Margherita_N komentáře u knih

Superhrdinka Aelin a její parta zakončujou svou jízdu ve sledu krutých bitev. Jak se mi prostřední díly docela líbily, tak tenhle poslední zase uklouzl... Bavilo mě, že kniha má obrysy monumentální ságy, že došlo k válce několika stran, do které jsou zapojené bytosti s různými nadpřirozenými schopnostmi, které uzavírají nečekaná spojenectví. Předpoklady k tomu, aby šlo o dobrou knihu, tam tedy byly. Ale prostě si s nimi autorka moc neporadila. Nejvíc ztracená byla podle mě pasáž, kdy si Aelin stoupla do kruhu ze znamení sudby a měla odemknout bránu. Vůbec jsem nepochopila, co se tam děje, všechno bylo vágně popsané a žádný smysl ani vodicí linku jsem nenašla. Zaujalo mě na druhou stranu, jak dokázala autorka nečekaně, ale uvěřitelně překroutit celý obraz Dorianova otce, až jsem s ním nakonec skoro soucítila. Převrátit obraz Aelin už se ale tak nepovedlo - když vesměs kladné postavy uctívají nájemnou vražedkyni jako královnu, prostě to nefunguje. Bavilo mě hledat si na fantasy webech víc informací o postavách ságy, číst si o jejich vzájemném spříznění, porovnávat svoje dojmy s názory ostatních čtenářů. Celej tenhle propracovanej svět ale mohla autorka využít líp.

6 12.07.2023

Ledem pod kůží, který dal druhému dílu sci-fi ságy název, je laëgühr, druhá z pěti össenských drog. S tou se nedopatřením zapletl smrtelně nemocný, ale pořád fešák a bývalý sportovec (plazmové lyžování) Lucas Hildebrandt, jeden z hlavních hrdinů série. Myslím, že se jí nějak dotknul, utkvěla mu na rukou a není možný se jí zbavit nebo tak něco (nejsem moc dobrá v pamatování si sci-fi dějů). V össesenské církvi pak propuknou mocenské boje, zaplete se do nich össesanka Kamëlë, která utíká před kněžími i vlastní minulostí a před Lucasem potřebuje zůstat nepoznaná. Jedněmi z hlavních hybatelů děje jsou taky Lucasův kumpán, Formalhiwan a tulák Aš-Šád, a vesmírné lodě, které využívají své sdílené vědomí. A Lucasova přítelkyně Pinky už není tak otravná jako v prvním díle.
Mám tuhle ságu ráda, ale jak jsem naznačila svým pokusem o komentář, sci-fi je pro mě těžký pobrat, uchopit, zapamatovat si. Potřebovala bych to přečíst víckrát, abych docenila celou hloubku autorčina mimořádně propracovaného světa. Možná by bylo řešením zopakování v audiopodobě, prý je dobrá. Těším se na třetí díl.

6 04.02.2023

Zase se to se mnou táhlo několik měsíců a nebyla jsem schopná se do příběhu ponořit a číst rychleji, ale to je pravděpodobně proto, že už jsem trochu jiná věková kategorie, než pro kterou je tahle série o skleněném trůnu určená. Příběh se s tímhle dílem dostal do vážnější polohy, o kterou se sice autorka asi snažila i v předchozích dílech, kdy ještě všichni žili na hradě, teď ale bylo společenství teenagerů a dvacátníků zmítajících se v nejasných vzájemných citech a objevujících vlastní, často nadpřirozené schopnosti rozprášeno. Celaena se toulá rodnou zemí a společnost v boji i v životě jí dělá frajer Jeřáb, ke kterýmu si postupně buduje pouto, mladý kapitán stráží Chaol ji nějak naštval a já si nepamatuju proč, ale každopádně nastal rozkol od stolu i lože, a láska prince Doriana opět dopadla špatně. Tentokrát ale krutě špatně, takovej zásah jsem nečekala. Přiostřujeme. Myslím, že přestože nemám o kvalitách téhle knižní série kdovíjaké mínění, stejně otevřu další díl a budu pomalu sledovat, jak Celaena rozvíjí svou vílí podstatu a snaží se dostat do čela své země, kam svým původem patří. Jo, zajímá mě, jak se postaví tomu kruťasovi na skleněném trůně. Její milostný patálie mě zajímají už podstatně míň.

