mone
komentáře u knih
Český ráj
Jaroslav Rudiš
Už dlouho jsem při výběru knihy nebyla tak zklamaná, navzdory tomu, že jméno autora je samo o sobě zárukou kvality, kniha má krásnou obálku i typografii, anotace na záložce zní lákavě... ale bohužel. Nemám pocit, že by mi přečtení něco dalo... Že by ve mně vyvolalo nějakou emoci... Že by mě v knize zaujala nějaká myšlenka... Že by se tam objevilo nějaký "tyvolewau"... Minimalismus ano, ale tady je minimum všeho, co jako čtenářka v knihách hledám. Omlouvám se. Třeba to najdu v další knize JR...
Veselí
Radka Třeštíková
Příběh se mi líbil ze všech autorčiných knih nejmíň, ale čte se to samo a její postřehy prostě nemají chybu. Četla jsem všechny její knížky před Veselím a budu číst i všechny její knížky po Veselí! Amen.
Chlapec, který rozdával sny
Luca Di Fulvio
Mně se to, upřímně, moc nelíbilo. Úplně by mi stejný příběh stačil na polovině stran, než bylo potřeba. Na konci mě to už vyloženě nudilo a přeskakovala jsem řádky. Zajímalo mě jen, jestli to bude mít nějaký originální, nepředvídatelný konec. A nemělo.
Nazdar, vitamíne
Rachel Khong
Viděla bych to na tři hvězdičky. Ta knížka se mi líbila, četla se dobře... na druhou stranu ji v domácí knihovně mít nemusím a asi bych ji dál ke čtení nedoporučila. Občas mě při čtení překvapilo, že i když je autorka jiné rasy i národnosti, sedí mi její smysl pro humor... a že je ten humor vlastně dost podobný tomu našemu středoevropskému. Potenciál ústředního tématu Alzheimer, jak už tu zaznělo, mi taky přišel nedostatečně využitý.
Zakázané ovoce
Jojo Moyes
Vůbec jsem se nemohla začíst a na straně 60 jsem knihu odložila. Diagnóza: nuda!
Dítě, které v noci našlo slunce
Luca Di Fulvio
Taková milá pohádka pro dospělé... Místy kýč a občas klišé, ale jako celek super.
Běsa
Dita Táborská
Ve stejném týdnu, kdy se objevilo pokračování Malinky v knihkupectvích, se objevilo i v mé domácí knihovně. Já tu knížku zbožňuju a komu z vás se bude Běsa stoprocentně taky líbit? 1) Tomu, kdo má rád, když je v knížce všechno promyšlený, propracovaný, nepředvídatelný a tak nějak obyčejně chytrý! 2) Tomu, kdo je ochoten přeplánovat si program na následující hodiny, protože prostě nemůže přestat číst. 3) Tomu, kdo si dává v knihovně do samostatné poličky knížky, na kterých mu obzvlášť záleží, a půjčuje je jen těm, kteří je přečtou tak, že není poznat, že je drželi v ruce. 4) Tomu, kdo si rád nechá poradit od dalších čtenářů, kteří uměleckou úroveň Běsy aktuálně hodnotí devadesáti procenty… což se jen tak nevidí. 5) A taky tomu, kdo čeká na příležitost, až bude moci všem kverulantům, kteří se vyjadřují hanlivě o české literární tvorbě, ukázat, že u nás máme setsakra dobrý spisovatele!
Muž a žena
Michal Viewegh
Ve svém subjektivním hodnocení bych se nezdráhala říct, že ten "starej dobrej Viewegh" je zpět. Líbilo se mi to a tuhle knihu beru jako autorův příslib, že se ještě máme na co těšit...
Hodnej kluk
Elle Kennedy
To čtení mi nic nedalo, ale je to asi žánrem. Příště musím být obezřetnější při výběru knihy.
