mnohoknih komentáře u knih

Paráda pro uši v podání Heleny Čermákové na Českém rozhlase. Je neskutečné, jak nám i cizí rozhodnutí dokážou zničit život. Výborný příběh.

7 13.07.2022

Nedočteno, protože dočíst něco tak slabého je nadlidský výkon. Kdyby hlavní postavě bylo 14, dá se její myšlenkový pochod pochopit. Ale ta ženská je dospělá! Tedy měla by být. A styl psaní je taky něco odstrašujícího. Hovorový jazk jako dialog je v pořádku. Ale celou knihu? Ne!

Začnu lehce filozoficky... některé situace nastanou, ať se rozhodneme tak či onak. Ada je židovská dívka v nezávidění hodné situaci. Napřed koncentrák, kde přišla o tatínka. Po válce restrikce od komunistů. Tím, že se nevzdává, si mě okamžitě získala. Je to opravdu zajímavá postava. Na rozdíl od Karla Kouby. Tam čekáte nějakou levárnu a je jedno, zda jste v příběhu ANO nebo NE. Kamarádka Anna je taky zajímavý človíček. Pěkně nám ukazuje to, že bychom si napřed měli zamést před vlastním prahem než někoho odsoudíme. Chápu Adino rozhodnutí pro ANO. Vrátila se na vysokou školu, zabezpečila matku a manžela se naučila tak nějak snášet. Kolik takových manželství bylo a je? Není důvod Adu odsuzovat. Samozřejmě, že část NE mi byla daleko sympatičtější. I když Koubův závěr zde byl přitažený za vlasy. A nejsympatičtější bylo použití dobových reálií, tehdy žijících osob. A úplně nejvíc byla zmínka o Františce Plamínkové.

6 21.09.2024

Sci fi příběh vyprávěný pohledem robotky Kláry, která spadá do kategorie úpéček, která se mají starat o dospívající, aby si nepřipadali osamoceně. Jejím prostřednictvím se ocitáme ve světě v nedaleké budoucnosti, kde je život rozdělen do kast a kde si již lidé pomáhají genovými úpravami. A kdo není upraven, nemá v systému moc šancí na uplatnění. Také můžete být nahrazeni nebo odzaměstnáni. A to vše na základě výživy od Slunce. Nebo alespoň tak si to myslí Klára. Sice je dost empatická, ale to je vše na základě jejich pozorovacích schopností. Vzdělaní a informací do ní moc nenahráli. Její život se odehrává v obchodě, poté v rodině a na závěr odchází vyhasnout do Dvora. Myslím, že celý příběh je alegorie, abychom se zamysleli nad tím, čeho jsme jako lidé schopni, kam až dokážeme zajít kvůli úspěchu, co obětujeme pro dítě. A hlavně, kde se skrývá "to" co dělá člověka člověkem.

6 11.07.2024

První dojem byl: tolik stran? Na konci: to už je konec? Ale co napsat do komentáře, kromě nadšení, vlastně netuším. Ano, je tu Tóru Okada, který se zjevně dostal do nějaké krize, dal v práci výpověď a přemýšlí, co dál s životem. Pak je tu ztracený kocour, opuštěná vila se studnou a lidé, spousta lidí. Přicházejí, odcházejí, předají svůj příběh. Kolikrát mi ani není jasné, proč v příběhu jsou. Nevím, co je metafora, co je skutečnost, co je sen, co je realita. Ale neskutečně mě to bavilo. Kniha je rozdělena na 3 části, které bych soukromě nazvala: Uvedení do problému, Problém a Téměř žádný výsledek. S Tórou jsem prožila skoro 2 roky během 14 dnů a i jemu kolikrát lezlo na mozek, co všechno se děje bez jeho přičinění, i to že se dlouho neděje nic. Válečná vsuvka mě taky hodně zaujala. Konečně nějaký Japonec popsal alespoň trochu zvěrstva, která Japonci páchali a tvrdí, že ne. Výborně je to vysvětlené v doslovu. Co říci závěrem? Není to kniha pro každého, ale kdo už něco od Murakamiho četl, ten si tuhle knihu užije.

