Malíček komentáře u knih
Knihy Aleny Mornštajnové jsou velmi originální, čtivé, dokáží se člověka dotknout na tom správném místě a vyvolat v něm pocity, které by nepředpokládal, že někdy bude u čtení cítit. Listopád se mi dostal pod kůži, prožívala jsem všechny pocity a emoce s hlavními postavami a byla jsem napnutá jako struna na konec příběhu.
Musím se přiznat, že jsem měla trochu problém se začíst, chtělo to asi 70 stran, ale poté už jsem se nemohla odtrhnout. Určitě bych knížku doporučila, skvěle se čte i přes těžké momenty odehrávající se v příběhu.
Nejspíš už nejsem cílová skupina autorky (věkově), ale stejně musím říct, že jsem z téhle knížky zklamaná. Bohužel jsem čekala, že se mě příběh mnohem víc dotkne, a že mě donutí se nad tématem zamyslet.
Hrozně mě vytáčelo oslovení "děvčátko", vůbec se mi do textu nehodilo. Hlavní postavy mě ničím nezaujaly, navíc se chovaly dost přehnaně v nejedné situaci. Celá situace kolem šikany ve škole mi připadala opravdu přitažená za vlasy, moc jsem nepochopila, co byl hlavní problém (Evy jizva?). Poslední kapkou byl pro mě incident, který se ve škole stal v poslední fázi knihy. Celkově mám pocit, že na to, kolik těžkých témat se v knížce objevovalo, se mi příběh ničím nedostal pod kůži. A to mě mrzí.
Básně nečtu nijak často, ale když už, tak Atticus je jasná volba. Opět mě jeho sbírka nezklamala, velmi pozitivně hodnotím i grafické zpracování knihy.
"Láskou ji nespoustáš" je dojemné čtení, které se mě dokázalo dotknout tak jako mnoho knih ne.
Rozhodně můžu doporučit.
S romantickými knihami se v posledním roce roztrhl pytel a čím víc titulů v tomto žánru mám přečtených, tím jsem asi kritičtější. Tato knížka mě nijak zvlášť nenadchla, hodnotím ji tedy jako průměrnou romantiku s ne úplně vyspělými hlavními postavami a dějem, který i když měl hlubší myšlenku, tak potenciál podle mě nebyl dostatečně využit.
Myslím si, že kdybych tuto sérii četla mezi prvními knihami od vydavatelství Red, asi bych byla z příběhu víc odvařená.
Chyby v korektuře ani zmiňovat nebudu, opravdu to v textu nepůsobí hezky a je to dost neprofesionální.
Tahle knížka byla přesně to, co jsem potřebovala. Rozhodně jedna z nejlepších romantik letošního roku, má moje obrovský doporučení a trochu se bojím toho, že ji minimálně v nejbližší době nic nepřekoná.
"Hřejivá knížka plná čarodějných objetí" je opravdu to, co tohle krásný dílo s nádhernou obálkou vystihuje.
Hlavní postavu Miku jsem si oblíbila snad od první stránky, její roztržitost, upřímnost, veselou povahu i laskavé srdce. K Jamiemu jsem byla trochu skeptická, ale nakonec se z něj vyklubal velmi odvážný mladý muž, v skrytu gentleman, což mám ráda.
Věřila jsem tomuhle příběhu úplně všechno, od magie až po všechny vztahy, které se ve Ztraceném domě odehrávali. Děj je plný vtipných, hřejivých a milých momentů, součástí jsou ale také neočekávané zvraty a trochu smutná témata.
Já jsem si čtení velmi užila a určitě mohu doporučit dál.
Za mě bohužel velké zklamání, od knihy jsem čekala více nápaditosti, originality a zábavy. Místo toho jsem dostala humor, který byl až příliš nucený a naprosto otravné hlavní postavy. Do dalších dílů se pustím jen s myšlenkou, že nic tak laciného už jsem dlouho nečetla a určitě to nemůže být horší.
