nefernefer komentáře u knih

Rozjezd má tahle knížka vážně parádní. Doporučuji nečíst na veřejnosti a připravit si kapesník, potečou vám slzy smíchu :o) Ale jen prvních asi 20 stran. Pak následuje poměrně prudký propad a stabilizace na úrovni nenáročného, odpočinkového, lehce úsměvného víkendového čtení, které neurazí, ale taky neohromí. Autor si zkrátka počáteční laťku nastavil ďábelsky vysoko, a pak mu došel dech. To se stává. Nicméně vůbec nelituji, že jsem tu knížku četla, a i za těch několik stránek mu jsem vděčná, protože mi přivodily takovou masáž bránice, že jsem si prodloužila život určitě o několik let :o) Nečekejte tedy žádné humoristické veledílo, ale rozhodně si přečtěte alespoň začátek. Stojí to za to :o)

25 22.04.2016

Tváří se to jako detektivka. A po čertech dobrá. Ale ve skutečnosti je to dost zdařilý pokus o objektivní pohled "z obou stran". Člověk si uvědomí, že znásilňování jakékoli kultury, byť v jádru s tím nejlepším úmyslem, je pořád znásilňování. A že to, co je dobré pro mě, nemusí být nutně dobré i pro jiné, kteří se pak, světe div se, brání. Je šílené, že ta největší zvěrstva jsou schopni lidé páchat ve jménu dobra...

25 16.03.2016

Krásný jazyk, neotřelá slovní spojení, široké rozpětí od každodennosti až po věci milostné, ať už šťastné či bolavé, a to všechno podané s tak úžasnou lehkostí, že ani ty bolavé v sobě nemají ni náznaku deprese a tíhy. Tentokrát jako ukázku nevyberu žádnou báseň, ale autorčin epilog na zadní straně obálky, který dle mého dokonale vystihuje podstatu této nádherné sbírky.

"Můžeme se setkávat i rozcházet, milovat i nemilovat, rozumět si i nerozumět, navzájem se přibližovat i vzdalovat, míjet se. Jsme lidé a jinak to ani neumíme. Ale žijeme spolu a jinak to nebude. A tak bychom si měli každý den udělat takový, abychom vstávali s pocitem, že stojí za to ho žít. Naplno, s někým a pro někoho.
Laskavost je vnímání se navzájem takoví, jací jsme. Zastavit svá slova, když je jich moc, nešetřit slovy, když je jich třeba, bát se i nebát jejich síly. A mlčet, krásně mlčet, když už slov potřeba ani není. A pak se můžeme setkávat i rozcházet, milovat i nemilovat a pořád to bude hezké pro nás pro všechny.
Možná právě teď víc než dříve je dobře si připomenout význam slova laskavost. A moc si přát, aby tu s námi a v nás byla."

24 24.07.2023

Tahle knížka na mě působí jako taková terapeutická zpověď. Líbila se mi, dokonce moc, protože Tomáš Třeštík píše o dost lépe než jeho bývalá žena, je vtipný, občas hraje na city a je sympatické, že se o všech lidech zmiňuje jen v tom dobrém. Nepere špinavé prádlo ani si nevyřizuje účty. Jestli ještě něco napíše, tak si to ráda přečtu. Na druhou stranu si ale říkám, že kdyby pro mě byl blízkým člověkem, na kterém mi záleží, asi by se mi to už tolik nelíbilo. Asi bych spoustu z toho raději nevěděla. Jsou věci, které by rodiče o svých dětech a děti o svých rodičích vědět neměli. Čistě jen proto, aby si vzájemně neublížili. Je fajn se vyzpovídat, jen si nejsem jistá, jestli bylo nutné to udělat takhle veřejně.

24 15.06.2022

„... nikdy nikoho nenech, aby ti říkal, co dokážeš nebo nedokážeš. Je na tobě, co si vybereš a jak budeš žít.“

V zásadě nic objevného, nic, z čeho by si člověk sedl na zadek, nic, co by v různých variantách nečetl už tisíckrát. Na druhou stranu není od věci si to občas připomenout. A tohle připomenutí je dobře napsané, nenudí a není dlouhé. :o)

„Když se ničeho nevzdáte, připravujete se o možnost výběru. A kdo se vzdá možnosti výběru, vzdává se také možnosti žít tak, jak by si přál.“

24 07.04.2022

„... není to tak, že by pohádky byly pravda, ony jsou víc než pravda. A nejsou pravdivé, protože tvrdí, že draci existují, protože všechny děti vědí, že draci existují; jsou pravdivé, protože nám říkají, že draci mohou být poraženi.“

Není to nic ohromujícího, nic, co by tu už někdy nebylo, ale hezky se to čte. Jako všechny dobré a dobře napsané pohádky. A tohle je dobrá a dobře napsaná pohádka. Barevný svět plný fantazie, kde ne všechno končí šťastně a ne každé zlo je potrestáno, protože to není pohádka pro děti. Je to krásná pohádka pro dospělé.

