mgeisselreiter komentáře u knih
Zase jedna dost dobrá detektivka drsné školy (ta z lepších od Hadley Chase). Krásně se čte, má to spád, příběh dobře vymyšlený. Je to sice trochu nadsazené, ale to k tomuto žánru patří - jde o zábavu a oddych při četbě, ne o líčení reality. 75-80%, 30. 6. 2023.
Toto bohužel není ten pravý Cousteau. Působí to spíš jako dílo ekologického aktivisty, na čemž má nespíš velký podíl spoluautorka. Čtení knihy mě prostě moc nebavilo. Ano, jsou tam pěkné zajímavé pasáže o zajímavostech z mořského života a bádání, ale převažuje kritika toho, co vše člověk dělá špatně, jak ničí planetu Zemi apod. 60-70%, 25. 6. 2023.
Autor je hodně otevřený (nejen v oblasti sexu, ale tak nějak celkově), to jsem ostatně již zjistil v knize Seventeen / Sexuální bytosti. Hlavní téma není úplně příjemné, ale z velké části je překryto výstředním žitím hlavního hrdiny, které je ale líčeno jakoby normální způsob života. Otevřený pohled na japonskou společnost, překvapilo mě, že na rozdíl od zažité představy slušného chování, klanění apod. zde Óe líčí mnohdy pravý opak. Kniha, která se na první pohled zdá celkem tuctová, jaksi zanechává hlubší dojem a to asi i vypovídá o kvalitách spisovatele. 75%, 15. 6. 2023.
Orwell zase trochu jinak, než ho znám. Jeho hrdina je takový paličák, až to člověka vytáčí a štve, ale o to autorovi asi taky šlo. Pohled na společnost z jistého úhlu mít či nemít peníze, zařadit se do společnosti podle svých schopností nebo bojovat proti kapitalismu za každou cenu bez ohledu na sebe i na své přátele?
Vydání z roku 2001 nemá snad jedinou tiskovou chybu, proč se Volvox nedrží této preciznosti i dále? (V pozdějších letech se některé knihy tak hemží chybami, že se skoro nedají číst.) 75%, 11. 6. 2023.
Já mám prostě knihy o nevšedních lidech, nevšedních výkonech rád a k nim patří vlastně asi všechny knihy o horolezectví. Rakoncaj je borec. Tato kniha je trochu netradičně pojatá, příběhy o výstupech jsou prokládány různými dialogy. Samotné příběhy jsou pojímány různě, není výjimkou, že začínají sestupem. Kniha je tím pestřejší. 70-80%, 4. 6. 2023.
Pěkná blbost, dost velký úlet, ale v poslední čtvrtině to chytlo trochu spád a celkem jsem se i bavil. Celé je to ale chabě vymyšlené a vystavěné. 45%, 22. 5. 2023.
Poměrně prostě napsaná krimi, která ale jako i mnoho podobných od Chase zaujme a nepustí. Mnoho překvapivých zvratů. Je to nenáročné oddechové čtení, ale baví. 75%, 19. 5. 2023.
Dvě rané novely autora, každá z trochu jiného soudku (viz komentáře u částí díla), dobře se čtou, ale je jasné, že to nejsou oddechovky, že Óe svým způsobem reflektuje společnost. A jeho způsob je hodně nejaponský. Celkově 65-70%, 13. 5. 2023.
Přestože jde o autorovu ranou prózu napsanou v roce 1959, působila na mě zcela současně. Myslím, že s výjimkou lékařských postupů vystihuje i současný stav. Nadčasové. Hailey se tentokrát nepouští do příliš mnohovrstvého a detailního popisu, ale soustředí se jen asi na 2-3 dějové linie. Rozhodně to není na škodu. Jako vždy čtivé i poutavé, zajímavé. Dle mého se řadí do autorových nejlepších románů, někde za Kola a Letiště. 80%, 8. 5. 2023.
Výprava to byla převratná a nesmírně zajímavá, ale Heyerdahl jako spisovatel ještě není tak vyzrálý jako v dalších svých knihách. Čtení je to i tak poutavé, ale ještě tomu něco chybí. Přesto i po tolika letech kniha nezastarává, i když mnohé vědecké poznatky již pokročily mnohem dál. Je třeba ji brát jako historický dokument. 75%, 29. 4. 2023.
Murakami se stal mým oblíbeným spisovatelem a tak s každou další knihou čekám, čím mě zase překvapí. Tato kronika byla na mě ale bohužel až moc rozsáhlá s mnoha odbočkami, čímž se celkový děj jaksi rozplizl. I tak jde o dobré čtení, chvíli poutavé, častěji méně, občas (výjimečně) až nudné. Velmi zajímavý je doslov, který objasňuje to, proč se autor zabývá Japonsko - Ruskou válkou. 75%, 23. 4. 2023.