Další romantická kniha, kterou jsem si užila a asi bych ji doporučila dál. Musím se přiznat, že víc se mi líbil první díl série Osobní strážce, protože v Polib mě znovu jsem měla problém s chováním prince Prescota a velkou část knihy jsem se nedokázala vcítit ani do bodyguardky Silver. Každopádně styl psaní autorky mi sedl, a i když tento příběh bych si dokázala představit tak o sto stran kratší, myslím, že za přečtení stojí.
U téhle knihy jsem vůbec ale vůbec nebyla připravená na to, co přišlo v poslední třetině. Celkově jsem si čtení užila, i když jsem měla asi trochu problém se stylem psaní autorky. Hlavní postavy mi přišly sympatické, Samantha se snažila zavděčit všem, což ji vnitřně trochu sžíralo, a Jase by se byl rozkrájel pro svou velkou rodinu. Ten si mě získal tím, jak byl šikovný a nebojím se říct sexy.
Kniha ukrývá poměrně hluboká témata, pokud se o nich člověk nebojí přemýšlet.
Čtení knih od této autorky je prostě jedna radost.
Tento díl si mě získal nejvíce hlavními postavami, protože s Alizou jsem se dokázala velmi snadno ztotožnit a její příběh mě opravdu zajímal, byla jsem napjatá, jak to nakonec dopadne, i když nějakou představu jsem samozřejmě měla. Přeci jenom je to pořád romantika na entou. Lucien byl pro mě docela záhadou, takovou velmi sympatickou a sexy záhadou. Ten si mě získal svým přístupem k rodině, ke své mladší sestře, o kterou se staral.
Celkově jsem si čtení opravdu užila a knihu mohu doporučit zejména čtenářům, kteří chtějí vypnout, u knihy si oddechnout a na chvíli se vypravit do světa nerozhodných vysokoškoláků.
Tahle knížka mě donutila hodně přemýšlet, rozhodně se dotkla mých citů, vtáhla mě do děje a také mě velmi inspirovala, jelikož speciální pedagogika je mi blízká a do budoucna se plánuji v této oblasti angažovat.
Autorka popisuje události věcně, ale je z ní cítit nadšení pro tuto profesi a pocit zodpovědnosti za to, co dělá. Z řádků sálá láska k dětem, pochopení, empatie a neskutečná kreativita.
Nemohu dát méně než plný počet hvězdiček a určitě bych knihu doporučila naprosto všem, myslím, že si z ní každý může vzít, co potřebuje.
Druhý díl série V nás se mi líbil ještě o něco víc než díl první a čtení jsem si fakt moc užila. Lily mi přišla někdy až moc tvrdohlavá, takže jsem se s ní dokázala hladce ztotožnit, a Julian byl prostě sexy, šarmantní a vtipný spolubydlící, kterého bych si hned nastěhovala domů.
Ve zkratce určitě doporučuji, čtení je to zábavné, plné romantiky, skvělého přátelství i tajemství.
Série která mi velmi připomněla knihy Mony Kasten, což už samo o sobě je trochu záruka kvality. Oblíbila jsem si hned na začátku všechny hlavní postavy i prostředí, kde se celý příběh odehrává. Cole je takovej vysněnej starší brácha a Tessa je na jednu stranu městská křehotinka, ale na druhou strašně silná osobnost.
Jednu hvězdičku jsem musela strhnout kvůli tomu, že mi místy kniha přišla až moc zdlouhavá a s některými rozhodnutími Tessy nebo Cola jsem se vůbec neztotožnila a přišla mi naprosto mimo mísu.
Jinak ale tuto knihu mohu rozhodně doporučit. Myslím, že si na prvním díle série V nás smlsnou hlavně beznadějné romantičky.
