petrarka72 komentáře u knih

Vzpomínka na dětství... Mirek Dušín, Jarka Metelka, Jindra Hojer, Červenáček a Rychlonožka ve více než třech stech komiksech, vycházejících v časopisech Mladý hlasatel, Vpřed a Junák a později v samostatných sešitech 1938-1941, 1946-1948, chvíli ve 1968 a následně až po Sametu... Měla jsem štěstí, že kamarád rodičů všechna napínavá a zábavná dobrodružství sesbíral a nechal si je svázat, takže navzdory komunistickému zákazu jsem se k nim dostala - a vzápětí vyplenila knihovny soukromé a veřejné, abych schroustala snad všechny foglarovky, "šípácké", od Bobří řeky, ze Země nikoho, nejoblíbenější byla Chata v Jezerní kotlině... Jak já chtěla být kluk! A kluk v podobné partičce! Další cesta vedla ke Třem mušketýrům... Takže i teď jsem si listování barevnými stránkami užila. Člověk po letech vnímá naivitu a tu a tam až protivně chtěnou výchovnost - ale stejně, je to tak důvěrně známé a vtipné, že okouzlení se vrací - a trvá...

25 09.06.2022

To je ale hodně příjemné překvapení! Zakoupeno ve výprodeji jako dárek pro kamarádova vnoučata - otevřeno s úmyslem prohlédnout si, jak kreslí kočky dnešní školou povinní - a nakonec jsem životní příběh kocoura Filipa-Ničemy-Blbečka-Lovce-Rváče-Donchuána-Otce rodu dala na posezení. Je to řemeslně dobře napsané, s výrazným osobním zaujetím autora, nejde o žádnou přeslazenou zvířecí limonádu, přitom bych se nerozpakovala číst knížku před spaním dětem. Zkrátka takový o něco dospělejší Modroočko... Jo! A obrázky jsou prima.

5 08.06.2022

Dva romány, které dělí téměř patnáct let. Pes baskervillský vycházel v novinách na pokračování 1901-1902, poté vydán knižně, Údolí strachu dtto 1914-1915. Pes v překladu Františka Gela úchvatný, navzdory tomu, že ho znám velmi dobře, provokuje stále mou fantazii. K Údolí strachu jsem se vrátila po letech - a potěšil zejména svou dvojlomností: v první části je to Holmes, ve druhé viktoriánský dobrodružný příběh, v první detektivka, ve druhé gangsterka, v první Londýn a venkovské panství, ve druhé americké Vermisské údolí zahalené v dýmu a popílku z uhelných dolů a úzkosti lidí pronásledovaných brakýři, zparchantělou verzí zednářské lóže, připomínající mafii... Řešení záhady - či spíše záhad - odhadnutelné, ale nevadí: atmosféra a budované napětí stojí za to

12 08.06.2022

Prvních sto stran k nepřežití, průběžně příliš mnoho slov s jednou dikcí - ale nakonec jsem nepřestala, dokud... Takže dokud jsem neumřela, čtu dodnes. Díky!

8 07.06.2022

Není to "aha kniha", většinu věcí člověk ví, spoustu věcí pamatuje; koneckonců autor, britský novinář proživší více než deset let v Moskvě, který zjevně procestoval krizové oblasti bývalého Sovětského svazu křížem krážem, datuje epilog rokem 2017. Informace, které jsou seřazeny do souvislých celků, se týkají následujícího:
1. Dohled nad minulostí - Putinova vzestupu po pádu SSSR a jeho způsob interpretace historie, glorifikace Velké vlastenecké války, Čečna jako příklad "řešení" problematické oblasti, Kolyma jako jeden z příkladů gulagů na konci světa.
2. Dohled nad přítomností - ruské olympijské hry prezentované jako symbol ruské velikosti, již konečně uznal západní svět; anexe Krymu, co k ní vedlo a jak je vnímána třeba krymskými Tatary.
3. Minulost se stává přítomností - válka na Donbase.
4. Minulost v budoucnosti - po válce - a před válkou: protože po únorových ukrajinských událostech je všechno jinak, i když stejné.
Vše prostupující idea - pro mnohé byl rozpad SSSR vnímán jako ztráta vlasti a tím i smyslu života. A je příznačné, že propagandu nazývají její tvůrci "zvláštní informačně-strategickou operací k formování názorů mas"... Ruská kocovina je faktograficky výživné, neveselé čtení. Nicméně mnohé osvětluje.

