-Pečivo-
komentáře u knih
Červený obojek
Jean-Christophe Rufin
Červený obojek opět dokazuje, že knihu nelze soudit podle přebalu. Přebal i název je na žebříčku retardovanosti na stupni osm, což je dost. Naštěstí to jen vypadá jako červená knihovna.
Ve skutečnosti tento krátký román není jen pro ženy v přechodu. I když stěžejním tématem je přátelství psa a člověka, takže i ženy v přechodu si vlastně přijdou na své. 7/10
Tři truchliví tygři
Guillermo Cabrera Infante
Havana v šedesátých letech minulého století byla dost funky. Rum, kabriolety, cinkrlátka, bolero a buchtičky. No a o tom jsou Tři truchliví tygři. Herec, spisovatel a hudebník a noční Havana. Překvapivě málo full frontálů na 600ti stránkách.
Bohužel ale kniha obsahuje i docela dost nonsensu, kterej se hrozně špatně čte - například eseje kubánských spisovatelů ke smrti Trockého nebo vyprávění manželů Cambellových, kdy je jeden příběh převyprávěn 5x asi na 60ti stranách. To nebylo vůbec zábavný číst i když chápu, že když to autor psal, tak se dost smál jak tim bude čtenáře srát a to je mi dost sympatický. Celkově 7/10
Hrdí žebráci
Albert Cossery
Psychologický drama z Egypta z roku 1955 - Cossery byl kámoš Camuse a Viana, knihu vydalo Rubato, takže bylo předem jasný, že to bude dobrý. A bylo - dva bezďáci, spousta kurev, jedna fetka a detektiv se motaj bez cíle rozpadlejma uličkama starý Káhiry, všude smrdí hašiš a nejlepší kratochvíle je někde se povalovat.
Do toho jeden z nich zamorduje mladičkou prostitutku a detektiv to musí vyšetřit. Což se mu celkem daří, akorát jsou vůči tomu všichni protagonisté včetně vraha celkem apatičtí, což vede detektiva k zamyšlení o smyslu života. Leitmotivem je, že když nemáš co ztratit, tak si spokojenej a žiješ se sebou v míru.
To můžu potvrdit. Když jsem jako malej ještě neměl klíče, tak sem je nemoh ztratit a byl sem děsně šťastnej. Párkrát sem je později totiž ztratil a dostal sem pěkně na prdel. Naštěstí sem je pak jednou našel v křoví a pak sem je pro jistotu začal nosit okolo krku. Na to sice moc nešly buchtičky, ale to protože tehdá ještě nevěděly, co je dobrý. True story.
Na světě žijeme každý jinak
Jean-Paul Dubois
Čau čáu, tak jsem tady dneska s recenzí na francouzskou knihu roku 2019. Takže - bylo to průměrné. Správce jednoho luxusního bytového komplexu skončí na dva roky v base a vypráví podobný příběh jako Tomáš Řepka, akorát že z Kanady.
Spoiler alert - ani jednou tady hlavní hrdiny nevyryl do stěny “tady seděl král Prahy” a ani jednou tam nebyla Kačenka nebo recept na pomazánku. Ale jak naznačuje moudře kniha - na světě žijeme každý jinak! Dost se bojím, že tak dobře jako Tomáš si hlavní hrdina ale nežije. Svědčí o tom i fakt, že po propuštění odletí do Dánska a ne do Dubaje.
Tak já nevím, ale víc jak 6/10 se mi tomu nechce dávat. Peči peči pá!
Nebe nad Lhasou
Ning Kchen
Čekal jsem Brada Pitta a čokoládový příběh o dalajlámovi a místo toho šlo o překvapivě slušně vykreslenej tibetskej venkov, filozofický pojednání o buddhismu a padesát odstínů šedi love story, kterou jsem četl s velkou chutí. Ty vole já stárnu nebo co.
