petrarka72 komentáře u knih

Mám radost - jako by ty povídky napsal Stephen King v nejlepší formě (většinou). Koneckonců, autorka se k němu otevřeně hlásí. Pro mne nejlepší ty o temnotě v nás - Poslední chod, Prach či Motýlí ostrov; některé jsou stejným dílem děsivé jako zábavné, jako hororové anekdoty - Lev v bráně, Já nejsem Ed nebo Kopírka. Konec plavby má takovou nadstavbu a kontroverzní vyznění, že ji hned tak z hlavy nevyženu (to bude věkem... :-) Navíc po dlouhé době mi nevadily úvody - autorka umí vzbudit dojem, že chce se čtenářem navázat blízký vztah... a nepoužít k tomu zuby.

14 29.05.2023

Dočteno z posledních sil. Příliš epizodické, příliš sentimentální, příliš obecné.

4 29.05.2023

Drsné, drsnější než obvykle. Tento případ jsem vytěsnila - přitom při jisté odhalující větě se mi zpětně vybavil šok, který jsem zažila při prvním čtení...

12 28.05.2023

Knížky Jojo Moyes mají určité drobné kvalitativní výkyvy, čtenáře mohou její témata v rámci ženské literatury (tedy literatury pro ženy, ne jen psané ženou) zajímat více či méně, ale nikdy jsem nenarazila na příběh, kterému by nevěnovala patřičnou péči a kterému by v rámci možností nedodala jistou nadstavbu. Předposlední kniha Jako hvězdy v temné noci byla z obou hledisek nadstandardní, ale myslím, že o Lodi plné nevěst se dá říct totéž. Vyprávění o šesti stovkách Australanek, které v roce 1946 podnikly cestu po moři za svými britskými manželi na dosluhující letadlové lodi Victoria, je vnímáno přes konkrétní osudy čtyř z nich, třeštidla Jean, snobky Avice, těhotné farmářky Margaret a zdravotní sestry Frances. Čte se to skvěle, standardem je vynikajícím způsobem orešeršovaný popis plavby, napětí mezi mužskou posádkou a ženskými cestujícími, které živí sociální, názorové a hodnotové rozdíly, a silné osudy. Nadstavbou je líčení předsudků na obou stranách. A celkově je to příběh o druhých šancích... Méně cukrkandlu na konci a byla bych naprosto spokojená.

9 27.05.2023

Díky soukroma za vyčerpávající zprávu o knize. Podepisuji a dodávám - tma je nejen nezbytnost, ale i věčná inspirace.

6 24.05.2023

Jsem velmi potěšena - Chaloupky byly napsány příšerně, od té doby ušel autor velký kus cesty. Sudetský dům jsem si pořídila, protože se snažím podporovat regionální autory, a kvůli tématu. Česká rodina Smolíkových a německá Fuchsových je v podstatě modelová, Glasendorf alias Skláře přehledné hrací pole, příběh zahrnující těsně poválečnou historii je jednoduše, ale dobře převyprávěn, vztahy česko-německé pojednány komplexně, s vědomím neřešitelnosti některých věcí, bez nadržování těm či oněm. Čekání na odsun na obou stranách drsné... Díky.

14 24.05.2023

První třetina super - druhá nudná - třetí spíše prolistována než přečtena. Nejzajímavější je část, kdy Grace a Rocky hledají společnou řeč plus pojmenovávání mezihvězdných rozdílů (ale i v tom odvedl třeba Faber v Knize zvláštních nových věcí lepší práci). Celkově průměr, po Marťanovi zklamání.

8 23.05.2023

Zhltla jsem tuhle jednohubku na posezení. Je to nekomfortní čtení - první třetina mě jednoznačně odkazovala na Kafkův Zámek, později mi Alanovo pinožení se po poušti a Alanův život, který začal v časech výroby a posunul se do doby postprodejní (jak ponižující, dělat v druhé polovině života v jednom kuse předskokana Číňanům...), přivodil lehkou depresi. Přitom mi spousta emocí i myšlenek něco připomínala - a kromě toho, ten příběh se mi při vší tíživosti a tu a tam i trapnosti četl výborně.

5 21.05.2023

Dramatické až do konce. V centru pozornosti mladá žena a především mužská domácnost, která se postupně vylidňuje. A jednoduché úvahy o tom, co znamená smrt, příběh špikují.

12 21.05.2023

Přemýšlela jsem, proč je první třetina napsána stylem průměrného absolventa vysoké školy života - a ono se to pak ozřejmí. Životopis Ivana Ivaka a jeho předků a potomků prostě kromě letmého líčení života v Kyjevě přes vztahové epizody od cca třicátých let do devadesátých nabízí úvahu o paměti a jejím fungování, stylizaci osobní a autorské a o tom, co je vlastně podstatné (po Vypravěči Anny Bolavé, při vší jazykové, stylové a kvalitativní rozdílnosti, je to druhá věc v krátké době, zkoumající toto důležité téma). A díky marara za příspěvek.