10 06.06.2022

Čtyři povídkonovely o sebeklamu. Pro mne pomalé až příliš.

2 05.06.2022

Louise Penny forever! Pro schopnost stupňovat napětí, i když se zdánlivě nic neděje. Pro umění odvádět pozornost a překvapovat, k tomu převážně příjemně. Pro lidskost všech postav s Gamachem v čele (a pro lásku k jeho předobrazu). Případ zahrnující finále 132 let starého soudního sporu, tři děti zesnulé Baronky, jeden zřícený dům, miliónovou zpronevěru, drogu s ničivými následky, brutální quebeckou zimu - a tečku v oku, kterou málokdo vnímá...

22 03.06.2022

Drsné, čtivé a velmi, velmi potřebné. Dlouho trvalo, než začal být vnímán jako problém alkohol, pak cigarety, taky sex nebo automaty...; čím více informací, navíc takhle zasvěcených, tím lépe. (To není moralizování - taky jsem si dno svého času prohlížela déle, než bylo zdrávo.) O registru osob vyloučených z hazardu jsem nevěděla, ale vypadá to jako vynikající věc. I když to pokušení neodstraní...

5 02.06.2022

Těšila jsem se - kdysi mě uchvátilo Ostružinové víno i Pět dílků pomeranče, užila jsem si hororové Spi, bledá sestřičko a rozsekali mě Gentlemani a hráči (přeslazená Čokoláda zaujala jako film, zejména kvůli obsazení, literární verzi jsem oželela). Jiná třída mi dala přesně to, co jsem čekala: dobře odvyprávěný příběh z chlapecké školy s thrillerovou příchutí, s nejednoznačnými postavami a jejich výraznými hlasy a několika téměř šokujícími zvraty. Autorka se mi zdá smířlivější než dříve, ale co už - nikdo z nás nemládne - a trocha nostalgie pozorovaná smějícím se trpaslíkem neuškodí...

5 01.06.2022

Jako obvykle je mi úplně jedno, kdo je vrah. Ten smysl pro humor a skvělé dialogy úplně stačí. A Josefínina babička je bohyně.

7 27.05.2022

Dialog o alžbětinském dramatikovi - a nejen o něm, o tichu za slovy, které doplňuje a násobí jejich význam, o životě plném, ač zvnějšku akademickým zdál se být... Úvodní část o M. H. a jeho pouti k W. S. (věděli jste, že překládat Labuť avonskou začal ve čtyřiceti, na přímou výzvu režiséra Karla Kříže? a přesto rád Shakespeara čistě literárního stejně jako prakticky divadelního?), poslední o možných W. S. identitách a proměnách. Prostřední představuje fascinující dialog profesora a jeho stejně zaujaté diskusní partnerky o shakespearovských postavách, příbězích a významech jak v souvislosti s dobovými danostmi přelomu 16. a 17. století, tak v pozdějších interpretacích včetně dnešních. Pro mne zásadní kapitola Co je to za herce? (cituji: "... divadelní publikum je obrovitá kočka, která číhá ve tmě, má tisíc očí a naprosto přesný čich. Okamžitě poznáte, kdy je její pozornost pryč, a stejně neomylně poznáte její soustředění, to magické napjaté ticho. Divadlo je pro mě spjaté s okamžikem toho ticha, ten je důkazem moci divadla. V divadelním rituálu je obrovská síla. Herectví může mít bezpočet podob, ale když docílí tohoto, je to velká síla a zážitek." - s. 38). Shakespearovské paradoxy vylučující idealizace, napětí mezi shakespearovským jazykem a zcela neshakespearovským prostředím (je to komiks?), síla ženských postav a situace jejich zásadních životních voleb (Ofélie), dvojí jazyk lásky, manýristický a pravdivý (rozdíl mezi řečí Romeovy lásky k Rosalině a Romeovy k Julii), funkce převleků, kolotoč králů a role Falstaffa při přerodu prince v krále, fascinující zlo (Richard III., Aaron v Andronikovi, Jago...), deprese čili melancholie jako součást životního pocitu ve hře (Kupec benátský), samozřejmě úloha šašků a bláznů ("Bláznův vtip vede moudrost za jeden prst, jako dospělí vedou děti." - M. H. cituje Roberta Armina na s. 142)... Pro mne jednoznačně "aha" kniha a příprava na čtení Shakespearovy Anglie.