6 18.06.2024

Tolik stran a dala jsem to na dva zátahy. Potřeba dozvědět se, co, jak, kde, byla větší než potřeba spánku nebo jakýchkoliv jiných činností. Příběh se odehrává během pár dní, ale dozvíme se, jak to začalo i jak to skončilo. Postavy jsou výborně popsané, jejich charakteristika je jasná a chovají se podle toho. Sára zmizí a její dvojče Klaudie sice napřed nechce, ale pak ji začne hledat společně s Oliverem, Sářiným přítelem. Samozřejmě ji hledá i policie, ale jsou tu jisté okolnosti, které Klaudie policii neřekla a nemůže říct. Ovšem vyšetřovatel Richard Ehler je přesně ten typ buldočího policisty, který lež pozná a má i správné instinkty, takže je v ději co platný. Pak je tu taky bezdomovec Adam a toho je tedy škoda. Ten mi byl snad nejsympatičtější. Příběh je sice ve škatulce krimi, ale já bych ho bez váhání šoupla do mystery. Autorka nám napětí dávkuje, ale vydechnout nás nenechá. Zdánlivě obyčejné věci se v jejím podání mění v hrůzostrašné znamení. Jízdu metrem neabsolvuji často a i to málo si asi teď rozmyslím. A na vrány se už radši ani nepodívám. Hodně dobrý námět a tomu odpovídající obálka.

6 19.05.2024

Musím jako většina poděkovat výzvě DK, protože jinak bych se o knize určitě nedozvěděla. A to bych se o chudila o výborný příběh. Rodina, více méně nevěřící, ale občas chodící do synagogy, chce splnit poslední přání otce a drží 7 dní šiva. To znamená, že jsou 7 dní pohromadě v rodném domě a přijímají kondolence a návštěvy. Myslím, že toto by představovalo peklo pro většinu rodin. Hlavní vypravěč má naštěstí sklony k černému a sarkastickému humoru, takže i když jsou kapitoly rozdělené na hodiny, ani si nevšimneme, jak rychle těch 7 dní uteče. A je opravdu zajímavé sledovat, jak námi život smýká. Judd, vypravěč, přijede na pohřeb ve stavu totální trosky neb ho podvádí manželka se šéfem a časem zjistíme, že ani s jeho sourozenci to není dvakrát slavné. Ale tím, že nás autor nechá nahlédnout do Juddových myšlenkových pochodů, nic nevypadá, tak černě, protože se těm situacím musíme smát nebo minimálně pousmát. I název odpovídá. Všichni se občas zamyslíme, co by se stalo, kdyby se to a to nestalo nebo naopak stalo. Moc příjemná a humorná oddychovka, kde se mimochodem kde co točí kolem toho, kdo se s kým vyspal.

6 22.04.2024

Chtěla jsem vědět, zda je příběh opravdu ve stejném stylu jako knihy Darcy Coates, ty strašidelné domy. A musím říct, že ano. Kamila slíbila své matce, že zařídí prodej rodinného domu, o kterém ani nevěděla, že jej mají. Hned od příjezdu bylo jasné, že z domem není něco v pořádku. Napřed jsem se bála jako že fakt bála. Ale když jsme začali hopkat mezi třemi časovými úseky, tak strach přešel v mrazení. Bohužel nemohu napsat, že bylo kdovíjak příjemné. Ty hrůzy po skončení války v roce 1945 jsou základem příběhu. V roce 2003 tytéž hrůzy zničily život Kamilině matce. Sama měla dost svých problému a problém domu jí dorazil. Rok 2021 je rok rozhodný. Kamila potká pomoc ve formě přitažlivého mladého muže a kruh se uzavře. Tajemné atmosféře dost pomáhají ilustrace tužkou. Není jich mnoho, ale stojí za to. Konec taky stojí za to. Posledních pár kapitol čtete úplně bez dechu, něco očekáváte a nic. Rozhodně si dejte i doslov.

6 10.04.2024

Ráda čtu příběhy, kde jsou dvě časové linky. Pro případ, že by se mi jedna linka nelíbila, ta druhá to třeba zachrání. A přesně to se stalo. Žena v jednom příběhu nebyla zrovna charakter, kdežto žena v druhém příběhu byla naopak velmi charakterní. Autorka skvěle vykreslila povahu současné ženy na mateřské, která pod vlivem sociálních sítí musí být perfektní bez ohledu na nejbližší okolí. Okolí přeci musí jasně vidět, jak se snaží! Jak mě lezla Anička na nervy! Neuvěřitelně! Sotva promluvila, už mi stoupal tlak. Vcelku bylo předvídatelné, co se v jejím manželství stane a stalo. Za to Věrka má deset bodů z deseti. Jsem ráda, že má autorka zálibu v duchařských zápletkách a že to hrdiny nepoloží. A my se tak opět nenásilně dozvídáme něco z historie Jablunkovska. Celkově je příběh velmi lidský a citlivý. Téma vztahů je všem určitě blízké a autorka se s průběhem i vyřešením vypořádala skvěle. Myslím, že autorčin styl se vybrušuje v diamant.

