RADOST komentáře u knih
Od současné detektivní tvorby jsem si odskočila k té klasické, k legendární A. Christie. Uvažování H. Poirota má své kouzlo, autorčino zpracování je kvalitní, exkurze do starých časů příjemná. Nicméně překombinovaný příběh mě moc nezaujal, nevtáhl do děje, místy i nudil. Návraty k této klasice budu raději podnikat prostřednictvím filmového plátna.
Mnoho postav, propletené osudy lidí, kteří řeší své vztahy a zkoumají sami sebe v závislosti na rodičovství. Vše poměřují tím, co znají z médií a filmů, připadají mi jak otroci módy a sexu. A při hledání východisek na děti myslí jen okrajově, vlastnímu mozku nevěří tolik, jak osobním koučům, podléhají drogám, alkoholu a sexuálním choutkám. Prostě jsou cool a spokojeni, tak jak to žádá doba. Smutný výsledek.
Slibná prvotina, která může zaujmout a pobavit především maturantky, vstupující bez zkušeností a s naivitou do dospěláckého života.
Člověk může ztratit všechno, jen ne naději. Mohou ho okrást o všechno, jen ne o lidskost. Mohou ho zdeptat, ale ne vzít mu sny, odhodlání a přátelství.
Nádherná kniha.
Střípky ze života. Veselé, obyčejné. Kniha pobaví, zpříjemnila mi čekání u lékařů.
Ale nic mi nepřinesla, v mé mysli nezahnízdila ani jedna z epizod, nad žádnou jsem se nezamyslela.
Protekla mi před očima jak odstátá vlažná voda.
Vzpomínky na studium v Sovětském svazu a na normalizační praktiky u nás. Napsáno svižně a dle mého soudu pravdivě. V šestnácti jsem stála před majestátní budovou Lomonosovovy university a říkala si:Tady budu studovat. Po srpnu 1968 a několika návštěvách v sovětských rodinách a školách jsem od takového záměru upustila. Chválabohu. Děkuji za tuto knihu, která mi vylíčila, čemu jsem unikla.
Velmi dobrá detektivka, ale o vlásek slabší než Zloděj kostí. Možná i tím, že autor byl nucen opět vysvětlovat životní události Johna Driscolla a jeho týmu, prezentované už v Zloději kostí. Plusem je zde morální dilema, otázka práva na pomstu.
Pátrání po tajemstvích lodního vraku přerůstá v pátrání po tajemstvích a historii lidí, kteří mladého inženýra najednou obklopují. A stejně jak jsou v hlubinách na vraku lodi nánosy balastu a špíny , tak je to i v lidech, kteří se snaží utvářet jeho budoucnost. Pátrá, zda je jim surovost a necitlivost vrozena nebo vnucena okolnostmi. Zda je nevědomost skutečná, zda je zisk to nejdůležitější. Jak žít po holokaustu, ať už jste jeho vykonavateli nebo oběťmi. Odhaluje předsudky a cílenou slepotu i v těch, kteří by po prožitých zkušenostech takoví být neměli. A ukazuje, že nové formy otroctví, tak podobné praktikám holokaustu, existují i dnes. A ,stejně jako v minulosti, jsou tolerovány, posvěceny zákony, těmi šťastnějšími přehlíženy.
Bylo to moc dobré čtení...
Četbou této knihy jsem si chtěla osvěžit vzpomínky. Připadá mi, že hrdinky příběhu jaksi promarnily svůj život a viníka vidí hlavně v bývalém režimu - ne v sobě, ve svých povahách, svém jednání.
Revolta v nesvobodě probudí v lidech jejich aktivnější a odbojnější já. Kam se ale podělo ve svobodném životě?
Zpráva o lidech. O jejich chování. O strachu. Hrůzná, smutná, obnažená pravda. Nesoudí, jen konstatuje. Brodeck chápe - ale souhlasí? A co vy?
