mi-380 komentáře u knih

Prosinec 1803, s čerstvým důstojníkem Sharpem se ocitáme v další dějinami potvrzené bitvě, tentokrát o zdánlivě nedobytnou pevnost Gawilghur. Dobrodružný příběh je dobře promyšlený, popis přípravy a bojů zajímavý a poučný, stejně jako připomenutí skutečných osobností té doby.
A polorozbořená pevnost stále stojí uprostřed Indie jako památka tehdejšího nezadržitelného anglického tažení světem.
90 % (aktuálně 106 hodnocení s průměrem 92 %).

P.S.
Možná trochu spoiler: Sharpe jako podporučík je dlouho, předlouho, kouzla zbavený, ve své funkci téměř bezradný, nespokojený. Zato jeho dva ďábelští nepřátelé jsou v plné formě. Kdyby nebylo seznamu dalších osmnácti románů, skoro by to vypadalo na Sharpův konec. Ale od poloviny knihy, kdy se začíná připravovat útok, získává postupně nad děním kontrolu a poslední čtvrtina, kde razantně prokazuje své schopnosti, už je plně v jeho režii. To je ten pravý Sharpe, jak ho máme rádi.

49 24.11.2020

Nechal jsem na sebe působit po kapkách, jinak to s jedy nejde. Několik měsíců, vždy maximálně pár minut denně. Existuje obrovské množství varovných informací o problémech s potravinami, valí se na nás ze všech stran. Tyto mi připadají věrohodné a většinou dostatečně podložené, každý si může vybrat. To, že se už od dětství zabíjíme jídlem, je soudným lidem zřejmé, věděl to už Švejkův lékař doktor Grünstein, ten říkal žrádlem. Autoři vysvětlují na jednotlivých položkách, proč a jak. Mezi praktickými radami je i spousta ne zcela podložených tvrzení, tušení něčeho nekalého, případně upozornění na látky, s kterými část populace vůbec nepřijde do styku. Nejzajímavější pro mne byla hlavně první část a informace o fluoridech, aspartamu, glutamátu, melaminu, resveratrolu, éčkách, vitaminu D, čichu, amalgamu, melatoninu.
U velkého množství látek autoři potvrzují klasickou poučku: Všeho moc škodí.
75 % (aktuálně 285 hodnocení s průměrem 80 %).

49 09.09.2020

Úderník a bystrá hlava Ota Fink – práce všeho druhu, dnes by mohl být prvotřídním hodinovým manželem, včetně nadstandardních služeb, stejně jako polovina mužů poválečné generace. Mé další setkání s Kapitánem Kidem je znovu plné svižného děje, příjemného humoru a řízného slangu.
Jen mě zaskočily některé reálie, podobně jako u prvních dvou dílů mi pár věcí nesedí. Jsme deset let po válce, v roce 1955. Tancovali v té době svazáci v Praze rokenrol? Fungovaly už prodejny Elektra? Stály Lípy 2,20 Kčs? Ale vzhledem k tomu, že pochybnosti jsem měl i v případě kola Favorit, televize nebo podniku Osvobozená domácnost a to vše opravdu v tom pětapadesátém existovalo, pak tedy… nevím?!
Případ uhání ke konci, tam se, pravda, mění trochu ve frašku, ale ještě je tu vtipná tečka. Celkově příjemné čtenářské odlehčení za poctivé čtyřhvězdí: 80 % (66 hodnotících s průměrem 91 %).
…
Kadlikovi je skoro šedesát a taky se mu říká PUČMIPĚTKU, protože je zasloužilej pivní skaut; když bere, vrátí dluhy, zbytek nechá v hospodě a půjčuje si znova. Zajímavej životní styl.
…
„Hele,“ povídá Pacák, „prej jsi nabalil ňákou Arabku?“
„A co má bejt?“
„Že budeš muset používat arabskou gumu,“ zařehnil se.