6 31.12.2021

Je strašné to napsat, ale já už jsem si na Carterovu brutalitu snad zvykla. Nevím, jak tuhle sérii posuzovat - autor je stále neuvěřitelně kreativní ve vymýšlení způsobů, jak oběť před smrtí co nejvíce týrat. To hodnotit hvězdičkami opravdu nebudu. Jinak jsem ale bezradná, protože příběh tyhle knihy nemají. V pátém díle navíc život detektiva Roberta Huntera naprosto ustupuje do pozadí, nevybavuju si, že by dělal cokoli jiného kromě práce na případu. No, práce... Policie dlouho tápe a Robertovi to pak jednou při jízdě autem docvakne. A je to. Takže dávám průměrné tři hvězdičky, protože věřím, že v originále se kniha čte lépe. Český překlad je pro mě upřímně o jednu hvězdu slabší.

6 16.12.2021

Pamatuju si, že jsem byla trochu zmatená z toho, jak se Lenka se svou sportovně netalentovanou kamarádkou dostaly na sportovní školu - vypadalo to, že po nich nikdo nechtěl žádné fyzické testy a že si ani nemusely vybrat zaměření. Lenka mluvila jen obecně o tom, že po vyučování mají ještě tréninky. Jinak Vítek byl děsnej správňák, tu nevinnou lásku z gymplu jsem jim celkem záviděla. Do příběhu se trochu promítalo to, že autorka je už přece jen jiná generace - jasně, knížka je z konce devadesátých let, ale i tak si nejsem jistá, že tenkrát teenageři zbožňovali povídky Šimka a Grossmana. Je to jeden z mála románů, ve kterém autorka nakládá hlavní postavě na bedra poměrně těžkou nemoc, tady cukrovku. Celkově to bylo příjemný čtení, když si na knížku vzpomenu, úplně na mě sedá sentiment po mladších letech...

6 01.10.2021

Četla jsem před pár lety, pamatuju si z toho, že blonďatá chemička nebo bioložka žila ve sklepním bytě a jednou, patrně v metru, jí cestu zkřížil policajt Kerber, kterýmu trochu foukalo pod tašky. Slyšel, jak na něj z tunelů metra každou chvíli něco volá "Kerbereeee...", a pak tam byla nějaká závěrečná akce, kdy jsem si nebyla jistá, jestli z metra vylezly příšery, nebo to je nějaká fantazie hlavní postavy. Připadalo mi to dost přitažené za vlasy a taky autor nějak nedokázal v pražském metru vytvořit tu mystickou atmosféru, jakou patrně zamýšlel. Na to máme asi málo linek a jsou takový celý moc organizovaný a uklizený...

6 01.10.2021

Ble. Carter se opět překonává v nechutnostech a knížka je opět ledabyle přeložená. A pachatel… Tahle nečekaná skutečnost už tu jednou byla, že jo? Pořád si myslím, že takovéhle brutální krvavé bizáry by se neměly v mainstreamu vydávat, ale nápad se sochama je fakt originální, to zas jo. V životech detektivů nic nového, to je líná řeka, v téhle sérii je vždycky hvězdou vraždící maniak. Tak možná zas někdy, až si budu potřebovat oddechnout od literatury…

6 20.09.2021

Gomorou se prolíná poselství "Neapol nebrat". Stejně jako Elena Ferrante ale tenhle neapolský rodák přiznává, že od místa, kde se narodil, se nedokáže odpoutat. Zatímco (zřejmě autobiografické) hrdinky Eleny Ferrante impulzivně utíkají na sever a pak se vrací zpět, Saviano se snaží poznat, pochopit, proč je Neapol taková. Proč ji ovládají camorristické klany, jak funguje ekonomika a systém. V jakém prostředí vyrůstají zdejší mladí lidé, proč je čekají vyhlídky na práci pro systém, ať už přímo nebo nepřímo, anebo na vůbec žádnou práci. Zato ale mají od mládí nacvičenou reakci na střelbu - lehnout na zem a nedívat se, aby nemohli být považováni za svědky. Podle Savianovy knihy to taky vypadá, že malí kluci se běžně přehrabujou v kostech ze hřbitova, ledabyle vyhozených ze starých hrobů, a snaží se je prodat na trhu. Jeden by se bál nasednout v Římě do vlaku a vydat se jižním směrem...

Savianovy zkušenosti jsou drastické. Protože se ale tohle město dotklo i mého života, chci říct, že i tam lidi žijou rádi. Třeba A., která se narodila 100 kilometrů severněji, ale už roky bydlí ve starém činžáku v centru Neapole, ze kterého visí smotané dráty elektrického vedení, a to město miluje. "Ona je víc Neapolka než já," směje se její přítel, který se narodil na jednom z neapolských předměstí a žije tam dodnes. Vzpomínám na to, jak jsme objížděli město a hledali restauraci pro večeři, ty nekonečný hovory s číšníkem v neapolštině, než za nás G. rozhodl, že to zkusíme jinde, vzpomínám na bar v Torre del Greco, kde se nesmělo kouřit, zatímco tady u nás pořád frčely zahulené hospody. Seděli jsme u baru, dýchali čistej vzduch a Michele se svojí kapelou zdařile napodoboval U2. Vzpomínám, jak jsme loni vběhli na San Paolo a viděli zápas Serie A. Neapol vyhrála a my v sektoru B jsme zpívali "Conquista la vittoria, conquista la per noi!"

