MarceD.
komentáře u knih

Skvěle zpracovaná kniha, včetně dalších osudů členů Věrčiny rodiny a jejích přátel. Poutavé, mrazivé. Ač útlá knížka, četla jsem ji docela dlouho, protože jinak to prostě nešlo. Navíc jsem si dohledávala další souvislosti a reálie, které mě doposud nějak minuly.


Neskutečně poutavé čtení o lidských dramatech, která se odehrávají ve dvou časových rodinách. V době tzv. Životické tragédie a v současné době, kdy se pátrá po informacích ohledně pamětníků této tragédie. Neskutečně mě to vtáhlo do děje a za jedno odpoledne jsem knihu přečetla.


První, co jsem od Třeštíkové četla. Moc jsem nevěděla, co od toho čekat. Reakce na ni jsou velmi rozporuplné. Mně se to líbilo. Líbil se mi styl psaní, líbilo se mi, že to bylo o ničem a vlastně o všem. Navíc snad každý kolem sebe máme nějaké ty Elišky, Lenky, Jarky nebo Hynky...


Neskutečná kniha, kde jsem si u čtení musela dávat pauzy, abych vydýchala slzy v očích. Další z příběhů, které je potřeba si stále připomínat, aby nacistická zvěrstva nezůstala zapomenuta.


Tyhle Backmanovy tenké knihy mají v sobě kolikrát víc moudrosti a emocí než leckterá bichle. Donutí k zamyšlení, chytne za srdce. Krásné nebo spíš smutně krásné.


Sice ty poslední díly beru trochu na přeskáčku, ale moc mi to nevadí, děj se dá pochopit i tak. Musím říct, že i tenhle díl mě pobavil a čekala jsem, jak to celé dopadne a jaké bude rozuzlení. Akorát trochu pokulhávala korektura, sem tam utekly pravopisné chyby.


Mám ráda životopisné romány a i mám ráda romány, které sice nejsou tak docela životopisné, ale mají určité reálné pozadí. Tak jako tato kniha. Byla poutavá, nutila mě se zamýšlet. Krásné čtení.


Naprosto obyčejná knížka, bez výrazné zápletky a přesto se četla lehce a skoro sama a těžko se odkládala. Vše bylo poměrně snadno uvěřitelné - že jsou muži schopni se takhle, jen mezi sebou, citově otevřít.
Mrzí mě, že jsem nestihla tuhle knížku v rámci Listování Lukáše Hejlíka, určitě to musela být pecka.


Další z várky nelehkého čtení. Povídky, které se více či méně dotýkají jednoho rybníka. Co povídka, to pohnutý lidský osud. Od sedmnáctého století až po to dvacáté. Michal Vrba umí psát velmi poutavě, navíc umí skvěle pracovat s jazykem, což dodává všemu na autentičnosti.


V poslední době si vybírám knihy, kde mě hlavní postavy strašně štvou. A ani v tomhle případě tomu nebylo jinak. Byla jsem naštvaná a zároveň jsem nemohla přestat číst. Toxické podhoubí rodinných vztahů bylo popsáno velmi autenticky a naprosto uvěřitelně.


Třicátá léta v New Yorku, nižší střední třída se velmi lehce, opatrně a možná trochu náhodou prolíná s tou vyšší. Příjemné postavy, žádné ultradramatické zápletky, ale přesto člověka zajímá, kam se bude děj vyvíjet. Krásná kniha.


Neskutečně čtivá sonda do života víceméně běžné rodiny. Při čtení se setkáváme s lidmi, kteří by mohli být klidně námi nebo našimi sousedy. Velmi uvěřitelné, psané moderním jazykem.


Když je venku hnusně. Když je toho v práci moc. Když je tak trochu smutno. V takový moment se hodí takové čtení, které není náročné a kde vím, že to dobře dopadne. I když i tady se potkáváme s obligátním nadužíváním některých obratů, tak přesto měla tato kniha míň předem odhadnutelný děj než jiné autorčiny knihy. A nevím, čím to, ale během čtení jsem zkusmo pohledala letenky na Island. Navnadit to fakt umí...


Kniha podle skutečného příběhu. Popis života bez příkras, bez neuvěřitelných příběhů, kterých jsou knihy "...z Osvětimi" plné.
Čtivé a poučné.


Vypečené pokračování Poslední aristokratky, super oddych. Opět velmi příjemný jazyk i styl vyprávění.


Opět naprosto strhující děj. Od první až po poslední stránku. Opět autor nechá čtenáře vývoje děje jakoby ukonejšit, aby to zakončil tvrdou ránou.
Fascinuje mě, jak Mawer dokáže pracovat s historií, nořit se do ní a zpracovávat témata tak, aby je čtenáři maximálně přiblížil.


Velmi poutavě pojatá kniha na pozadí skutečných a velmi zásadních událostí. Fascinuje mě, jak se autor dokázal ponořit do těch nejmenších detailů. Navíc se mi moc líbil objektivní náhled na srpen 1968.


Musím opět dát plný počet hvězdiček. Tak moc jsem se bála knihu dočíst a zároveň jsem ji tak moc potřebovala dočíst. Opět jsem míchala slzy smutku se slzami dojetí. Takhle to umí jen Backman.


Jak docela často píšu, v knížkách se sem tam objeví postava, která mě štve. Tady to bylo jinak. Tady mě štvali úplně všichni. Taková míra pokrytectví, vyčůranosti a sobeckosti, ježkovy voči. Sice jsem si myslela, že mě to chvílemi zabije, ale přesto jsem Dědinu přečetla s chutí a užívala jsem si každou stránku.


Krásné čtení, kde jsem fandila snad všem hlavním postavám. Poutavý příběh, dobře napsaný...