P.S.
Chvíli jsem hledal, lípy stály 2 Kčs, národní podnik Elektra existoval už koncem 40. let.

49 17.02.2020

Veselé vyprávění o tom, že pokud dostaneš zpět v restituci zámek, užiješ sice spoustu legrace s rozlehlou budovou, s personálem vychovaným socialismem, s krásnými dogami za 80 tisíc, ale zároveň musíš počítat s životem bez elektřiny, bez topení, bez opravené střechy, permanentně bez peněz. S příjemnou dikcí čte Veronika Kubařová a časté beznadějné stresové situace zoufalých dědiců tak pomáhá zlehčovat a rozjasňovat.
75 % (3449! čtenářů je na průměru 81 %).
…
Můj otec v noci nespal. Hrabal se v archivu, aby zjistil, proč nejsme miliardáři jako kníže Schwarzenberg. Vypracoval černou listinu předků, kteří se podle jeho názoru nejvíc zasloužili o naši chudobu. U snídaně nám z ní předčítal.
…
Otcův stihomam doznal dalšího pokroku. V archivu totiž odněkud vyštrachal ruskou učebnici ekonomie s tabulkou přepočtu historických měn na hodnotu rublu z roku 1985. U snídaně nám pak hlásil, že třeba pohřeb hraběte Ferdinanda, který zemřel v roce 1811 a stál dvanáct tisíc zlatých, by v Sovětském svazu na sklonku komunistické éry přišel skoro na půl milionu rublů. Nikdo z nás nechápal, k čemu je dobré tohle vědět, ale otec nám řekl, že přepočtem na dolary se dobereme majetku, který v uplynulých staletích naši předkové rozházeli.

49 25.02.2019

Autorův vypravěčský styl je originální, jakýmsi kouzlem dokonale čtivý a krásně empatický. Tentokrát ale zahání všechny sympatické postavy do těch nejtemnějších koutů neporozumění, nedůvěry, nebezpečí, výjimečně až do pekla zatracení. Některé situace se dají přirovnat k té nejtvrdší psychické i fyzické šikaně, jako by zkoušel, co všechno čtenář vydrží.
Viník? Třaskavá směs politiky, hokeje a zaslepenosti, záludně probouzející to špatné v nás?
Četl jsem dlouho do noci a měl jsem sen, v němž jsem se jako náctiletý probudil ve svém dětském pokoji, kde už dávno nebydlím, vedle postele seděla na zemi laskavá víla Alef, kterou jsem nikdy předtím neviděl, hezky se na mě usmála, držela mě za ruku, a pomalu mi docházelo, že já v tom nefér Medvědíně ani ve Švédsku nežiji a že je naštěstí všechno jak má být. Pak jsem se probudil doopravdy... a bylo.
85 % (aktuálně 182 hodnotících s průměrem 92 %).
…
Když se tmy bojí kluci, bojí se strašidel a příšer, když se tmy bojí holky, bojí se kluků.
…
Na své spontánní reakce býváme jen málokdy hrdí. Říká se, že první myšlenka bývá nejupřímnější, ale často to není pravda. Často je to ta nejhloupější. K čemu by nám jinak byla schopnost přemýšlet?

49 15.01.2019

V tomto žánru řadím Harryho hon na Sněhuláka a Sněhulákův hon na Harryho mezi příběhy nejpropracovanější, nejstrašidelnější, nejpřekombinovanější, nejčtivější a nejnapínavější, a to i přesto, že okruh podezřelých není široký a pachatel se dá odhadnout poměrně brzy.
95 % (2089 hodnotících, 91 %).
...
P.S.
Jak jsem na ČSFD hodnotil film:
Příjemně mrazivé připomenutí jedné z nejlepších knih série, které o čtvrtou hvězdu připravil nepodařený závěr: 65 % (zatím 9143 hodnotících je na průměru 54 %).

