parxel komentáře u knih

V posledním dílu Ságy o Impériu se Mara vydává do Thurilu, aby odhalila tajemství, které skrývají černooděnci. Přestože je tato část důležitá, je zároveň i bohužel zbytečně užvaněná a vůbec by jí neškodilo zkrátit nejméně o polovinu. Knize ubírá dynamiku a pokus o vytvoření napětí tím, že je Mara v neustálém ohrožení života, tady prostě nefunguje, protože bez ní by děj nemohl pokračovat. A tak některé scény působí zbytečně teatrálně.

Když se pak Mara vrátí, tak se to konečně rozjede. Děj se rozpadne do několika linií a zavládne chaos předznamenávající počátek velkých změn. V této části děj konečně dostane tah na bránu. Některé zvraty se dají předvídat jiné méně, ale celkově jde o velmi slušné zakončení.

Závěrečné hodnocení: velkolepé zakončení výborné ságy, kterému by v některých částech neuškodila menší užvaněnost a teatrálnost. Jinak ale plný počet hvězd.

2 22.05.2016

Nemám co dodat. Příběh je sám o sobě dost výstižný a cokoliv bych napsal by bylo navíc. Tři hvězdy, protože jsou jiné příběhy, které se do mne otiskly mnohem více.

2 17.05.2016

Stroj času jsem četl v anglické lehce okleštěné verzi nicméně s pokročilou aj. Zpočátku jsem měl problém se do knihy začíst. Příběh mne zkrátka vůbec neoslovil. Naštěstí není moc dlouhý a tak jsem vydžel. Zhruba v polovině jsem se chytil a musel jsem uznat, že kniha v sobě má nějakou myšlenku. Nicméně příběh mi celkově přišel slabý.

Podle mne hodnota této knihy spočívá především v tom, že se jedná o první příběh s tématikou cestování v čase, ale jinak v podstatě nemám důvod se k ní vracet. Tři hvězdy.

2 12.05.2016

Tuto knihu jsem objevil kdysi před lety, když jsem se zajímal o práci se sny. Nyní jsem se k ní po čase vrátil.

Kniha je rozdělena na dvě části. První část tvoří úvod a seznamuje čtenáře se základními pojmy jako je archetyp, stín, bytosné Já atd. Tato část knihy je rovněž doplněna řadou příkladů z mytologie a pohádek. Druhá část se pak věnuje příkladům a doporučením, jak se sny pracovat.

Při prvním čtení jsem měl hodně co dělat, abych se do knihy začetl, protože jsem se těšil na druhou část. A vůbec první dvě úvodní kapitoly mi obě přišli takové nijaké. Pak jsem se začetl, a už jsem se od knihy nemohl odtrhnout.

Na podruhé jsem to měl přesně naopak a nejvíce jsme se těšil na první část. Mezitím jsem totiž měl tu možnost se sny pracovat prakticky a to jak ve skupině, tak ve dvojicích a tudíž pro mne druhá část, již nebyla tolik přínosná.

Kladně hodnotím, že je celá kniha podána velmi lidsky a srozumitelně. Rovněž se mi moc líbilo, jakým způsobem umí Jana Heffernanová vystihnout podstatu věci.

Naopak mi neseděli první dvě kapitoly. Nevím jak to líp popsat, ale přišli mi prostě takové rozvláčné a nijaké. Navíc mi vadilo, že se v textu několikrát objevily "reklamní" odkazy na knižní sérii Příběh cesty na sever. Bez toho bych se v obdobně zaměřené knize prostě obešel. Nicméně to jsou spíš drobnosti.

Podle mého názoru se jedná o velmi zdařilou knihu, a to i v porovnání se zahraniční literaturou. Za mě 4 hvězdy.

2 09.05.2016

Tato kniha mne svým způsobem zklamala. Věty typu "Lidská existence není autentická, jestli se neprožívá jako samotranscendence." apod. jsou možná dobrý pro filosofy a jiný podobný indiány, ale ne pro obyčejné lidi, protože jim nic nepřinesou. A takových vět je v této knize spousta.

Zkrátka, psát o smyslu života a utrpení lze podle mne mnohem přístupnějším způsobem. Zde to totiž z mého poheldu působí poněkud kontrapoduktivně, neboť v přečtení této knihy žádný smysl nevidím. Naštěstí má kniha pouze pár desítek stran.

Jediný přínos tak podle mne spočívá v tématu samotném, ale to mě osobně nestačí. Dvě hvězdy ani o chlup víc.

2 29.04.2016

Napsat o této knize, že se vám líbila nebo, že je krásná, už samo o sobě zavání psychiatrickou diagnózou. Když se však podíváte na fotku autorky na obalu knihy, na které vypadá jako reklama na depresi, tak začnete tušit, že tu něco nahraje.

