petrarka72 komentáře u knih

Pro mne to byl svého času jeden z nejděsivějších případů Agathy Christie. Hrůza, výčitky svědomí a zmar na ostrově a jeden z černoušků hrající si na boha. - Každopádně zkusím nový překlad, jsem zvědavá na dopady hyperkorektnosti na interpretaci Královny detektivek.

38 03.05.2023

Pohádky a duchařiny. Pro mne pozoruhodný Čarostřelec (hlubší a temnější než Weberova operní verze), Ideál, Mrtvá nevěsta a Umrlčí lebka, Král páv oživil vzpomínku na studiovou televizní pohádku z osmdesátek, Černá komora představuje příjemné propojení s významem příběhů. Obrazově podmanivé.

6 03.05.2023

Kdyby měl román poloviční rozsah, s radostí ho označím za nejlepší dílo Jany Poncarové - ale obávám se, že nebude patřit mezi oblíbené. Protože posedlost nejen divadlem, světla lamp z let dvacátých a sněhová břečka z let čtyřicátých jsou popsány přesně, Jarka má v sobě uvěřitelnou dávku pomíjivé mihotavé pravdivosti a Olga směs ctižádosti a temnoty, přitom ani jedna není černobílá. O smrti hrdinky se nečte lehce, i když čtenář ví od začátku, že přijde - ale je to tíha nepřikrašlovaného válečného života (a to, jak se od něj odráží odpudivost některých rozhodnutí a skutků), co dělá z Herečky překvapivě nekomfortní čtení.

10 02.05.2023

Ta knížka je dobrá - Tom Felton má o čem vyprávět a umí to. Líčení dospívání mezi čaroději, ale hlavně v kruhu milující rodiny, mezi rybami, kamarády a dalšími bytostmi je osvěžující. Ne že by byla uvěřitelná ta "nekonečná láska" ke všem spoluúčinkujícím v HP, ale svou cestu od dítěte, které se vyskytlo ve správný čas na správném konkursu, přes ušklíbajícího se Draca po člověka vstoupivšího do náhle příliš svobodného dospělácko-celebritního života popisuje podmanivým způsobem. - Příšerný je bohužel překlad knihy (překlepy a gramatické lapsy nemyslím, i když je jich dost a jsou trapné) - věty typu "narazil do zdi mnohem tvrději, než měl a než dopadl na žíněnku dole" (cože?) nebo "hořící konce /cigaret/ mi típali do obličeje" (jasně, všichni vidíme, že je samá jizva...) podle mě mohl stvořit pouze neusměrněný Google překladač. - A přesto... Výjimečné jsou poslední čtyři desítky stran: až bolestně upřímné a (pokud to mohu jako člověk, který svého času řešil stejný druh problému, posoudit) přesné; celou výpověď a její vyznění to posouvá na vyšší level. A pokud ony představují důvod, proč Tom Felton knížku napsal a vydal, pak klobouk dolů. A šťastnou cestu do zbytku života.

8 01.05.2023

Velmi slušná práce, přestože bych souhlasila s tím, že jde o kompilaci už použitých motivů a postav - nicméně který šířeji pojatý krimiromán není? František Šmehlík ale vykazuje výborně zvládnuté řemeslo, umí načrtnout postavu tak, aby byla v zobrazovaném světě nezaměnitelná, a dokáže mě držet v napětí. Také docela oceňuji, že mě nenutí ztrácet čas úvahami, který státník je který a nestaví na trapném pomrkávání. Samotný případ se vyvíjí dostatečně nepředvídatelně, Laura Ara připomíná jistou severskou hackerku, ale to dokážu odpustit, stránky rychle ubývají a zdá se mi, že od Jelenů se autor posunul. Za mne první Magnesia litera pro žánrovku zcela na místě. Díky.

8 30.04.2023

Můj první Kosek, pravděpodobně na čas poslední - ale až budu chtít intenzivně odpočívat, možná si dám některý z předchozích dílů. Sexuální energie jako řešení všech trablů je na mě moc jednoduchá (fakt je tím pádem všechno na jedno brdo), ale jinak je to vtipné a tu a tam i poutavé.

9 27.04.2023

Nerozumím ničemu - ale skláním se před těmi, kdo mají schopnost porozumět. A čte se to parádně.