Hlavní příběh je rozhovor mnicha, který utekl z Francie a jeho fotra, famous filozofa. A vedle toho ta love story, kde nechybí biče a svazování a podpatky v šourku. Za mne celý 9/10. Peči peči pá!
Tišitel
Antonio Di Benedetto
Tišitel z dílny Rubato je o jednom pánovi, co neměl rád zvuk a tak všechno tišil. Nejdřív po dobrým a pak po zlým. Teda aspoň myslím, ono to občas bylo trošku guláš.
No nicméně zrovna teď sedím v čekárně u doktora vedle obrovský starý ledničky a tak se mohu velmi dobře s hlavním hrdinou ztotožnit. Taky zažívám existenciální drama a docela bych ocenil kdyby to někdo trochu ztišil, abych se mohl soustředit na hodnocení! Ale co mě teda sere ještě víc je čekání u doktora i když člověk přijde včas a má domluvenej termín. Ještě chvíli a začnu psát Čekatele!
Zdraví, Pečitel. A teď mě napadá, že Pečitel by byl skvělej operátor!! Za 200 korun 4 GB a půlka chleba!
Chlapci a vrazi (2 povídky)
Hermann Ungar
Novej rok a rovnou takovej guláš - povídky normálně nemám rád a teď tomu valim 8/10! Člověk by si řek, Peči, tys lil! Ale nelil! Normálně 8/10! Co přijde teď? Začnu koukat na hokej? Budu nosit roláky? Uvidíme.
A co že tady máme? Herman tu vyšvihl dvě povídky o zoufalých hubeňourech, který to v životě nemaj lehký. Jeden vyrůstá v sirotčinci, kde je jedinej sirotek a jinak tam jsou tři důchodci a jelikož mu nedá služka, tak se rozhodne ji to oplatit. Na to konto odejde do Ameriky, kde zbohatne, vrátí se pro ni po X letech, odveze ji sebou a pak ji střelí do bordelu. Lol.
No a druhej vychrtlík je syn vojáka, sám chce bejt voják, ale protože je vychrtlík, tak musí jit na učení k postiženýmu holiči, kterej tyranizuje jeho fotra tak dlouho, až se mladej naštve a zabije jednoho týpka. Shrnuto v jedné větě. Tohle bude efektivní rok. 8/10.
Pečivo out.
Příhody při shazování kůží
Dylan Thomas
Tohle někdo udělal naschvál! Rozjezd: Pěna dní pro dospělý v Londýně, kterou ale Dylan Thomas bohužel po třetině knihy zabalí a začne pak valit povídky. A to Peči nemá rád!
Prvních 60 stran 9/10, další povídky občas dobrý, občas míň. Velká škoda, že chlapec s láhví na prstu nepokračoval po zbytek 150 stran. Kde si můžu stěžovat? Každopádně 10/10, že Rubato pokračuje dál!
Úzkost brankáře při penaltě
Peter Handke
No pane Handke, gratulki k Nobelovce, ale po třetí přečtený knize se shodneme, že to s náma dál už nebude klapat. Není to mnou, je to Vámi. Už mne prosím dále nevotravujte, nebo zavolám policajti a uvidíte ty kolotoče!
Chápu, že to někoho baví. Spoustu lidí taky fandí třeba Slávii, nebo si maže do podpaží exkrementy, ale to rozhodně není nic pro mne. Myšlenkový rozpad nezaměstnaného Pepy Blocha mne opět úplně minul. Zdaleka ne takové peklo jako Velký pád, ale i tak maximálně 5/10. Ale jen protože jedu právě z práce a ne do práce.
Holky ze severu
Šeng Kche-i
Tentokrát čínská literaturkyně bez podpory Homecreditu! A hned to bylo lepší! Ale ne o moc. Ňi hao v pečiho literárních vratech.
