Nočnípták
komentáře u knih
Pěkný příběh o Elišce, která si zvyká na nový domov, školu a kamarády. Krásná čeština a hezké ilustrace od Evy Chupíkové. Tuhle ilustrátorku jsem si oblíbila.


Když jsem objevila Tima Weavera, byla jsem nadšená. Pak jsem však zjistila, že ne u všech jeho knih, které jsem přečetla, si pamatuju děj. Třeba je to tím, že jsem je hltala rychle za sebou. Teď jsem si dala delší přestávku. A je tu znovu to nadšení.
Ztracené střípky je trochu jiný, podle mě i lepší Weaver. Není zde David Raker, kterého mám ráda i když je tak trochu nezničitelný hrdina. Postava Rebely Murphy je však bezvadná. Tim Weaver chtěl napsat jinou knihu a moc se mu povedla.


Není to žádná suchopárná encyklopedie, ale zajímavě řešená a čtivá kniha. Texty od Ondřeje Hníka a ilustrace Jiřího Votruby jsou doplněné textem a obrázky malých čtenářů. Podle takového atlasu se prima cestuje.


Úžasná kniha pro malé trampy a vlčata. Docela mě to přinutilo si přičichnout a fakt jsem měla pocit, že cítím les a oheň. Jsem zvědavá co na ni řeknou kluci. Už se těším až s nimi zase vyjedeme pod širák. Rufus pojede určitě s námi.
Tahle kniha se teda opravdu povedla. Doufám, že pan Dolenský bude pokračovat ve psaní.


Nádherné. Něžné. Poučné. Ilustrace moc hezké, ale zavádějící. Není to kniha pro malé děti. A ten konec, ten konec. Ach jo. Poslední kapitola je tu jaksi navíc, vůbec se sem nehodí. Až budu číst příště, tak bez tohoto povídání.


Tak nějak nevím. Krásný, trochu melancholický příběh. Na začátku zvláštní holčička, která vidí to co nikdo jiný nevidí. A na konci kouzelná kniha, která plní přání. Zdá se mi, že to k sobě nějak neladí. Takový neskutečný konec jsem nečekala. Ale ilustrace jsou nádherné, celou knihu krásně propojují. Tím tohle vydání hodně získalo.
Dala bych tři*. Vím, že na příběh pohlížím jinak, než děti. Těm se bude určitě líbit. Mně se nejvíc libily ilustrace paní Chupíkové a proto přidám ještě čtvrtou*.


Začátek byl pro mě hrozně nezáživný, chaotický. Říkala jsem si, co jsem to koupila za blbost, asi to ani číst nebudu a pošlu ji dál. Další dny jsem se dost přemlouvala, že ještě kousek. Nevím kde se to zlomilo. Najednou čtu a nevím kdy přestat. Sice jsem docela brzo prokoukla kdo Anitě provádí všechny ty divné věci, ale na čtenářský zážitek to vliv nemělo. Jsem spokojená.
A mazací tramvaj! Co všechno se člověk nedozví z knihy.
Teď jsem si přečetla zdejší komentáře a musím napsat, že na rozdíl od kackahracka, mně se právě líbila obálka knihy a název mě zaujal, proto jsem knihou doplnila objednávku, přesně jako dzzarka.


Sedmiletý Míša si na víkend přinesl Kocourka, který měl rád déšť. Už byl se čtením skoro na konci a nemohl se dočkat jak to dopadne. Zatím neví, usnul než jsem dočetla, ale mně se to tak líbilo, že jsem začala od začátku. Moc pěkný příběh. Dobře a lehce se čte. Líbilo se mně to moc, ale já jsem dospělá, nevím jestli nebude Míša z toho konce zklamaný. No, taky to ale mohlo dopadnout ještě hůř.
Od pana Mankella se mi líbily Švédské holínky i Italské boty. Na detektivky se už dlouho chystám. Knížka pro děti mě překvapila. Myslím si, že opravdu dobře vystihl radosti a starosti malého kluka.
Jestli se Míšovi bude knížka pořád stejně líbit i po dočtení, tak snad přidám i tu pátou*.


