misssicccka komentáře u knih
Nadherny pribeh, propracovany, skvele popsane postavy.Skvele vyuziti vlastnosti, zlozvyku i principu.
Kniha o lasce, pratelstvi i smrti.
S osmiletou dcerkou jsme plakaly a povidaly si o tom.
Za me urcite nejlepsi pocin od autorky. Jen tak dale.
To je tak krasne, ze se to neda popsat. To se musi cist a zazit.
Krasa strida nadheru. Pan Skvorecky je pro mne sazka na jistotu. I kdyz ty sahodlouhe vety v Legende Emoke me trosku unavovaly. Ale vynahradila to podstata, ta zvitezila nad formou.
Kdyby to nebyl Kundera, ani ty tri nedam.
Mam z toho smisene pocity.
A nejvic me stve 85 stranek romanu vs. 18 stranek doslovu, kde mi dilo tak ocenovaneho autora rozebere slovo od slova, kdybych nahodou nepochopila, co tim autor chtel rict. To je snad pod uroven vsech, ne?
Ja jsem asi jeden z mala, pro koho jsou knihy Jacka Londona, utrpeni.
Tulaka jsem nedala, byt jsem se snazila hodne.
Cestu jsem se sebezaprenim docetla.
Je to jako chrlic slov.
Dve hvezdy davam prekladatelskemu kumstu, ne panu spisovateli. Nepopiram tim dokumentarni hodnotu dila, ale ta je pro me to jedine, co to muze prinest.
Tak já doufám, že je to už dostatečně dlouhá doba od vydání na to, aby autorka prokrastinovala neustálým sledováním databazeknih a kontrolovala, kolik hodnocení a komentářů přibylo a jak se vyvíjejí procenta. Mám dvě děti, milá autorko, takže jistě chápete, že unikám před křikem a tvářím se, že vydělávám, aby mi daly pokoj a já mohla napsat tento komentář. A jo. Bude to jeden z mých nejdelších komentářů tady, takže pokud ho budete číst, můžete si za to sama :).
Chci Vám říci, proč jsem knihu koupila. Ne, kvůli tomu, že bych si myslela, že bude nějak zvlášť skvělá. Ani mi nedošlo, že už jednu Vaši knihu máme a to Justýnku a asistenčního jednorožce. Jo fakt, nedošlo, jsem matka, sice ne tří dětí, ale dvou. Ale krom toho mám ještě psí dítě, dva křečky a tři rybičky (jedna chcípla, takže dvě, ale tuto skutečnost mé mladší dítě ještě neví, nebo ji spíše odmítá přijmout, takže prostě v tom akvárku jsou pořád tři a basta), takže myslím, že lze pochopit, že mi některé souvislosti při zběsilém nakupování na knižním eshopu uniknou.
Takže pravý důvod je to, že se moje starší dcera jmenuje Josefína a mně přijde jako dost fajn, když objevím knihu se jmény svých dětí, si ji minimálně přečíst.
Mimochodem nedají se knížky vydávat jen v elektronické podobě? Odpadl by ten eko problém. Také jdu dneska na kafe, myslím, že bude bez labutě, vůbec si na to nepotrpím, ale nebudu popírat, že když mi tam někdo udělá něco jako obrázek, že mě to nepotěší, ale zároveň podotýkám, že to spíš ocení mé dvě cácorky, které mají alespoň něco z toho, že sedí s matkou na kafi, která je bez něj na ně protivná - a to děsně, stejně jako Emílie. I já doma řvu, že já si drobit můžu, neboť si to po sobě zametu.
A teď hodnocení. No, pobavila jste mě. Užila jsem si to. Zrelaxovala jsem. Ale možná to bylo moc takové jakože "za každou cenu to musí být vtipné".
Dám Vám čtyři hvězdičky, protože mě bavíte a Jednorožec je fakt geniální. A snad Vás potěším tím, že si musím koupit Vaše další dílo, protože moje mladší dcera se jmenuje tak (hádejte, jak), že je to zkráceně Mína. Aby se to rýmovalo s Fínou, samozřejmě.
A raději Vám nebudu říkat, jak se jmenuje pes, zemřelý pes, dva křečci a ty dvě rybičky v akváriu, které jsou oficiálně tři. Mám totiž pocit a podezření, že čerpáte z mé rodiny a já za to ještě snad platím :).
Jo a trošku kecám, samozřejmě doufám, že si to přečtete.
Tak jo. Ctivo tak na zensky nemocnicni pokoj. Nic svetoborneho. Vypravecsky to neni ale takovy prusvih.
Jachym me bavil vice nez Veronika.
Ma to presah a je to tak nenasilne svizne napsane.
Pusobi to jako, ze nic a ono jako hodne.
Takovy JoJo prumer.
Prvni povidka klasicka cervena knihovna.
Druha nejdelsi povidka velmi zajimava.
Ale uz ted, par minut po precteni, nevim, o cem byli nektere dalsi.
To je udel povidek, bohuzel.
Jako dobry no ;)
Jako prvotina hodne dobry, ale zadne mistrovske dilo, i kdyz ty dve nadhery jsou fakt pekne (p)opsane.
Velmi kysele tresne, trpce chutnajici pribeh.
Je potreba ukazovat historii z ruznych uhlu pohledu.
Nadherne otresny pribeh.
Pockalo to u me v knihovne az do mych vice jak ctyriceti let. A bylo to tak dobre.
Krasna kniha. Sveho casu opravnene top.
A mně se to libilo. Dost kratke na to, aby se clovek zasmal, bal a nestacil se divit ;)
Za me je to uplne jina Alena Mornstajnova. Uplne jina a uplne jinak skvela.
Je to hodne silnej narez.
Trosku mi mozna vadi tema shodne s Houbarkou, Nedelnim odpolednem, ale protoze je to uplne jinak napsane, tak to beru jako nahodu.
Znam svet rodiny, kdy to proste nejde pochopit a ani odpustit. Lze jen zit dal, prezit a zapomenout. Ten vzdaleny sen s lesem tak dobre znam.
Ja jsem na rozpacich. Na jednu stranu vidim plus, ze je tam novy zemepisny uhel - Slovensko, Norsko, Svedsko.
Kniha je napsana ctive, presto obsahuje ponekud nudne pasaze. A takova hlucha mista. A pak je to takovy eintopf spolecenskych problemu. Napr. Vysvetleni vztahu matky a otce bylo uz takove krecovite. Je to plne smrti a bolesti, nalezu a ztrat.
Ale tri hvezdicky za splneny sen v padesati jsou asi super hodnoceni.
Dobry napad, hlavne 6:30 ;), ale nenaplnene ocekavani.
Nebyl to tresk a ani vzajemna chemie. Je to podle mne moc prekombinovane, nerealne.
Fuj...tolik nestesti a smutku a tolik zenske zbabelosti
Silne, zajimave tema.
Nadchlo mne prolinani myslenek ve dne, v noci, minulost, soucasnost.
A ten fakt, jak clovek lpi na lasce. Dokud toto je, da se asi prezit vse.
Akorat par kapitol z "hotelu" me neuveritelne stvalo, ale asi proto, ze me zacala stvat sama vypravecka tou snahou to snaset.
Dozvedela jsem se strasne moc noveho.
Trosku hure jsem se obcas orientovala v datech. Autori trosku predbihaji, tuknou a zase se vrati. Asi to jinak nejde, ale me to vadilo a rusilo.
Silny a drsny pribeh.
Smutny to osud jedme velmi chytre zeny.
Otrasa mnou vztek.
Je to dost podobne Alias Grace.