„Můj otec věří, že všechno je hudba,“ řekl jsem nakonec. „A když přejdeš na druhou stranu, staneš se součástí melodie. Jednou improvizací mezi nekonečnými miliony melodií, které vytvářejí symfonii všeho. Můj táta v podstatě věří, že život je naší jedinou šancí zahrát sólo – takže bychom se měli snažit, aby stálo za to. Ale pozor, táta si taky myslí, že Miles Davis byl reinkarnací Ježíše Krista a že většina strázní tohoto světa vychází z faktu, že ho za něj lidstvo neuznalo. “

Jsem z podstaty systematik. Takže když jsem se pustila do série Řeky Londýna, vzala jsem to sakumprásk i s dodatkem v podobě téhle, dalo by se skoro říct, povídky. A nelituji. Byly to dvě příjemně strávené hodiny ve vtipné a inteligentní společnosti. A pro toho, kdo se teprve rozhoduje, zda se do série pustit, či nikoli, je tahle zhruba stostránková knížka ideální příležitostí si vyzkoušet, jestli mu sedne, aniž by byl vystaven příliš častému nechápavému vrtění hlavou z důvodu chybějících souvislostí, protože odkazů na ostatní díly je tu jen pár. :o)

24 18.11.2020

Tenhle díl je zatím asi nejslabší, čímž nemyslím špatný. V rámci žánru je to pořád nadprůměr. Jen srovnávám se zbytkem série. Lesley se začala vybarvovat a Muž bez tváře se konečně odkopal, takže už víme, s kým máme tu čest. Ale to je asi tak všechno. Jinak se nic moc dalšího, co by člověku utkvělo v paměti, nestalo. Navíc míra nelogičnosti a nedořešenosti tentokrát lehce překročila hranici mé tolerantnosti. Ale což. Jdeme do finále a já pevně doufám, že závěrečný díl konečně pospojuje nitky rozehraných linií, vnese jasno do nedořešených záležitostí a postará se o důstojné zakončení.
Jinak se přidávám ke stížnostem na redakci. Četla jsem elektronickou verzi, tak jsem měla za to, že překlepy, chybějící části vět a místa, kde bylo vedle sebe několik výrazů, ze kterých si překladatel asi chtěl teprve vybrat, jsou nešvarem pouze této verze. Ale z ostatních komentářů usuzuji, že bohužel nikoli. To je u tak oblíbené série opravdu škoda.

24 12.11.2020

„Jak slavně poznamenal barbar Conan: To, co nás nezabije, nás
nezabije.“

I další díl si zachovává nastavenou úroveň, přestože ve srovnání s tím minulým trochu zvolnil tempo. Exkurze po tunelech londýnského metra a kanalizačním stystému byla sice taky zajímavá, ale proti striptýzovému baru v Soho to byl jen čajíček. Ovšem anglický humor je přítomen ve stále stejné míře a to mi ke spokojenosti úplně stačí. Vždyť kvůli němu to v podstatě čtu. :o)

24 27.10.2020

Když jsem tuhle knihu četla poprvé, líbila se mi a říkala jsem si, že si určitě přečtu další díly. Ovšem než jsem se k tomu dostala, uplynulo bezmála pět let a já jsem při čtení dalšího dílu nutně narazila na limity své paměti, což v případě knižní série, jejíž jednotlivé díly sice tvoří samostatné příběhy, ale zároveň jsou všechny navájem provázané, čtení trochu komplikovalo. Takže po dočtení druhého dílu jsem si musela ten první zopakovat, aby do sebe všechno zapadlo. A všem, kdo se rozhodnou v této sérii pokračovat, rozhodně doporučuji s tím neotálet. Je tu příliš mnoho postav a příliš mnoho událostí, na které autor v dalších dílech plynule navazuje, aniž by se obtěžoval připomenout děj předchozích dílů, protože jeho čtenáři přece nejsou žádní blbečci, aby je urážel nějakým opakováním. :o)
Kdybych chtěla být šťoura, našla bych několik nelogičností a slabých míst. Ale proč? Raději přijímám příběh takový, jaký je. Vždyť je to přece pohádka pro dospělé a v té je dovoleno ledacos. Nicméně díky tomu, že tento komentář píšu až po přečtení následujícho dílu, mohu potvrdit, že kvalita má stoupající tendenci a další díl je o chlup lepší. Takže pokud se vám první díl líbil, směle do druhého, nebudete zklamáni. :o)

24 25.10.2020

„Já...,“ pronesl Felix a praštil trubkou batole do hlavy.
„Nejsem...,“ další rána vykřesla jiskry.
„Kurva...,“ po hladké lebce se rozběhly praskliny.
„Žádný...,“ náraz zazněl víc dutě.
„Vořezávátko!“ Černá hlava se rozletěla na střepy a tělo mimina se sesulo na zem.
„Jsem Kladivo na čaroděje, bejby,“ utrousil Felix a zatočil trubkou.

