petrarka72 komentáře u knih

Návrat do dětství; v osmdesátkách vycházela převyprávění klasických (nejen) antických děl z pera Pilaře, Zamarovského a dalších - a byla to překvapivě zábavná četba. Stephen Fry komponuje svou verzi z několika zdrojů, takže se objevují motivy, které Homér ve své Íliadě nepoužil a které si ani z převyprávění nepamatuji (např. zavraždění Paridova syna), koření ji britským humorem a doplňuje vtipnými dialogy a vlastními představami o některých situacích (např. trójský kůň pohledem zevnitř, optikou Odyssea). Říkám si, že bych se konečně mohla pustit do původní verze... Každopádně po třech vydařených mýtických travestiích by se mi od Stephena Frye hodně líbila Aeneis.

9 06.04.2022

O vyrovnávání se se ztrátou, hvězdách, dalekých cestách, fantazii a hledání, vyprávění a síle příběhů... Ta knížka mě dlouho velmi těšila, přistoupila jsem i na průnik do jiných světů a metaforickou rovinu vyprávění, vždyť smutek nezná hranic a některé věci se vyjadřují lépe a přesněji obrazem, opisem, příměrem... Problém je, zdá se mi, v tom, že autor chtěl příliš mnoho a nedokázal se ve druhé části oprostit od pocitu, že musí říct, doslovně dovysvětlit a dokončit všechny větve příběhu, věnovat všem postavám stejnou a vyčerpávající pozornost a k tomu použít ve fantazijním světě všechny nápady, které k němu přišly (některé jsou skvostné, bez některých by se obešel příběh i já). Prostě by to chtělo ostrou škrtací tužku a neoblomně kritického redaktora... Přesto děkuji, ta cesta byla dlouho dobrodružně pozoruhodá. p.s. Knížku jsem měla staženou ve čtečce - a začínám přemýšlet, nakolik by se čtení a vnímání tohoto konkrétního dílka lišilo, kdybych držela v ruce papírovou verzi. p.p.s. Je milostný příběh Filipa a Sylvie nešťastný, přestože smrtí nekončí?

8 05.04.2022

Zvířecí pohádka o světě, v němž má každý svůj domov. A ilustrace jsou kouzelné.

3 05.04.2022

Knížka trochu šustí papírem, trochu jsou znát švy mezi jednotlivými myšlenkovými posuny, tu a tam se objeví pasáž, která by potřebovala méně slov - ale víte co? Ten popisovaný průběžný boj s negací, kterou v sobě máme každý, i když v různé míře (ať už jí říkáme temnota, deprese, výčitky, zoufalství, ztráta naděje...) má ohromnou cenu, protože je autentický, a proto uvěřitelný. Formálně nástupce Londonova Tuláka po hvězdách (opravdu se tomu říká fantasy? nějak jsem z toho označení v rozpacích, "rozvinutá metafora" mi přijde přesnější - ale ta asi neprodává), s průhledy do filozofie čím dál tím oblíbenějšího Thoreaua a s jednoznačně nadějeplným vyzněním. Přečteno za dva dny, mezi dojetím a úsměvem.

22 03.04.2022

Invalidní žena a bulvární novinář. Nezapomenutelná kombinace.

