Pepa0216 komentáře u knih
Čtení je to v mnoha případech velice poučné, ale i smutné. Čekal jsem toho hodně v negativním slova smyslu, ale občas ty zážitky obyčejných lidí, kteří utekli před režimem nepříjemné překvapili i mě. Týká se to hlavně oblasti dětství a armády. V jak ranném věku působí propaganda a jsou pracovní nároky na malé děti. Armáda a narukování žen, které si mnohdy projdou na vojně peklem. Navíc na 10 let, bez možnosti se bránit obtěžování. Nejvíce mě asi zarazil poslední rozhovor, kde paní i přes svůj útěk nadále projevovala jednomu z vůdců svou lásku a dokazovala jak je ideologická část, kdy lidem od dětství manipulují s myšlenkami naprosto dokonalá. Kolikrát jsem si říkal že jsem rád že žiji ve svobodném světě, to bych nespočítal...
První kniha kterou jsem četl od Českého cestovatele Jana Rendla. Jan Rendl má za sebou úžasný příběh. Ve 20 letech se ocitl na ulici jako bezdomovec, pokusil se i o sebevraždu aby poté nalezl sám sebe a začal cestovat. Kniha je to velice osobitě pojatá. Popis cesty a určitá bezstarostnost autora mě přišla chvílemi až obdivuhodná. Co mě zaujalo je dobrota obyvatelstva kudy autor procházel a to jak se chtěli rozdělit o to málo co mají a vždy se snaží pomoci. Přiznám se že jsem tyto kouty světa nenavštívil, ale je to k zamyšlení s ohledem na to jak se občas jako Češi chováme. Autor sám jde příkladem svým minimalismem a tím že se sám o své věci a zásoby ochotně s potřebnými podělil.
Kniha se mi moc líbila a jsem moc rád že jsou další díla, které na mě ještě čekají.
Společné čtení jsem trochu nestihl, ale včerejší stream mě donutil knihu dočíst. Za mě se jedná o skvělé dílo! Zpočátku jsem si říkal že je to moc krátké, ale je to akorát. Kniha by byla obzvlášť vhodná pro studenty základních škol, protože je napsána hodně srozumitelně. Eddie Jacku má dobré srdce což dokazuje přes celou knihu. Hodně mě zaujal jeho otec jak efektivně dokázal poradit cestou do koncentračního tábora a zachránit další lidi. Bohužel z Eddieho rodiny kromě jeho a sestry nikdo koncentrační tábory nepřežil. Knihu spojuje i velké přátelství s Kurtem Hirschfeldem. Mít takové přátelé je k nezaplacení. Já mám dobré přátele, ale doufám že sílu našich přátelství nikdy v podobně složitých podmínkách nevyzkoušíme!
Po delší době jdu hodnotit knihu spíše negativně. Ano dočetl jsem do konce, ale kolikrát přes přemáhání a jen proto že ten rozsah knihy není tak velký. Autor nedokázal knihu napsat s takovým humorem abych se po delší čas bavil, ale spíše se jen občasně slabě pousmál. A to je u knihy od které čekáte odreagování a pobavení trochu málo. Anglický humor je specifický, ale já ho mám jinak moc rád. Přesto se kniha přečíst dala a za snahu a zjevnou práci s vykreslením měst a zvyků lidí nakonec knihu hodnotím poměrně pozitivně.
Od knihy jsem očekával odlehčený humor a návrat do studentských let a kniha tak nějak splnila mé očekávání. Nic míň, nic víc. Autor píše knihu lehce a s jistou dávkou ironie. Občas jsem se některým fórkům s chutí zasmál. Na druhou stranu kdyby byl autor takový floutek a takhle kašlal na učení jak sám sebe vykresluje, tak tu školu nemůže dokončit. Je tedy třeba brát Deník Pražského studenta s nadhledem. Celkový dojem je ale dobrý. Příjemná hodinka a kousek návratu vzpomínek do školních lavic a internátů.
Projekt Bez Frází se mi libí v tom že sportovci dostanou sami slovo bez toho aniž by se jich někdo ptal povídají jak co bylo. Každý ten příběh je jedinečný a žádný na mě nenechal vysloveně špatný dojem. Zapůsobili i příběhy gymnastky Moniky Míčkové o špatném přístupu trenérů či z druhé strany bývalého trenéra basketbalu Víta Petráka o vlivu rodičů na trenéry. To stojí za zamyšlení. Vyloženě inspirativní pak byl příběh hokejisty Jana Rutty o cestě z podprůměrné prvoligové Kadaně do nejprestižnější hokejové ligy NHL, nebo kde bere sílu zápasník MMA Jiří Procházka a že to rozhodně není vymlácená hlava jak mají někteří u zápasníků sklon je takto posuzovat.
