pakoshka
komentáře u knih
K moři
Petra Soukupová
Spolknuto během pár hodin, K moři bylo výborný, takhle prvotina @petra1soukupova mě od ní bavila zatím úplně nejvíc. Strašně dobrý.
Svolení
Vanessa Springora
Svolení je šíleně naléhavé, během čtení mi bylo špatně a úzko. Tolerovaná pedofilie, francouzské umělecké kruhy, 80. léta; terapeutické vyprávění bez záměru vyvolat skandál.
Mezi dvěma Kimy: Na studiích v KLDR
Nina Špitálníková
Rezervačka v knihovně na Mezi dvěma Kimy na mě vyšla hned poté, co jsem dočetla Svědectví o životě v KLDR. Nininy poznatky ze studií v KLDR mi nedaly tolik, co rozhovory s uprchlíky - spoustu infa už jsem měla právě z poslední knihy, navíc mi Mezi dvěma Kimy přijde trochu zmatečná. Autorka hodně zdrojuje, její osobní zážitky jsem ocenila víc.
Pokud váháte, spíš doporučím Svědectví o životě v KLDR, ta mi dala víc, má zajímavější formu a je víc lidská.
Kořist
Darcy Coates
Vzhledem k hodnocení jsem čekala daleko větší pecku. Průměrnej příběh, naivní postavy, nějaký nepřesnosti, vyhořelá policajtka, která díky případu chytne po letech elán do práce. Není to klišé? Je to klišé. Kdyby to byl film, tak ho nedokoukám, neb takový mě děsně serou.
Jednoduchej jazyk a kraťoučký kapitoly, knížku zvládnete za dva dny. Chvíli zas nic podobnýho číst nemusím.
Po povrchu
Tomáš Třeštík
Strašně moc mě Třeštík bavil, opravdu hodně. On mě tedy baví i na sockách, i svou prací a baví mě i svou nafrněnou osobností, takže z jeho knížky mám dobrej pocit. Ona to není jenom smršť povídání, představení kamarádů a zajímavých lidí, on je tam i ten prostor k tomu trochu popřemýšlet.
Johana
Pavla Horáková
Po Johaně jsem sáhla, protože jsem měla chuť na styl Zuzany Dostálové (Soběstačný je na mém žebříčku hodně vysoko!). A Johanu miluju, Johana je na první pohled jednoduchá novela na odpoledne, ale ve skutečnosti je to psychologická sonda do hlubiny duše. Johaniny i mojí vlastní. Styl všech tří autorek se skvěle doplňoval a Johanin příběh je ten, kterej píše sám život. Cením občasný reálie, díky kterým je příběh dobře ukotvenej v čase (Sametová revoluce, pád dvojčat, vstup do EU...).
A myslím, že hodně z nás se v příběhu trochu najde.
Moc, moc, moc se mi to líbilo.
R.U.R. (komiks)
Kateřina Čupová
K oslavě 100 let nesmrtelného dramatu R.U.R vzniklo jeho komixové zpracování.
Mám ráda, když se klasika obleče do moderního hávu a přiblíží se mladším.
A že Kateřina Čupová odvedla výbornou práci!
Selský baroko
Jiří Hájíček
Bohužel jsme se se Selským barokem trochu minuli.
Těšila jsem se, těšila. Že mě genealog Pavel přenese na venkov do 50. let minulýho století, do doby tvrdé kolektivizace, protože to je téma, o kterým bych si chtěla číst. Nesedla mi ale forma a styl, furt mi přišlo, že se motám v kruhu, Daniela mě srala od začátku, nemohla jsem dýchat z toho sugestivního popisu horka a celkově to na mě bylo moc poetický, nakonec mě to vlastně ani nezajímalo. Škoda.
Na Seně
Vojtěch Rauer
Já jsem předem moc nevěděla, co mám čekat. Na Seně jsem si vybrala, protože mi na databázi vyskočila, že je podobná Vranám, tak si říkám, proč ne, pučim si ji a uvidím. No ale vidím, že to je young adult knížka! A velmi fajn, i když nejsem původní cílovka.
Na Seně začal Vojtěch Rauer psát v 17 letech, klobouk dolů. To já v 17 jsem byla spíš trochu jako postavy z jeho novely - i když my jsme věděli, že když už chceme kouřit, tak nikdy né na seně.
V rámci žánru s klidným svědomím doporučím a až bude brácha starší, tak mu ji nacpu.
Trhlina
Jozef Karika
No to nee.... Já se snažím být realista, hodně si umím odůvodnit, ale i přesto na 'něco' věřím, takže jsem se na Trhlinu konečně nechala zlákat, protože TO je přesně to ono, čemu bych věřit mohla. Ale ne ne ne, prvně nuda, pak nudnej popis zajímavýho děje, a po návratu akorát nasrání na Igora.
