petrarka72 komentáře u knih

Silná kniha a nekomfortní čtení, pro autora terapie a doplňování rodinné historie, pro čtenáře informace o druhé světové válce v Norsku, s průhledem do historie zla, pronásledování Židů obecně a zrození zrůdy z obyčejného mrňavého kluka konkrétně. Sevření písmeny abecedy působí zpočátku uměle, ale nakonec jako by hnalo děj kupředu a trochu funguje jako věc trvalá oproti pomíjivosti všeho ostatního; stupňování brutality zejména přes vztah Rinnana k Marii je téměř nesnesitelné, smíření se ztrátou v autorově rodině přes pátrání v původních pramenech bolestné, ale nakonec uklidňující. Ke knize se vracet sice vracet nehodlám, ale doporučuji ji. p.s. Pro Rozarka69 - počet milenek neměl s Rinnanovým vzhledem nic společného, moc a strach jsou prostě mocná afrodisiaka... ;-)

5 29.10.2021

(SPOILER) Náročné a fascinující. Je to v podstatě kompilace - Ovidius vybral ze všech možných mýtů motiv proměny a tu více, tu méně obratně je provázal do zprávy o světě, v němž všechno vzniklo z vůle bohů, přírodu (faunu i floru, ale také třeba vodní toky či kameny) tvoří zejména metamorfovaní smrtelníci a v němž se všechno mění a zlepšuje - včetně vlády věcí lidských, již převzal po božském Caesarovi superbožský Augustus. Některé mýty jsou obecně známé - Jupiterovy proměny v rámci milostných eskapád, nymfa Sýrinx proměněná v rákos a následně v píšťalu, tragičtí milenci Pýramos a Thisbé zapříčiňující změnu barvy morušových plodů, proměna Atlanta Medúzou v horu podpírající nebesa; Arachné se transformuje do pavouka a Perdix v koroptev; Filémón a Baukis se stávají ve stejném smrtelném okamžiku propletenými stromy, Pygmalionova socha v milostném okamžiku pak ženou a Bakchantky z trestu za Orfeův lynč stromy; Kyknos se změní v labuť, Aniovy dcery Bakchovou milostí v holubice a Odysseovi muži zásahem Kirké v prasata; řeč je o pádu Faethóna či Íkara, o Aktaiónovi uštvaném v podobě jelena vlastní psí smečkou, o Midásově schopnosti měnit všechno ve zlato a následně o jeho uších, o Marsyově stažení z kůže... Spousta věcí už není v obecném povědomí; osobně mě z těch neznámých příběhů nadchlo vyprávění o Kéýkovi a Alkyoné, obsahující mimo jiné sugestivní popis cesty po moři a ztroskotání, popis jeskyně Spánku a podmanivý pláč za mrtvým (oddaní manželé byli proměněni v alkouny), proměna Ífidy z ženy v muže a Glauka z člověka v boha, omyl Sibylly, jež k prosbě o věčný život zapomněla přidat prosbu o věčné mládí, neštěstí Meleagra, jehož život shoří, nebo posedlost Byblidy vlastním bratrem... Větší události, od stvoření světa přes emancipaci Bakcha jako boha po dobývání Tróje či založení Říma, tvoří jen kulisu věčné proměny. Příčinou všeho jsou bohové, jejich vztahovačnost (rouháním se může stát prakticky cokoliv) nebo jejich častá erotická posedlost smrtelníky (jsem zvědavá, od kdy budou Proměny vycházet v pouze tvrdě zcenzurované podobě - těch znásilnění žen i mužů, té bojové surovosti...). Pro mne fascinující Pythagorova promluva před závěrem.