Holky ze severu je o holkách ze severu, který se z vesnice vydaj do velkoměsta, aby našly štěstí. Takže jako Palivo, kterej přišel ze Znojma do Prahy! Holky měly podobný trampoty - hodně se v knize šlape, sterilizuje, zamilovává, pomlouvá a tak dále pana krále. A samozřejmě tam je taky kontrast vesnice a čínského města a politiky jednoho dítěte a tak.
Takže by to vlastně mělo bejt dobrý. Dobrý to vlastně bylo. Ale ne skvělý. A teď zjišťuji, že mne vyčerpává i o tom psát.
Korunku tomu nasadil magickej realismus, kterej se v knize vyskytuje tak, že hlavní hrdince Růženě, rostou bez přestání prsa. Takže je má na konci tak velký, že se skoro nevejde do dveří u autobusu. Já dávám za 6/10.
Nakrmit kámen
Bronka Nowicka
Taková jednohubka, že než jsem se rafael nadál, tak byl konec. Pani polská scenáristka nějakých filmů, který jsem si nestihl vygůglit, debutovala touto knihou. A hned za ní dostala cenu Nike. To dá rozum, Nike totiž sponzoruje Rafaela nadála!
Krátké kapitoly z dětství bez souvislost se čtou svižně a já tomu tak nemám co vytknout. Takže dobrý, můžete pani pokračovat, další knihu mi můžete zaslat na adresu pekárenská 69, díky a s pánem brožem.
Jo úplně bych zapomněl - 7/10. Ale teď už fakt jdu!
Madona zabijáků
Fernando Vallejo
Přeji příjemného Luďka sobotu, zdravím a mávám všem přátelům dobrého recenzenství. To jsme se tu zase pěkně sešli! Dnes jsem si připravil pěkný sranec:
Madona zabijáků byl zlomyslný podvod - namlsán brutálním tatitatitati jsem sáhl po stejně edici od Fra a měl jsem raději sáhnout na pavouka nebo do friťáku.
Madona zabijáků měla popisovat temný války mladých bezprizorních zabijáků v kolumbijským Medellínu po smrti Escobara - místo toho chodí Fernando se svým milencem Alexisem (mladým zabijákem!!) po městě a nadává na všechno. A to tak poetický, že jsem malém šel hledat toho pavouka nebo friťák. Pro všechny homofoby - na čoríza so kluci nesahaj, respektive asi sahají, ale není to tam explicitně napsaný.
Za mne 3/10. Adios.
Mapa a území
Michel Houellebecq
Mapu a území jsem četl před šesti lety, v temných dobách, kdy jsem ještě neudivoval svět svými břitkými poznatky z oblasti recenzologie. Proto jsem si z té knihy nepamatoval vůbec nic.
To ale vůbec nevadí. Tentokrát se totiž s Pečim z budoucnosti podělím o své poznatky. Takže Peči z budoucnosti, zdarec! Takhle se dřív zdravilo, ty stará vojno! Jak to jde? Už máš ty vousy úplně prošedivělý? A co kadění, furt tě baví?
Teď ale ke knížce, ať z toho má i literární obec něco - Houellebecq je Bohemka literatury, nejlepší v Praze i jinde a tak není divu, že jsme si navzájem sympatičtí. Serotonin, Platforma a Elementární částice patří k mým oblíbeným titulům. O to víc jsem byl překvapen, když jsem zde zahlédl své hodnocení 3/5 z roku 2013. Inu vzal jsem knihu do ruky ještě jednou. Ale to už jsem říkal.
Mapa a území je dobrý. Popis uměleckých kruhů, včetně absurdity uměleckého trhu a zakomponování sebe sama do knihy a následná kriminální zápletka je dobrá. Bohužel ale víc nic. Prostě dobrá. Ale ne dobřejší než 7/10. Takže bohužel. Peči z budoucnosti, věř mi, Pečimu ze současnosti, že Peči z minulosti měl pravdu. A doufám, že už si v teplákách troufneš až na nákup, já v nich zatím chodím jen okolo baráku.. čau draku!
