mi-380 komentáře u knih

Nečekaně svěží příspěvek k superhrdinům. Oživeno situačním humorem, netradičním stalkingem, učebnicovými podobami sexuálního obtěžování a nekonečnými psychickými souboji s matkou. To vše v domácím prostředí pražských mileniálů.
Audiokniha, příjemný hlas Kristýny Podzimkové.
80 % (zatím 463 hodnotících s průměrem 88 %).

48 17.12.2021

O horor se nejedná, žánrové označení bych změnil na „natahovaná akce“. Proč natahovaná? Autor má pedagogickou obsesi - při každém pohybu nebo nápadu hlavní postavy podrobně vysvětluje jak a proč to či ono statečný Cavanaugh provádí. Kdo má rád spoilery, může si přečíst text nahoře v anotaci, dozví se vše podstatné, a knihou se dál nemusí zabývat.
Návštěva odpočinkového žánru se zase jednou nepovedla?
No, to byly mé pocity do poloviny knihy, pak se zápletka naštěstí komplikuje, autor vyprodukuje i několik neotřelých nápadů a souboj dvou silných osobností dotáhne s pomocí mnoha obětí do přiměřeného zakončení.
70 % (aktuálně 90 hodnotících s průměrem 85 %).

48 15.06.2021

Taková malá jednohubka skoro bez chuti, nechci napsat přímo slátaninka. Reacherovo střetnutí se slavným Willem Trentem se nese ve správném duchu spolupráce dvou silných osobností, ale příběh je slabý, Reachera nedůstojný, občas nutící čtenáře k pousmání. Tahle akce by se daleko víc hodila do bondovské série, však naši dva hrdinové si při tom přendávání cihliček na slavného padoucha Goldfingera vzpomněli.
50 % (doposud 38 hodnotících s průměrem 61 %).

48 08.04.2021

Záhadná, krásná, smyslná, poddajná, přizpůsobivá, šikovná v oblasti mužových zájmů, sex nevyjímaje. Sofie – autorova žena snů. Navíc - nechává se poučovat a přesně reaguje na myšlenky a nálady vypravěče. V roce 1976 sci-fi, po pětačtyřiceti letech pořád ještě sci-fi, jen u mnoha současných autorů by se nejspíš Sofie změnila z vysněného, stále unikajícího, mysteriózního přízraku v pevnou androidku. Jenže pointa, to příjemné, občas rozvleklé vegetování a snění, které zažívá čtenář spolu s vypravěčem, změní jako rána palicí do hlavy.
85 % (aktuálně 28 hodnocení s průměrem 74 %).

48 24.03.2021

Útlá knížtička nalezená v pokoji dcery, která zmizela do velkoměsta a do rodného domu se vrací s nepravidelnou frekvencí. Putování Vlase a Brady neuvěřitelně všestranného a nápaditého Františka Skály, jejich cesta životem, potkávání všelijakých vážných i nevážných figurek, útěky před nebezpečím a závěr v Posvátném kraji, to vše mi krásně připomnělo koloběh života. Věčné hledání, objevování, putování a návraty.
Někteří čtenáři vzpomínají, jak šlo o komiks jejich mládí, já se jím nechal úspěšně oslovit i ve věku pokročilejším.
85 % (aktuálně 87 hodnotících s průměrem 94 %).
…
„a pozdravujte starého Bžocha…“