Savianova Gomora už má svoje roky, koupila jsem si tedy i nejnovější Piraně, a až se z téhle výčetky kriminálních činů trochu oklepu, pustím se do nich. Jsem zvědavá, jak se jeho vnímání rodného města posunulo, jestli vidí nějaké změny k lepšímu. A já... jsem dosud nezdolala Vesuv, tak snad zase brzy na viděnou! :)

6 23.06.2020

Ve volných chvílích jsem si zopakovala tenhle románek, od kterého jsem vzhledem k předchozí zkušenosti moc nečekala - a vida, po dvanácti nebo kolika letech od posledního čtení jsem na něj koukala zase trochu jinak. Hlavní hrdince Romaně a její neposednosti a životnímu nadhledu začínám rozumět až teď, jako maturantka jsem byla rozhodně svázanější a ustrašenější - ona působí jako člověk s rozsáhlými životními zkušenostmi, který má všechno na háku a ví, že si s maturitou nemusí dělat moc starosti, protože když nějak prospívala celou dobu, tak ji udělá a s vysokou školou to prostě zkusí. Na druhou stranu mi připadalo celkem drzý vyfláknout se na veškerou přípravu a pak se ještě durdit, že ze zemáku mohla mít při troše dobrý vůle i jedničku, proč jí jako dali trojku... No protože snad zapracovala karma, na jejím místě bych seděla v koutku a šoupala nohama, a ne si ještě stěžovala. Že podrazila nejlepší kamarádku, ji trápilo sotva pár dní, a jakmile se dozvěděla, že se tenhle dlouholetej pár kvůli ní rozešel, hodila to opět za hlavu, protože se jí ozvala možná budoucí kámoška z nový školy. Tenhle životní no stress přístup je nejspíš celkem zdravý a každý se k němu časem v boji o přežití aspoň trochu přiblíží, ale chápu, že tím musela řádně štvát lidi ve svém okolí, kteří přistupovali k životu trochu poctivěji. Co mě na seznamování (a ne jen v téhle knížce, autorka to využívá s oblibou) zaráželo, byl přístup čau, jak se jmenuješ, nezajdem se večer vykoupat, tak jo - přičemž jedna si na to vezme šňůrkový tanga a druhej jde rovnou na Adama. Na prvním rande a bez vlivu alkoholu???

6 19.11.2019

Proč už to pro mě není tak třeskutě vtipný jako první díl – problém je v tom, že tentokrát se nestrefuje do minulosti, ale do problémů současnosti – a proto to často vyznívá dost hořce. Mám na mysli hlavně pasáže s Kimem a Trumpem. Autor je celou dobu prostě moc naštvanej, ventiluje si frustrace z doby, ve který žije – zatímco v prvním dílu ukazoval absurditu minulosti, který se člověk už může zasmát. Mám pocit, že i Alanova závislost na tabletu byla jen neustálým spisovatelovým poukazováním na zlou internetovou dobu. Přestože se z něj dozvěděl informace, díky kterým zachránil svět, jak název knihy napovídá. Jsou tam dobrý vtipy, Alan je pořád skvělej, jak se ničím nenechá vystresovat a bohorovně si ustele v rakvi, když jinde není místo. Byla tu ale taky spousta pasáží, kdy Alan svoje společníky vyloženě otravoval svou přítomností, z nějakýho důvodu ho Jonasson tímhle párkrát pěkně shodil. Závěrem – mně se ta knížka líbila, ale další díl autorových frustrací bych už číst nemusela, nic tím nepřinesl, ani novej pohled.

6 04.11.2019

Tohle mi už tolik nesedlo – vadilo mi vyprávění zprostředkovaných událostí o nějakých mamlasech někde v Praze. Pak se konečně dostali na Kostku a byla z toho taková řachanda, že už mi to chvílemi připadalo jako nevtipnej "humor", možná taky proto, že jsem si představila, jak strašně blbě by to vyznělo, kdyby to někdo natočil (taková troškovina). Tenhle díl bych určitě oželela.

