Martica komentáře u knih

O chlup lepší než první díl, je vidět, že autor na svém stylu malinko zapracoval. Ale literárně mi to pořád připadá tak nějak chabé. Stále se snažím dávat šanci novým českým autorům, ale většinou jsem bohužel zklamaná (čest výjimkám, které v poslední době publikují většinou v nakladatelství Host, jak tak sleduju).

V druhém dílu Sudetského domu se odvíjí příběh tak nějak spletený ze všeho, co jsme si kdy o této době přečetli v jiných románech nebo viděli v televizi. Takový z toho mám dojem. Doba strašná, ale žádného nového pohledu na ni se mi nedostalo; příběhy lidí předem jasné, nepřekvapivé. Školácké popisy hrůz mě už tak nějak za srdce nechytaly a jediné postavy, nad kterými mě občas píchlo na hrudi, byla naivní Jarča a bezbranná zvířata. Často jsem si při čtení říkala, jestli to celé není trochu ztráta času, a ani nevím, jestli budu mít někdy chuť pustit se do posledního dílu. Přestávám totiž věřit, že bude méně plytký než první dva.

3 29.05.2024

Já jsem k tomu přistupovala dost skepticky, to přiznávám, o to větší mě čekalo překvapení. Výchovu bez poražených jsem si nejdřív přečetla pěkně od A po Z, jako román, a teď se k ní vracím na přeskáčku, jak potřebuju. Knihu hodnotím jako jednu z těch lepších mezi knihami o respektující výchově, nebo spíše o respektujícím soužití. Protože nemusí sloužit jen rodičům, dá se to hezky aplikovat i na manžela, kolegyni, rodiče..., které pochopitelně nevychovávám :-). Nabyté vědomosti je tady velmi jednoduché si vyzkoušet okamžitě v praxi, nejde tedy o další knihu plnou nepoužitelné teorie. Líbí se mi to moc.

3 23.05.2024

Kniha plná krásných kontrastů: naivní styl vyprávění dítěte, ovšem o velmi těžkém tématu; do prostého dětského pohledu místy vložená košatá pověst, která je jako vytržená z Tisíce a jedné noci; bída a špína indického slumu, odděleného horou odpadků od třpytivé čtvrti pro boháče. Opravdu velmi magické vyprávění s náročným závěrem. Hluboce jsem si to jako čtenář užila, po dočtení cítím velkou beznaděj.

3 14.08.2023

Malinko zklamání. Velmi poutavé bylo líčení útrap zakoušených v Sovětském svazu a při útěku z něj. Dost mě překvapilo a šokovalo, že ještě v 80. letech byli Židé v Sovětském svazu tak stigmatizovaní a šikanovaní snad ještě víc než nežidovský plebs. Bohužel mám pocit, že z těchto útrap si autor sice odnesl malé traumíčko, to mu ale nezabránilo sklouznout k typicky americkému uvažování a trochu i k jakési nabubřelosti. Z jeho "dospělého" putování zpět do Evropy, aby objevil své kořeny, vyrovnal se s traumaty, setkal se s osobami, které jeho rodině při útěku do USA pomáhaly, a nasbíral materiál pro knihu, jsem už moc příjemné pocity neměla.

3 11.07.2023

Moje první kniha od tohoto autora, a zdá se, že jsem zrovna sáhla vedle. Místy na jedničku podtrženou – místy nesnesitelná nuda, šeď, klišé a neuvěřitelno až trapno. Dala bych 2 a půl hvězdičky, ale to tu nejde. Zkusím od něj ještě něco dalšího, když ho jeho čtenáři tak žerou.

3 12.01.2023

Asi se stanu fanynkou Aleše Palána. Kniha Miss exitus pro mě byla po delší době tou knihou, od které se člověk nemůže odtrhnout a nakonec ji zhltne během jednoho dne: zajímavé téma i forma, spousta emocí, prostý, ale opravdový a překvapivě i napínavý děj. Úžasný ponor do několika duší; nečekala bych, že autor-muž dokáže tak bravurně popsat, co se děje v ženské hlavě.

3 23.04.2021

Mně sice kniha nic nového nepřinesla, přesto ji nepovažuji za zbytečnou. Bude skvělá pro ty, kteří teprve začínají přemýšlet o tom, že každý zdravotní problém má svoji příčinu a na tu je třeba se zaměřit především. Těm, kteří už to ví a už si stihli o tom něco málo nastudovat, kniha žádné nové informace neposkytne. Ale opakování je matka moudrosti, takže proč ne.

Reklamní zmínky o klinice Endala mi trochu vadily, víc už bych jich nezvládla. Taky mě mrzí, že je v knize tolik překlepů, zejména v druhé polovině. Kniha je to vizuálně moc pěkná, její vydání určitě stálo dost peněz, tak proč si nepřiplatit pár korun za schopného korektora.

