Pett komentáře u knih
Chuť jablečných jadýrek mě asi více oslovila svou slunečnou letní atmosférou.... Ve "Spánku" jsem se hůře orientovala a nedokázala jsem se tak sžít s postavami... víceméně až ke konci knihy to vše nabralo spád a rozplétaly se příběhy osob, které mi tím vším začali být blíže....takže když jsem tomu přišla na chuť a všechny poznala, tak byl vlastně konec :)
Budu se opakovat se silným příběhem... na konci jsem nedýchala s nimi... vykresleno bez zbytečných kudrlinek a o to skutečněji to vše vyznělo... nešlo si oblíbit ani jednoho z nich a přesto přečteno jedním dechem... myšlenky lítaly ještě dlouho po dočtení a o tom to přeci je!
Tak tohle se četlo samo, ač jsem po celou dobu vlastně ani nevěděla, co si o příběhu myslím...ale pak to nabralo takové obrátky, že jsem ho nedokázala pustit z hlavy a myslela jsem na Buda s Maxem, i když jsem nečetla... fandila jsem jim až do samotného konce a byla totálně pohlcena jejich světem...a co víc, i pár krásných myšlenek pochytáno :)
Super! Dle mého skromného mínění předčila i Zimní oběť, která u mě zatím vedla...brutální, syrové a do toho všeho opět nechybí ani prolínající se poetika všedních dnů... kam se na tohle hrabe Vraní dívka a jí podobné...děsivé a kruté... mile mě překvapilo i lehké odklonění se ze schématu dysfunkční rodiny... zkrátka moji milí staří známí, ke kterým se vždy s radostí vracím :) teď už jen netrpělivě čekat na další pokračování...
Ach, to bylo kouzelné počtení... kdykoli jsem knížku otevřela, ocitla jsem se v Paříži v obležení vůní, pocitů, slunečních paprsků a myšek rozverných... fantazie makala na plné obrátky a i když jsem se mnohdy nechytila :) příběhu to vůbec neubíralo... ač to není ve finále úplně veselé čtení, mě tento svět plný lásky a květin nadchl a uchvátil...
Pro mě veliké překvapení...upřímně- dloooouho jsem odkládala tuhle už víceméně klasiku, protože jsem se bála filozofických a náboženských haluzí na moři :) a ejhle, začnu číst a říkám si...ale jo, může být- zase jedna z těch milých knížek a proč ne...domýšlím si děj, dumám a najednou BÁC!... rána pod pás a další a další :) dál už jen zírám a říkám si, na co jsem tak dlouho čekala proboha?! Richarda Parkera jsem si zamilovala a pár dní po přečtení jsem prostě musela vyrazit do zoo :D Geniální příběh, nad kterým přemýšlíte ještě dlouho po přečtení!
Jak už napovídá sám název, který neznamená podzim a už vůbec ne v Pekingu...jde opět o absurdní, nevšední a parádní čtení...nejednou mi vykouzlil úsměv na rtech... není třeba hledat logiku, je třeba si užít tu hru se slovy a slovíčky...jelikož zde opravdu nic není nemožné...enyky, benyky, kliky bé, ábr, fábr, domine...ámen!
Pěna dní je moje srdcovka, ta zůstala nepřekonána :)
....pro mě byl dokonce podzim o píď lepší než léto :) líbilo se a má slabost nadále přetrvává...ještě mi chybí Jarní mrtví a v květnu už nová Malin, tak se těším...
Naprostá dokonalost!!! Už dlouho jsem takhle neponocovala...asi takhle to u mě probíhalo...ok, 300. strana a jde se spát a najednou COŽE??? ...ok, tak ještě jednu stranu, ještě jednu kapitolu a COŽE??? ...hmm, zítra to bude chtít hoodně kofeinu v práci :) Geniální!!!
Předesílám, že jsem nečetla HP a šla jsem do toho s tím, že prý "průser roku" a někdo se cpe někam, kam by neměl a ejhle....Četlo se mi to samo a moc postav? Ale no tak! Možná prvních pár stran, ale to mám problém vždy se začlenit do děje....poté jsem měla pocit, že je všechny znám osobně a sdílím s nimi výhry a prohry- to se mi moc často nestává....perfektně vykresleno a já nakonec smekám :) Dokonalá psychologická sonda do "zkažené mysli" jednoho malého městečka....
Dokonalý psycho, kdy dočtete a s prominutím jen čumíte! Úzkostí ani nedýcháte, když čekáte kdy, kde a jak se zase něco stane nebo nestane? A tam se taky něco šustlo, proboha tak co? Zabije ho někdo nebo ne? No, takže asi tak :) Líbilo se moc!
