petitsoleill komentáře u knih
Stále dobré, ale slabší, než předchozí díl. Trochu mi to připomínalo reklamu na Old Spice. Sotva odvrátíte zrak, Brexley už je na jiné hlavní lokaci. A 4 takové změny (+1 extra zastávka) během jedné krátké knihy už jsou na mě moc. Plus ten rádoby románek s Kilianem? To mělo být co jako? :D
Kdyby děj skončil o 4 strany dříve, vůbec bych se nezlobila.
(SPOILER) S každým dalším dílem v této sérii kvalita knih bohužel klesá. Respektive, druhá a třetí kniha si je velmi podobná, možná na nějakých 50 stran.
Na začátku jsem vyloženě nechápala vztah Brexley a jejího strýce. Jeho POV: Nechal jsem tě proti tvé vůli unést, bez jakékoliv žádosti. Jsem vedoucím skupiny Povstat, takže moji důvěru si musíš zasloužit. Co kdybys byla špeh mých nepřátel. Takže hned teď tě pošlu s mým týmem na důležitou misi a svěřím ti tu nejdůležitější úlohu lupiče. Její POV: Strýc, kterého vůbec neznám, mě nechal unést. Ale strašně moc mu chci dokázat, že mi může důvěřovat. I když sám mi ze svých plánů nechce říct vůbec nic, to je pochopitelné. Jakože, WTF???
Knihy však nabízí jedinečnou příležitost k zábavě. Hoďte do sebe panáka, když:
- se Warwick zjeví odnikud a zachrání Brexley zadek
- je Warwick označen jako sexy
- je Warwick označen jako legenda
- 2 panáky, když to o sobě tvrdí sám
- Brexley uklidňuje Warwicka hlazením po ruce/zádech pomocí jejich divnomentálníhopouta
- Warwick rozrazí dveře
- hlavní dvojice zničí kus nábytku
- vedlejší postava prohlásí, že je/byla nadržená
- dojde ke zničení motorky
Čeho je moc, toho je příliš. Autorka se moc nenamáhala vytvořit postavám hlubší charaktery proti předchozímu dílu. Hlavní část knihy je akce potíže akce sex sex akce potíže sex akce sex sex a tak stále dokola. Sérii, pokud bude přeložena do češtiny, dočtu. Už je na mém seznamu guilty pleasure. Jako zábava na volný víkend dobré. Ale stále je mi líto toho nevyužitého potenciálu.
Proč se někdo rozhodne číst tuhle knihu i po celé straně věnované trigger warnings (a má s ní pak problém) je mi záhadou. Co bylo slíbeno, to jsem dostala. Každá postava v knize má minimálně jednu psychickou poruchu. Děj je temný, zvrácený a rozhodně to není klasická romantická kniha. Naopak bych ji ani nehodnotila jako nejdrsnější počin v literární historii.
Jediný cringe byla Zadeova linka. V určitých scénách zkrátka působil jako John Wick z Wishe a to mi prostě nesedlo.
5*, jsem zvědavá na druhý díl!
Knihy s upírskou/vlkodlačí tématikou asi nikdy nebudou to moje "pravé ořechové" a z tohoto důvodu jsem chvíli váhala, jestli se do čtení pustit. Nakonec z toho bylo příjemné překvapení a knihu jsem nepustila z rukou dlouho do noci, jen abych ji dokončila :) Děj je skutečně místy předvídatelný, bojové scény se mi nezdály dost propracované (oproti třeba SJ Maas, která opravdu dokáže vtáhnout do děje a psát poutavě), měla jsem tendence je očima přejíždět. Jediné, co mi ke konci přišlo vážně otravné, byla neustálá potřeba Poppy komentovat všechny své myšlenky a pocity. V tomto ohledu bych uvítala méně. I přes tyto nedostatky knihu hodnotím jako zajímavý první díl série, kterou si velmi ráda přečtu do konce.
První kniha SJ Maas, kterou jsem četla. První kniha po letech, která mě přiměla během měsíce a půl přečíst postupně celý Maasaverse!