48 23.03.2021

Autor ve stručnosti, ale zároveň naprosto přesvědčivě, u světových mocností a významných regionů, vysvětluje jejich motivace, zájmy, priority, jednání, a upozorňuje na citlivé body a hranice „přes které vlak nejede“. Vychází přitom nejen z geografie, ale také z vlastních novinářských a cestovatelských zkušeností a z hlubokého pochopení místních zvyklostí, většinou naprosto odlišných od těch našich středoevropských. A zároveň jasně vyvozuje a dokazuje, že jakékoliv arogantní vnucování, ať už demokracie za každou cenu nebo naší aktuální představy o lidských právech, logicky povede jen k dalším krvavým konfliktům. Mapy mám rád, ale ty v knize jsou poměrně primitivní a pro čtenáře s přiměřeným zeměpisným přehledem vlastně skoro nepotřebné. Čteno a vstřebáváno pomalu, během několika týdnů. Skvělé závěrečné shrnutí jednotlivých kapitol pořídil kolega NemmamSlov.
95 % (aktuálně 182 hodnocení s průměrem 90 %).
…
Niekoľko znalcov si myslelo, že povojnové roky by mohli priniesť do Číny liberálnu demokraciu. Priane bolo otcom myšlienky, veľmi podobné naivným nezmyslom, ktoré Západniari písali na začiatku „Arabskej jari“ a ktoré tiež vychádzali z nedostatečného pochopenia internej dynamiky tamojších ľudí, politiky a geografie regiónu.
...
„Prečo si myslíte, že vaše hodnoty budú fungovať v kultúre, ktorej nerozumiete?“

48 22.02.2021

Archerovo truchlivé vyšetřování se tentokrát táhne o něco unaveněji než v prvních dvou knihách. Pocit smutku ze zkaženosti odvrácené strany bohatého světa se valí z každé stránky. Hlášky nechybí, je jich ale méně a pesimismus pacifického pobřeží na hlavu poráží veškeré náznaky příjemné pohody.
Ještě si zopakuji čtvrtou část – Mrtvý úsměv, první hodnocení před lety bylo za *****, doufám, že se nezmění.
Tentokrát jen 75 % (aktuálně 14 hodnotících s průměrem 73 %).
…
Sanedresova ulice, na které jsem právě stál, se valí městem skrze černošskou, pak mexickou čtvrť, lemována zchátralými domky a přelidněnými chatrčemi, zpestřená o nálevny, zastavárny, herny či jídelny, občas i pofiderní svatostánek. Čím víc se přibližujete k horám, tím jsou domy prostornější a lépe udržované. Mají větší zahrady a děti po seškrábání nánosů špíny bývají bílé.
…
Vyndal jsem z náprsní kapsy oprýskaný šroubovák. Na prohlídku bytů si ho beru vždy. Číslo 7 zabezpečoval střelkový zámek typu Yale, jednoduchý, až trapný.
…
Dowser měl mokré krátké vlasy a byl zabalen do bílého froté županu. Seděl, poulil oči a jedl. Připomínal mi sysla, maskovaného za člověka.

48 21.11.2020

Nechal jsem na sebe působit po kapkách, jinak to s jedy nejde. Několik měsíců, vždy maximálně pár minut denně. Existuje obrovské množství varovných informací o problémech s potravinami, valí se na nás ze všech stran. Tyto mi připadají věrohodné a většinou dostatečně podložené, každý si může vybrat. To, že se už od dětství zabíjíme jídlem, je soudným lidem zřejmé, věděl to už Švejkův lékař doktor Grünstein, ten říkal žrádlem. Autoři vysvětlují na jednotlivých položkách, proč a jak. Mezi praktickými radami je i spousta ne zcela podložených tvrzení, tušení něčeho nekalého, případně upozornění na látky, s kterými část populace vůbec nepřijde do styku. Nejzajímavější pro mne byla hlavně první část a informace o fluoridech, aspartamu, glutamátu, melaminu, resveratrolu, éčkách, vitaminu D, čichu, amalgamu, melatoninu.
U velkého množství látek autoři potvrzují klasickou poučku: Všeho moc škodí.
75 % (aktuálně 285 hodnocení s průměrem 80 %).

48 09.09.2020

Tajemná země na severu, drsná příroda, navenek chladní lidé, otravný asertivní Erlendur a jeho obsese, která ho nutí šťourat se v minulosti. Kniha, která po prvním přečtení v roce 2014 nastartovala mou islandskou „anabázi“ - Arnaldur a Yrsa se zařadili mezi můj top.
85 % (aktuálně 117 hodnocení, průměr 77 %).

Poznámka: Děj tří Arnaldurových knih probíhá souběžně ve stejné době: zatímco Erlendur řeší ve Východních fjordech záhadná zmizení v románu Chlad, Elínborg hledá vraha mladého muže v románu Oběť a Sigurdur Óli vyšetřuje smrt mladé vyděračky v románu Propasti. Ve všech případech se hlavním hrdinům dostáváme hlouběji do soukromí, a to mnohem víc než v předchozích knihách.