Super a extrémně návykové! Posledních 50 stran jsem dočítala v práci a byla jsem naprosto k nepoužití... prostě jsem MUSELA vědět, jak to dopadne...perfektní dějové zvraty a po přečtení posledního slova jsem si řekla- tak to byl tedy ma-sa-kr ... A navíc český masakr, no chápete to? Spokojenost veliká!
Bála jsem se venkovské prózy, prostoduchých dialogů na odpoledních čajích... a pak na popud Magnesie jsem si řekla, že je čas si udělat názor a zkusit zase jednou něco českého...
Jelikož jsem si zatím nějak nenašla tu správnou cestu k české literatuře, i když se v poslední době snad už blýská na lepší časy... nakonec se konalo velké překvapení... příběh vyvolal spousty emocí a vzpomínek, ze kterých bylo a je stále sakra ouzko... a pokud se mnou něco takhle zamává a navíc je to české, tak mohu jen smeknout a doporučit!
Tak tohle pro mě byla trochu silná káva...dlouho jsem nečetla nic tak depresivního...přistihla jsem se, jak neustále hledám nadsázku a nechci si připustit syrovost podání...čišela z ní na mě beznaděj a obrovský smutek....každopádně vede k zamyšlení a tím si mě i přesto všechno získala...
Super tísnivá a temná atmosféra....poodkrývání příběhu a pospojovávání všech souvislostí je naprosto návykové.... odnesla jsem si velký respekt k veškerým zvířátkům- nikdy nevíte co nebo kdo se v nich ukrývá... číst v létě, kdy nás chodí pravidelně "navštěvovat" veverky na chatě- sedí na plotě a koukaj... tak se asi pomátnu :) podtrženo a sečteno- mrazivé, šílené a zvráceně dokonalé....
Bohužel zklamání... příběh by si zasloužil lepší psychologickou sondu do duší hlavních protagonistů... chvílema mi všichni tak moc lezli na nervy... přišlo mi to rozvleklé a překombinované, ale i tak dobrý nápad v otázce viny a následků zásadních rozhodnutí v našem životě... daleko více se mi líbila Dcera sněhu, která má podobnou dějovou linku v neuskutečněném rodičovství a pro mě vyzněla o tolik naléhavěji a cituplněji...
Jsem někdy holt cynická mrcha :)
Domov na konci světa nepřekonán, leč i tak se jedná o krásné čtení... dějem mi lehoučce připomněl Irvingovo V jedné osobě... nedá vám chvilku vydechnout, stále se něco děje a pro mojí maličkost velké plus je, že není plný klišé...zkrátka nic není vždy tak, jak si vysníme... uvěřitelný a opravdu hezký příběh...
Vcelku syrový příběh o válce v Afghánistánu.... nesledujete příběh jedné postavy, ale celé roty.... postupně se seznámíte téměř se všemi.... je pravda, že chvílema jsem se v těch italských jménech ztrácela, ale čtení i přesto stálo za to! Někdo vám poleze víc na nervy, někdo míň.... vystačila bych si s tempem vyprávění ve válce, kdy se mi několikrát málem zastavil tep a četla jsem jedním dechem... vyrovnávání se "natěšených" klučinů s realitou války je popsáno realisticky a bez zbytečných "amerických" kudrlinek... proto mi asi poslední třetina nějak nesedla... ale to je spíše zřejmě mojí vinou, kdy jsem se nechala naprosto pohltit Afghánistánem a vší tou hrůzou... takže doporučuji, po Osamělosti prvočísel si určitě ostudu neutrhl.....
A ještě povzdechnutí nad tou spoustou překlepů, které tolik ruší ve čtení..... ach jo!
Tak tohle byla jízda! Dokonalá atmosféra... Kinga můžu hodně, leč jeho poslední věci byly pro mě bohužel takové víceméně rozpačité... zde jsem si to tedy náležitě vynahradila... "Kingovský" nádech mě pohladil, ale jinak jsem se pořádně nadechla snad až po dočtení... promodralá, bez nehtů a totálně spokojená :)
Irving...je pro mě záhadou...nějak se mu nedaří u mě vyvolat jakékoli emoce...V jedné osobě mě zaujal kontroverzí a tak jsem si řekla, že si udělám vlastní názor...se začátkem jsem se doslova prala...moc Shakespeara? 150.strana a oni stále hrají divadlo a dohadují se, kdo koho by měl hrát? Ale pravdou zůstává, že pak jsem tomu propadla a přečteno za pár dní...Ale stejně nevím...ok, super sonda do světa odlišné sexuality, ale nebylo jí tam až příliš? Vždyť každý druhý, ne-li první byl "jiný"...tolik náhodiček na jednom malém městě?
Možná jsem stále ještě ovlivněná nedávným Domovem na konci světa, ten se mě dotknul na podobné téma daleko víc... takže zůstávám u Irvinga bez emocí- bohužel...i když vypravěč je to brilantní!