Světlo ženy
Romain Gary (p)
Překvapení roku a jasnej adept na pečiho cenu Škoda favorit 2019. Romain Gary servíruje černočerné espreso, které během 120 stran pomalu vykresluje rozpad obou protagonistů až do úplných pekel. Těžko se na to píše recenzetura aniž bych nespoileroval jak bláznivej, ale moc se mi teď nechce se snažit. Se snažím už tak dost v práci, tady mi za to nikdo nic nedá.
Francouz potká Francouzku v taxiku a od tý doby to jede jak blázen! Nejdřív postel a pak kostel v knize obsahuje jen postel a během jedné noci se oba stihnou poznat tak, že sem nevěděl kdo si zaslouží většího bludišťáka za utrpení. Oproti oběma je můj zatrženej nehet úplný prd!
Moje oblíbená pasáž je, když nastoupí na scénu manžel protagonistky, cituji: “klo klo baba čůry makaš.”
10/10.
Gomora
Roberto Saviano
Gomorra je knížka o italský mafii. Překvapivě to nefunguje tak jako dřív v kmotrovi a počet koňských hlav v něčí posteli se rovnal nule. V knize taky nikdo nikomu nezalil boty do betonu a nedal ho spát k rybám. A špagety mafioso aby člověk pohledal. Byl jsem tudíž lehce zklamán. Ale co bych nechtěl, začal podzim a už nemůžu venku běhat nahatej, tak se musím spokojit i s tímhle. Dobré odpoledne všem přátelům dobrého literárního recenzenství.
Roberto Saviano byl sám člen systému a popisuje tak všechno více méně z první ruky. Okolo knihy bylo v roce 2007 velké haló. Velké asi jako když se do telefonu ozve Dwayne Johnson.
Systém je velice zajímavej a kšeftování s módou a odpadkama bych na mafii z fleku netipoval. Ale já všeobecně nerad tipuju, tak nevím. Co mi ale vadilo, bylo lyrické střevo autora:
“V Augustově mysli muselo byt Mondragone s jeho polnostmi, pobřežím, mořem pouze tovární dílnou, nachystanou vždy k dispozici jemu i podnikatelům, územím, odkud lze čerpat surovinu do mixéru zisku jeho podniku.”
Nebo
“..že mě rozemílá realita věcí, která připomínala kurník plný hladových zvířat namačkaných jedno na druhém a připravených sežrat, aby nebyla sežrána.”
to bylo zcela jasně přes čárku. Proto jen za 7/10. Příště prosím stručnější analýzu mafie. Díky, naskle.
Vosí továrna
Iain Banks
Podobný efekt jako Nabarvené ptáče - čekal jsem pizzu capriciosa a dostal jsem margaritu. Najedl jsem se, i jsem si místy pochutnal, ale nakonec nejsem uspokojen. Ale teď jsem zde a uspokojování není na pořádku dne. Výjimečně totiž nesedím na záchodě. Ano, jsem z toho stejně nesvůj jako vy.
Vosí továrna má bejt brutalmetalhyperšílenství s násilím na levelu paladin 92, ale vskutku to je jen kniha, kde jeden zběsilec zabije par zvířátek a jeho brácha zapálí pár psů. No. Souostroví gulag právě poslalo jedno bitch please a jelo zpátky na ostrovy na dovolenou.
Rodinka skotských psychopatů to dokopala na solidní šestku. Víc ani ťuk. Jdu se schovat do bezpečného prostředí záchoda, pro dnešek by stačilo.
Vytí vlka, vlka vytí
Ag Apolloni
Kosovskej Slávek Bourá cituje holkám HIM, Erose Ramazzotiho, Robbieho Vylijemse a Red Hoty a myslí si o sobě, že ho holky vidí jako Promethea. Kriste! Tohle bylo slušný utrpení teda. “Rebelský anděl kosovské literatury” jak se píše na přebalu. To mne Pestrá řada zase převezla!
