PabloFuentes
komentáře u knih

Halina a její historky ní vyprávěné mě baví a často jsem se u nich zasmál. Jenže v knize tomu něco chybí. Možná ta intonace hlasu, její typický způsob vyprávění... Těžko říct. V knize jsou to jen takové kratičké historky a polemizování nad různými věcmi nepříliš zajímavě podané. Jsem teď spíš zvědavý na nějakou její knihu, která by byla kompletním příběhem.


Do první půlky to je skvělé čtení. Černý humor, člověk se zasměje. Hned bych dal v podání otce Laskavého své "laskavé" hodnocení. Jenže potom přijde půlka druhá. Celá kniha změní styl a už jen vzpomínáme na válku a nalézáme Boha a vykoupení ze svých skutků a to už mě bohužel opravdu nebavilo. Navíc byl závěr velmi předvídatelný.


Jedna z prvních knih, které jsem četl. Bylo to na doporučení všech lidí kolem a bylo to opravdu hodně dobré. Jedna hvězdička navíc za nostalgii.


Aneb jak se stát odborníkem na fungování hotelu se skvělou zápletkou a zajímavými postavami. Není co vytknout.


Velmi povedené dílo a kniha, která mi pomohla získat místo v mé první práci v nemocnici. Hailey má talent nastudovat danou problematiku dopodrobna, popsat ji s omáčkou zajímavého příběhu a vy pak máte pocit, že tomu rozumíte. Zajímalo by mě, jak by ten příběh pokračoval dál.


Skvělé pokračování navázalo, kde prvního díl skončil a zůstalo na stejné kvalitě. Opět nářez, opět dokonalé! Uměl bych si to představit i jako nějakou počítačovou hru. Určitě doporučuji.


Tohle byla jízda! Všichni mi to stále doporučovali, já se bránil, ale nakonec jsem se neubránil. Výborná záležitost, výborné zvraty... drsné! Čistá zábava.


Tohle je kniha, kterou by si měl za svůj život přečíst každý. Anne byla dívka, která měla v sobě strašně moc optimismu a snažila se najít ve všem to nejlepší. Bylo hrozné dojít do závěru a vědět, co se stalo jí a ostatním lidem v její rodině. Jaký kousek od konce války se to stalo. Budiž útěchou, že se jí alespoň splnil sen o tom, že jednoho dne bude významná spisovatelka.


Hravé a originální. Některé povídky jsou lepší, jiné horší, ale to už tak někdy bývá. Jako celek to funguje báječně.


Paní Gloria Polo si odporovala v tolika věcech, až to bylo smutné. Nejdříve píše, jak chodila pravidelně do kostela, aby vzápětí napsala, že tam vlastně vůbec nechodila, pak popisuje, jak ji otec mlátil, abychom se dozvěděli, že ji vlastně neskutečně miloval apod. To ji asi mlátil z lásky. Těch případů bylo spousty. Autorka by si měla prvně ujasnit, co vlastně chce říct. Věřím, že po smrti něco je, ale takhle ne.


Četl jsem trochu novější verzi kombinace těchto dvou příběhů, takže nevím, jak moc veliký v tom rozdíl je. V každém případě k Dorianovi. Měl jsem trochu problém se začátkem knihy, kdy se každý rozplýval nad tou neuvěřitelnou krásou mladého chlapce. Jak ale příběh dál pokračoval a Dorian vedl nebezpečné řeči, začalo mě to bavit. Bylo krásné sledovat, jak daleko za morálku ještě zajde a kupodivu to bylo celé pak takové hezky logické. Cantervillské strašidlo byla zase příjemná oddechovka. Komedie z devatenáctého století? Proč ne :)


Malinko lepší než film, ale úplně uchvácený jsem z ní nebyl. Alespoň se dozvíme osudy některých postav, které už ve filmovém zpracování řešeny nejsou.


Kdysi dávno jsem se bavil s kolegyní, která mi pověděla, že při porodu zažila klinickou smrt. Nutno podotknout, že to, co mi popisovala, se velice blížilo zážitkům lidí z knihy pana Moodyho. Knihu jsem četl až 4 roky po té, nicméně na náš rozhovor jsem si hned vzpomněl. Moody nikdy neřekl, že se jedná o nějakou vědeckou studii, ale spíš o sbírku svědectví. Názor si musí udělat každý sám.


Skvělá kniha zasazená do našeho kraje. Obzvláště když se pak bavíte s pamětníky, kteří vzpomínají na cizince přijíždějící z dáli, aby se zeptali, kde tady najdeme ty Žítkovské bohyně? Originální zpracování.


Nádherně popsaný život městečka a jeho obyvatel. Vše si tak hezky prosperuje, než se do města dostane upír. A pak už jen vidíte, jak se to hezky a pomalu hroutí. Skvělý horor.


Soubor povídek s Mlhou v popředí. Některé jsou lepší, některé horší, ale celkově se mi to moc líbilo. Zbožňuji Kinga. Nevím proč mi ze všech těch povídek uvízla v hlavě zrovna Zkratka paní Toddové, kterou ani nepovažuji za nejlepší. Asi dobře napsaná. Co se týče Mlhy, tak je to poprvé, kdy mi filmový závěr přišel lepší, než ten knižní.


Moc pěkné počtení. Sonda do duše alkoholičky okořeněná zápletkou vraždy. Čteno po návratu z Manchestru, kde jsme vždy vlakem projížděli mezi domy, přesně jak se to popisuje v knize. Závěr předvídatelný, ale dobře udělaný. Škoda, že film už se tak moc nepovedl.


Líbil se mi nápad, kdy téměř žádný příběh není dokončený a jen kolem projde další postava a my už pak pokračujeme v příběhu jejím. Ze začátku to docela ujde, jenže když se dostáváme k cca sté postavě, která má stejný osud jako všechny ostatní ( zneužívali ji rodiče, nebo naopak ona zneužívá ostatní), řeknete si... Kde je aspoň trocha originality? Proč zase zneužívání? Škoda. Zajímavý nápad pohřben nedostatkem invence. Někdy je méně více.


Skvěle završení skvělé trilogie aneb můj vstup do severské detektivky. Možná až trochu moc sluníčkové finále.


Ještě lepší než první díl. Občas tam nastávají momenty, kdy si řeknete, že už se konečně Jeanette všechno doví, jste z toho nadšení a ono zase nic. Sofie je jednoznačně má oblíbená knižní postava všeobecně. Přiznávám. Líbí se mi, když se autor hrabe v hlavách narušených lidí.