11 28.10.2021

Nejsem si jistá, jestli jde skutečně o nejznámější případy - osobně si z dřívějška pamatuji jen Strakatý pás (protože hororová atmosféra), Berylovou korunku (protože případ státního významu), Spolek ryšavců (protože lehce absurdní a hodně vtipné řešení) a Stříbrného lysáčka (protože případ ala Dick Francis v 19. století); Záhada Boscombského údolí, Ohyzdný žebrák, Makléřův úředník, Musgraveský rituál ani Námořní smlouva mi nic neříkaly; na druhé straně - těžko se mohu považovat za znalce. Nicméně případy známé i neznámé se četly dobře, Sherlockova tajemnost a Watsonova oddanost jsou dvě strany jedné mince napětí a originality, suchý styl tu a tam vyvažuje neméně suchý anglický humor. Dvě výtky - 1. ani jednou Moriarty, 2. množství překlepů ruší (a záměna jména hned na první stránce - to jako vážně?).

9 28.10.2021

Paráda. Brutální do bezvědomí - i ve zprávě o chování "obyčejných lidí" na internetu.

7 27.10.2021

Darcy Coates v podstatě píše jednu knížku pořád dokola (prostředím se lišila jen Kořist). Její příšery vypadají hodně podobně, nezbytná je podivná situace, zde na hranici dystopie, tajemný, často od civilizace vzdálený dům (ať už z přirozených či nadpřirozených příčin), romantický vztah a hororová atmosféra. Zde přidaná hodnota v izolující "černé zimě". Žádné zásadní překvapení či nečekané řešení se nekoná - takže Hlasy v bouři zůstávají v kategorii "nenadchne - neurazí".

5 25.10.2021

Příjemné čtení, které se trochu v dobrém slova smyslu zvrhne - popis rutiny přecházející do prázdnoty není komfortní čtení... Ale jinak jde o nekomplikovaný, vlídný příběh s pár tajemstvími, která se ukážou být nedrásavě všední, a náznakem happyendu. Ideální jednohubka na neděli.

7 24.10.2021

O jedné vesnici a sedmi mořích, tajemství života a dálkách smrti, překonatelných vzdálenostech a vzájemnosti nezbytné k přežití. Úsměvná a emocemi nabitá kniha. Díky.

14 23.10.2021

Navzdory vší čtivosti a literární obratnosti Tomáše Etzlera neobyčejně obtížná kniha. Komplexní pohled na Čínu, popis jejího (ne) fungování skrze poznání jednotlivých sociálních skupin, od pekingských městských obyvatel po venkovany či sezónní dělníky žijící hůře než za třicetileté války v Evropě (jo, to je ta válka, co u nás skončila před třemi staletími), od komunistických prominentů (posluhovačů, fízlů, udavačů...) po pastevce přesidlované na sídliště nebo děti a zaostalé unášené a prodávané do otroctví třeba v cihelnách, národnostní menšiny, hackery, sportovce, ale také šerpy nebo místní produkční; skrze reporty o drsných událostech typu sněhové bouře na severu Číny, tvrdě potlačované nepokoje tibetské i jiné, zemětřesení v Sečuánu, teroristické útoky, ano, i tamní olympiáda... U některých informací jsem se zajíkala, jak mě šokovaly, hodně jsem se navztekala, tu a tam i bála, nechala se okouzlit a dost často se zasmála; obdivuji autora, že dokáže odložit emoce i šíři jeho rozhledu. Zajímalo by mne, jestli ti, co tvrdí, že "všichni novináři jsou kreténi", jsou alespoň v něčem tak dobří jako T. E. ve své práci...

15 22.10.2021

Neobyčejně silná kniha. Nejen v magicko realistické části (i když epizody s touhou po létání, mravenci i duchy jsou kouzelné), ale i v sáze rodu Estebana Trueby (jenž bude mít provždy tvář Jeremyho Ironse, i když nikoho jiného si z filmu nepamatuji - a akce jeho stříbrné hole v literární verzi mě spolehlivě rozesmívají) a v té absolutně nečekané, brutální závěrečné části, v níž se mění režimy a ne vždy je dobro opláceno dobrem, ale rozhodně má každé setkání svůj důvod, logiku i následek a nakonec vítězí sice nepatrná, ale přece naděje...