7 20.05.2023

Příliš stručné, příliš vytržené z celku a kontextu, jen základní informace o barvách a jimi vzbuzovaných pocitech. Smyslové vnímání nadřazeno exaktnosti vědeckého zkoumání.

3 18.05.2023

Nadstandard, ale totožnost Prima jasná poměrně brzy. Vhled do světa a fungování parazitů zajímavý, stejně jako jejich sousedství s romantikou. A Harryho cesta skrz případ, co mu tak úplně nepatří, spletitá tak akorát.

11 18.05.2023

Jako by Kingovo To, převlečené za Lovecraftova Červa, vyprávělo svůj příběh, převedený do české kotliny. A jako by na temný děj, v němž se Lada proměnila v Běstviny, kanalizace v kompost, hlavních postav je o něco méně, ale také se pohybují v dětství a dospělosti příznačně po sedmadvaceti letech, byla naroubována zpráva o tom, kdo je vypravěčem, autorem nejen životů bratrů Křížových, Rikyho a Barunky z knihovny, ale také těch našich... Pro mne Anna Bolavá opět ušla kus cesty, tohle je jazykově a stylově stejně podmanivé, přitom napínavější a o něco přístupnější než Trilogie.

15 17.05.2023

Silný námět, potěšující množství informací o Amiších, ale řešení předvídatelné a proces nedokončený, protože neřešitelný. Prostě se to nějak rozplizlo...

7 16.05.2023

Neuvěřitelná emocionální nálož - pro mne identifikační jak Shuggie a jeho boj se světem o mámu, domov a svoje místo, tak Agnes a její boj o totéž a navíc s chlastem. Autor je empatický, k tomu má schopnost věcně popsat nadmíru dramatické až tragické situace, má humor, detailní znalosti, jak vypadá sešup dolů, když člověk sedí na flašce, smysl pro metaforu a pro detail. Po dlouhé době jsem byla okouzlená stylem vyprávění a zároveň zasažená obsahem tak, že jsem knihu často odkládala, abych se rozdýchala... A naštvaná jsem vlastně jenom na slušňáka Eugena, zbytku Stuartova světa nemám problém porozumět.

16 14.05.2023

Průřez společností, v níž nevíš dne ani hodiny... V níž vládnou i mizí opričníci... V níž sen raušový, třeba o smrti rodiny Gosudarovy z tesáků Mladých a Starých, se skutečností se snoubí... V níž do očí se hříchu ve frontě, obcování mezi paletami, lásce mezi električátkami díváš... V níž i Kremly sněhobílý a cukrový osud neodvratný dostihuje... A rozkoš čtenářská se čtením opakovaným znásobí.

10 08.05.2023

Myslím, že "osvěžující" a "tragikomedie" jsou ta správná slova (díky, Dela111). V polovině jsem měla pocit jisté nevyrovnanosti - což ale způsobil autorčin chvályhodný zvyk pointovat každý odstavec - když to výjimečně neudělala, okamžitě mi to chybělo. Jinak je tenhle vtipně napsaný výsek z všednodennosti dvou manželských dvojic, babičky s Alzheimerem, koprovky Josefíny s hlavou a očima otevřenýma, kouče, co prchl a dalších zábavný, se skvěle napsanými dialogy (několika kapitolami, třeba Jednotkou přijatelného standardu partnerů jsem se vyloženě prosmála) a bonusovým prostředím provinčních Karlových Varů. Příjemné.

13 08.05.2023

Příběhy ze staré Anglie kdysi doprovázely mámu na dovolenou, záhadně se jí "ztratily" a skončily u mne pod peřinou... :-) A zatímco ze Sittafordu jsem si pamatovala jen vraha a jeho metodu, Nultá hodina se mi zaryla pod kůži a naopak jsem velmi málo zapomněla. Možná pro tu teorii o okolnostech sbíhajících se v hodině vraždy... možná pro fascinaci posedlým/-ou pachatelem/-kou, na které(m) nic nepoznáte... možná pro doktora Trevese a jeho zaujetí dětským vrahem... pro možnost falešného přiznání... pro životnost a uvěřitelnost většiny postav... pro romantickou linku jako vystřiženou z Daphne Du Maurier... Teď jsem četla rychle a bylo to hlavně příjemné setkání se starými známými. Zábrana to skvěle přeložil a Battle se hezky vyprofiloval.

13 04.05.2023

Pro mne to byl svého času jeden z nejděsivějších případů Agathy Christie. Hrůza, výčitky svědomí a zmar na ostrově a jeden z černoušků hrající si na boha. - Každopádně zkusím nový překlad, jsem zvědavá na dopady hyperkorektnosti na interpretaci Královny detektivek.

38 03.05.2023

Pohádky a duchařiny. Pro mne pozoruhodný Čarostřelec (hlubší a temnější než Weberova operní verze), Ideál, Mrtvá nevěsta a Umrlčí lebka, Král páv oživil vzpomínku na studiovou televizní pohádku z osmdesátek, Černá komora představuje příjemné propojení s významem příběhů. Obrazově podmanivé.

6 03.05.2023