48 07.09.2020

Komisař Adamsberg – další naprosto originální postava mezi detektivy. K tomu jemný humor, vtipné dialogy, přiměřené množství humanity a mohlo by to být za maximum. Ale není. Něco v překladu nebo i v budování zápletky, která se obejde dlouho, předlouho, bez výraznějšího zvratu, tu pátou někam schovává. Snad se objeví během četby dalšího dílu, koukám, že jich je jedenáct. Určitě dvojku zkusím.
80 % (aktuálně 72 hodnotících s /ale neee/ modrošedým průměrem 79 %).
…
Adamsberg si prezeral veľký stôl z čierneho skla so stovkami svietiacich otvorov, osvetlených zospodu, ktoré predstavovali súhvezdia. Bolo to pekné, možno až priveľmi.
…
„Koľkokrát denne poviete ‚neviem‘ a ‚možno‘?“
„Neviem.“...
…
Adamsberg si nikdy neuvedomoval, že rozmýšľa, a keď sa o to pokúsil, prestal rozmýšľať.

48 06.09.2020

Zajímavé ponory do hlubin bídy.
V Paříži se relativně mladý Orwell plácá mezi nejlevnějšími hotýlky, nejchudšími imigranty a nejpodřadnějšími pracemi v hotelích. Pohledy do zázemí restaurací mi naháněly husí kůži. Rád bych věřil, že dnes už to tak není.
V Londýně je naopak stále na pochodu – stává se tulákem, což tehdy znamenalo věčný hlad, život bez peněz, dokonce i bez alkoholu, putování od jednoho útulku k druhému, přičemž mě zaujalo, že v každém se tulák mohl vyspat maximálně jednou za měsíc. Za každý sebemenší prohřešek uvěznění.
Z obou misí autor vyvozuje závěry a doporučení, ostře kritizující tehdejší nemilosrdný kapitalismus. Jeho socialistický zápal časem životní zkušenosti dovedly až k demaskování totalitních (včetně levicových) režimů v románech Farma zvířat a 1984. To už je ale jiný příběh.
85 % (aktuálně 361 hodnotících s průměrem 85 %).
…
Během prvních dnů byli všichni zákazníci Rusové, patronovi přátelé, a po nich přišli Američané a další cizinci - Francouzi žádní. Pak jednoho večera nastalo velké vzrušení, protože k nám přišel první Francouz.
Další večer se Francouz vrátil a přivedl ještě další dva Francouze. To znamenalo, že jsme si vysloužili dobrou pověst; nejjistější známkou špatné restaurace je totiž to, že ji navštěvují pouze cizinci.

48 13.07.2020

… Pak si mě zničehožnic přitáhla, jako tenkrát ve vzdálený minulosti měla zas horečkový rty a zimničnej stisk, ucejtil jsem zvláštní hřejivou vůni, která z ní vyvěrala, přivinul jsem ji k sobě a tak jsme zůstali nekonečně dlouho, zatímco v kamínkách s praskotem explodovala celá doba kamenouhelná, venku v hučícím blizardu vířil všechen sníh minulejch i budoucích ledovejch dob, vrávorali tam a padali vymírající mamuti a na diluviálním nočním nebi nad nima se souhvězdí měnily z Oriónů a Velkejch vozů v Andromedy a Kštice Bereniky, aby se nakonec rozsypaly v hvězdnej prach…...

Velinského jazyková fantazie je to hlavní, co mě k příběhům bystrého a ukecaného Oty Finka stále nejvíc přitahuje. Setkáváme se pošesté, mám rád i náhled do padesátých let, lidé žili své normální životy, kličkovali možnostmi i nemožnostmi doby (byli zvyklí na okupaci, zvykli si i na vládu jedné strany), brali věci s humorem a neviděli vše černě. Pokud tedy zrovna nebyli v lágru nebo před popravou. Detektivní složku beru znovu jako mírně oživující doplněk.
75 % (zatím 34 hodnotících skalních fandů Kapitána Kida s průměrem 92 %).
…
„Něco bych sněd,“ já na to.
„U baru nám přidaj k pití smažený brambůrky, to se teďka nosí.“
„Co? Jenom tak bez ničeho?“
„S čím bys je chtěl? S mákem?“...