4 27.05.2022

Dobrá, očekávání opět udělá svoje - a přiznejme si, že u Kinga hraje poměrně zásadní roli. Tentokrát mě autor potěšil. Zabiják, co odpravuje výhradně "špatné lidi", čeká, až bude moci splnit zakázku, v mezičase píše svůj příběh, splývá s okolím, zaplete se s obětí znásilnění Alicí a po splnění úkolu řeší odměnu. Postava převzatá od Lawrence Blocka má pár originálních rysů, včetně zkušenosti z Fallúdži (a ne, nezdá se mi, že by byla v příběhu navíc) a narůstající autorské ambice; řešení "vražedné" zápletky jsem nečekala; Alice má moje sympatie; a odkazy na Osvícení jsou roztomilé. Celkově - jsou to trochu tři knížky v jedné a závěr si nezadá s operou, ale Billy Summers patří v Kingově tvorbě posledních let k těm lepším kouskům.

15 26.05.2022

Vynikající! Přečteno na jeden zátah. Magický realismus na ruský způsob. Život a "dílo" herečky Idy Zmojro, filmové Mášeňky a podle Stalina nejlepší Niny Zarečné v dějinách divadla, a lehce detektivní rámování jako záminka k vyprávění o Čudovu a jeho obyvatelích v průběhu druhé poloviny dvacátého století. V_M má pravdu: je to bizarní, k tomu silně metaforické, svorníkem je mimo jiné úvaha, cože je to ta ledově modrá krev a k čemu je nezbytná ve vztahu k herectví, ale také třeba lásce nebo moci. Autorova rozkoš z vyprávění je strhující, jeho smysl pro humor tu a tam vražedný a smysl pro absurdno a soucit ve vyváženém poměru.

"Spisovatel se obejde bez čtenářů, malíř může nejspíš také malovat sám pro sebe... ale herec? Herec bez divadla? Padesát let v Čudově - co tady dělala, můj Bože?"
"Zatloukala hřebíky," řekl jsem. "Když je hřebík správně zatlučen, pak Bůh existuje a svět může být spasen. Takže zatlouká hřebíky, to je všechno."
"No promiňte," řekla Inna provinile, "ale to je metafora."
Film o Idě natáčet nezačali.
Ida přijala tento neúspěch s klidem.
"Role zmrtvýchvstání by mohla být moje poslední," pronesla, "ale raději bych byla, kdyby to byla první role poé smrti, a pak budu mít zaručeně publikum přinejmenším na další dva tisíce let."
(s. 229)

5 24.05.2022

Sedm nových divných přátel Aleše Palána, sedm rozhovorů, které jsou o něčem. Přítel dětství Gavin, pouliční básník Šimon, sklepní Flyp, chemik Mojmír, pozorovatel počasí Petr, majitel bazaru byvších věcí Ivan a neuvěřitelná pábitelka Lenka. Některé věci jsou k neuvěření, některé mezi nebem a zemí. Díky.