49 31.01.2016

Šedesátá léta, nová doba, a s ní smutek a nostalgie, což převažuje nad obvyklým vtipem a lehkostí vyprávění. Navíc mám dojem, že se tu autor a jeho Ota těžce vyrovnávají s dlouhodobou spoluprací s příslušníky SNB, což zde sice probíhá ve velkém stylu, ale lidem z okolí našeho hlavního hrdiny i pozorným čtenářům tohle bylo už dávno podezřelé. Karel0684 označil dvacátý příběh za „zatím nejdivnější“, na babystar „čiší smutek nad světem, který se už nikdy nevrátí“. Oba postřehy mohu podtrhnout, jsou přesné a výstižné.
70 % (zatím 32 hodnotících s průměrem 93 %).

48 19.08.2024

Stará továrna, nový případ, další přítelkyně, očekávaný styl. Za mě i tentokrát příjemně osvěžující zážitek v porovnání se záplavou truchlivých těžkotonážních románů i politických událostí současné doby.
85 % (zatím 48 hodnotících s průměrem 89 %).
…
„Jak je, vole…?“ povídá mi Pažout, kterej si kousek ode mě šněroval bagančata.
„Normálka, vole,“ já na to.
„No jo,“ kejvnul. „Stojí to za hovno.“
Takovej běžnej dialog psanců této Země.

48 23.07.2024

Nečekaně svěží příspěvek k superhrdinům. Oživeno situačním humorem, netradičním stalkingem, učebnicovými podobami sexuálního obtěžování a nekonečnými psychickými souboji s matkou. To vše v domácím prostředí pražských mileniálů.
Audiokniha, příjemný hlas Kristýny Podzimkové.
80 % (zatím 463 hodnotících s průměrem 88 %).

48 17.12.2021

Kotletova sexy upírská bitevní smršť mě vždy dokáže vrátit o pár let zpět, do časů, kdy jsem byl větším optimistou, kdy jsem měl pocit, že sto let veselého života je přede mnou, kdy mi každý měsíc přistávala ve schránce nová Ikarie. Pryč od literatury faktu nebo rádobyrealistických románů mé současnosti. Užívám si strhující děj, černý humor, znalost historie a hlavně nápad s velkým N. Brutální prequel k Nářezům. Jsem zvědav, která bojiště ještě s Janem Bezzemkem a s upírskými klany navštívíme.
No, zatím jsem tedy ještě z Kotlety nevyrostl, jak se to stalo některým spoluuživatelům DK, takže jim většina hvězd vyhasla (dost dobře nechápu, jak někdo ztrácí hodiny a hodiny drahocenného času čtením knihy, kterou nakonec spláchne s hodnocením odpad nebo s jednou*).
„Ratatatatata“, čte přesvědčivě Richard Fiala.
85 % (zatím 397 hodnotících s průměrem 84 %).

48 03.12.2021

O horor se nejedná, žánrové označení bych změnil na „natahovaná akce“. Proč natahovaná? Autor má pedagogickou obsesi - při každém pohybu nebo nápadu hlavní postavy podrobně vysvětluje jak a proč to či ono statečný Cavanaugh provádí. Kdo má rád spoilery, může si přečíst text nahoře v anotaci, dozví se vše podstatné, a knihou se dál nemusí zabývat.
Návštěva odpočinkového žánru se zase jednou nepovedla?
No, to byly mé pocity do poloviny knihy, pak se zápletka naštěstí komplikuje, autor vyprodukuje i několik neotřelých nápadů a souboj dvou silných osobností dotáhne s pomocí mnoha obětí do přiměřeného zakončení.
70 % (aktuálně 90 hodnotících s průměrem 85 %).