48 13.05.2020

Standardní příprava – potencionální oběti se sjíždějí do opuštěného hotýlku, venku zuří sněhová vánice. Hádanka: Co myslíte, jak jsou na tom signály mobilních telefonů? Druhá hádanka: Co myslíte, je dodávka elektrické energie bezproblémová? A už je tu první mrtvola. Nejbohatšímu muži Nové Anglie jedna z potencionálních obětí začne radit, že by si měl najít právníka. To mě tedy opravdu vyděsilo, přepnul jsem čtečku na poslech a začal ze zoufalství bílit prádelnu. Málokdy knihu nedočtu, zvědavost mě žene dál. Lezu na štafle, zatímco návštěvníci hotelu bloudí temným domem a zakopávají o mrtvoly. Stříkám montážní pěnu do děr po instalatérovi, nalezena mrtvola. Štukuji praskliny a díry po hmoždinkách, další mrtvola. Nanáším primalex na zdi a strop, mrtvola. Klasická vyvražďovačka, snad to bude něco jako Deset, možná dokonce Dvanáct černoušků.
Marně jsem doufal. Dostávám polopatické vysvětlování, chabý motiv a jedno malé překvapení na závěr. Čtení pro ženy? Nepodceňoval bych je.
50 % (963 hodnocení s průměrem 82 %).
…
Další na řadě je salon, ale ani v něm nic nenajdou. Pokračují do haly a odtamtud do chodby k baru. Žádné vodítko jim neposkytne. O kus dál chodbou jsou dveře do Jamesova a Bradleyho bytu. James odemkne a pozve je dál. Byt je malý, ale úpravný a pěkně zařízený. Ani tady nikdo není. Když se vracejí do haly, Beverly cítí současně úlevu i malomyslnost. Netuší, co si počnou, jak toho vraha najdou.
„Už zbývá jen kuchyně a sklep,“ řekne Bradley.
…
„Jsou tu dole krysy?“ zeptá se. Nejspíš jsou. Beverly se krys hrozně bojí. Tohle je venkov a sklep je přímo pod kuchyní.
„S těmi umíme zatočit,“ odpoví Bradley. „Nemějte strach.“
„Jak?“ zeptá se Henry.
„Warfarinem,“ odvětí stručně James a Beverlyiny obavy ještě vzrostou.

48 01.05.2020

Harry Hieronymus Bosch je výrazná postava mezi detektivy. Autor umí přesně popsat prostředí, vztahy a charaktery. Město Andělů, hlavně jeho temnější část, v jeho knihách vystupuje ve srovnatelné roli jako případy nebo samotný Harry. Perfektní je i provázání jednotlivých dílů; zde navazujeme přímo na případ, o kterém je často řeč v obou úvodních částech. Mezi romány o zločinu řadím ty s Boschem k nejpravděpodobnějším a nejzajímavějším, autor musí zázemí vyšetřovatelů, včetně soubojů v soudní síni, perfektně znát.
Vidím na ČSFD, že i seriál se povedl, jdu se po prvním dílu podívat.
90 % (134 hodnocení, průměr 91 %).
…
Dům volal po nových nátěrech a žaluziích, po vyspravení prasklin ve fasádě a možná i po jiných nájemnících.
Nejvíc ze všeho by mu ale prospěla demolice.
…
Bylo ještě světlo a Bosch na úseku dvou domovních bloků napočítal čtyři mladé ženy v minimálních topech a nejkratších možných šortkách. Na projíždějící auta mávaly zdviženým palcem jako stopařky. Nedalo se ale přehlédnout, že se chtěly svézt nanejvýš za roh na nejbližší parkoviště, kde se mohly dát do práce.