Ano, ten hype si ACOTAR zaslouží. Ano, druhá kniha je neskonale lepší. A právě proto - pokud někoho první díl příliš nepřesvědčí, dejte této sérii šanci. Stojí to za to.
Další průhledná YA fantasy kniha.
Přitom má svoje silné stránky, některé pasáže knihy jsou vtipné, dialogy zajímavé. A hned na dalších stranách to autorka doslova pohřbí pod tunou.. no.. víte čeho.
V celku to ale vypadá, jako byste do AI generátoru nasypali všechny knižní klišé a čekali originální výplod. Potenciál to přitom mělo.
(SPOILER) Převyprávění prvního dílu z pohledu Casteela a maximálně 30 stran děje po 4. knize. Money grab jak vyšitý, někde Armentrout ty peníze sehnat musí. Ráda jsem si zavzpomínala na to, jak mě Z krve a popela bavilo, takže 75%. Nic extra navíc ale skutečně nečekejte.
Máte rádi Witchera, The walking dead a The last of us? Pokud ano, Říše upíra je právě pro vás! Jednoznačně temná kniha s těžkými tématy a depresivní atmosférou, kde počet sprostých slov na počet stran (a že těch stránek má požehnaně) bere první místo ze všeho, co jsem zatím četla. Těším se na další díl.
"Neptej se mě, jestli Bůh existuje, ale proč je to takovej kokot."
Přečteno za jeden den! Bavilo mě to, stránky ubíhaly jako nic, nemám moc co dodat k předchozím komentářům - jdu na další díl!
Ke knize mám jedinou výtku. Rozhodně nepotřebuju, aby mi autorka neustále cpala, jaký je Warwick alfasamec, ze kterého sexuální energie stříká na 100 metrů okolo. Ani jednou se snad nedokázala ovládnout a vynechat tyto názory u kterékoliv ženské (hlavní/vedlejší) postavy, která se s ním potkala, zahlédla ho, nebo o něm slyšela.
Milá duchařská jednohubka, která v YA vybočuje. Romantika 0/5, přízrak a jeho komentáře 5/5. Trochu mi v příběhu chyběl větší záporák, ale v celku to bylo příjemné čtení.
Tuhle knihu jsem neměla číst... Dvory celkově mám ráda a protože tento díl nebyl v knihovně zrovna dostupný, dostala jsem se k němu až po přečtení celého zbytku ACOTARu, CC a TOG. Nic zásadního se tu nestane, čtení Dvora stříbrných plamenů bez této novely nijak neovlivní a naopak jsem v začátku byla spokojenější, když jsem nevěděla, co přesně se mezi Nestou, Feyre, Cassianem, Rhysem a ostatními událo.
Co mě vyloženě zklamalo byly pasáže psané z Rhysandova pohledu. Při těch jsem měla v hlavě jedinou myšlenku - WTF? Kam se poděla jeho osobnost z předchozích dílů? Škoda.
Ach jak já jsem občas protáčela oči při čtení tohoto dílu! Stejně jako někteří další jsem kroutila hlavou, když bylo poznat, že se jedná o prvotní díla S.J. Maasové. Do knihy jsem se pustila po ACOTARu a CC, nechápala jsem, co na TOG ostatní vidí. Proto upřímně radím všem, kteří nad Skleněným trůnem pochybují - vydržte! První dva díly. Jen ty první dva. A svět, který vám od třetí knihy Sarah položí k nohám, se vám začne nesmazatelně zapisovat do srdce.
Throne of Glass is my Roman empire. Kdybych mohla, dám 6*
Na počátku této série jsem to absolutně nečekala. První knihy jsem se musela trochu přemlouvat. Závěr mě nechal na kolenou. Brečela jsem? Jistě. A užila jsem si to do poslední chvíle.