Děj knihy je v podstatě prostý. Vypráví o tom, jak do života lidí na francouzkém venkově opakovaně vstupuje válka a jiné strastiplné události. Šťastných okamžiků je pomálu a když přijdou, tak jsou mnohonásobně zaplaceny událostmi následujícími.

Pokud se do čtení této knihy pustíte, tak vás předem upozorňuji, že to opravdu není kniha pro každého. Autorka se nebojí nechat své postavy padnout, až na úplné dno, kde pozbývají poslední zbytky vědomé vůle a jsou vláčeny proudem nevědomí. Velký důraz je přitom kladen na vnitřní prožívání postav a na promítnutí tohoto stavu do vnějšího světa. Často až za hranice toho, co je reálně možné.

Ponořit se do této knihy, pro mne bylo nesmírně emočně náročné, ale stálo to za to. Z mého pohledu je tato kniha klenot, kterých není mnoho. Plný počet hvězd a ještě trochu víc.

2 13.03.2016

Jednoduchá a přímočará kniha, která je inspirovaná pověstí o krysaři. Příběh mne nepřekvapil ničím novým, ale rozhodně měl atmosféru. Vzhledem k tomu, že jsem před Králem krysou četl trilogii ze světa Bas-lagu, tak mi tahle kniha přišla jako kašička pro nedošené tuleně.

2 19.01.2016

Zajímavá kniha, která je jakýmsi pokračováním trilogie Pána prstenů, avšak autor se na Středozem dívá ze svého vlastního pohledu. Válku o prsten vnímá spíš než bitvu dobra a zla jako souboj magie a techniky. Tento pohled podle mne nebude sedět skalním fanouškům původního Tolkienova díla, protože v tomto pojetí je prostě Středozem jiný svět. Prolezlý křivákama od shora až dolu a nevyhne se to ani takovým postavám jako je Gandalf či Aragorn.

Dějově je kniíha v podstatě špionážní román. Takže si při jejím čtení užijete spousty akcí, které zdánlivě nedávají smysl, ale nakonec to do sebe všechno pěkně zapadne. A to co tady v komentáři pode mnou zmińuje flanker.27 ve své poslední větě, tak je opravdu taková třešnička na dortě.

Na knize mne nebavili ty spousty popisů ve kterých autor vysvětluje, jak všechno bylo jinak atd. Chápu, že by to bez toho nešlo, ale i tak mne to nebavilo číst. A dále styl, kterým byla kniha napsaná. Přišel mi takový krkolomný a nečetl se mi moc dobře.

Když vezmu v úvahu výše zmíněné klady i zápory, tak mi vychází průměr. Tedy tři hvězdy.

2 24.10.2015

Tyran je vícedílný román z období starověku. Hlavním hrdinou je zkušený řecký voják a vojevůdce Kineás, který dříve bojoval v armádě Alexandra Velikého. Nyní se s partou přátel vydává do Olbie, aby vycvičil tamnější armádu. Shoda okolností ho nakonec přiměje k tomu, aby se postavil makedonské armádě vedené Zopryonem (jedné z mála skutečných historických postav, které v knize vystupují).

Kniha se celkem dobře čte, ale nečekejte od ní žádné zázraky. Autor používá dobová jména, takže jsem měl místy trochu guláš v tom kdo je kdo, ale ono to zase tolik nevadilo. Samotný děj je poměrně lineární a celkem snadno předvídatelný, takže nečekejte žádné velké zvraty.

Hlavní postava Kineás je sice zkušenostmi zocelený vůdce a v bitvě je to poznat, ale když jde o romatické pletky, tak se chová asi jako patnáctiletý vykuk z Kotěhůlek. Mimo to má "věštecké sny" jako šaman, ale tato rovina příběhu by z knihy mohla být klidně vypuštěna a vůbec nic by nestalo.

Asi největším plusem knihy je pro mě to, že se příběh odehrává v mém oblíbeném historickém období.

Za mě se jedná se o průměrný dvoudílný historický román. Autor později volně navázal na první dva díly a napsal ještě další tři knihy, ve kterých již nevystupuje Kineas, ale jeho potomci.

2 26.08.2015

Originální a psychologicky velmi zajímavá zápletka. Ve městě si otevře obchod neznámý cizinec, ve kterém prodává rozličné věci. Jakmile do obchodu vstoupíte, vždycky najdete nějakou drobnost - věc, kterou nezbytně potřebujete a nemůžete na ní přestat myslet. A jaká je cena? Jenom taková drobnost. Zašpiníte sousedce prádlo apod. Atmosféra ve městě postupně houstne s rostoucí vzájemnou nevraživostí obyvatel. A poté přijde naprosto otřesný konec, který by se možná hodil do knížky pro malé děti, ale ne do románu pro dospělé. Opravdu jste to myslel vážně pane Kingu? Protože já jsem zakončení této vaší knihy nevěřil ani vteřinu.