Nejsem z knihy tak nadšená, jak jsem si myslela. Příběh mi přišel poněkud plytký, hlavní postavy se chovali extrémně a buď přemýšleli nad věcmi až moc, nebo naopak vůbec. Cameron byl sympatický, ale svým chováním mě občas pekelně vytáčel. Maya se opravdu zdála většinu knihy jako alkoholička, která nesnáší svou práci, ale baví ji život v luxusu.
Na další díl se chystám spíše ze zvědavosti, ale raději nebudu mít přehnaná očekávání.
Tohle pro mě bylo zčásti utrpení, příběh mi přišel vyhrocený a chování hlavních postav mi občas nedávalo moc smysl.
Knihu bych hodnotila jako průměrnou romantiku a asi bych ji dál nedoporučila. Myslím, že jsou na trhu i příjemnější a komplexnější knihy tohoto žánru.
Vzhledem k tomu, kolik knížek jsem už z tohoto žánru a především z vydavatelství Red přečetla, tak jsem asi bohužel čekala od knihy víc.
Hlavní hrdinka Kate mi přišla sympatická, ale velmi zela v minulosti a hodně ji ovládalo to, co se jí stalo. Aidan byl opravdu takový superhrdina, který se ale schovával za masku protivného muže, což mi někdy až vadilo, protože jeho chování bylo přehnané.
Celkově mi nějakou dobu trvalo, než jsem se do knihy začetla, něco na stylu psaní autorky mi prostě úplně nesedlo.
Do dalšího dílu se asi pustím, protože mě minimálně láká obálka, ale radši do čtení půjdu s co nejmenšími očekáváními.
Další romantická knížka od vydavatelství Red, kterou jsem si musela pořídit, protože anotace mě velmi zaujala.
Čtení jsem si užila, příběh byl svižný, hlavní postavy sympatické, i když jejich rozhodnutí byla občas velmi impulzivní a zbrklá. Opakovala bych předchozí komentáře, ale celkově je příběh vystavěn tak, že má hlavu a patu, dává smysl, je zábavný, i když místy k zamyšlení.
Knihu mohu určitě doporučit hlavně beznadějným romantikům.
Velmi milý, vtipně podaný komiks. Našla jsem se v mnoha příbězích a celkové zpracování se mi hodně líbilo. Určitě můžu doporučit dál a v mojí knihovničce si svoje místečko Sarah Anderson zasloužila už Tesáky, takže je jasné, že i tuhle útlou publikaci mám doma.
Za mě určitě nejslabší díl z celé trilogie. Kniha se sice četla dobře, autorčin styl psaní mi vyhovuje, ale celý příběh se podle mě hodně táhl, až jsem z toho měla pocit, že autorka pořádně neví, co psát a kam příběh směřuje. Některé části bych zcela vynechala a jiné bych zase více rozvedla, vyvstalo mi během čtení několik otázek, na něž jsem nenašla odpověď a také mi pár věcí v knize nedávalo moc smysl.
Komunikace hlavních postav byla tragická, a to jsem si myslela, že si během prvních dvou dílů uvědomili, jak je to důležité. Tak ne no. Taky se z nich opět stali děti, jejich rozhodnutí mi přišla nepromyšlená a fakt dětinská.
Velmi kladně hodnotím obálku, ta se mi moc líbí.
Asi druhá kniha poezie, do které jsem se pustila a teda rozhodně nelituji a určitě se pustím i do dalších autorčiných knih.
Sbírka básní je poněkud depresivní a naplněná smutkem, ale v jednotlivých částech se dostáváme k hezčím pocitům, k motivaci, lásce. Knížka je velmi prostoupená emocemi, které dokáže přenést na čtenáře.
Knihu jsem četla v rámci čtenářské výzvy a určitě jsem nebyla zklamaná. Tuto sérii jsem zčásti přečetla již ve školním věku, kdy se mi moc líbila, takže nynější návrat k Maisiině partě byl vlastně docela fajn. Knížka se čte rychle, protože příběh plyne, není zbytečně zamotaný, takže se čtenář v textu neztrácí.