48 29.04.2020

Už léta se do Bretaně chystám. Dnes, v době, kdy mě vláda ruku v ruce s koronavirem s bídou pustí do nejbližšího obchodu s potravinami, jde o milou ochutnávku aktuálně absolutně nedostupného prostředí. Z knihy mám příjemný dojem, převažoval pocit mé přímé přítomnosti na všech těch turisticky atraktivních místech, včetně dráždění chuťových buněk v místních restauracích, i pocity setkávání se zajímavými, svéráznými postavami, dokonce i se starou malířskou partou, jejíž sláva má teprve přijít.
80 % (doposud 128 hodnocení s průměrem 78 %).

48 15.03.2020

Ta kniha je obrovský špalek, čte se ale výborně. Nad Evropou se stahují mraky a začíná nejtragičtější bouře v dějinách. Autor na osudu několik rodin popsal příčiny, průběh a důsledky první světové války i ruské revoluce srozumitelněji, než jsem se kdy dozvěděl z učebnic a dokumentů. Poučné je i srovnání životní úrovně tehdejší Anglie, USA, Ruska. Za pár let nám přišli dělat osvětu ti třetí, bohužel.
K tomu, abych hodnotil plnými sto procenty, mi celou dobu vadily dva falešné tóny, což už vystihli někteří čtenáři přede mnou: jednak autor pravidelně sklouzává do červené knihovny (i na porno občas dojde:-), a za druhé - autor má v politice nějak moc jasno, fandí socialismu (i když z tehdejšího pohledu tvrdě pracujících dělníků, předurčených žít v bídě bez ohledu na jejich schopnosti, byly levicové názory celkem pochopitelné).
90 % (zatím 574 hodnotících s průměrem 91 %).
…
„Vojáci, držte své pozice!“ řval Bobrov. Vytáhl pistoli. „Povídám, držte své pozice!“ Zamířil do davu ruských vojáků, kteří proudili kolem něj. „Varuju vás, dezertéry zastřelím!“ Ozvalo se prásknutí a v jeho vlasech se objevila krvavá skvrna. Padl na zem. Grigorij nevěděl, jestli ho zasáhla zbloudilá německá kulka nebo střela z vlastních řad.
…
„Ale vždyť válka se vleče už přes dva roky. To jsme si museli vypůjčit… skoro čtyři miliardy liber!“
„Tak nějak. Pětadvacet let normálních výloh.“
„Jak to vůbec kdy splatíme?“
„Nikdy to nemůžeme splatit. Vláda, která by se pokusila zavést daně, které by postačovaly na zaplacení té půjčky, by čelila revoluci.“
„Co se tedy stane?“
„Jestli válku prohrajeme, naši věřitelé – hlavně Američani – zbankrotujou. A jestli vyhrajeme, přinutíme zaplatit Němce. Používá se pro to slovo ‚reparace‘.“
„Jak to zvládnou oni?“
„Budou hladovět. Jenže každému je jedno, co se stane poraženým.

48 08.03.2020

Příjemné překvapení. Smaragd z roku 1969 s cenou brožovaného výtisku 14,70 Kčs u mě jasně zazářil. Hledal jsem něco do čtenářské výzvy a našel pětihvězdičkový poklad. Řešení jednoduchého kriminálního případu je tu mistrně zkombinováno s pohledem do židovské komunity v americkém maloměstě poblíž Bostonu. Všední život této komunity, řešení jejích problémů, činnost rabína, to vše mě zaujalo o něco víc než samotný případ. Chytrost, víra, logika, vzdělání, inteligence, názorně sledujeme základní ingredience, které vedly k jejich úspěchům ve všech možných oborech lidské činnosti. V roce 2014 jeden známý novinář ironicky poznamenal, že muslimové jsou krutě diskriminováni při udělování Nobelových cen, protože dostali pouze čtyři (z toho Jásir Arafat a Anwar Sadat za mír), zatímco Židé už jich nahamounili 219.
V překladu jsou drobné, zřejmě dobové, roztomilosti. Příklad: ačkoli jména jako Joe nebo Bud jsou převzata v souladu s originálem, u jedné z hlavních postav došlo k počeštění na Elišku.
95 % (27 hodnotících s průměrem 75 %).
…
„Tak co byste navrhnul, rabíne, když se dva členové kongregace pohádají?“
Mladý muž se maličko usmál. „Nu, ve starých časech bych byl navrhl Din Torah.“
„Co je to?“ zeptal se Schwarz.
„Je to rabínský soud; slyšení a rozsudek,“ odpověděl rabín. „A mimochodem řečeno, soudit, to je jedna z hlavních funkcí rabína. Ve starších časech byl rabín v evropských ghetech placen židovskou obcí, ne synagógou. A byl placen, aby soudil případy, které mu byly předneseny, a aby tlumočil Zákon. Ne aby vedl modlitby nebo aby dozíral na synagógu.“