Další výborný díl. Tahle série už pro mě pomalu začíná být sázkou na jistotu, že po dočtení kteréhokoli dílu mi zůstane na tváři ještě dlouho pobavený úsměv. A co mě na tom baví nejvíc, je, že i když se jedná o čistokrevný brak, tak je z každého řádku cítit, že to nepíší žádní primitivové. A Ondřej Nečas píše fakt hodně dobře. Čirá radost to číst.

„Pod nohama cítila chvění města, ten zvláštní, tiše pravidelný pohyb, jako záškuby podkožních svalů spícího zvířete, ochutnávala nohama dlažbu a ten dotyk ji naplňoval vzrušením. Síla prosakovala vzduchem.“

24 24.07.2020

„ Jestli ji teď zabijí, tak to bude splnění všech nočních můr její matky, která ji vždycky nutila, aby si vzala čisté spodní prádlo pro případ, že by ji srazilo auto. Teď je bez spodního prádla, v cizím oblečení a špinavém županu. Matky celého světa řvou hrůzou.“

Výborný díl. Tentokrát trochu hororovější atmosféra. Čtyřka je znovu rozdělená a odvíjejí se tu dva naprosto samostatné příběhy. Klaudiina linka bez diskuze vede. V příběhu Felixe s Waltrem je sice pár vtipných momentů, ale jinak průměr. Zato panelák, kde žijí na první pohled normální lidé... No, párkrát jsem se fakt docela bála. Právě ta zdánlivá normálnost všeho byla nejděsivější. Asi se teď chvíli budu vyhýbat výtahům. :o)

24 29.01.2020

Potřebovala jsem lehký intelektuální restart a to kniha splnila. Ovšem pvní díl (který vlastně žádným prvním dílem není, protože ty dvě knihy spolu téměř vůbec nesouvisejí) byl o úroveň výš. Tohle byla sice čtivá a do drsňáckého vlkodlačího kožichu zabalená, ale pořád jenom taková skoro bych řekla až červená knihovna. Chyběla nadsázka, chyběl humor. A to je to, co mě na literatuře podobného ražení baví nejvíc. Takže tentokrát jsem na hvězdy skoupá, ale tři přece jen dám, protože přes všechny výhrady tahle knížka v rámci žánru pořád patří mezi lepší průměr.

24 28.12.2019

Robbinsovi buď přijdete na chuť, a pak ho budete nekriticky zbožňovat, nebo si nesednete, a pak vám bude děsně lézt na nervy. Jeho knížky prostě nejsou pro každého. Já patřím k té první skupině a při čtení jeho knih zažívám úžasné opojení. Neskutečně mě baví. Takže ani téhle knížce nemůžu dát méně než plný počet. A to přesto, že svět burzovních makléřů, ve kterém se děj odehrává, je pro mě naprostá španělská vesnice. Není třeba se orientovat v zákonech finančního světa. Stačí nechat na sebe působit kouzlo Tomových metafor -

„Evoluci řídí buldozer maskovaný za dětskou tříkolku. V případě historie je to přesně naopak.“

- a vychutnávat si jeho filozofické výlevy. :o)

„Jak se vůbec můžeme považovat za výtvor dokonalosti čtyři miliardy let dlouhého experimentu při našich sklonech k vraždám, mučení, zotročování, znásilňování, kanibalismu a drancování? Při naší náklonnosti k relamním sloganům, plyšovým potahům a golfu? V mezích možností jsme jako druh jisté úrovně dosáhli, ale to ještě neznamená, že se evoluce uchýlí do ústraní. Ve výkresech má určitě načrtnuté něco, co zcela přesahuje současný koncept člověka. Přivykli jsme si označovat nejhorší příklady našeho barbarského a nestřídmého chování za ‚nelidské‘, přičemž jde zcela bez výjimky o jednání člověku vlastní, neboť žádný jiný tvor se v podobných krutostech nevyžívá. Tohle všechno samozřejmě neznamená popření našich občasných estetických úspěchů a ctností, ale pokud za zatáčkou času nečeká alespoň trochu lepší tvor, potom nezbývá než konstatovat, že evoluce trpí předčasnou ejakulací.“