6 27.04.2023

Battle je můj oblíbenec, věcný, důsledný, odhodlaný, tentokrát trochu nakazil Poirota, který vystupoval méně okázale než obvykle, plukovník Race a paní Oliverová vyšetřovali svým způsobem, čtyři podezřelí z vraždy mefistofelského pana Shaitany a kdovíkoho dalšího neměli sebemenší šanci... Závěrečný cliffhanger zabral.

7 26.04.2023

Kársa! Di di di di... a sestimsmiř. :-)

5 25.04.2023

Informačně výživná a otřesná kniha, na jejímž stylu autorka zdatně trénovala už v Anglické zahradě. Vědět o ďáblickém hřbitově, zacházení s politickými vězeňkyněmi, absurdních důvodech jejich věznění a osudech, byly-li nedejbože těhotné, o akci Kámen a dalších pohraničních zvěrstvech nebo vraždění zavřením očí a obchodu s "dětmi režimu" je povinnost. To, že Petra Klabouchová vystaví na těchto reálných skutečnostech thriller přecházející tu a tam do čistého hororu, je chytré a zároveň potřebné - racionální vědomí, že padesátky byly hnusné, tady doplňuje silný útok na emoce; pro mne tu a tam na hranici citového vydírání, ale každý čtenář má hranici jinde a naléhavost je zde na místě. Dvěma pojmy, které stojí v centru pozornosti, jsou zlo a pomsta, obojí má ošklivý zvyk se cyklit. A líbí se mi, že i když v knize nakonec vítězí humanita a odpuštění, autorka zůstává nesmiřitelná. Díky.

23 25.04.2023

V hlavní roli atmosféra. A ráz krajiny, v níž vládne zima a noc trvá pár hodin, válka je daleko a zároveň tak blízko, lidé mění identity, život přechází nepostřehnutelně rychle ve smrt, mnohé mizí beze stopy a proměňuje se v popel nebo sníh. Tři roky - a všechno je jinak... Sámové, finský rasový výzkum, tábor v Inaře, bílá lvice, šamanka Saara a novinářka Inkeri pátrající po svém manželovi. Některé věci raději nevědět - nebo je zazdít do stavby kostela...

10 23.04.2023

Kromě toho, že Scarlett Wilková psát umí, má smysl pro dramatické situace a schopnost nacházet pozoruhodné paralely, volí témata, o kterých si člověk říká "konečně se tomu někdo věnuje!" Můj děda byl z Hlučína a ve wehrmachtu sloužil, dozvěděla jsem se o tom nedávno (protože o tom nemluvil ani on, ani nikdo další) a přimělo mě to přehodnotit leccos nejen z oficiální historie i z historie naší rodiny... V příběhu o akušerce, běženkyni a následně aktivní zastánkyni československo-sovětského "přátelství" Neonile s chladnýma očima, její cestě ze Smolenska a následném proplouvání přes několik desetiletí do polistopadového Československa se ohledávají nekomfortní témata jako kolaborace, přizpůsobivost, velké dějiny meloucí jedince, ztráta a hledání domova a mnohá další. Wow efekt se nekoná, autorka má dost rozumu, aby se nesnažila šokovat (i když obraz mrtvých snášejících se na Krétu se mi bude vracet dlouho...) a právě její věcnost je pro mne na knize to nejpoutavější.

15 19.04.2023

Případ, který jsem zamlada přehlédla - a teď velmi potěšil. "Každá vražedkyně byla někdy hodná holka.." :-)

12 14.04.2023

Slabý pokus o agathovskou detektivku. Obávám se, že Agatha měla nejen lepší zápletky, ale i výraznější smysl pro humor.

7 13.04.2023

"Četba této knihy je trochu obtížnější, protože jsem třeba zvolil formu věty, jakou používal William Faulkner nebo Claude Simon, příslušník francouzského nového románu, který dokonce dostal Nobelovu cenu. Je to prostě věta, na kterou si člověk musí zvyknout, takže to není snadné," řekl o Upilovaných mřížích autor. Podepisuji. Ale přiznávám, že jsem si zvykla - a žádné zvláštní čtenářské potěšení z toho nevyplynulo, anotací slibované "mrazení" nenastalo. Příběh vyprávěný posledním z rodu, zachycující především osud matky a jejích dvou mužů, s časem první poloviny dvacátého století plynoucím jaksi málo konkrétně na pozadí, neuchvátil. Jazyková vytříbenost je neoddiskutovatelná, ta čtenáře donutí, aby dočetl do poslední stránky.

