Nieroccoon komentáře u knih
Můj první horor a asi mi více otevřel dveře do tohoto žánru. Kniha byla napínavá a velmi kladně hodnotím psychologii postav, ocenila jsem, že kniha byla psána pohledem všech hlavních postav. Naštěstí osvícení pro mě nebylo tak hororové, jak jsem se bála, že by to na mě mohlo být ( možná, že to je tím, že je to kniha a ne film, tak to je třeba pro mě stravitelnější, těžko říct). Každopádně doporučuju a možná si zase někdy troufnu na další knihu tohoto typu.
Děkuju Dostojevskému za jeho tvorbu. Po dočtení mi to vhání až slzy do tváře. Spousta myšlenek a postřehů, které člověka nutí se nad knihou stále zamýšlet i po dočtení a toho si u knihy velmi cením. Pravděpodobně se Dostojevský stal mým oblíbeným autorem. Pokud projíždíte komentáře a váháte, jestli se do knihy pustit, tak myslím, že tím čas nepromarníte.
Smutná kniha ale stojí za to. Nějaké ty myšlenky se tam určitě najdou:)).
Nové vydání má krásné zpracování a ilustrace, které vhodně dotvářejí tíživý, mystický dojem tehdejší ruské společnosti. Kniha na mě finálně zapůsobila docela depresivně. Nevím, jak bych ji ohodnotila...kouzlem tohoto díla je, že na každého působí odlišně a lidé si z něj mohou vyvodit různé závěry a poselství. Myslím, že tohle je ten typ knihy, kterou když znovu přečtěte, tak ve vás zanechá zcela jiný dojem a pocity, než u předchozího čtení. Pokaždé si v tom člověk najde něco jiného. Velmi jsem sympatizovala s postavou Wollanda alias satana - snad se mnou není něco špatně :))) - na mou obranu: působí tu na mě jako personifikace nutného zla (stínu), bez něhož by nemohlo být dobro (něco jako spravedlivá odplata za špatně jednání) + je to skvělý sofista. Oblíbila jsem si taky kňoura, asi tak jako každý. Díky Mistrovi a Markétce si taky ráda přidám do svého slovníku slovní spojení "Anuška už rozlila olej". Jo a dějová linka s Pilátem za mě excelentní.
Začátek pro mě dosti náročný - musela jsem se prokousat asi deseti stránkovým monologem podnapilého rusa, kterého hlavní postava náhodou potkala v hospodě. A dobře, že jsem vytrvala. Je to moje první autorovo dílo, a Dostojevskij se mi jím hned zařadil na přední příčky mého čtenářského žebříčku. Tolik skvostných myšlenek, člověk je celou dobu napnut a popravdě nevím, jestli jsem někdy četla tak dopodrobna a realisticky popsané rozpoložení postav, a myšlenkových úvah - no smekám klobouk. RASKOLNIKOV JE PRO MĚ NOVÁ LITERÁRNÍ LÁSKA. Kniha je vcelku dosti depresivní, ale je tam i místo pro naději. Ke konci knihy došlo i párkrát k slzám a to se mi často nestává.
Ze začátku se mi to moc líbilo a dokonce jsem i brečela, ale asi nějak v poslední třetině nebo kdy mě to už totálně nudilo, pořád to samé dokola, jako v kruhu až mi to zprotivilo i zbytek knihy.
Už jsem ji přečetla tak před rokem, ale musím si přiznat, že na ni stále vzpomínám. Autor mě uchvátil. Ale byl to trochu magor.
Vtipné, příjemné čtení. Člověk se hned do veterináře vžije a může tak z jeho pohledu začít objevovat krásy, ale i strasti anglického venkova... Při čtení musíte počítat s možnými výbuchy smíchu.
Ze začátku jsem chtěla jako komentář napsat jen WTF, ale po zpětném přemýšlení nad Proměnou mi začíná pomalu docházet to neradostné svědectví o lidské povaze.
Čteno v originále.
To bylo tak sladké. Užila jsem si moc to studentské prostředí. Obě hlavní postavy byly skvělé vykreslené a celkově tam mezi nimi bylo jiskření. + Trocha humora
Za mě, co víc chtít pro čtivou knihu. Ale ještě jedna věc - měla jsem výhrady se dvěmi nebo třemi podrobně popsanými kapitolami ke konci knihy, které mi tam vůbec neseděly. Ale pro někoho to byl možná důvod přidat hvězdu navíc.
Čteno tři měsíce ( asi nejdelší čas, za který jsem přečetla jeho knihu). Přesto autor prostě umí zajistit, že i po uplynutí dlouhé doby po dočtení, tak v člověku pořád zůstávají takové záblesky příběhů a silné poutavé pocity ke knize (vášeň, láska, smrt, nenávist, boj dobra a zla, poslední soud) a myšlenky, ke kterým se člověk rád vrací a dlouho v něm rezonují. Ten pocit, jak se člověk cítí při čtení, to kouzlo se přenést úplně jinam i do jiné doby a zažívat ty věci spolu s hrdiny knih, to mu nikdo nesebere. Dostojevský je někdo, kdo prostě uměl psát, nahlédnout do lidského nitra a mistrně popsat člověka například jen v rámci života jedné rodiny Karamazů.
Obdivuji autorku, že se odvážila to napsat. Za mě hodnotím kladně.
Těším, se na film ať můžu porovnávat. Za mě skvělé - má to to, co si člověk od knihy přeje...
Stále to ve mně rezonuje a to nejsem tónista. Nevím jak se to autorovi daří, ale každý díl této trilogie je stále lepší a lepší. Konec stojí za to:) .Do knižního světa se přidal nový vymyšlený svět plný lidské přirozenosti (chamtivost, zloba, závist, touha po moci, ale i díky bohu schopnost milovat) toliko podobný našemu, ale ukazující Shustermanovu obdivuhodnou fantazii, schopnost psát krásné příběhy a najít všude něco dobrého.
PS; pardon za to dlouhé souvětí :))