i když se vám nad tím klukem svírá srdíčko, ten klučina život bere hezky od podlahy a s grácií. Doporučuji, fajn knížka na dovolenou.
Na knize bych vyzdvihla její koncept, který doplňuje jako puzzle život Miroslava Zikmunda. Čtenáři odkrývá MZ jako člověka mnoha rozměrů, který dokázal zúročit svou pracovitost a sečtělost nejen do filmů a dokumentů. Je zajímavé sledovat, jak se změnil vývoj cestování během několika let a to nejenom z politického hlediska, ale také jaký ohromný pokrok přinesla technika. Po dočtení knihy ve mně zůstává hluboký obdiv k tomuto velkému cestovateli, který se retrospektivně ohlíží za svým životem s pokorou a moudrostí sobě vlastní. Čest jeho památce!
Autor me prijemne překvapil. Tento příběh je silný a velmi současný a stále neřešitelný. Čtenáři jsou zavedeni do času míru, dětských her a běžných starosti dospělých žijících v Afghánistánu, země s odlišnou kulturou i náboženstvím. V době války pocítí čtenář hluboký kontrast mezi životem v Americe a válkou zmitanem Afghánistánu očima spisovatele, který při své tvorbě neskrýval své nejtajnejsi city.
Krásná kniha mě provedla anglickým prostředím rytířů, převorů, králů, biskupů, obyčejných lidi a především stavbou jedné katedrály a osudy jejich stavitelů a rodin. Autor me dokázal teleportovat do 12. století a vše prožívat s lidmi té doby. Při vstupu do kostelů, bazilik a katedrál sklanim obdiv ke všem jejich tvůrcům.
Nádherná kniha pro milovníky přírody, moudrá a laskavá s nejobyčejnějšimi radostmi, které nám každodenně venku v přírodě nabízí běžný život, jen to vše umět vidět a cítit stejně jako oni... Čerokiove... děkuji za ni. Tuhle knihu budu mít vždy při sobě...
Co mluví za vše - jeden díl zvládnutý za 3 - 5 dní v létě, v době nádherného slunečného počasí, které láká k úplně jiným aktivitám, než je čtení. Skvěle napsaná kniha, strhující děj.
Nádherná kniha. Po dočtení jsem hledala vše, co bylo dostupné o autorce a dalších jejích knihách. Velmi mě bavil popis vztahu rodičů chlapce. A také děj, který je zčásti zasazen do Baťovského Zlína, odkud pocházím. Velice hezké pasáže jsou také z Indie a místních poměrů v době před druhou světovou válkou. Ke knize mám jen jednu malinkatou výtku: někdy jsem se ztrácela v místě a čase. Vše ale vyvážil silný příběh, který i po dočtení hodně dlouho dozníval a ještě ani teď nedozněl....
Svižně napsaná kniha o manželství, které je budováno na základech naprosto odlišných kultur. S nadhledem, lehkostí a humorem je líčen každodenní život. Příběh je otevřenou zpovědí umělecky orientované české ženy, hledající štěstí na americkém kontinentu a o rodinném životě s přímým potomkem kmene Čerokí, který buduje kariéru v americké automobilce. Zábavné, moudré, poučné, úsměvné, lehké čtení na letní období nebo na období chmurů. Pasáž popisující indiánský polibek jsem si ofotila. Dost mě bavily pasáže s babičkou ZeePee, Benem nebo českou rodinou... Nakonec jsem se s nadhledem podívala i na ten svůj život a zkonstatovala jsem: Jak je ten život jednoduchý, když ho člověk žije s takovým nadhledem jako Danka....
Mrzí mě, že jsem knihu nečetla v době prvního vydání. Přes Náčelníka jsem se tedy dostala ke Karpatským hrám a virtuálně jsem se toulala po rumunských horách, měla minimum věcí, jídla, zato jsem zažívala naprosté splynutí s přírodou, seděla u praskajícího ohně, pila z horských bystřin a snila o tom, že jednou to bude třeba skutečností. V mládí by to mělo jistě jiný rozměr, emoce ještě nebyly tak obroušené, vůně tak potlačené a sluch už ne tak jemný. Kniha bude ve mně dřímat a kdykoli se dostanu do ticha přírody, bude mě provázet a propojovat s pocity pana Nevrlého, kterým tak rozumím.
Už při čtení první knihy jsem měla malinko problém s "rozjezdem". Jakmile se mi ale podařilo načíst autora s jeho emocemi, ADHD, pivem, nadávkami, výbušností, láskou k dětem, otevřeným srdcem, no prostě jakmile se mi podařilo načíst celého Tomáše Etzlera, čtu jeho příběhy s patřičným zaujetím. Po dočtení první knihy jsem hledala po internetu jeho reportáže, velmi jsem ocenila, že v této knize jsem našla k vyprávěným příběhům i odkazy. Jen jsem si potvrdila, že reportáže pana Etzlera jsou plné emocí, s perfektní kamerou, střihem, i výběrem témat. Už první reportáž z Afgánistánu mi vzala dech. Pár minut natáčení a střihu a divák získává obrázek o této zemi včetně její historie, barevnosti, vůní a chutí. Kniha je proložena i osobním příběhem autora, nechává čtenáře nahlédnout do zákulisí České televize a CNN, otevřeně se baví i o spolupráci s různými lidmi z branže, vyjadřuje se k politické situaci v naší zemi i ve světě. Poslední kapitola Nebe byla nádherná, s přesahem.
Moc hezký příběh z osmdesátých let situovaný do českého vojenského újezdu zabraného ruskými vojáky. Před rokem jsem v takové oblasti byla, na hájovně, na propustky, v tiché krásné přírodě a často uvažovala, jaké osudy se v těchto místech žily. Z mého pohledu už je zvláštní, že bylo možné obývat civilisty hájovnu ve vojenském prostoru. Knihu doporučuji.