16 20.10.2021

Dlouho jsem měla pocit, že čtu japonskou Obermannovou - "veselé historky" z ženského světa, které mne mají zaujmout tak, jak leží a běží, bez přesahu a nějakého zvláštního, skrytého smyslu. Postupně jsem ale banalitu začala vnímat jako jedno z témat a jakžtakž se s tím smířila; jen díky tomu jsem byla schopna knihu dočíst (pravda, za mnohého vynechávání a přeskakování textu). Respektuji téma touhy po dítěti a hledání řešení ve společnosti, která nabízí a umožňuje jen jedno a ostatní vylučuje, bavilo mě zobrazení čistě ženské komunity, do níž muži neumějí a asi ani nechtějí vstoupit coby rovnocenní partneři a v níž ani komunikace mezi ženami není prvoplánově bezproblémová, i postupně se měnící myšlení Nacuko - ale stačil by mi poloviční rozsah a přesnější zacílení (opravdu ne každý nápad a obraz by se dal tesat).

8 18.10.2021

Zážitek!!! Jako hodně-kdysi ze Stopařova průvodce po galaxii, méně-kdysi z Tuláka po hvězdách, úplně-dávno z Nebřenského (aneb Kosmické snídaně), ne-úplně-dávno z Marťanské kroniky, ne-dávno z Vesmírné Odysey, jako-včera z Malého prince po čtyřiceti letech, jako-dnes z cesty vlakem do Loun, kde prý nejsou žádné tunely, ale stejně si jimi člověk musí projít... A to ten vesmírný rozměr zdaleka není to hlavní. David Drábek je Paolo Coelho bez klišé a Raymond Moody bez upachtěné touhy po přesahu - ten totiž přilétá sám s hravými příběhy, nostalgickým epizodami a lehce absurdními, přesto uvěřitelnými okamžiky cestou přes poušť k moři...

4 15.10.2021

""Stojí tu jako velitel vojska, napadlo Northa; s tím důrazem v hlase, rozhodnými gesty. A přitom se jedná jen o to, jestli půjdou na večírek ke staré příbuzné. Anebo, uvažoval a začal vstávat a ohlížet se po svém klobouku, je v každém z nás něco, co se v tom nejméně vhodném okamžiku nečekaně vynoří z hloubi osobnosti a promění i zcela obyčejnou situaci a obyčejná slova tak, že se stanou esencí celé lidské bytosti - vykročil, aby následoval Rennyho na Deliin večírek, a připadal si jako člen jízdního oddílu uhánějící pouští na pomoc obklíčenému vojenskému táboru." (s. 368-369)
Doporučuji trojí čtení. První - pro vnímání atmosféry a toho neuvěřitelně múzického zachycení proměny (nejen) Anglie mezi lety 1880 a cca 1935. Po Muži v červeném kabátě je to další nesmírně inspirativní zachycení fin de siecle a prvních tří dekád 20. století. Druhé - pro bližší seznámení se s postavami (nejen) rodiny Pargiterů, zákrutami jejich životaběhu, jejich touhami a často skrytými motivacemi. Třetí - pro vychutnávání jazyka, metafor, humoru (!), autorských fines, které jsou zdánlivě vystavované na odiv, ovšem ve skutečnosti jemné a nejednoznačné... Užila jsem si neuvěřitelně. A to mě čeká ještě čtvrté čtení - listování a vracení se k oblíbeným momentům.

7 14.10.2021

Vzpomínka na dětství, kdy jsem chtěla být kluk prožívající a zvládající dobrodružství se zvláštním smyslem a schopnostmi pro přežití... Hladové hry jsou rychlé čtení, napínavé a vtahující, Katniss okouzlující, s přesnou dávkou nesnesitelnosti. Dobrá, další díly taky zkusím. (I když jen tento díl se vešel do žebříčku nejlepších fantasy - konkrétně na 13. místo.)

11 13.10.2021

"Mě si život opravdu asi spíš hýčkal, než trápil, a tak často přemýšlím, jestli jsem mu to dost vrátil. Bojím se, že ne. ... Můj táta to měl neustále horší a horší. Já lepší a lepší. Nevím, jak jsem k tomu přišel. A nerozumím, co to znamená. Jestli se za to ode mě něco čeká a jestli to čekání naplňuju."
Amen...