6 26.08.2019

Já nevím, jestli není blbý to napsat vzhledem k závažnosti tématu, ale na mě je to trochu moc kýč. Leitmotiv slov vlastně oceňuju, ale často velmi přispívá k celkovému patosu. Chápu, že je těžký a velmi ošemetný psát válečnou beletrii, navíc pokud jde o stále poměrně "živé" a citlivé téma druhé světové války, takže už jen z toho mám vždycky rozporuplné pocity, když se ke mně taková knížka dostane. Tady bylo taky hodně perspektiv, které příběh dost tříštily, určitě bych z nich vyškrtla aspoň smrtku a vyprávěla jen pohledem postav samotných.

6 02.08.2019

Napínavé, skvěle vystavěné, skvěle napsané. Ve třech povídkách se objevuje první literární detektiv vůbec, A. C. Dupin, kterého asi o čtyřicet let později okopíroval Doyle ve své postavě Sherlocka Holmese.

6 30.04.2019

Podle mě nejnapínavější z těch hororových (ale četla jsem jen pár těch nejznámějších, tak na mě moc nedejte). U týhle knihy mě skoro mrazilo, což jsou pocity, který by mělo podle všeho vyvolávat i To, ale tam to u mě moc nefungovalo - kdežto do téhle knihy jsem se vžila. Možná proto, že tam nebyla přemíra postav (žijících :-)), prostě tříčlenná rodina v opuštěném velkém baráku, takže člověk se vždycky mohl ztotožnit s tím, z jehož pohledu se právě vyprávělo. Nebylo tam příliš odboček, padala mi pozornost jen u pasáží typu Jackovo prohlížení novinových výstřižků ve sklepě. V mém osobním žebříčku kingovek je na druhém místě, ale možná na prvním, protože Zelená míle je úplně jiná liga, na kterou jakékoli žebříčky a hvězdičky nestačí a nejde ji s ničím porovnávat.

6 22.04.2019

No já nevím, je na tom poznat, že to píše paní, která už teenagery a dvacátníky moc nesleduje :) A navíc tohle byl pokus o fakt červenou knihovnu, snad nejvíc ze všech jejích knih, co si tak z puberty vybavuju. Hlavní hrdinka je šedá myš, která nemá žádný pořádný zájmy a bydlí v průchozí místnosti, ale zamiluje se do ní úspěšnej, bohatej, chytrej bývalej spolužák, kterej ji ve škole přehlížel. Je tam ale pak ten drsnej obrat, kterej ty růžové tři čtvrtiny knihy shodí. Jenže pak přijde další chlap, kterej má samozřejmě oči jen pro hlavní hrdinku Veroniku a nevidí napravo nalevo, ač ona se vyskytuje ve společnosti kamarádek - no dejme tomu, že se průměrné holce bez jakýchkoli ambicí obrátil najednou život natolik, že uhranula dvěma chlapům během pár měsíců. Je to ale celkově všechno strašně rychle prolítnutý, a kvůli tomu docela neosobní. Jestli chcete jednodušší oddechovou love story, tady je.

6 10.04.2019

Chorvatská zápletka super, uvažování zločince hezky propracované. U tohohle dílu jsem se začala přiklánět k tomu, že tu sérii asi dočtu. S Halvorsenem mě ale autor pěkně namíchnul, nechat takhle skončit všechny milé postavy je zvyk, který se v téhle sérii pomalu začíná stávat pravidlem.

6 11.12.2018

Nejlepší ze všech jedenácti. Člověk má opět chuť zabít Ráchel, ve chvíli, kdy začne mrmlat, že jí muž málo chodí domů - protože si chudák Harry po třech letech nudnýho učení na univerzitě, který provozuje kvůli ní, dovolil na chvilku dělat to, co ho opravdu baví. Ale nic, konec to vynahradí - a doufám, že je to fakt pravda, protože malej Harry by měl tu nejlepší matku, jaká se v celý sérii najde! Jinak je to skvěle vystavěný, nemyslím si, že překombinovaný - anebo jsem už zvyklá. Protože i tady se najdou podobný rysy jako v předchozích dílech - u jednoho člověka jsem si od začátku říkala, že kdyby v tomhle díle nebyl představen vrah hned na začátku, tak si myslím, že je to on, protože se chová typicky vrahovsky jako ti z předchozích dílů. A pak se - spoiler - dozvím, že je v tom taky namočenej. A mě to vlastně těší, že ve světě holeovských knih, kterej mi zpočátku fakt připadal překombinovanej, jsem našla opakující se jistoty :-) Jen tak dál, Harry je s postupujícím věkem čím dál lepší, a tím, že teď bydlí u snobů a dělá nudnou práci, tak pak vždycky vynikne ten kontrast, když začne dělat to, co je jeho. Z unavenýho učitele je najednou energickej kluk, kterýho baví život. Tak se těším na pokračování!