3 02.04.2022

David Mitchell je skvělý. Četba více než šesti set stránkového opusu frčela, i když to tak nevypadá; knížku jsem četla na své poměry dlouho, protože jsem na její každé nové otevření potřebovala soustředění a speciální naladění, ale pak to fakt odsejpalo - jako Satisfaction, nebo Help, nebo Cohenova The Future... Utopia Avenue - Cesta do Tramtárie - patří mezi kapely, co nikdy neexistovaly a přitom jste přesvědčeni, že jste je určitě museli slyšet, poletují někde na periferii vaší hudební paměti či fantazie; s tímto námětem se v posledních letech roztrhl pytel (viz Daisy a The Six nebo u nás Janebovi Revolvers), ale vždycky záleží na tom, co z toho autor vytříská, jaké téma postaví do popředí. V tomto případě co postava, to vlastní silný příběh a sdělení; osobně jsem vnímala zejména hledání vlastní identity (u Elfiny přes ujasňování si vlastní hodnoty skrze cestu ze vztahů toxických do těch neběžných, ale uspokojivých, u Jaspera přes boj s vnitřními? rodovými? běsy, u Griffa přes prosté existování a u Deana přes vymezování se vůči otci a dalším spolupoutníkům). A z toho zběsilého popisu šedesátek, vtipného díky dialogům fiktivních hrdinů se skutečnými postavami zejména z hudební branže a napínavým mimo jiné díky zasazení reálií příběhu do Mitchellova universa (sextet Atlas mraků jako jeden z inspiračních zdrojů kapely potěší, návrat do Japonska taky...), nakonec kromě ohledávání, co je vlastně tvorba, a zprávy o tom, jak se srovnat s prudkým přechodem od bezvýznamnosti k popularitě či od zoufalství z banality k žití svého snu, vyplývá zejména úvaha o tom, co je vlastně v životě lidském podstatné...

9 02.04.2022

Věřte nevěřte - já si Děti z Bullerbynu přečetla až teď. Pamatuji si, jak mě kdysi odradila Lisa, její panenky a předčasné mateřské pudy (to je nadsázka, aby bylo jasno). Prostě v období, kdy o moji pozornost soutěžily Poklad na ostrově, Huckelberry Finn na Mississippi, foglarovky a Tři mušketýři, neměly švédské děti šanci. A ještě s těmi trapně sladkými ilustracemi... :-) Nicméně teď jsem si fakt užila třeba "ošetřovatelskou" kapitolu před závěrem - naznačuje, kam mohla Astrid Lingren se svým smyslem pro ironií ve zdánlivě idylickém příběhu dojít.

Top 4 bez udání pořadí - Kentuckyho duch (Elisabeth Stuart Phelps, 1869), Portrét (Margaret Oliphant, 1885), Vévodkyně na modlitbách (Edith Wharton, 1900), Nespokojená duše (Annie Trumbull Slosson, 1904).

3 29.03.2022

Krásný příběh, krásné zpracování. A povedlo se i na divadle (soubor Malis Libochovice, režie Ladislav Valeš, uváděno pod názvem Za prkennou ohradou).

6 28.03.2022

Čte se, jako se poslouchá hudba, rozkošnicky a se soustředěním na drobné odchylky v opakujících se variacích a na tušené refrény... ta hrabalovsky užvaněná a rudišovsky chladná pouť hřmící železnicí a tichou krajinou... the landscape od battlefields, cemeteries and ruins... plavby za obzor bytí a pátrání po vrahovi dávné lásky uprostřed pohlížení skrze historii a záchvaty historie... propad do hlubin, změny pravidel, výměny rolí, spánek a průhledné existence mezi Berlínem a Berlínem... Kdybych si chtěla zapamatovat všechna popisovaná a historická fakta nebo pronikat do nuancí vyprávěného, mám do smrti co dělat. Při prvním čtení jsem klouzala po povrchu a užívala si. Vrátím se - a ne jednou...

12 27.03.2022

Slátanina. Že jsou předestřené příběhy zmatené a motivace a jednání nepravděpodobné, by nevadilo, kdyby mě autorka přesvědčila - ale to se nestalo.

8 23.03.2022

Alkohol a jiné závislosti průměrným stylem. Nicméně jako člověka, který má s autorkou leccos společného, mne zpráva o prodírání se ke světlu po počátečním odporu chytila - a nepustila až do konce. Řešení jsou jiná, prožívání podobné.

6 23.03.2022

"Zážitky v Arktidě jsou neuvěřitelně různorodé. Někdy se vraždí a přejídá, jindy počítá a odměřuje, můžete hrůzou a osamělostí málem přijít o rozum, ale zbláznit se dá i nadšením z přemíry krásy. Rozhodně ale v Arktidě nezažijete nic jiného než to, co jste si do ní sami přinesli." (s. 94)
Aneb barvy, prostor, vědomí přírody a nesmírnosti života a smrti. Polární noc, polární den, dva parťáci, zvěř jako soused i úlovek. Parádní čtení.