6 16.03.2024

To si tak jdete do knihovny a zcela náhodně si půjčíte audioknihu s divným názvem od českého autora, již čte Martin Stránský. A pak už jen sedíte, posloucháte a nechápete, jak vám takový upršený noir skvost mohl málem uniknout? Příběh je prostý. Bývalý voják Vincent Krhavý se živí jako soukromý detektiv a pracovní povinnosti ho zavedou do města Odpočinku, takového královstvíčka důchodců. Pokud ve vás jeho příjmení evokuje chlast, jdete dobrým směrem. Pokud vás zarazí název města, též jdete dobře. Dostanete se do izolovaného města konce 21.století, kde žijí mileniálové, u kterých bylo zastaveno stárnutí. Takže je jim všem kolem 70 let. A město je uzpůsobeno jejich vzpomínkám. Autor vytáhl snad všechna důchodcovká klišé a do příběhu je zakomponoval. Nic pro jemnolidi a korektní humoristy. Já se většinu času smála na celé kolo, viz scéna v tramvaji podobná té "mám právo sedět". A geronto strip bar? Pardon, ale to jsem musela poslech zastavit, vysmát se, zaplašit představivost a poslouchat dál. Kromě toho, že detektiv chlastá a hulí, má také jadrné hlášky a měkké srdce. Jinak by si tu kočičku, ohlodávající hlavu první mrtvoly, přece nenechal. Jo a čte Tukarčukovou. Ještě že tak, jinak by ten případ snad nevyřešil. Když k tomu připočtete fakt rozkošné oddělování kapitol buď formou zapalovače Zipo nebo natahováním glocku, dostanete nečekaně dobrý detektivní horor. Horor, kde se nebudete bát hned, ale až pak, až vám to dojde.

6 10.03.2024

Detektivka s prvky thrilleru, to je naprosto trefné. A ještě odehrávající se v době druhého lockdownu, v době covidové, takže téměř všichni s nervy na pochodu. A do toho Tamaře zmizí syn. Zmizí také její přítel Michal, u něhož jsou ubytovaní. Ale to jí tak netrápí, protože má dojem, že ho zabila. Ve svižném vyprávění se s Tamarou střídá Betyna. Matka 3 dětí, kteří bydlí v domku pod Michalovým. Odděluje je od sebe pouze jabloňový sad. Jenže! V sadu se kdysi odehrála tragédie a ta nejspíš rozděluje více než sad. Ačkoliv je pohřešované dítě, policie se v příběhu téměř nevyskytuje. Tím, že se v době covidu nesmělo vycházet, se v příběhu vlastně nikdo navíc nevyskytuje. Už jen Betyny máma, Michalova máma (ať shoří!) a pumpař Jim. Téměř od začátku je jasné, kam odešel Tamařin syn, ale protože rozmazlená pražanda Tamara nechápe, proč s ní Betyna, ostrá jako břitva, nemluví, pár dní trvá než dojde k odhalení. Jejich povahy jsou vykreslené moc pěkně. Napřed jsem je nesnášela, nejsou moc sympatické. Ale když samy uznaly, že jsou jaké jsou, hned jsem náklonost k nim našla. Nevím, jak to autorka udělala, ale přestože byl příběh a průběh předvídatelný, kniha se nedala odložit. Betyna, Tamara, Betyna, Tamara a jsme v očekávaném cíli. Plus epilog, odehrávající se rok poté. Což potěšilo.

6 17.02.2024

Prý fantasy. Lesní horor to je. A opravdu výborný. Neprojdu kolem břízy beze strachu. A to mám zrovna tenhle strom tak ráda. Ale protože se hlavní zlo skrývá ve víle a králi, tak to bude i fantasy, hodně temná fantasy. Chlapec Owen se chce stát hvězdopravcem jako otec a stará se o malou sestřičku Awelu. Jejich maminku totiž zabila lesní siréna, jedna ze stromových dcer zlé Gwyddeny. Les zasahuje do jejich života neustále, je to nebezpečné místo. Není radno tam vstupovat. Jenže říkejte to malé, dvouleté holčičce. A tak dojde k seznámení mezi Seren, nejmladší zrůdou a Owenem. S ním bych kamarádit nechtěla, ta jeho umíněná paličatost by mi vadila. Ale je jí potřeba ke spoustě situací v jeho světě, třeba ke zlomení kletby. Výborně se zde střídá vyprávění Owena a Sereny, přičemž její text má i speciální řádkování, abychom lépe pochopili její myšlenkové pochody. O myšlenky se s námi dělí oba. A tak s nimi prožíváme hrůzu, odpor, strach, nenávist, ale i pozvolné sbližování. Příběh má sice dost stran, ale čte se dobře a tak to utíká. Ne všechno dopadne k naší spokojenosti, ale díky Owenově paličatosti, je tu trochu nečekaný, ale o to luxusnější konec.