24 06.09.2019

I tento díl je napsán tak poutavě, že jsem ho přečetla za jednu neděli. Přestože to rozhodně není žádná idylická procházka. Jak už jsem psala u prvního dílu - opravdu to není kniha pro děti. A kdo si myslí, že je, tak ji vůbec nepochopil. Příběh je sice prosycen zdánlivě pohádkovými bytostmi, ale svou krutostí se všem pohádkám vymyká a svým poselstvím také. Rozhodně by ho neměli číst ti, kdo se považují za skutečně věřící. Tato trilogie je totiž jednou velkou obžalobou církve i samotného Nejvyššího, jež nekompromisně viní z toho, že jejich jménem jsou páchána ta největší zvěrstva ve všech světech, kterých jsou miliony a které existují paralelně vedle sebe, aniž by o sobě měly tušení. V prvním díle však byla porušena hranice, která tyto světy dělila, a na mnoha místech se otevřely průchody, jimiž lze proniknout. Rovnováha byla narušena, mění se podnebí, světy jsou vystaveny přírodním katastrofám i nájezdům bytostí, které byly dosud uvězněny a nyní jsou volné. A za vším stojí boj církve proti prvotnímu hříchu.
Neskutečně propracovaná vize různých civilizací, bytostí, kultur. Velmi originální představa o Bohu a andělech. Jejich existenci, zrození. A navíc úžasně čtivě napsané. To je kombinace, která si nezaslouží méně než plný počet hvězd. Jsem napnutá k prasknutí. Pouštím se do poslední části a vůbec netuším, co si pro mě autor připravil. Doufám jen, že závěr nezklame. :o)

24 18.02.2019

Jo, jo, už je to tak. Zeměplocha si mě pomalu omotává okolo prstu. :-) Tohle je moc zdařilá kombinace dvou linií, které mě u Prachetta baví. Smrtě a Čarodějek. Je to téměř až paradox, ale těžko najít sympatičtější postavu, než je Smrť, a Čarodějky v roli tří sudiček, které mají za úkol zabránit, aby si Popelka vzala prince, jsou skvělé. Za sebe vřele doporučuji.

24 10.10.2018

„Na nebi sbírá se vítr,
zítřejší nachový vítr,
a znova láska,
znova, odedávna
zpovzdálí překáží smrti.“

24 21.04.2018

„U piva vymyslíš takový věci, na všechny problémy světa přijdeš, ale aby to úplně klaplo, musíš si dát ještě jedno, ale na to jsme pak často už moc ožralý.“

Jedna hvězda navíc za bezva konec. Kdyby to byla povídka na dvacet stránek, dám plný počet a budu unešená.

23 20.03.2022

„Vy jste fakt samé lákadlo! Chcete mě zavřít do baráku plného uřvaných dětí, co po mně budou beztrestně střílet vrabce, a ve vlastní ředitelně mě bude špehovat kytka?!“

Kdo čeká parodii na Harryho Pottera, bude zklamán. Sice se děj odehrává v kouzelnické škole v místě zvaném Beďary, ale tím veškerá podobnost končí. Milovníci fantasy sice také nepřijdou úplně zkrátka, ale potěší zejména pedagogy. Je to totiž velmi trefná parodie na naše školství a vlastně na fungování jakékoli státní instistuce v naší přebyrokratizované zemi. Parodie chytrá, vtipná a bohužel pravdivá.

„Každý učitel, řekl bych bez výjimky, má skutečně vnitřní přání prospět dětem a společnosti, o kariérní nebo materiální motivaci nemůže být řeč. Ale nastává tu ona existenciální otázka: Chci jít životem jako inspirátor mládeže-poustevník, vždy v souladu s vlastním přesvědčením, ale s nutností živit se jinak, nebo přijmout obol vrchnosti, ale muset jí tudíž jít na ruku?“

Možná jsem zvolila trochu vážnou ukázku. Ale to jen pro představu základní myšlenky. Jinak se nenechte zmýlit. Je to opravdu vtipné a jako bonus si pan spisovatel umí krásně hrát s češtinou. Vřele doporučuji. :o)

23 06.10.2021

Nejprve jsem myslela, že tentokrát si komentář odpustím, ale pak jsem si řekla, že možná v rámci zachování rovnováhy nebude od věci, když přidám názor, který půjde trochu proti proudu. Pro mě byla totiž četba téhle knihy celkem boj.
Ten „nádherný literární jazyk“, který komentáře pode mnou tak opěvují, jsem moc nedávala. V půlce už jsem byla ze samého „cák“ a „nýčko“ tak otrávená, že jsem to chtěla vzdát. Ale pak jsem si znovu přečetla zdejší komentáře a řekla si, že to přece není možné, abych bych byla do té míry jinde, a se sebezapřením pokračovala dál. No, zjevně to možné je. Knihu jsem sice dočetla, ale pokorně se doznávám, že jen díky tomu, že jsem se uchýlila k brutálnímu rychločtení, a některé pasáže jsem dokonce přeskočila docela.
Námět není špatný, ale já jsem se prostě úplně minula s jazykem, a to je pro mě dost zásadní, takže vyšší hodnocení dát bohužel nemůžu.

23 22.07.2021