Přiznám se že jsem před čtením váhal jak moc reálný obraz to bude, protože jsem si říkal zda bude autorka psát tvrdou realitu, když už se tam asi poté nikdy nepodívá. Na studiích však byla před nějakou dobou a tvrdou realitu popisuje. Kniha je v lecčems zajímavá i pro zájemce o politiku a historii. Moc lidí do KLDR nepronikne. Kladně hodnotím popis historických událostí z obou stran, náhled do obyčejného života lidí, jejich zvyků a kulturních a společenských událostí v KLDR. Občas člověka jímá hrůza a nespočítal bych kolikrát jsem si během čtení řekl: Buďme rádi kde žijeme a za ten blahobyt co máme! Přesto mám pocit že by si téma zasloužilo trochu preciznější a obsáhlejší zpracování.
Kniha je to určitě moc zajímavá. On už samotný nápad jet takovou trasu s takto starým autem vyžaduje velkou odvahu. V úvodu knihy jsem si myslel že se občas budu ztrácet ve slovníku Urbanovi rodiny, ale rychle jsem si zvykl. Také jsem si myslel že mi jako člověku co alkoholu tolik nevypije bude vadit množství vypité vodky, protože to je skoro každý večer, ale nestalo se. Zážitky z cest a zajímavě popsané chování lidí napříč státy a to jak to kde vypadá překonalo tech par vypitých butylek vodky. Kniha je také vesměs kritizována za množství gramatických chyb, ale nepřišlo mě to tak hrozně. Mockrát jsem se upřímně nasmál a manželé Urbanovi mě tak nějak padli do noty. Po najíti jejich webových stránek jsem zjistil že Barča ( Škoda 100) z knihy byla letos ve světě naposled. RIP hrdinné auto!
Psychologický thriller je od začátku do konce velice čtivý a plný napětí. Depresivní popsání strachu, který se stáhl okolo Detroitu vyznívá dost autenticky. Byl jsem z více stran upozorněn že první kniha autora je lepší a musím souhlasit, přesto kniha stála za přečtení a splnila co jsem očekával. Opět to byl napínavý a zajímavý thriller se zajímavou psychologií postav až do úplného závěru. Jsem zvědavý na další knihy autora.
Historický román z Českého území v době vpádu Švédů v 17 století. Do Českého království vtrhla Švédská vojska generála Banéra. Jaké cesty osudu připraví osud jeho synovci Williamovi? Na opačné straně sledujeme život sedláků Borka a Richera, kteří se snaží ochránit před nebezpečím své rodiny. Sledujeme také osudy hraběte Antona von Borgunelle, který se snaží ochránit svůj lid před nelítostnou rukou Švédů. Jak se jejich osudy vzájemně propojí a podaří se ubránit? A pokud ano za jakou cenu?
Možná Vás na úvod napadne to co mou mámu, když kniha přišla. ,,To bude nějaký drasťák to ani nečti"! Ne není. Jarmila Stráníková vytvořila od začátku do konce napínavý historický román, který nenechá vydechnout ani na jednu stránku. Prolíná se tam statečnost, láska, přátelství, zodpovědnost a taky i to násilí. Ono ale kdyby to tam nebylo, tak by to popíralo historickou realitu a nebylo by to tak autentické. Já čtu historické romány rád a když porovnám ty co se prosadili mezi nejlepší v České republice tak tento se mi líbí nejvíc. Debutová kniha Ve stínu Války na mě dělá z nabídky Českých historických románů nejlepší dojem. Vondruška se občas dost opakuje a díla Karin Lednické jsou dost pesimisticky napsané. Jako by nikdo nemohl zažít nic pozitivniho. Ve stínu války má silný a dobrý příběh, od kterého se nedá odtrhnout. Je spojena s historickými skutečnostmi na území Javorníku, zámku Johannesberg či Vlčicích, kde se děj odehrává a k tomu jsou velice zajímavé a poutavě do děje zpracovány místní pověsti. Autorka sama v doslovu doslova vybízí k výletu na místa, kde se děj odehrává a je to přidaná hodnota ke kvalitě celé knihy.