11 11.10.2021

Myslela jsem, že jde o tuctový thriller na jeden večer - ale co by člověk neudělal pro čtenářskou výzvu... Ovšem tohle byla vážně jízda. Zvláštní třaskavá směs Stockholmského syndromu a Elektřina komplexu, násilí, sexu, smrti, závislosti a moci. Srovnání s Mlčením jehňátek vcelku sedí, ta nadvláda perverzní erotiky je neoddiskutovatelná, scény mezi Gretchen a Archiem jsou podmanivé - a ty další přinášejí nejedno překvapení, včetně skutečných, pod vrstvami sebeklamu ukrytých motivací... Chtělo by to překlad dalších knížek, Chelsea Cain jich nenapsala málo - a série o Archiem má minimálně další dva díly.

6 10.10.2021

Dočetla jsem do poloviny, dál už jen listovala (a znovu pro sebe otevřela otázku, proč vlastně některé životopisy čtu). Informací na takové množství stran pramálo a vlastně se pořád opakují - rodiče podle M.H. nemožní a zaslouží si být předčasně literárně pohřbení ("za trochu lásky šel by světa kraj", chudáček...), povolání ajťáka, póza jako základ veřejného vystupování, láska ke psu pro nepejskaře až perverzní a jiné lásky dočasné, vzdělanost v přírodních vědách, sociologii aj. respektuhodná a empatie nula, nakladatelské tanečky zvládnuté, zábavné momenty - změna roku narození, vlastní vražda na stránkách románu, islám jako (ne)téma, neustálé kmitání mezi provokací a mainstreamem, kritické reakce tu a tam nekonzistentní stejně jako M.H. sám... Pro mne je to pořád do jisté míry "wow" autor, i když Podvolení jsem nedočetla a vrcholy zůstávají Platforma a Serotonin... A v nejbližší době se vrátím k Možnosti ostrova, ta mě velmi bavila.

5 09.10.2021

Příběh z koňské perspektivy - věcný, silný. Film jsem neviděla, a tak fantazie pracovala naplno; obraz raněného koně, bloudícího mezi kluby ostnatého drátu v zemi nikoho, se mi bude vracet...

6 09.10.2021

Ty povídky jsou mistrovské. Námětem sice všechny vzdáleně něco připomínají (Londýn je jako z Mauroise, Odpad jako z Chandlera), ale styl odboček a cliffhangerů je poskládán zcela originálně. Výborná je Fronta, vynikající Náušnice, titulní Žárlivost náročná, protože pomalá a s odkládanou pointou. Čistá čtenářská radost.

13 07.10.2021

Ze všech tří dosavadních vytříbených řvoucích sbírek ta nejvytříbenější. Básně jako neřízené střely, místo plný divnejch týpků a stridulujících ryb, rozřezané archy vyplouvající z papírny, pořezané duše a řízné naděje. Pamětníci hotelu Brix, rozkouřený Plameňák, trochu zoufalý Elvis, neidentifikovatelný Čestrfíld a životadárná Vrčivka, příběhy jak z Hrabala a atmosféra jak v Lynčovi. A čte se to skvěle, jedna báseň za druhou, a možná ještě lépe celé najednou.

4 07.10.2021

Vesměs roztomilé. Anekdoty typu Řešení či Vložte medvídka byly zmíněny. Povídky typu Dýchejte laskavě krátkými, ostrými lapnutími, Nejhorší je srážka s blbcem v anglické frontě, Lepší vrabec v hrsti či Několik slov lorda Havelocka Vetinariho přímo volají po čtení nahlas pro pěti- až tisícihlavý dav. Některé další, jako poeovská Dvacet centů s obálkou a vánočním přáním, rytířská Bylo, nebylo... a bude? či filosofická Smrť a co přijde po něm, jsou nepochybně součástí AM virtuální čítanky, co se s mohutným "baf!" tu a tam vynoří z knihovny Neviditelné univerzity. A Poslední odměna, Moře a malé rybky včetně dodatku (který se už ale objevil jako součást jiného příběhu, tuším v Dámách a Pánech) a #IFDEFDEBUG + "VŠECHEN/SVĚT + "ČAS" - prostě ook!

5 06.10.2021