48 28.02.2020

A znovu volám radostně: DD se nám vrátil! A s ním i Naše Bratisla, pardon Mesto. Krauz tentokrát v téměř sólové akci kličkuje mezi podsvětím, podivnou policií, a ještě podivnějšími hrami tajných služeb. V první polovině jde hlavně o důkladný vhled do situace, takže rozhovory, vysvětlování a znovu rozhovory a vysvětlování. Nějak moc, ale naštěstí i tohle autor umí podat přesvědčivě a s přiměřenou dávkou černého humoru. V druhé půli už se vše zrychlí, rozjede, mírně rozpačitý dojem mizí, a nakonec převládly obvyklé pocity z dobře využitého času, k čemuž znovu přispěla dokonalá četba Martina Mňahončáka.
85 % (zatím 82 hodnotících s průměrem 88 %).

P.S.
Naše Mesto chronologicky:
Po 38. knize (Kruhy na vode, 2024) to vypadá nějak takto (letopočet v přehledu znamená datování hlavního příběhu):
01. Uzol (1988)
02. Básnik (1988)
03. Nežná fatamorgána (1989)
04. List zo záhrobia (1990)
05. Mucha (1990)
06. Beštia (1990 - 1992)
07. V tieni (1991)
08. Bremeno minulosti (1991 s návratem do 1985)
09. Mucholapka (1991)
10. Rudý kapitán (1992)
11. Krv nie je voda (1992)
12. Tajomný závoj (1993)
13. Smrť na druhom brehu (1994)
14. Korene zla (1994)
15. Cigaretka na dva ťahy (1995)
16. Mačacia stopa (1995 s návratem do 1985)
17. Dáma kontra strelec (1996)
18. Popol všetkých zarovná (1996)
19. Nehanebné neviniatko (1997)
20. Kruhy na vode (1997)
21. Na podpätkoch (1998)
22. Jednou nohou v hrobe (1998)
23. Cela číslo 17 (1998)
24. Žiješ iba dvakrát (1999)
25. Nevieš dňa, nevieš hodiny (2000)
26. Nevinným sa neodpúšťa (2001)
27. Sára (2002)
28. Hriech náš každodenný (2002)
29. Studňa (2002)
30. Knieža Smrť (2003)
31. Kožené srdce (2003)
32. Kráska a netvor (2008)
33. Reminiscencie (2008 s návratem do padesátých let)
34. Konečne normálna vražda (2008)
35. Noc temných klamstiev (2009)
36. Venuša zo zátoky (2009)
37. Pochovaní zaživa (2009)
38. Klbko zmijí (2009)

47 21.09.2024

Stará továrna, nový případ, další přítelkyně, očekávaný styl. Za mě i tentokrát příjemně osvěžující zážitek v porovnání se záplavou truchlivých těžkotonážních románů i politických událostí současné doby.
85 % (zatím 48 hodnotících s průměrem 89 %).
…
„Jak je, vole…?“ povídá mi Pažout, kterej si kousek ode mě šněroval bagančata.
„Normálka, vole,“ já na to.
„No jo,“ kejvnul. „Stojí to za hovno.“
Takovej běžnej dialog psanců této Země.

47 23.07.2024

Chtěl jsem propojit sérii, už jsem s přiměřeným zájmem přečetl první a třetí část, ale vzdal jsem to během šesté kapitoly: žena v koupelně, sama doma, a zatím na chodbě se něco děje. Něco s igelitovou fólií. A potom… potom jsem to radši zabalil a skončil.
(1069 hodnotících s průměrem 80 %).