6 12.04.2023

Cesta odnikud nikam. Každá "koupě" začíná zajímavě, a pak se rozplyne v banalitách. Autorův život (a smrt) na mne působí zajímavěji než tento podivný epizodický slepenec.

7 12.04.2023

Literární lahůdka, prozatím Kniha roku 2023; je teprve duben, ale nepředpokládám, že bych do konce roku narazila na podobně podmanivý styl, sytící všechny smysly, voňavý, zároveň dramatický, díky němuž koktejl faktů a fikce dávají dohromady obraz, působící pravdivěji než skutečnost (jíž se stejně těžko dopátrat a těžko ji pochopit jinak než skrze banální výklad zámeckého průvodce...). Příběh je na jedné straně osobní, na druhé se stává záminkou pro obecnější výpověď. Margita Csóbelová, Baronka, malířka, pozoruhodná žena, která milovala koně, koupala se v řece bez ohledu na roční dobu, trpěla bolestmi trojklanného nervu a dokázala si udržet bydlení na zámku ve Strážkách navzdory všem režimům, hvězda, která dokázala nasvítit či osvítit mnohé osobnosti i figurky ve svém okolí, je středobodem zprávy o turbulentním dvacátém století v jednom svérázném kraji. Mělo by jít o Landbuch Šlauka Probiera, břečťanu či jmelí, "hochštaplera, udavače a mizerného milence", ale nakonec se střídají vypravěči s různou mírou věrohodnosti, drží čtenáře v pohotovosti, u každé kapitoly se musí dopátrat, o kom a jakém čase a jakých okolnostech je vlastně řeč. Lineární vyprávění přerušují dopisy, poznámky, zápisy z deníků, historické exkursy do historie sportovní, literární, politické, vedle šlechticů či členů Csóbelovy rodiny defilují "turisté" Dzeržinskij a Uljanov, instruktoři lyžování, rudí komisaři, Bálint, Beti néni a obyvatelé Strážek, jednou časem a okolnostmi deptaní zástupci "starého světa", jindy ti, co si umějí poradit... Každá krajina by si zasloužila takovou kroniku a zároveň hold jako Spiš zde... Užila jsem si maximálně. Doporučuji se čtením nespěchat a knihu uložit do knihovny mezi svazky určené pro opětovné čtení ve dnech svátečních.

8 11.04.2023

Jednohubka na weekend. Pokud přežijete první část (popis některých případů, respektive míst činu s podrobnostmi fyzickými, pachovými a dalšími), dostanete informace, které seriály nabízejí ve velmi omezené míře. Budete se divit, bavit, bát. A seznámení s osobností Josefa Mareše je příjemný bonus.

14 09.04.2023

Výborný mysteriózní thriller. Jestliže jsou ženy vnímány jako dobytek - a děti jakbysmet, nedopadne to dobře. Před více než půlstoletím stejně jako dnes.

7 09.04.2023

Čtivé a poučné. Spousta informací, které se ke mně dosud nedostaly, některé až fascinující - Filipovy vzdělanostní záliby, včetně zájmu o nakupování literatury (knihtisk byl vynalezen před pouhými několika desetiletími, takže šlo o velmi moderní koníček), rady královských otců synům (včetně úsměvné sexuální výchovy), způsob vlády, vyžadující široký přehled a pracovitost (systém sborů poradců v různých oblastech a zároveň snaha o všem rozhodnout osobně, se vší zodpovědností), imperiální způsob vládnutí, relativně osvícené vládnutí (pokud byl zachován respekt vůči jeho osobě a rozhodnutím), nepěkné zacházení s morisky a indiány, podivná vražda Escobeda, chlad, v té době pochopitelný, ve vztahu k manželkám a dětem, až rozjařené spění ku smrti... Zmatek ve jménech - Annu Rakouskou mám spojenou s panovníkem o několik generací mladším, a Filipova druhá manželka u nás bývá označována jako Alžběta z Valois, nikoliv Isabela.

7 08.04.2023