6 07.09.2018

Tenhle díl už byl tak neuvěřitelně ustřelenej, že jsem se v závěru usmívala - protože mi bylo jasný, že i svoji třetí smrt v jedné knize Harry přežije (a ještě bude s rozmlácenou čelistí pronášet chytrý řeči). Ale na mě to funguje, nepamatuju si, kdy naposled jsem knížky hltala takhle rychle. Pět dílů jsem se do toho nemohla dostat, u Pentagramu jsem si vyloženě říkala, proč to pořád čtu? Ale u Spasitele přišel zlom - velký podíl na tom má to, že Harry zestárl a přestal se chovat iracionálně a jako nezodpovědný dítě (občas se ještě projeví, ale je mi jasný, že v něm zvítězí morálka a jeho vlastní pracovní disciplína), a taky asi to, že jsem ho kvůli těm neuvěřitelným příhodám, který se kolem něj dějou a který přežil, přestala brát jako blbě vykreslenýho policajta - prostě to má být nedostižnej akční hrdina. A taky se mi dost zalíbilo Oslo. Ty výlety do Afriky v Levhartovi byly ale dost zajímavý a jsem ráda, že se u Harryho střídají aspoň navštívený kontinenty, když ta ne... ehm, moje neoblíbená Ráchel pořád zůstává. :) Jo a snad se autorovi až moc nezalíbila zápletka s tím, že čtvrtina postav má jiné rodiče, než si myslí ona nebo její okolí, po dvou knížkách už toho bylo dost. :) Tak jo, dávám hodně hvězdiček a těším se na další akční příhody!

6 19.08.2018

(SPOILER) Hlavní postava Richard Mayhew v Nikdykde prochází svojí cestou hrdiny. Začíná v Londýně jako úředník. Jeho předvídatelný život narušuje setkání se zraněnou dívkou, která se představuje jako Dvířka a již následně u něj doma hledají dva týpci Croup a Vandemar. (Tihle dva strašně moc připomínají Wriese a Van Vrena z Kulhánkova Nočního klubu, takže jsou záruka kvalitní zábavy.) Richard se rozhodne zmizet za Dvířkou do neznáma, nic jiného mu ani nezbývá, když ztratil identitu a jeho přátelé a kolegové ho nepoznávají. Následuje pochybného chlápka někam do tunelu a následně vyleze v Podlondýně, který je kopií Londýna a kde žijí ti, kdo do něj nějak propadli. Richard se tu setkává s postavami, které mu pomáhají na jeho cestě, jsou mentory, kteří ho učí o novém světě a jeho pravidlech. Podlondýn je ale také plný podivných a nebezpečných tvorů, jako jsou ti, kteří se živí lidskou kůží, nebo zmutované bytosti. Richard by rád prostě jen našel zraněnou Dvířku a vrátil ji domů, jenže má v patách Croupa a Vandemara, kteří se ho snaží zabít a Dvířku získat pro své vlastní účely, takže je to jízda. Poslouchala jsem audioknihu v podání Matouše Rumla a doporučuju.

5 13.11.2024

Alenka, která mě dostihla až po třicítce, nejen že určitě není pro všechny děti, ale ani pro každého dospělého. Samé hádanky a paradoxy, hodně přemýšlení o absurditách. Alenka se sice odehrává v pohádkovém prostředí plném dobrodružství v neznámé zemi, ale tyhle zážitky jsou spíš hlubší metafory mezilidských vztahů a cesty životem, zvláštní taky je, že hranice mezi snem a skutečností jsou v příběhu nejasné. Nevinná, zvědavá Alenka možná usne a potkává spěchajícího bílého králíka, skočí za ním do nory a objevuje nový svět, ve kterém se holčička smršťuje a roste a potkává zvláštní lidi i zvířata a všechno jí to připadá strašně zajímavé a legrační. Nebojí se nikoho, koho potká, záhadné kočky, šíleného kloboučníka ani hněvivé červené královny. Film jsem kdysi viděla, ten mi ale opravdu připadal spíš jako pohádka. Knižní předloha je něco mnohem víc a mám pocit, že si v ní každý najde jiné významy a poskládá si vlastní obraz toho, co se vlastně v kraji divů a za zrcadlem odehrálo. Alenka není jen dobrodružství, ale i filozofická rozjímání. Je to kniha, která nás nutí přemýšlet o tom, co je skutečnost a co je jen naše fantazie.

5 13.11.2024