3 19.04.2021

Jednou za čas si tuto knihu potřebuju znovu přečíst, abych si připomněla, o co vlastně v životě jde.

3 27.01.2021

Velmi poutavá první polovina knihy. Pasáž o získání ceny Magnesia Litera a o vydání knihy podle mě nadbytečná (připadá mi to i trochu srandovní – do knihy psát o vydání té knihy...). Naopak bych uvítala, kdyby autorka víc rozvedla peripetie okolo vzniku centra Alkos. Moc jí fandím, ať to vyjde a taky ať se naučí komunikovat s manželem. Dokázala toho opravdu hodně, palec nahoru.

3 16.03.2020

Není to úplně špatné, ale vůbec mě to nepřesvědčilo, abych některý nápad vyzkoušela. A pár věcí mi vyloženě vadilo: tak nějak nabubřelý styl psaní, novotvary jako buzer-lístek, křečko-restart atp. (hrůza!), příliš časté opakování věty typu "Tohle vám zabere jen pár minut denně!" Minuta k minutě a celý proces by mi sebral asi dvě hodiny života denně. Dala bych jednu hvězdičku, ale mám špatné svědomí, že jsem tomu vůbec nedala šanci a žádné z doporučení autora nevyzkoušela, tak přihodím hvězdičku navíc.

3 20.01.2020

Nejdřív jsem chtěla být děsně přísná a dát nanejvýš dvě hvězdy, ale Každá sedmá vlna nakonec můj dojem trochu vylepšila. Dobrý proti severáku mě rozčiloval. Vůbec jsem nechápala, kde se ta velká láska mohla vzít. Rozmazlená a rádoby roztomilá ňa ňa ňa Emma, která si pohrávala s chudákem zaslepeným Leem. (Parafrázuju:) Leo, sejdeš se se mnou? Tak sejdeme se, Leo? Leo, proč se nechceš sejít? - Emmi, tak se teda sejděme. - No teda, jak to, že se chceš tak najednou sejít, Leo? Tak to ne, dělám drahoty aspoň následujících osm minut.
Ta mi tak pila krev! Sobecká třicátnice, kterou pálí dobré bydlo, chová se jak šestnáctiletá puberťačka a ubližuje všem okolo. To má být hrdinka, se kterou bude čtenář soucítit? Které bude čtenář fandit, držet jí palec, aby došla svého štěstíčka?

Celý první díl jsem se bila do hlavy, proč jsem si sakra půjčila toto dvojvydání, že se za trest budu trápit dvojnásob dlouho. Ale nakonec jsem vděčná za Každou sedmou vlnu, ve které si u mě autor dost spravil reputaci. Oba hlavní hrdinové se tu víc sobě otevřeli a jejich vztah konečně začal dávat aspoň trochu smysl. Nicméně jsem ráda, že to mám za sebou...

2 15.09.2024

Historický román odehrávající se během třicetiměsíčního francouzského obléhání Cádizu jsem si vybrala do čtenářské výzvy, protože mi loni v létě Cádiz naprosto učaroval. Poloostrovní pevnostní město, obklopené ze všech stran Atlantikem, má prostě zvláštní kouzlo. Děj knihy byl vystavěn naprosto bravurně, i když pro mě byla trochu nudná linka francouzského důstojníka Defosseuxa; příliš mnoho technikálií se nám holkám vnímá asi trochu hůř. Nicméně do knihy to prostě patřilo. Jednoduše každá událost, každá postava, její myšlení a počínání bylo vylíčeno věrně a uvěřitelně. Byly chvíle, kdy se mi četlo velmi špatně, drhlo to a knihu jsem měla chuť odložit nebo bych ji v ten okamžik ohodnotila jen jednou hvězdičkou. Pak jsem ale přišla na to, že je to překladem, respektive tím, že já a překladatel máme naprosto odlišné preference ve slovosledu. Mně se prostě strašně blbě četly věty poskládané např. takto: "Je slyšet nablízku za pahorkem výstřely." (s. 125) Nebo: "Potichu velice přemýšlí." (s. 288) Boha, popřehazujte ta slova trochu, ať to zní víc česky. Za to bych místy dala opravdu maximálně jednu hvězdičku, ale bylo by to dost nefér k autorovi.

2 02.09.2024

Myslím, že jsem všechny metafory a alegorické obrazy pochopila, ale jako beletrie to bylo dosti chabé. Raději bych si na toto téma přečetla nějakou esej, nebo rovnou odbornou stať, byla by rozhodně přínosnější.