Závěrečné shrnutí: kniha staví na vynikajícím jednoduchém nápadu, pozvolna a velmi pěkně buduje tíživou psychologickou atmosféru spočívající v prosté lidské nenávisti, bohužel však tuto atmosféru schazuje naprosto nedostatečným zakončením, které v mém pohledu snižuje kvalitu knihy na průmer. Tři hvězdy.

2 20.08.2015

Válečníci a války ve starověku a středověku je velmi zdařilá kniha o historii válečnictví. Hlavní nosnou myšlenkou je, že v každém historickém období objevil některý národ strategii, díky které se jeho armáda stala po určité období takřka neporazitelnou.

Autor postupně prochází dějiny od Sumerů, přes Řeky, Makedonce, Římany, Mongoly, Vikingy, Křižáky a moho dalších národů. Zamýšlí se nad tím, čím byly jejich armády ve své době výjimečné, že se staly neporazitelnými. A dále uvádí, jaké události nakonec vedly k tomu, že byly tyto armády nahrazeny jinými. Kniha je navíc zpestřena rozborem několika bitev, které byly určitým způsobem zajímavé (např. bitva u Leukter, bitva u řeky Jaxartes a plno dalších). V závěru knihy autor uvádí řadu zdrojů, ze kterých čerpal (všechny jsou v angličtině).

Mě jako laika tato kniha velmi zaujala a motivovala mě k tomu, abych začal více zajímat o historii. Na druhou stranu pro znalce historie může být tato kniha poměrně stručná. Přece jenom má pouhých 241 stran a popisuje historii válečnictví cca 30 národů a pokrývá přitom odbdobí od starověku po středověk tj. nějakých 3 500 let.

Dnes (rok 2015) je tato kniha již téměř nesehnatelná, což je velká škoda, protože jsem dosud na českém trhu na jinou tématicky stejnou a srovnatelně kvalitní knihu nenarazil. Vřele doporuji.

2 09.08.2015

Gogol je mím oblíbeným autorem od doby co jsem četl Mrtvé duše. Tehdy jsem se královsky bavil. U Petrohradských povídek, už tolik ne. Někeré z povídek mne zaujaly více jiné měně. V každém případě tři hvězdy.

2 29.07.2015

Po dlouhé době jsem se opět vrátil do Středomoří a byla to dobrá volba. Autorka vytvořila krásný a hluboký příběh o prostých lidech, kteří jsou obdarováni dary - nadpřirozenými schopnostmi. Někdo má dar přivolání zvířat, jiný má dar ničení atd.

Malou výtku mám k úvodu knihy. První 3-4 kapitoly na mne působily lehce zmatečně a trochu jsme se v nich ztratil. Nakonec jsem se rozhodl, že začnu číst knihu ještě jednou, napsal si pár poznámek a dobře jsem udělal.

Po překonání úvodu se pomalu začal odvíjet jednoduchý, přímočarý příběh, který mě mile překvapil především svou neschématickou strukturou. Po dočtení poslední stránky ve mne zůstala směs pocitů, z nichž nevýraznější byl asi krása a smutek. Smutek z toho, že příběh skončil a co bylo dál s Orekem a Gry si mohu už jenom představovat ve fantasii.

Jednoduše řečeno: moc hezký příběh, na který budu dlouho vzpomínat.

2 07.07.2015

Zátiší s Vranami bylo moje první setkání s dvojicí autorů Lincoln Child & Douglas Preston. Do knihy jsem ve velmi rychle začetl a moc se mi líbila její atmosféra. Hodně mi připomínala kultovní seriál Městečko Twin Peaks.

Pro ty z vás, kteří zmiňovaný seriál neznáte, tak si to na chvíly zkuste představit. Malé městečko, ve kterém chcípnul pes (zde doslova :)), kolem dokola se vlní lány kukuřice, staré indiánské pohřebiště opředené legendami, neobvyklá vražda a do toho všeho se z čista jasna objeví agent FBI, ze kterého má místní šerif svrbění na zadnici. No prostě paráda.

Já osobně jsem si Zátiší s Vranami moc užil. Je to mysteriózní detektivní příběh se vším všudy. Třešničkou na dortu je vynikající postava agenta Pendergasta, která celý příběh posouvá o stupeň výš. Bez něj by to prostě nebylo ono. Jedinou drobnou výtku mám k závěru, který byl na můj vkus zbytečně moc akční. Nicméně to nijak neovlivnilo můj výsledný dojem, který byl vynikající. Knihu doporučuji všem příznivcům tajemně laděných příběhů.