Bývá to tak že ty nejlepší věci jsou občas náhoda. Stejně je tu u mě a knihy Lucie Kutrové. Tu knihu jsem viděl v knihovně na pultě a váhal zda si ji půjčit. Teď budu objednávat obě knihy z eshopu autorky a těšit se na pokračování. Humor Lucie je mi dost blízký. Zjistil jsem že nějaký seznam přání už mám taky, jen jsem ho nedal na papír. Až mi ale nebude někdy dobře a budu ležet s chřipkou doma, nebo v této těžké době s covidem pro mě tyto knihy budou skvělé. Není to jen o cestování. Mě občasného turistu po horách to nadchlo k najít další cesty a trasy, ikdyž radši než hory mám hrady a muzea. Někomu ta kniha může na první pohled připadat až moc sluníčková. Plná krásných zážitků, cestování, splněných snů, ale přesto to není úplně pravda. Lidská stránka a náhled do svého soukromí v závěru knihy ukazuje že Lucka řeší problémy jako každý z nás a hlavně ukazuje že je v první řadě člověkem s velkým srdcem. Těším se na nějakou přednášku kde poznám další zážitky z cest Lucie a jejího psa Sibiřského huskyho Marvela. Co mě lehounce vadilo? Dvě narážky do lidí co mají 100 kg. Mám je taky a k tomu 197 cm, ale taky mám v posledním desetiletí 20 kg dole, zaběhnutý pulmaratón a snažím se žít alespoň nějak aktivně. Každý člověk se 100 kg není tlusté, líné prase Lucie! xD
Pro mě je román v současné chvíli nejprodávanější České autorky trochu zklamáním. Příběh Marie Hajné je až moc neskutečný aby se vůbec mohl v této době stát. Za druhé světové války určitě ano, ale nyní ne. Více mě zaujal příběh Magdaleny což je důvod proč knize nedám vysloveně špatné hodnocení. V Magdaleně jsem se občas hodně viděl a hodně vzpomenul na starší časy. I já byl v ozdravovně, ikdyž ne za komunismu a kvůli tomu abych přestal koktat. Bylo to na přelomu tisíciletí. To nepochopení okolí, žáků klasické základní školy a pevně daný a striktní život ve škole mi to připomněli. Až na to že tam byl u nás výborný kolektiv a vychovatelky ( ono by to jinak ve věku 6-9 let bylo pro ty děti i dva měsíce mimo domov o to těžší). Příběh Magdaleny tak byl skvěle vykreslen. Celkově na mě kniha i se zvláštním závěrem moc velký dojem neudělala. Podle toho co mi řekli lidé však mám s knihami od autorky pokračovat a příště si přečíst Hanu.
A jedna optimistická zpráva na závěr. Komunisté se nedávno poprvé od roku 1948 nedostali do poslanecké sněmovny! Děj Listopádu se nikdy stát nemůže..
Pro mě velmi příjemné překvapení. Přijde mi že knize paradoxně uškodila její mediální kampaň ve skupině Knižní závisláci na Facebooku. Sám jsem čekal nějakou dobu s objednávkou na další recenze. Teď vím že to byla chyba, stejně jako knihu v létě po koupi odložit a číst ji až teď. Příští knihu budu brát v před objednávce
Kniha je velice čtivě napsaná. Autor hodně přeskakuje mezi časy. Někomu to může vadit, když se začte a najednou je děj jinde, ale mě na té knize moc bavila její promyšlenost a to že nevodí čtenáře za nos a musíte si sami přijít na to jak spolu vše souvisí. Autor Vám otazníky vysvětluje opravdu po kapkách, takže to byl zážitek až do konce, kde do sebe všechno zapadne tak jak má. A na závěr i lehká kritika, asi pro mě nejméně podstatné věci na knize, ale přesto... Kniha obsahuje i playlist písní, které si jedna z hrdinek románu pouštěla cestou. Na Sportify jsem to pustil ke čtení, ale záhy jsem to vypnul. Ty písničky mě k té knize nesedí.
V úvodu listopadu je velice brzy na hodnocení nejlepších knih v tomto roce, ale jedno ocenění u mě ta kniha má:
Adam Pýcha: Druhá Šance - Literární debut roku 2021
Mrazivý thriller, který mě velice zaujal. Přechody z minulosti do přítomnosti jsou časté a chvíli mě trvalo než jsem si na dějové linky zvyknul. Je to však jízda od začátku do konce a až do posledních kapitol není zřejmé jak to dopadne. Kniha rozhodně není pro každého. Oběťmi jsou tam děti, ale o násilí tam v první řadě rozhodně nejde. Jedná se o mystický, atmosférický thriller plný děje od první do poslední stránky.
Zkusil jsem si přečíst Cizinku kvůli tomu že mám rád takové delší série a ikdyž bylo psáno že je to román pro ženy tak jsem nebyl vůbec zklamán. Trochu historie jsem tam našel a byla to celkově fajn oddechovka mezi odbornou literaturou co čtu.
Tohle by měla být povinná četba pro všechny voliče Andreje Babiše. Ikdyž sleduji zpravodajství a některé informace uvedené v knize mě snad ani nepřekvapili tak ta propojenost firem (jejich kmotrů) na Babiše, vládu a evropské dotace je hrozná. V knize je přesně popsáno jak Babiš a jeho firmy dotace obcházeli ( viz kauza toastový chléb Penam) a jak se nezákonné dotace budou EU vracet. Ne z peněz Agrofertu a Andreje Babiše, ale z peněz nás daňových poplatníků. Velice zajímavá část se týká i přisvojování zásluh za růst důchodů. Je to tam dobře vysvětleno stejně jako to jak Babiš vydává dotace EU u různých staveb za svoje zásluhy a o pomoci EU mlčí. Knihu jednoznačně doporučuji pro rozšíření obzorů.