48 15.06.2021

Záhadná, krásná, smyslná, poddajná, přizpůsobivá, šikovná v oblasti mužových zájmů, sex nevyjímaje. Sofie – autorova žena snů. Navíc - nechává se poučovat a přesně reaguje na myšlenky a nálady vypravěče. V roce 1976 sci-fi, po pětačtyřiceti letech pořád ještě sci-fi, jen u mnoha současných autorů by se nejspíš Sofie změnila z vysněného, stále unikajícího, mysteriózního přízraku v pevnou androidku. Jenže pointa, to příjemné, občas rozvleklé vegetování a snění, které zažívá čtenář spolu s vypravěčem, změní jako rána palicí do hlavy.
85 % (aktuálně 28 hodnocení s průměrem 74 %).

48 24.03.2021

Útlá knížtička nalezená v pokoji dcery, která zmizela do velkoměsta a do rodného domu se vrací s nepravidelnou frekvencí. Putování Vlase a Brady neuvěřitelně všestranného a nápaditého Františka Skály, jejich cesta životem, potkávání všelijakých vážných i nevážných figurek, útěky před nebezpečím a závěr v Posvátném kraji, to vše mi krásně připomnělo koloběh života. Věčné hledání, objevování, putování a návraty.
Někteří čtenáři vzpomínají, jak šlo o komiks jejich mládí, já se jím nechal úspěšně oslovit i ve věku pokročilejším.
85 % (aktuálně 87 hodnotících s průměrem 94 %).
…
„a pozdravujte starého Bžocha…“

48 23.03.2021

Autor ve stručnosti, ale zároveň naprosto přesvědčivě, u světových mocností a významných regionů, vysvětluje jejich motivace, zájmy, priority, jednání, a upozorňuje na citlivé body a hranice „přes které vlak nejede“. Vychází přitom nejen z geografie, ale také z vlastních novinářských a cestovatelských zkušeností a z hlubokého pochopení místních zvyklostí, většinou naprosto odlišných od těch našich středoevropských. A zároveň jasně vyvozuje a dokazuje, že jakékoliv arogantní vnucování, ať už demokracie za každou cenu nebo naší aktuální představy o lidských právech, logicky povede jen k dalším krvavým konfliktům. Mapy mám rád, ale ty v knize jsou poměrně primitivní a pro čtenáře s přiměřeným zeměpisným přehledem vlastně skoro nepotřebné. Čteno a vstřebáváno pomalu, během několika týdnů. Skvělé závěrečné shrnutí jednotlivých kapitol pořídil kolega NemmamSlov.
95 % (aktuálně 182 hodnocení s průměrem 90 %).
…
Niekoľko znalcov si myslelo, že povojnové roky by mohli priniesť do Číny liberálnu demokraciu. Priane bolo otcom myšlienky, veľmi podobné naivným nezmyslom, ktoré Západniari písali na začiatku „Arabskej jari“ a ktoré tiež vychádzali z nedostatečného pochopenia internej dynamiky tamojších ľudí, politiky a geografie regiónu.
...
„Prečo si myslíte, že vaše hodnoty budú fungovať v kultúre, ktorej nerozumiete?“

48 22.02.2021

Archerovo truchlivé vyšetřování se tentokrát táhne o něco unaveněji než v prvních dvou knihách. Pocit smutku ze zkaženosti odvrácené strany bohatého světa se valí z každé stránky. Hlášky nechybí, je jich ale méně a pesimismus pacifického pobřeží na hlavu poráží veškeré náznaky příjemné pohody.
Ještě si zopakuji čtvrtou část – Mrtvý úsměv, první hodnocení před lety bylo za *****, doufám, že se nezmění.
Tentokrát jen 75 % (aktuálně 14 hodnotících s průměrem 73 %).
…
Sanedresova ulice, na které jsem právě stál, se valí městem skrze černošskou, pak mexickou čtvrť, lemována zchátralými domky a přelidněnými chatrčemi, zpestřená o nálevny, zastavárny, herny či jídelny, občas i pofiderní svatostánek. Čím víc se přibližujete k horám, tím jsou domy prostornější a lépe udržované. Mají větší zahrady a děti po seškrábání nánosů špíny bývají bílé.
…
Vyndal jsem z náprsní kapsy oprýskaný šroubovák. Na prohlídku bytů si ho beru vždy. Číslo 7 zabezpečoval střelkový zámek typu Yale, jednoduchý, až trapný.
…
Dowser měl mokré krátké vlasy a byl zabalen do bílého froté županu. Seděl, poulil oči a jedl. Připomínal mi sysla, maskovaného za člověka.