“Ach kdyby svět nebyl ve tvaru hrušky, ale ve tvaru ženy! Já bych jí to tak rád udělal doggystyle!” - tohle a podobné filozofické balvany před sebou valí tenhle šílenec a jediný co bylo zajímavý, bylo to, o čem nechtěl psát. Někde v pozadí těchdle hoven sem tam vykouk Balkán a situace Kosovské společnosti. Bohužel ale jen velmi ojediněle a proto jen 2/10. Pestré to bylo velmi. Kuře s jahodama a rejží je ostatně taky pestré.
Doporučuji.
Cizinec
Yakup Kadri Karaosmanoğlu
Poslední dobou se mi literární vrata trochu zasekly a tak bylo potřeba to trochu promazat. Jak vidíte, promazání dopadlo dobře. Dokonce tak dobře, že včera ráno musela řídit manželka.
Cizinec není trademark Camuse, český internetový úřad pro slova jasně říká, že prej je to normální slovo, který smí používat jako název knihy i ostatní auturci a tak se toho teda jeden pan Turek rovnou chytil. Turek jako obyvatel, ne brankář. Duh!
Než zahájím recenzornádo, zde malý výlet do historie. Když už jsme u toho Turka - první světová hokejovo-fotbalová nedopadla pro všechny růžově. Josef Němec musel bejt po škole a psát reparace, Dušan Uhrin vyhlásil republiku, Roman Čechmánek taky a podobně jako Pepa Němec i Roman Turek měl značné problémy. Roman teda hlavně s nájezdama. Naštěstí ví každý dítě, ze Řecko ani Arménie neumí hrát hokej a tak Turek nakonec vychytal všechny nájezdy.
No a na sklonku toho všeho se objevuje náš hrdina, který ve válce ztratil jednu paži. Což je o dost horší, než kdyby tam ztratil třeba klíče nebo mobil. Hlavní hrdina je intelektuál snažící se o moderní Turecko a protože všude dobře, na vesnici nejlíp, rozhodne se odstěhovat se na vesnici. Tam žijí ale jen turecký Jirkové Šlegrové, který zajímá akorát koza a tak následuje střet civilizací jak když tenkrát sundal Vlado Labant Gabriela a urval mu nohu - při nefotbalisty: šílenství!
8/10. Naskle příště.
Češi 1942: Jak v Londýně vymysleli atentát na Heydricha
Pavel Kosatík
Třetí díl popisuje dění z Londýna, kde kluci zpunktovali známý atentát, kterej spáchal ten herec z Padesáti odstínu šedi. O operaci Anthropoid toho jako jako správnej Roman Čechmánek vím hodně, ale o exilovém zákulisí zas tak moc ne.
Proto tento díl působil prozatím nejinformativněji i když byl graficky zpracován zatím nejhůř. Neznalý historických osobností českého exilu jsem nepoznával jednotlivé postavy podle jejich podobenství a to - jak by řekl Petr Bende - nende.
7/10 - Škoda, tento díl měl našlápnuto k lepšímu hodnocení. Ukončete prosím výstup a nástup, pečiho literární vrata se zavírají - další stanice komunisti.
Češi 1948: Jak se KSČ chopila moci
Pavel Kosatík
Kléma Gottwald by byl na žebříčku českých zmrdů určitě někde v první třetině. Docela by mne zajímalo na jakým místě přesně by skončil. Až budu prezident, tak uspořádám anketu o největšího českého zmrda. To mě totiž právě teď dost zajímá a tímto to začleňuji jako bod do svého budoucího programu. Další body jsou prozatím: komunisti do kamen a více cyklostezek v Praze.
Tento díl byl nakreslen celkem neutrálně, tak že mne to neurazilo a ani teď 10 minut po přečtení, to ve mne nezanechalo žádný hlubší dojem. Děj se soustředí zejména na Klému a tak celková demise 12 ministrů a jejich pohnutky přišly celkem zkrátka.
Zatím nejslabší díl série. Střílím 6 komunistů z 10.