2 01.07.2024

Moje srdeční záležitost. Uznávám, že knihy Antonína Bajaji nejsem schopná hodnotit objektivně, takže jednoduše jen dávám plný počet bodů, protože jsem si to prostě užila, jako vždy.

2 19.06.2024

Velmi příjemná a vtipná jednohubka. A nebo taky knížka, která může zabrat spoustu času, protože co strana, to umělecké dílo.

2 29.01.2024

Mám trochu sužování ohodnotit tuto knihu spravedlivě, protože si uvědomuji, že mnoho uživatelů Databáze knih ji asi číst nebude, a tak možná moje hodnocení zůstane jediné, a kniha tak na věky věků bude mít kvůli mně hodnocení 60 %. Nicméně nemůžu jinak, nemůžu dát víc hvězdiček, ačkoliv si Dušana Cendelína velmi vážím. Povídky jsou totiž velice kolísavé úrovně. Některé jsou skvělé, čtenáře vtáhnou, zaujmou i pobaví. Jiné jsou ale velmi slabé, pozornost při čtení uvadá, čtenář se nebaví, ba dokonce nudí. Navíc si uvědomuji, že ta pozitivní část mého hodnocení může být hodně ovlivněná tím, že žiju ve stejném městě jako autor, kterého obdivuji a jehož výtvarná díla se mi velmi líbí.

A tak si kladu otázku: Není to škoda, že kniha člověka, kterého v jeho městě všichni milují, váží si ho, považují ho takřka za místní celebritu, a který má jistě velký okruh přátel a známých, vyšla v takto neotesané podobě? Nemohl to dát autor někomu přečíst? Poradit se s někým, kdo aspoň trochu rozumí redaktorské práci? Nemohl mu někdo z přátel nebo chlapů z tiskárny říct, že je na knize ještě spousta práce a že by byla škoda, kdyby vyšla takto neuhlazená? Nemohlo město přispět pár korun na profesionálního jazykového korektora? Vždyť na každé jednotlivé stránce čtenáře ruší víc než deset hrubek nebo překlepů! Ale možná městu i autorovým přátelům křivdím, možná si sám autor nepřál jakýkoliv zásah zvenčí. Pak by mu ale někdo měl jemně připomenout, že literatura není výtvarné umění. Aby byla kniha pěkná, musí se na ní spolu s autorem podílet parta profesionálů. Tady je bohužel hodně vidět, že to autor celé "zvládl" sám.

2 18.07.2023

Tož... krásná pohádka to byla, pro mě nové a zajímavé téma, velmi hezkým jazykem vyprávěno. Tak proč mě to kurnik tak nebavilo? Asi proto, že první polovina byla pro mě až nesnesitelně sladkobolná a romantizující. Že bylo od začátku jasné, komu autorka fandí, že nebylo moc prostoru pro objektivitu. Idylický kočovný život, vyprávění u ohňů, lesklá koňská těla a pohazování hřívou, cikánská intuice a jejich až nadpřirozené schopnosti, vzplanutí a vášeň, nespravedlnost gadžovského světa. Po první části bych za takovou kupu patosu dala nejspíš jen jednu hvězdičku. Druhá část se mi ale skoro celá líbila, tam už pro mě bylo vyprávění přirozenější a lépe jsem se dokázala vcítit do Gabrielových pocitů doma i v okolním světě. Krásný příběh, ale na mě příliš pateticky podaný.

2 26.10.2022

Budu zase za podivína, ale mně se knížka strašně moc líbila. Putování bonvivána Kerouaca a jeho spontánní nápady a opilecké rozjímání jsem si vážně užila. Nešťastná existence? Těžko říct. Zdá se, že si byl dobře vědomý všech svých "problémů", žil, jak žil, jinak to neuměl. Takové nějaké smíření se sebou samým z toho na mě dýchalo.

2 12.10.2022

Příjemné čtení před spaním, ale já i děti jsme čekali ještě nějaké rozuzlení a vysvětlení ohledně knihy ve sklepení.

2 05.10.2022

Nepřečetla jsem si předem anotaci, a tak jsem podle názvu očekávala nějaký návod, jak se v dnešní době z běžného každodenního stresu nezbláznit, ale jak se z něj naopak zocelit. Dostalo se mi něčeho úplně jiného, než jsem čekala, ale přesto jsem z knihy úplně nadšená. Rozšířila jsem si obzory a získala jsem obrovskou spoustu informací (pro začátek třeba hned to, co to ten stres vlastně je), které mi jsou k užitku. Docela mě to i nakoplo k nějakým aspoň menším změnám v životním stylu. Pavel Kolář umí každý daný problém vysvětlit tak logicky, že nám nezbývá prostor na výmluvy.

2 18.06.2022