Pobavila jsem se, zavzpominala a darovala knihu synovi. Jsem zvědavá co na ni řekne. Podle komentářů čím mladší čtenář, tím menší nadšení vzbuzuje. Mně se moc líbí komentář od hopla. Lépe bych to nenapsala.


Chvíli se mně to líbilo, chvíli nelíbilo a zase dokola. Viděla jsem to tak na 2*. Ovšem pro ten konec musím jednu*přidat. Někomu se nelíbil, že byl useknutý, otevřený. Podle mě byl na celé knize to nejlepší.


Vždycky když čtu nějakou knihu o zahradě, tak doufám, že se nechám strhnout a konečně se do úpravy naší zahrady pustím. Zahrady od Dany mají opravdu mnoho rad a nápadů. Hlavně použitelných v našich podmínkách. Čtení jsem si užila, ale jak se říká skutek utek. Už teď vím, že změny v zahradě nejspíš neudělám žádné. Přece nebudu pracovat, když si mohu lehnout na lehátko s knížkou.


Po prvních stránkách jsem knihu odložila. Protože však na knihy, které se odehrávají v knihkupectvích jsem zatížená/profesionální deformace?/ zkusila jsem to za pár dní znovu. A najednou mě to bavilo. Dokonce jsem ani nepreskakovala části týkající se počítačových maniaků a IT, které jsou pro mne španělskou vesnicí. Zajímavé byly informace o typologii písma. Byla jsem zvědavá, kam Claye a jeho přátele šifry zavedou. Konec byl na můj vkus dost "sluníčkový", jak už tady někdo psal, proto jen 3*.


Mě také nalákala k nahlédnutí pěkná obálka, ale obsah mě moc neuspokojil. Je pravda, že pár receptů zkusím, ale abych vařila podle paní Saville každý den, tak na to by můj důchod nestačil. Pokud bych některé suroviny vůbec sehnala.


To teda bylo moc zajímavé. Nenapadlo mě, že budu s chutí číst i údaje o počtu vystěhovalců z českých zemí v různých letech. Životní osudy známých i neznámých osob, jejich rodin a potomků, bohatá fotografická dokumentace. Martin Nekola odvedl perfektní a záslužnou práci.


Co napsat? Je to výbor z básnických sbírek, takže tyhle verše už znám roky. Ale je to můj oblíbený František Hrubín. Proto samozřejmě 5*.


Ke čtení mě zlákalo, že se zde setkáme mimo jiné také s postavou Denyse Finche a hraběnky Blixenove, jak se psalo v recenzi. Pak jsem dostala strach, že to bude červená knihovna. Uf, nebyla. Milostné eskapády Beryl jsem přežila a kniha se mně líbila. Létání zde až tak moc nebylo, ale koně mám také ráda.


Tuhle knihu řadím mezi moje srdcovky. Pan Komárek je pro mě už léta PANEM KOMÁRKEM. Kdyby to šlo napsat ještě většími písmeny, tak to tak napíšu. A tahle kniha je úžasná. Víc psát nemohu, protože to bych musela opsat to co napsala aralka mnou.


Četla jsem už před půl rokem. Vím, že se mně docela povídky líbily. Jenomže teď už si vybavím jenom tak tři, možná čtyři. Takže velká sláva to asi nebude. Vidím to tak na dvě*. Tu třetí přidávám za to, že jdou procenta z prodeje na charitu.


Tato kniha se řadí k mým nepřečteným. Určitě si své čtenáře najde, ale já jsem se s ní minula. Dřív jsem dočítala všechny knihy, ale seznam těch, co chci číst, roste neprimou úměrou k těm co přečíst stihnu. Takže proč se zdržovat a trápit, že?
Nedotčeno - nehodnoceno.

Krásně zpracovaná kniha. Mám ráda vyprávění žen- kdysi děvčat, dnes už babiček. Za celý svůj život toho zažily tolik, ať už dobrého nebo špatného. Je dobře, že jejich vzpomínky nezapadnou.
Moc pěkné fotografie.