6 22.12.2023

Pohádkově pohádková pohádka. Zlí bratři, skoro princezna, hlupáček, pomocníčci, tajuplná oblast, kouzelné předměty, čarodějnice a dobrý konec. Příběh není nijak dlouhý a čte se velmi příjemně. Autor nás plynule uvádí do vesnice Zeď, do jejich tradic a i k narození Tristrana. Skokem v čase je Tristran dospělý a asi zamilovaný, takže slíbí hloupost. A my se s ním vydáme tu hloupost splnit a přitom pozorujeme, jak konečně dospívá. Jeho přerod v muže, ač v pohádce, je uvěřitelný. A jako v každé pohádce je zlo potrestáno, každý dostane, co mu náleží a svět je zase o kousek lepší místo.

6 17.12.2023

Co lepšího číst o adventním víkendu než vánoční horor, který má 666 stran? A že to byla jízda. Rolls-Roycem Přízrak. Vicky sice má neuvěřitelnou schopnost najít ztracené věci, ale platí za to krutou daň. Jako dítě přijala skutečnost, že zná Zkratku přes most do říše ztrát a užívala si to. Jako dospělá si myslí, že je schizofrenička a všechny ty nevysvětlitelné události se dějí jen v její hlavě. Ovšem jen do doby než Přízrak odveze i jejího synka. Příběh je to neskutečně napínavý, ale naštěstí ne moc strašidelný. Čekala jsem to horší. I když, co může být strašidelnějšího než si myslet, že mám strašidla v hlavě? Autor si výborně pohrává s nápadem, že myšlenky nás dostanou, kam si budeme přát. A to, že poslední slovo kapitoly, je nadpisem kapitoly další, když popisuje, kudy Vicky jde, napětí také stupňuje. A ten konec? Každý by chtěl mít tatínka jako je Lou, aby ho zachránil. Mě to vůbec nenapadlo a přitom je to naprosto logická věc.

6 04.12.2023

Investigativní novinářka Eden, muž mnoha převleků Paul a romatika je na světě. A právě díky talentu Paula být chameleonem se jedná o vcelku originální námět. Samozřejmě, že on i ona mají za sebou trauma z dětství i úmrtí v rodině. Paul chce být lepší člověkem a to je hodně sympatické. Za to Eden je tak ublížená, nesympatická osoba, že si tu práci, co s ní Paul má, opravdu nezaslouží. Ale svět není spravedlivý a tohle je romantika, takže konec dle očekávání. Příběh je čtivý a Edenina babička tomu dodává tu vtipnou část.

6 29.11.2023

Horor pro mládež, s tímto zařazením se dá souhlasit. Jedné z hrdinek, Ellerii, je 18 let a žije v téměř uzavřené komunitě Amity Falls. Mají svých sedm pravidel, která musí dodržovat, aby fungování společenství bylo plynulé. K soudům daleko a tak mají svoji radu starších. K lékařům a podobným také daleko a tak 2x ročně podnikají výpravu skrz průsmyk pro zásoby. A tím příběh začíná, vyvražděnou výpravou. Ovšem vyvražděnou kým? Vlky? Medvědy? Příšerami se stříbrnýma očima? Jenže to není jediné neštěstí, které se na ves valí. Lidé začínají být na sebe zlí, podezřívaví a k další katastrofě je jen krůček. Autorka výborně stupňuje napětí, budete se trošičku bát. Ale vždycky nám dá i prostor pro oddych, ať už je to sledování rodící se lásky či situace k zamyšlení, zda v Amity Falls opravdu žijí jen dobří lidé... Každopádně jméno Ellerie dávám na seznam typicky hororových jmen. Samotná Ellerie dělá, co může, aby ochránila v nastalém chaosu svou rodinu. Její chování přímo vybízí k podobenství s chováním včel, jež vlastní. A ani si nevšimnete a strávíte ve vsi celý rok. Konec sice odkazuje příběh do říše pohádek, ale rozhodně mu neubírá na přitažlivosti. A nesmím zapomenout na tuze vydařenou, plastickou obálku.