Skvělé zakončení epického příběhu, ani po týdnech od přečtení poslední strany snad není den, kdy bych si na TOG nevzpomněla. Někteří možná závěrečný vývoj událostí hodnotí jako příliš krutý, za mě se to k příběhu hodí a možná... možná to mohlo být ještě drsnější.
Doufám, že pokračování už Maasová psát nebude. Nedokážu si představit, jak by mohla Království popela překonat.
I když - co že to ten Lorcan vlastně udělal? ;)
Milá neškodná knížka, je tam opravdu vidět těžká inspirace Hunger games a Rudou královnou - oproti Rudé královně jsem se ale nekousala nudou, naopak mám přečtenou i novelu a druhý díl.
Paedyn a její zapojení do revoluce je úsměvné, počet stran věnovaných jednotlivým zkouškám je extrémně nevyrovnaný, jediný focus je téměř výhradně na Paedyn a Kaie (až to bylo lehce nepříjemné - jako by neexistovaly jiné postavy). Autorka má určitě před sebou kus cesty, než se "vypíše". I tak skvělý počin s ohledem na její věk. 4.5* zaokrouhleno nahoru.
Proč číst: Máte zájem o čtivou romantasy, která nešetří špičkováním mezi hlavními postavami, případně vás zajímá, s jakými 1000 a 1 výrazy pro svou zamilovanost přijde váš nový book boyfriend.
Jestli má hlavní hrdinka PTSD v návaznosti na její dosavadní životní útrapy, pak mám trauma já po přečtení této knihy.
Nula sympatických postav, nula originálního děje. Strašně moc jsem si přála, aby se to po odjezdu z Výšezvonu změnilo, ale žel, nestalo se.
Krásný případ, kdy vám obálka knihy prozradí obsah a nepřinese nic navíc. Prý must read pro fanoušky Dvora trnů a růží a Krutého prince. Doslova. Taková pěkná vykrádačka se zcela předvídatelnými "zvraty". Kdyby mi bylo 15 let a ani jednu z výše uvedených knih bych ještě nečetla, hodnotila bych lépe.
Zatím 4*, později možná přehodnotím. Souhlasím s přirovnáním k Divergenci, zároveň mi knížka připadá jako směs všeho fantasy a YA, co jsem dosud četla. Možná za to můžou i ty stejné názvy a jména (např. bůh Malek? Armentrout může být pyšná :D). Čekala bych více, závěr byl příjemné překvapení, ale něco mi tam zkrátka k plnému počtu * chybí.
Původní série Z krve a popela pro mě po prvním díle má sestupnou tendenci, doufám proto, že prequel o Seraphině a Nyktovi se vyhne stejnému osudu.
Lze jej určitě číst i bez znalosti knih s Poppy.
Pokud se přenesete přes podobnosti děje v úvodu knihy, postavy jsou sympatičtější, reagují na vzniklé situace logičtěji, celkově styl psaní autorky působí lépe. Ubrala na vnitřních monolozích hlavní hrdinky, nemá neustálou potřebu opakování určitých slov a omezila i výskyt "...". Díky za to! Snad se z Nykta v dalších dílech nestane nesnesitelný simp, jako to postihlo Casteela.
Díl, ve kterém Poppy zažije víc evolučních stadií, než jakykoliv Pokémon. Pro mě zatím slabší kniha, než předchozí dvě. Autorka by mohla více popracovat na vybalancování tempa příběhu a ubrat na zbytečných sex scénách. Za plot twist v závěru knihy zvyšuju hodnocení a jsou to slabší 4*.
Je kniha lepší, než první díl? Ano, ale pouze o chlup. Stále to bylo příjemně jednoduché čtení a romantická linka Casteela a Poppy je s přivřenýma očima uvěřitelná. Příběhu prospěly nové postavy i lokace. Co mi však chybělo, byl právě větší důraz na motivy vedlejších postav a jejich vztah vůči Poppy i Casteelovi. Ke konci knihy jsem měla dojem, že mě J. Armentrout zavřela do pokoje s oběma protagonisty a nemám jinou možnost, než poslouchat jejich nekonečné dialogy.