Kupodivu nejde o detektivku, ale spíš o psychologický román, tak trochu thriller. Chvíli trvá, než se rozjede, ale pak mě tak zaujal a bavil, že jsem se těšil na další čtení a byl zvědav na to, jak se bude dále příběh vyvíjet. Od 70% až k 85%, 12. 4. 2023.
Zpočátku průměrná kniha, ale postupně zajímavější a napínavější (i když výsledek je předem znám). Líbilo se mi, že děj se nesoustředí jen na samotný výstup, ale i na složité přípravy a přesuny, tentokrát netradičně bez šerpů či místních nosičů. 65-85%, 10. 4. 2023.
Klasik sci-fi mě nezklamal, i když šlo o román, který napsal hodně pozdě a někdo by mohl očekávat, že bude slabý. Naštěstí tomu tak nebylo. Při čtení se krásně odpoutám od současnosti a reality a žiji v jiném světě, kde vše je možné. Moc dobrý relax. 75%, 8. 4. 2023.
Pro mě je snad každá cestovatelská kniha dobrá, i když tato patřila spíš k těm trochu slabším. Sice se dobře četla, ale povídání nebylo nijak moc poutavé a zajímavostí tam také zrovna moc nebylo. Prostě takový popis dlouhé cesty sesumírovaný do knihy a obohacený o hodně fotografií. Za ty především body nahoru - vystihují mnohem lépe než text krásná a zajímavá místa, a většinou jsou i dost vydařené a kvalitní na amatérské fotografy. Jednu velkou výtku, kterou nemohu překousnout, je oslovování čtenáře tykáním - to se tam vůbec nehodí a působí hodně nepřirozeně. Naštěstí se tento (ne)způsob neobjevuje v knize až tak moc často. 70% a 4*, 7. 4. 2023.
Hodně spletité a na můj vkus až moc dlouhé - něco bych možná zkrátil. Nutno ocenit, jak autor dokázal komplikovaně, ale přesto přehledně a čtivě podat příběh v mnoha časových rovinách. Tak trochu je vyprávění postavené na "literární licenci" - od reality je dost vzdálené, přesto podává uvěřitelný a reálný příběh, jen uzpůsobený románu. Bohužel mi chybělo napětí, místo toho působila spíš zvědavost, co bude dál. Pro mnohé také mohl být nejzajímavější ten finální příběh ze současnosti (z roku 1969), který ale nehraje podstatnou roli a není více rozvinut. 70-75%, 4. 4. 2023.
Z knihy dýchá nostalgie po starých časech, upřímnost, láska k povolání veterináře, láska ke krásné a drsné krajině Yorkshiru i jejím lidem. Milé příběhy se pěkně čtou. 75-80%, 26. 3. 2023.
Pěkně se čte, není nijak perverzní a sexuální, jak by si leckdo mohl myslet, i když na svou dobu to možná bylo odvážnější. Podstatně více se mi ale líbilo filmové zpracování z roku 2013 od Romana Polanského. Kniha 70% a dám 4*, i když ne zcela přesvědčivě. 21. 3. 2023.
Po přečtení skvělé knihy Churchill: Předurčen osudem jsem přečetl velmi dobrou knihu Ve vichru války a krátce poté sáhl i po této knize. Rozsahem mnohem menší přináší hodně stejných informací jako v předchozích knihách, ale dočteme se i něco nového, nebo alespoň jinak postaveného, jinak zasazeného do kontextu. Andrew Roberts na mě působí jako veliký fanda dějin 2. světové války a Winstona Churchilla, jehož se snaží podávat maximálně objektivně, ale nezapře v sobě jeho obdiv a brojí proti jeho kritikám. Podtitul knihy Taje vůdcovství přináší ne moc pohledů na toto téma. Hitlerovi je věnována menší část. Kniha se hlavně točí kolem 2. světové války a kolem Churchilla. 70-75%, 19. 3. 2023.
Daphne du Maurier si s dopsáním této knihy jen trhla ostudu. Arthur Thomas Quiller-Couch rozepsal po svém něco, co je absolutně nezajímavé a nezáživné - psal v podstatě sám pro sebe do šuplíku, nebo to tak aspoň vypadá a mělo to tak zůstat. Tento chlap, ač profesor anglické literatury, vůbec neumí psát. Vydavatelé tak parazitují na slavném jménu Daphne du Maurier, i když její podíl na knize je asi poměrně malý (naštěstí aspoň trochu, jak dokážu soudit, vylepšuje tu hrůzu). Kniha se tak prodává jako dílo Daphne, o Quiller-Couchovi je zmínka jen na přebalu a větě na zadní straně obálky "...a díky brilantnímu umění autorů zaujme od první do poslední stránky" prosím v žádném případě nevěřte. Tato kniha zaujme snad jen málokoho, a rozhodně těžko od první do poslední stránky. Je to nezáživné, nudné, nemá to vlastně pořádný příběh. Zvažoval jsem 2*, ale to bych přehnal. 16. 3. 2023.