Medvědín
Fredrik Backman
Do strany 150 mě to moc nebavilo a musela jsem se do čtení nutit. Několikrát jsem měla chuť to nedočtené odložit. Nakonec můj dojem není tak špatný, ale nedá se říct, že bych sdílela zdejší nadšení. A určitě bych si přála, aby byla další Backmanova knížka víc jako Ove než jako Medvědín.
Nejlepší pro všechny
Petra Soukupová
Až do včerejška byla moje nejoblíbenější knížka od Petry Soukupové Zmizet. Z její novinky pro dospělé – Nejlepší pro všechny – mám dost podobné pocity, jen se pořád nemůžu rozhodnout, jestli mám teda teď dvě stejně oblíbené knížky, nebo jestli je jedna lepší než druhá. A komu se bude stoprocentně taky líbit? 1) Tomu, kdo rád nazývá věci pravými jmény a cení si této přímočarosti i na druhých. 2) Tomu, komu nevadí napjatá atmosféra a vyhrocené rodinné situace... protože takovej je život bez růžovejch brejlí. 3) Tomu, kdo dokáže ocenit autentičnost vnitřních monologů postav a tragikomiku servírovanou například v podobě představ dětí o starých lidech s Alzheimerem. 4) Tomu, u koho nominace na Magnesii Literu funguje jako literární kompas. 5) A taky tomu, kdo má rád takový ty konce, kterým se v klišé řeči říká, že člověka chytnou za srdce... Tak mě to chytlo za srdce oběma rukama... takovýma těma dřevorubeckýma pazourama...
Mapa Anny
Marek Šindelka
Krásná čeština, bohatá slovní zásoba, skvělé metafory, slovní obraty... Ke konci jsem ale měla pocit, že je to takové monotematické, že to velké "waw" z prvních stránek čtenář postupně přijme jako samozřejmost. Mně osobně v textu chybělo trošku víc dynamiky. Další knížky si ale rozhodně přečtu!
Jezero
Bianca Bellová
Bohužel se ukázalo, že to není šálek mého čaje. Bojovala jsem s tím, ale nedočetla. Nebavilo mě to. Nic víc, nic míň.
Dobré duše
Irena Obermannová
Vůbec jsem se nemohla začíst a na straně 60 jsem knihu odložila. Babička, která mi Dobré duše půjčila, na tom prý byla stejně. Tentokrát to bohužel necinklo :(
Promrhané dny - Myšlenky, které mi změnily život
Tomáš Kosačík
Dostala jsem knihu darem, a i když by se darovanému koni na zuby hledět nemělo, poruším to. Z knihy mám pocit, že jde o kompilát toho, co už někdo řekl nebo napsal, napsaný tak, jak autor v knize zmiňuje: na každou kapitolu jsem si vyčlenil čas a během něj jsem ji napsal. Jako byznys plán, myslím, super. Vůbec nepochybuji o tom, že to bude bestseller. Promrhané dny jsou série zamyšlení poskládaných za sebou. Chybí mi tam struktura, nebo provázanost. Kapitolu o cukru, která je zařazená na konec, nechápu, měla by spíš zůstat v knihách o hubnutí. Do kuchařky přece taky nedáte kapitolu, jak motivovat zaměstnance. V kontextu toho, že jde o kompilát, mi přijde docela úsměvná informace, že kopírování dokumentu bez svolení autora je zakázáno. Přepisování toho, co napsali jiní, vlastními slovy ale zakázáno není? :) Abych ale nebyla jen negativní – moc mě bavily některé titulky a přirovnání, třeba „Nežij život nápojového automatu“. A líbila se mi i grafika. Obecně mi asi nevadilo si připomenout to, co je z knih stejného žánru všeobecně známé. Z tiráže je zřejmé, že kniha má korektora, nicméně bych řekla, že počet chyb přesahuje mez, kterou jsou čtenáři z řad „grammar-nazis“ schopni bez povšimnutí přejít. Mluvím o číslovce deset a víc. Vždyť jen zezadu na obalu jsou dvě chyby – anglosaské uvozovky v první přímé řeči a čárka navíc v druhé přímé řeči. Pro zasvěcené do tajů českého jazyka tento fakt může být varováním, že tohle asi nebude úplně profi práce. Promrhanými dny ale čtení určitě nebylo. Váhám mezi dvěma a třemi hvězdami a dávám tři. Kvůli karmě, aby mě vesmír třeba nepotrestal nadváhou :D
Hana
Alena Mornštajnová
Něco TAK hrozného TAK krásně napsané! O tom, že jde o výjimečné dílo, myslím, nejlépe vypovídá hodnocení zdejších čtenářů - málokdy se stane, aby se tisíc lidí shodlo, že tohle je něco extra. Snad mi Židé odpustí, ale dávám 5 hvězdiček!