48 21.11.2020

Tajemná země na severu, drsná příroda, navenek chladní lidé, otravný asertivní Erlendur a jeho obsese, která ho nutí šťourat se v minulosti. Kniha, která po prvním přečtení v roce 2014 nastartovala mou islandskou „anabázi“ - Arnaldur a Yrsa se zařadili mezi můj top.
85 % (aktuálně 117 hodnocení, průměr 77 %).

Poznámka: Děj tří Arnaldurových knih probíhá souběžně ve stejné době: zatímco Erlendur řeší ve Východních fjordech záhadná zmizení v románu Chlad, Elínborg hledá vraha mladého muže v románu Oběť a Sigurdur Óli vyšetřuje smrt mladé vyděračky v románu Propasti. Ve všech případech se hlavním hrdinům dostáváme hlouběji do soukromí, a to mnohem víc než v předchozích knihách.

48 07.09.2020

Komisař Adamsberg – další naprosto originální postava mezi detektivy. K tomu jemný humor, vtipné dialogy, přiměřené množství humanity a mohlo by to být za maximum. Ale není. Něco v překladu nebo i v budování zápletky, která se obejde dlouho, předlouho, bez výraznějšího zvratu, tu pátou někam schovává. Snad se objeví během četby dalšího dílu, koukám, že jich je jedenáct. Určitě dvojku zkusím.
80 % (aktuálně 72 hodnotících s /ale neee/ modrošedým průměrem 79 %).
…
Adamsberg si prezeral veľký stôl z čierneho skla so stovkami svietiacich otvorov, osvetlených zospodu, ktoré predstavovali súhvezdia. Bolo to pekné, možno až priveľmi.
…
„Koľkokrát denne poviete ‚neviem‘ a ‚možno‘?“
„Neviem.“...
…
Adamsberg si nikdy neuvedomoval, že rozmýšľa, a keď sa o to pokúsil, prestal rozmýšľať.

48 06.09.2020

Zajímavé ponory do hlubin bídy.
V Paříži se relativně mladý Orwell plácá mezi nejlevnějšími hotýlky, nejchudšími imigranty a nejpodřadnějšími pracemi v hotelích. Pohledy do zázemí restaurací mi naháněly husí kůži. Rád bych věřil, že dnes už to tak není.
V Londýně je naopak stále na pochodu – stává se tulákem, což tehdy znamenalo věčný hlad, život bez peněz, dokonce i bez alkoholu, putování od jednoho útulku k druhému, přičemž mě zaujalo, že v každém se tulák mohl vyspat maximálně jednou za měsíc. Za každý sebemenší prohřešek uvěznění.
Z obou misí autor vyvozuje závěry a doporučení, ostře kritizující tehdejší nemilosrdný kapitalismus. Jeho socialistický zápal časem životní zkušenosti dovedly až k demaskování totalitních (včetně levicových) režimů v románech Farma zvířat a 1984. To už je ale jiný příběh.
85 % (aktuálně 361 hodnotících s průměrem 85 %).
…
Během prvních dnů byli všichni zákazníci Rusové, patronovi přátelé, a po nich přišli Američané a další cizinci - Francouzi žádní. Pak jednoho večera nastalo velké vzrušení, protože k nám přišel první Francouz.
Další večer se Francouz vrátil a přivedl ještě další dva Francouze. To znamenalo, že jsme si vysloužili dobrou pověst; nejjistější známkou špatné restaurace je totiž to, že ji navštěvují pouze cizinci.