1 13.03.2023

Cestu ke svobodě jsem si vybral, protože jsem se chtěl dozvědět něco o budhismu. A přišlo mi, že nejlepší je jít přímo ke zdoji. Tedy ke knize napsané hlavním duchovním vůdcem tibeťanů Dalajlámou. Je to kniha stručná, ale obsahuje vše podstatné. Osobně její přínos spatřuji zejména v tom, že si postupně uvědomuji, že některé na první pohled abstraktní "myšlenky" mohou mít velmi konkrétní a praktické dopady na můj vlastní život.

Neznamená to, že budhismu věřím nebo rozumím, ale zkrátka po mnoha letech, kdy pro mne byl zahalený mlhou nejasnosti, mne jeho myšlenky začínají oslovovat a to nejenom v rozumové rovině, ale zejména v rovině vnitřního prožívání. V tomto smyslu kniha naplnila mé očekávání a doporučuji ji každému, kdo vnitřně cítí, že se potřebuje posunout dál a neví jak. Domnívám se, že tato kniha vám může poskytnout mnoho cených podnětů.

1 11.03.2023

Děti zmaru volně navazují na Děti času. Hlavní dějová linie se taktokrát soustředí na vývoj inteligentního druhu chobotnic a vše opět vyvrcholí konfrontací s druhem pavouků a lidí z Dětí času.

Přiznám se, že popis světa chobotnic byl pro mne mnohem méně srozumitelný a pochopitelný, než popis světa pavouků. Současně mi příběh přišel nepřehledný, špatně jsem se v něm orientoval a při zpětném ohlédnutí mám pocit, že mne moc neoslovil. Prostě jedna z těch knih, která mnou prošla jako nůž máslem, ale nic víc.

Zkrátka tato kniha mi moc nesedla a podle mého názoru je celkově slabší než předchozí díl. Nicméně věřím, že se najdou čtenáři kterým se bude líbit. Já osobně však nemám žádný důvod se k Dětem zmaru znovu vracet.

1 28.02.2023

Půl krále pro mne bylo velkým zklamáním. Upřímně přiznávám, že svou roli sehrálo i příliš velké očekávání. Po přečtení série První zákon jsem očekával temnou fantasy, s detailním popisem postav a jejich vývoje atd. Nic z toho jsem nedostal. Tohle bylo všechno v takové hodně "light" verzi, ale nic pořádně.

Půl krále jsem nakonec dočetl, ale s velkým sebezapřením a pocitem, že to nestálo za to. V dalším čtení série nebudu pokračovat. Obecně bych od Abercrombieho doporučil jiné knihy např. z již zmiňované série První zákon.

1 12.02.2023

Knihy Stanislawa Lema jsou pro mne v určitém smyslu nadčasové. Četl jsem Solaris, Fiasko a další knihy a vždy mne zaujaly svým nápadem a neotřelým pohledem na věc. U Návratu z hvězd to bylo trochu jiné. Přestože téma pro mne bylo velmi poutavé, tak vlastní zpracování mne moc nezaujalo. Nedovedl jsem se do hlavního hrdiny pořádně vcítit a chápal jsem ho pouze rozumově, což mi na dobrý čtenářský zážitek u podobného typu knihy nestačí.

Podle mého názoru napsal Stanislaw Lem lepší a zajímavější knihy, než je Návrat z hvěd. Není to samozřejmě tak černobílé, protože každému sedne něco trochu jiného. Já jsem se každopdáně v této knize nenašel a případným čtenářům bych doporučil jiné knihy od tohoto zajímavého poského autora.

1 22.12.2022

Číst tuhle knihu mne moc nebavilo. Přišlo mi, že mi stále něco uniká, ale nevěděl jsem co. Teprve v závěru mi do sebe vše krásně zapadlo a já měl pocit, že tento příběh ve mne zanechala něco hlubšího. A toho si cenním.

1 25.08.2022

Motiv X jsem začal číst s očekáváním, že dostanu detektivní příběh o pátrání po sériovém vrahovi, který jedná náhodně bez stanoveného vzorce. Alespoň takto mne navnadil podtitul na obálce knihy. Snaží se ve vás vyvolat očekávání, které z principu nemůže naplnit, neboť o tom zmiňovaná vůbec není. Osobně mě to zmátlo a poměrně dlouho mi trvalo, než jsem si uvědomil, že tato kniha není tím, za co snaží vydávat.

Onen sériový vrah odkazovaný v podtitulu v knize sice vystupuje, ale pouze jako vedlejší postava. Pátrání po něm bude zřejmě námětem další knihy. Jako čtenář se cítím podvedený a další knihu z této série již číst nebudu, protože nevěřím vydavateli, že se mne znovu nepokusí utáhnotu na nudli. Ze stejného důvodu knihu nemohu doporučit dalším čtenářům.

1 04.08.2022