Jedná se o zcela zásadní knihu. První pomoc ještě nikdy nebyla popsána tak srozumitelně jako v této knize. Autor Vít Samek 13 let pracoval jako zdravotnický záchranář. Kniha je rozdělena na dvě části. V první autor se svým osobitým nadhledem popisuje různé tipy zranění, úrazů a nemoci a poskytuje k nim zásadní rady a doporučení. Ve druhé části pak zpovídá své kolegy a další odborníky z řad záchranářů a lékařů.
Kniha Víta Samka je tím jak jde o vážně téma, ale přitom je určena pro širší veřejnost naprosto neocenitelná a neměla by chybět v žádné knihovně.
Velice osobitý a zajímavý portrét Francouzského trenéra Arsena Wengera. Ten v knize popisuje svoji cestu trenéra od svých začátků v Nancy, Monacu, Japonské Nagoya až po éru v Arsenalu kde strávil dlouhých 22 let. Naprosto otevřeně píšící Wenger nechá nahlédnout pod pokličku svých úspěchů i životních hodnot jaké vyznává. Tento fotbalový gentleman dotáhl Arsenal až k mistrovskému titulu bez jediné prohry. Do klubu přivedl takové ikony jakými byli: Henry, Pires, Bergkamp. Kniha není tolik o popisování jednotlivých zápasů, ale o fotbalovém myšlení Arsena Wengera a fungování klubu. Autor se nevyhýbá ani problémům v klubu. Vysvětluje důvody toho proč Arsenal, který pomohl vzkřísit ze středu tabulky ustoupil ve výsledcích lehce vzad. Stavba nového stadionu, zadlužení klubu, peníze šejků v jiných klubech i další specifika Arsenalu a odhaluje i hráče které chtěl přivést a s jakým pocitem z klubu odcházel. Nebylo to pro něj snadné, protože kampaň Wenger out se rozšířila i po celém světě a lidé na různých zápasech i jiných sportů ukazovali cedule: Wenger out. I u nás v České republice. Uznávám že jsem jeden čas na sítích také volal po jeho odchodu. Po přečtení knihy to vidím trochu jinak, zvlášť když Arsenalu to vůbec výsledkově nepomohlo. Tuto knihu doporučuji každé fanynce a fanouškovi fotbalu. Skrývá v sobě však více než jen sportovní biografii. Je to portrét gentlemana s pevnými životními zásadami, který se naprosto oddal profesi kterou miloval.
Příběh Jessiky Aro a nejen jejího boje proti Ruským trollům a dezinformačním kampaním je působivý. Kniha je rozdělena na dvě části. Vyprávění Jessiky o svých zkušenostech a představování dalších bojovníků proti Kremelské informační válce. Někdy z toho jde až mráz po zádech.
Příbĕh paní Violy se četl jedním dechem. Za pár dní jsem mĕl přečteno. Vůbec mi nevadil trochu delší úvod. Byla tam krásnĕ popsaná starobylá rodina a možný vztah s mládencem. Pro mĕ jako pro mladší generaci trochu překvapivé že ji na první setkání doprovázela maminka, ale celkovĕ byla jiná doba. Buď paní Viola či spusovatelka co jí s knihou pomohla od začátku psali i o tom co se dĕlo z historického pohledu na pozadí událostí. To se mi moc líbilo. Následné vylíčení toho co se dĕlo po odvedení do Osvĕtimi je velice podrobnĕ popsané a kruté. Až moc podrobnĕ. V nĕkterých chvílích jsem knihu musel i na čas odložit a zatlačit slzu. Bylo to příliš zlé a ikdyž v podstatĕ souhlasím že bysme to mĕli všichni vĕdĕt , tak toho bylo občas moc. Knihu nedoporučuji pro slabší či citlivé povahy. Závĕr knihy o návratu byl až na reakce lidí z Lučence kde pocházeli docela hezký. Byl jsem rád i za tu malou chvíli štĕstí když se paní Viola setkala se svým pejskem z dĕtství a zjistila že je v pořádku. Snad jediná vĕc mi na velice čtivĕ a zajímavĕ napsané knize nesedĕla. Paní Viola tam píše přepisy svých rozhovorů či i dopisů podrobnĕ slovo od slova. Nepochybuji že si význam tĕch rozhovorů či dopisů pamatuje, ale slovo od slova určitĕ ne takže je to spíše takový odhad po 70 letech. Celou knihu hodnotím velice přínosnĕ. I na pozadí tragické události se objevili lidé kteří se snažili človĕku pomoci přežít.