Šlehačková oblaka
Tereza Salte
Pro mě to byla hrozně dlouhá slohovka na téma "stěhuju se do Norska", kterou jsem na straně 60 odložila, protože jsem měla pocit, že mi čtení nic nepřináší. A vlastně mě ani nebaví. Kdyby mi nebyla autorka sympatická z videí ke knize, asi bych si Šlehačková oblaka nekoupila. Takhle mám aspoň čisté svědomí, že jsem tomu dala šanci a měla snahu podpořit českou tvorbu.
Za zavřenými dveřmi
B. A. Paris (p)
Pozor, se spoilery.
Ještě že se můžu svěřit se svými traumatickými zážitky z četby alespoň svému čtenářskému deníku. Něco tak přitaženého za vlasy, nelogického, nepravděpodobného neřkuli debilního už jsem dlouho nečetla. Kdyby se nálepky BESTSELLER rozdávaly stejně přísně jako ty Pohlreichovy, tak knížka B. A. Paris dostane maximálně horní polovinu bříška písmena bé. Možná ani to ne. Víc zmáknutý žánr má snad i Policie Modrava.
Manžel vězní manželku a přetvařuje se před okolím. On je psychopat, jí vám ale není vůbec líto, protože i pětileté dítě s obrnou by tak 30x během těch situací, které se v knize dějí, vězniteli uteklo. Z té šlamastiky se nakonec dostane tak, že řekne manželovi, že jí v jejich naprosto sterilním domě, kde ji nechává žít prakticky mezi holými zdmi, vletěla do oka muška. On jí tu mušku jde vytáhnout a ona mu zatím hodí do pití rozdrcené prášky na spaní. Ou. Tohle je vyvrcholení dvě stě šedesátistránkového martyria.
Taky mě hrozně iritovalo, že překladatelka nedokázala skoro nikdy nahradit jméno jedné z hlavních postav, Millie, nějakým zájmenem, takže je tam pořád dokola Miliie, Millie, Millie, Millie… až vám to coby čtenáři není milý ani trošku. A občas se tam objeví třeba takový rozhovor: Ester se ptá: "Tohle je pro vás oba první manželství?" A Grace jí odpovídá: "Ne, ani jeden." Jak píše autorka v poděkování na konci, nebýt „báječné agentky“ Camilly, „úžasné redaktorky“ Sally, „báječný dcer“, „milovaných přátel“ a sestry Christine, nikdy by tato kniha nevznikla. Camilla, Sally a Christine ani neví, jak nám, čtenářům, zavařily. Tak hlavně že se to prodává, že jo...
Losos v kaluži
Markéta Lukášková
Nebylo to vůbec špatný, dokonce jsem ji už znovu koupila a darovala. Měla bych ale jeden postřeh: Bára a Milada mi přišly jako postavy moc podobné, hlavně uvažováním, na to, že byly každá z jiné generace. Jo, a moc mě bavilo, jak Markéta vymyslela nebe. Člověk by se tam málem těšil. Ale ne... ráda ještě nějakej ten pátek pobudu tady dole :)