17 21.03.2022

Skripta člověka ukotveného ve své době (poprvé kniha vyšla v roce 1979), milovníka Čínské čtvrti na jedné, Rozvodu po italsku na druhé straně, praktika, který v jistém životním období četl až tři scénáře denně (a měl průběžně skluz tak sedmdesát) a který byl schopen na základě zkušeností a s vědomím svých omezení vydestilovat několik užitečných zásad a rad. Nic víc - nic míň. Některá cvičení působí použitelně - a co je dobré pro Alici Nellis, je snad dobré i pro jiné...

7 16.03.2022

Chápu záměr - to podchycení jazyka, jímž se (ne)dorozumíváme (k tomu více online než osobně) a jímž popisujeme (ne)prožívané, je respektuhodné - a když ho použijeme na popis úmrtí dítěte, je to nesnesitelné... Hodně jsem přeskakovala, bylo to na mne moc. A vrátit se nechci - ale možná to udělám...

3 16.03.2022

Výborné čtení. Rozhovory s neběžnými osobnostmi o tématech, která by běžná být měla, ale nejsou. Tři sdělení, která si schovávám - 1. jedinec není zanedbatelný, 2 chceš-li udělat NĚCO, zbytečně nefilozofuj a rovnou začni, 3. třídění je jen začátek a re-use přístup k životu může být zábavný, ať už ve vztahu k okolí či k sobě samému... A pokud píšete depresivní Dlouhou trať, spravte si chuť Betonem a hlínou - něco tak čistokrevně pozitivního jsem už dlouho nečetla.

11 15.03.2022

Skvělá kniha, která se nečte lehce. O afghánské kultuře, o které možná leccos víme, ale rozhodně jí těžko rozumíme, s podrobnostmi všednodenními až intimními a s dávkou humoru, která nepohodlné a nejednoznačné informace činí stravitelnějšími. Pro mne jednoznačně "aha" kniha - třeba rozhovor afghánské rodiny, která navíc patří k těm tolerantnějším, po zhlédnutí videa sestřelených "dvojčat" ve mně vzbuzovaly takovou směsku nevěřícnosti, hrůzy a smíchu, že si to budu pamatovat hodně dlouho. A navíc je to příběh o lásce - kdo by to byl řekl...

10 15.03.2022

Dobře odvyprávěný otřesný příběh. Z Litvy do gulagu u moře Laptěvů. Trochu mi uniká, kde je ten sentiment, o kterém píše Tipsy. Smrt a láska? Ty jsou součástí každého slušného vyprávění - a tady se v tom autorka rozhodně nepatlá. A inspirace k dozjištění, jak to bylo s pobaltskými republikami v letech čtyřicátých, je bonus.

27 14.03.2022

Hodně mě to bavilo - přestože styl je většinou suchopárný jako "tajně se zpovídající" autor v civilu (ano, beru to jako záměr a lze si na to zvyknout)... Na druhé straně - tu a tam vyšlehne plamen pozoruhodného postřehu nebo přesně zacílené pasáže: Erbenovy sny, ukázky jeho tvůrčího přemýšlení, verš či sloka či poetický útržek, který by od něj člověk nečekal (Smolný var je typický příklad). Největší cenu má ale tento svazek v popisu kontextu - doby, uměleckého prostředí, samozřejmosti boje za národní sebeurčení. A některé osobnostní charakteristiky jsou mistrovské (J. K. Tyla ve srovnání s Máchou, třeba; Havlíčka, Němcové, Čelakovského, ale i Tomka, Sacher-Masocha...).

11 14.03.2022

Mám pocit, že každý Servazův případ se odehrává v noci, ve které hoří ohně, vybuchuje násilí, je slyšet střelba, která kosí bez rozdílu, a policisté, oslepeni tmou, se potácejí od jedné překážky ke druhé... Zde navíc muži se zvířecími hlavami loví ve jménu spravedlnosti sobě rovné... A z řádků vystupuje obraz společnosti, v níž poskytovatelé informací totálně ztratili důvěru, zastánci práva a pořádku možnost prosadit spravedlnost a s tím i soudnost a nastává zatím skrytý, o to víc však brutální teror...

17 10.03.2022