6 19.11.2023

Rozhodně jsem nečekala, že když sáhnu po české detektivce, že dostanu 5 hvězdičkový příběh. Ale je to tak, má všechny pro mě důležité body. Příběh, styl, napětí, hrdina, zloduch, počet stran, čeština. Ale vezměme to postupně. Příběh se odehrává v Karlových Varech, pro západočešku ideální místo. Hlavní postava Saša Kraus je člověk již otřískaný životem, který ví, že si nejlíp pokecá sám se sebou. Jeho dialogy s vnitřním hlasem jsou opravdu trefné. Býval policistou, ale nastala fáze vyhoření a tak od policie odešel a živí se psaním blogu, kde vysvětluje různé kriminální činy. Jednoho dne je požádán plukovníkem a rodinným přítelem v jedné osobě o pomoc při vyšetřování dvou vražd. Zajímavou změnou oproti jiným detektivkám je, že vraha známe od první stránky. Říkala jsme si, o čem to tedy bude? A pak jsem se nestačila divit. A divila jsem se tak moc, že mi bylo Saši až líto. Asi 2 vteřiny. Protože i v jeho případě platí, že všechno zlé, je pro něco dobré a jeho sbližování s Andreou, jemu přidělenou šéfovou, bylo luxusně pichlavé. Příběh se odehrává zhruba v rozsahu jednoho měsíce, takže někomu může připadat počet stran hodně rozvláčný. Mě ne, já jsem si užila každou stránku, včetně temné stránky vraha a jeho kompliců. A co jsem si užila extrémně, je autorova slovní zásoba. Jeho popisy míst, osob i akcí přesně ladili s mým vnímáním a došlo k literární symbióze. Pokud váháte s přečtením, tak neváhejte! A já si jdu připsat druhý díl na seznam "nutně to potřebuju přečíst".

6 12.11.2023

Tak to bylo hodně nestandardní čtení. Chtěla jsem mít přehled i o začátcích sci-fi a tenhle asi román z roku 1929 to spnil. I když příběh je těžko zařaditelný. Člověk se probouzí ze sna a postupně zjišťuje, že si nic nepamatuje, ale naštěstí má po kapsách pár indicií. A tak se vydáváme do schodů s detektivem Petrem Brokem, snažíme se zachránit princeznu a pomoci otrokům od nadvlády Ohisvera Mullera. Čím více se proplétáme příběhem, tím více to vypadá, že se P.Brok neprobudil, ale naopak propadl do děsivého snu, který je zároveň kritikou ničivé nadvlády peněz, hamižnosti a války. Příběh je doveden do absurdna, kdy bůh Muller prodává i hvězdy na nebi a okolí s ním tu hru hraje a na koupené hvězdy cestuje. Postavy mají jasně dané úlohy, Muller je bůh, Tamara je princezna, Ačorgen je zlý princ, Brok zachránce. Když už to vypadá, že zlo bude poraženo, detektiv se opět probouzí. A vy si říkáte, jak mohl autor vědět, že se lidstvo nepoučí, že bude další válka, že majetek bude ta nejdůlěžitější hodnota?
Četla jsem vydání, které obsahovalo i 10 velmi sugestivních ilustrací dokreslující náladu knihy.

6 09.11.2023

Spíše než kniha je to knížečka o pár letech Kerouacova dětství. A myslím, ze vznikla proto, aby si Jack uchoval vzpomínku na staršího bratra, spíše brášku. Čtení není jednoduché, ať pro zvolené téma nebo pro způsob psaní. Střídají se zde matné vzpomínky, sny, vize a domýšlené situace. Hodně zmiňuje Krista, anděle a smrt. Smrt je druhá strana mince, které říkáme život. Výborný je doslov, kde je tento smutný text uveden do některých kontextů. A na úplný závěr je popsána partička pokeru. To je optimistický konec.

6 21.10.2023

Dlouho jsem přemýšlela, jak popsat zážitek z tohoto příběhu. A už to mám. Adepta jsem poslouchala ve fitku a tak jako já se snažīm udržet zlo (tuk) za zdmi tělocvičny, snaží se Rudnicki, Samarin, Anastázie a další udržet zlo za zdmi enklávy. Není to jednoduché. Míchá se nám tu alternativní historie, politika, alchymie a magie a začínající válka. A i když se zdánlivě nic neděje, je to neskutečně napínavé. Taky jsem dlouho přemítala, proč se kniha jmenuje Adept. Dozvěděla jsem se to zhruba v půlce děje. Autor nám záměry postav a jejich charaktery odhaluje postupně a děj se dramatizuje s každým poslechem. A k tomu hlas Filipa Stančíka. Mám dalšího oblíbence. Tak vzhůru do dalších dílů.

6 05.08.2023