9 22.05.2022

Vynikající čtenářský zážitek. Román v nejlepším slova smyslu o jinakosti, ženách, víře, zázracích, bolesti, (bez)naději a plynutí času. Množství faktů o vztahu církve a státu od let padesátých do současnosti, o totalitě pohledem věřících a jejich pastýřů/ pastýřek, skrze zápas vymyšleného (přesto věrohodného) řádu Anežčiných panen o existenci a právo na sebeurčení, cestu Leny ke světlu a mnohohlasé evangelium. Kateřina Tučková zraje jako víno...

27 22.05.2022

Příjemná klasická detektivka. Krásy Bretaně, komisař Dupin, bývalý Pařížan, který je jakoby mimochodem objevuje, případ vraždy devadesátiletého hoteliéra, rodinné tajemství s uměleckým nádechem a až nefrancouzsky zdrženlivé zachycení dramat a vášní v pozadí.

11 20.05.2022

Všechno, co jste chtěli vědět o úhořích, ale nikdy vás nenapadlo se zeptat - pak jste se zeptali a dověděli se, co všechno nevíme - jako o životě svém a jako o tom, odkud pocházíme, kdo jsme a kam jdeme... Takže se vám dostane encyklopedických informací o tvorovi, kterého zkoumali Aristoteles, Freud, Bering i Rachel Carson a použili ho ve svém díle Swift, Grass i Vian, který snese vodu i souš, prochází čtyřmi stadii (od vrbového lístku přes úhoře sklovitého a žlutého po stříbrného), dožívá se možná vysokého věku, tře se snad jenom v Sargasovém moři, pravděpodobně nesnese zajetí - a vymírá. Svensson používá podobnou esejistickou metodu jako Julian Barnes ve skvělé knížce Žádný důvod k obavám, i když jeho pohled není tak pronikavý a systematický; přes úhoře vzpomíná na otce, s nímž je lovili, a ujasňuje si svoje kořeny a jejich vliv na svůj vlastní život. Tajný život úhořů je přemýšlivé, nostalgické a pohodové čtení s množstvím zajímavých informací. Nic víc a nic míň.

6 17.05.2022

Oddechovka, jak má být. Předpokladatelná a dost černobílá (to ten sníh...), trochu děsivá, trochu napínavá, hodně sladkobolná.

12 15.05.2022

Výborné. V tomto díle nezapomenutelné - výbuch konkrétně po tisícinách vteřiny, poslední večeře a kterak je důležité dobře si vybrat místo zatčení.

8 11.05.2022

Kdysi jsem četla povídkové knížky, jak postupně vycházely - a tehdy jsem je pravidelně odmávla jako koncentrovanou depresi, která jazykově a stylově sice patří v kontextu české literatury k nadprůměru, ale nemá nárok na trvalé místo na nočním stolku (se středním věkem se dostavila touha spát klidně, bez obrazově podmanivých, ale drásavých nočních můr). Přesto jsem považovala zakoupení kompletovaného povídkového souboru za povinnost - a pak v knihovně čekal na svůj čas, který nastal až nyní, cca o deset let později... A ejhle - změna. Možná proto, že jsem si pamatovala hlavně základní depresivní dojem, obrnila jsem se - a najednou jsem, navzdory tíživé atmosféře, začala vnímat provázanost postav a jejich naznačovanou pospolitost (byť praktický význam v jejich každodenním styku má většinou minimální), mezi mnoha temnými metaforami "ostravského střihu" probleskuje nenápadně okouzlení světem (i když se jím těžko prodíráme - a chce to pokoru, abychom si užili prolétající světlušky příjemných okamžiků), smíření, jež přichází v dramatických momentech či alespoň před smrtí (a přináší nejednoznačnou, přesto úlevu) - zkrátka světlo, které je v Balabánových příbězích vždy někde přítomno (i když ho nelze zaznamenat na první dobrou). A tentokrát vím, že se k Balabánovi vrátím dříve než za deset let.

8 10.05.2022