Plavec ve tmě
Tomasz Jedrowski
Dostala jsem to, co jsem očekávala, a nakonec asi trochu víc. Jaké je žít v osmdesátkách v totalitním Polsku s vědomím, že moje orientace není přijímána, moje názory se neslučují s ideami státu a s touhou po svobodě? Jak skloubit vlastní ideály a morální hodnoty s tím, co se očekává?
Kniha gradovala, po pravdě jsem se nemohla první čtvrtinu knihy pořádně začíst. Od vzpomínek, přes malebný popis počátku vztahu po pracovním táboře, až po návrat do Varšavy, ach ta křehkost, kde pro mě začíná to, co jsem si osobně z příběhu vzala nejvíc.
A posledních 35 stran jsem se dokonce nemohla odlepit.
Doporučuju.
Paměť mojí babičce
Petra Hůlová
Na to, že jsem chtěla knihu po prvních 100 stranách odložit a dát si pauzu, protože mě moc nebavila, tak jsem se nakonec kousla a dobře jsem udělala. Musela jsem si ale přečíst tady v komentáři, že se na příběh podíváme ještě z perspektivy dalších žen, to mě udrželo v nepřerušeném čtení.
Skoro všichni se v něčem plácáme, udělali jsme v životě různá rozhodnutí a některá na nás (na mně) i po letech leží jako balvan, možná jsou i stále těžší, možná proto se mi příběh Dzaji četl těžko, ona se ve všem pořád plácala a vypadá to, že neměla moc odvahy, ale přitom byla jenom nešťastná.
Dítě zvané „To“
Dave Pelzer
Ono je příšerný dávat takové knize hvězdičky. Četla jsem ji ve druháku nebo třeťáku na střední, což je tak 11 let a stále ji mám v živé paměti a myslím, že i když jsem později četla i jiné knihy s tématem týrání nebo zneužívání dětí, na Dítě zvané 'To' nikdy nezapomenu.
Květy z půdy
Virginia Cleo Andrews
Pěkně, čtivě napsaná kniha, i když pro mě bez nějakého většího zvratu, průběh věznění jsem si představovala tak nějak. Až tedy na ty koblihy.
V myšlenkách se na knihu Květy z půdy občas obrátím a přemýšlím o nich, svědčí to o jednom – dílo hodné přečtení a zapamatování :)
Neviditelný
Jaroslav Havlíček
Neviditelný může za moji lásku k psychologickému románu. Neskutečný příběh, brilantně se rozvíjející a přitom stále přehledný a pro čtenáře atraktivní. Dík za tohle skvělé dílo!
Hrabě Monte Cristo I (třísvazkové vydání)
Alexandre Dumas, st.
Klobouk dolů před autorem, tohle dokáže jenom mistr. Všechny tři díly jsem zhltla jedním dechem.
Jezero
Tadej Golob
(SPOILER) Jezero vystřídalo šíleně pestrou škálu mých čtenářských emocí:
- tyjo slovinská detektivka s výbornou recenzí, farmaceutický prostředí, tak prubnu to - tyjo inspektor, co není alkoholik, má ženu a je spokojenej, super - no to jsou zas náhodičky - hmm nová mladá kolegyně, ale tak snad se to nepojebe a nespadne to do klišé - vůbec nevím, co čtu, nuda, kde se tu vzal ten týpek, cotoje - tak jasně, že klišé, no - kolik že to má stran?! - vůbec nevím, co čtu - to je debil - to asi nebyla recenze, ale PR článek - ať už je konec - tady to přeskočím - konec.
Podbrdské ženy
Jana Poncarová
Do podhorské vesničky jsem se nechala unýst formou audioknihy. Je to těžký, tyhle rodinný poselství, je těžký tu sledovat tři generace žen a doufat, že si pomůžou (protože pomoct si můžeme hlavně my samy, ale většinou k tomu potřebujeme tu pomocnou ruku a trošku podpory).
Johana, poslední z žen, o své matce, pokoušíc se žít podle svého a ne podle společnosti: "Myslím, že by mě měla radši jako uhoněnou ženskou s dítětem za zadkem".
Zlodějka příběhů
Michaela Klevisová
Audiokniha. To byla teda blbost. Neustálé opakování stejných slovních spojení, první hodiny jen přemýšlení - o co tu vlastně jde, je to fakt detektivka, nebo nějakej románek pro ženský ve středním věku?!, do toho mega nudný přednes. Uff. Ani nevím, jak jsem to doposloouchala.
Ada
Veronika Jonášová
V Olomouci žiju skoro deset let a o Hodolanským pekle jsem netušila ani ň. V průběhu autorčiny babičky jsem se prošla po Slavoníně těsně po válce, současná linka byla dost romantická a obešla bych se bez ní, klasika. Nicméně ohledně téma táborů pro Němce a jejich odsunu z Olomouce se ještě dovzdělávám. Mimo to kniha obsahuje i krátký dobový útržky z novin nebo paměti. Moc dobrej počin.