48 13.07.2020

… Pak si mě zničehožnic přitáhla, jako tenkrát ve vzdálený minulosti měla zas horečkový rty a zimničnej stisk, ucejtil jsem zvláštní hřejivou vůni, která z ní vyvěrala, přivinul jsem ji k sobě a tak jsme zůstali nekonečně dlouho, zatímco v kamínkách s praskotem explodovala celá doba kamenouhelná, venku v hučícím blizardu vířil všechen sníh minulejch i budoucích ledovejch dob, vrávorali tam a padali vymírající mamuti a na diluviálním nočním nebi nad nima se souhvězdí měnily z Oriónů a Velkejch vozů v Andromedy a Kštice Bereniky, aby se nakonec rozsypaly v hvězdnej prach…...

Velinského jazyková fantazie je to hlavní, co mě k příběhům bystrého a ukecaného Oty Finka stále nejvíc přitahuje. Setkáváme se pošesté, mám rád i náhled do padesátých let, lidé žili své normální životy, kličkovali možnostmi i nemožnostmi doby (byli zvyklí na okupaci, zvykli si i na vládu jedné strany), brali věci s humorem a neviděli vše černě. Pokud tedy zrovna nebyli v lágru nebo před popravou. Detektivní složku beru znovu jako mírně oživující doplněk.
75 % (zatím 34 hodnotících skalních fandů Kapitána Kida s průměrem 92 %).
…
„Něco bych sněd,“ já na to.
„U baru nám přidaj k pití smažený brambůrky, to se teďka nosí.“
„Co? Jenom tak bez ničeho?“
„S čím bys je chtěl? S mákem?“...

48 13.05.2020

Standardní příprava – potencionální oběti se sjíždějí do opuštěného hotýlku, venku zuří sněhová vánice. Hádanka: Co myslíte, jak jsou na tom signály mobilních telefonů? Druhá hádanka: Co myslíte, je dodávka elektrické energie bezproblémová? A už je tu první mrtvola. Nejbohatšímu muži Nové Anglie jedna z potencionálních obětí začne radit, že by si měl najít právníka. To mě tedy opravdu vyděsilo, přepnul jsem čtečku na poslech a začal ze zoufalství bílit prádelnu. Málokdy knihu nedočtu, zvědavost mě žene dál. Lezu na štafle, zatímco návštěvníci hotelu bloudí temným domem a zakopávají o mrtvoly. Stříkám montážní pěnu do děr po instalatérovi, nalezena mrtvola. Štukuji praskliny a díry po hmoždinkách, další mrtvola. Nanáším primalex na zdi a strop, mrtvola. Klasická vyvražďovačka, snad to bude něco jako Deset, možná dokonce Dvanáct černoušků.
Marně jsem doufal. Dostávám polopatické vysvětlování, chabý motiv a jedno malé překvapení na závěr. Čtení pro ženy? Nepodceňoval bych je.
50 % (963 hodnocení s průměrem 82 %).
…
Další na řadě je salon, ale ani v něm nic nenajdou. Pokračují do haly a odtamtud do chodby k baru. Žádné vodítko jim neposkytne. O kus dál chodbou jsou dveře do Jamesova a Bradleyho bytu. James odemkne a pozve je dál. Byt je malý, ale úpravný a pěkně zařízený. Ani tady nikdo není. Když se vracejí do haly, Beverly cítí současně úlevu i malomyslnost. Netuší, co si počnou, jak toho vraha najdou.
„Už zbývá jen kuchyně a sklep,“ řekne Bradley.
…
„Jsou tu dole krysy?“ zeptá se. Nejspíš jsou. Beverly se krys hrozně bojí. Tohle je venkov a sklep je přímo pod kuchyní.
„S těmi umíme zatočit,“ odpoví Bradley. „Nemějte strach.“
„Jak?“ zeptá se Henry.
„Warfarinem,“ odvětí stručně James a Beverlyiny obavy ještě vzrostou.

48 01.05.2020