Philippe Claudel vše vypsal skutečně mistrovsky, obdivuhodně. Je to kniha, ke které se i přes její pochmurnost budu vracet. Ať ji otevřu na kterékoliv stránce, vždy tam najdu něco k úvaze a vždy lehce vplynu do atmosféry, která vše umocňuje. Skutečný čtenářský zážitek.
Mathea zde ztělesňuje přesně ten typ lidí, které nechápu a nejsem schopna ani litovat. Ač vybavena určitou inteligencí a schopnostmi, celý život usiluje o neviditelnost a osamělost, její logika je až zvrácená a mnohdy i krutá. Na konci života chce ponechat o sobě nějaké svědectví, ale ani s tím si neumí poradit. Smutný životní příběh, ale velmi dobře napsaný.
Napínavá četba. I lidé se zdravou myslí jsou schopni páchat šílené věci - co potom inteligentní šílenci?
Prostřednictvím skupiny vnucených spolucestujících je nastíněno chování lidí v krizové situaci. Psáno jednoduše, překlad má své slabiny. Kladem je námět ( taková situace může vzniknout kdykoliv a kdekoliv) a prostředí, ve kterém se odehrává (ruská specifika). Napínavé, čtivé - doporučuji.
Silný román o svědomí, vině a trestu, o nelidskosti i lidskosti, o různém chápání spravedlnosti, o úmyslném zatajování nezapomenutelného. Příběhy tří generací a jedna nedokončená kniha jsou plné symboliky a nutí k zamyšlení. Pátrání po minulosti, na kterou by se tak rádo zapomnělo, je zároveň výstrahou pro budoucnost. Člověk by neměl poslušně plnit příkazy, které z něho dělají nelidskou bestii. Protože bestie pak lehce vítězí nad všemi.
Žijí všude - sebestřední, přihlouplí, popudliví, hrdí, věčně nespokojení ješitní chlapíci, páni tvorstva! Burani, řízci, gřampi. Nemají svůj život čím naplnit. Realizují se v hospodách u cigaret, piva, štamprliček a velikášských řečí. Střípky ze života jednoho z nich, havířovského Josefa, nám Ivan Landsmann předkládá svérázným jazykem, po našimu. Což jako místní velmi oceňuji. Kniha mě pobavila. Věřím, že nejen v knize takové typy již vymírají.
citace, str. 123: Co ja vůbec umim? Nic!!! Enom chlastat, kuřit, žrat a štenkrovat lidi.
Pocity z knihy dobře vyjádřila ve svém komentáři Morsie, já jen přidávám: Je to kniha i o nutnosti volit mezi svobodou a domovem. Žít spoutaná nesmyslnými zákony není možné. Ale je možné žít bez domova, bez přátel, bez širší rodiny, bez míst a zvyků, které nás utvářely? Nutnost volit menší zlo. Ale jak zvážit, které zlo je vlastně to menší?
Detektivka s něčím navíc! Je zábavné sledovat střet čínského a amerického myšlení a zároveň se dozvědět něco málo z historie i současnosti Číny. Zaujal mě i motiv vyšetřovaných činů. Nemám ráda milostné příběhy v detektivkách, ale zde ho přijímám bez výhrad. Výborně slouží k porovnání dvou kultur a předpokládám, že hrdinové nás budou provázet i dalšími díly série. Těším se na ně.
Zajímavý námět, zpracování pokulhává. Přesto jsou oba díly čtivé a pro mládež jistě přínosné. Hlavní důraz je kladen na vylíčení vztahů a jednání postav, což se celkem podařilo. Vše ostatní působí příliš pohádkově. Doporučuji k přečtení především mládeži - dobrodružnější a lepší než dívčí románky.
Cesta za poznáním. Putování Evropou, brouzdání vzpomínkami, odhalování povah a osudů židovských předků, poznamenaných hrůzou holokaustu. Úspěšné putování, poklad je nalezen - ne ten zamýšlený, ale o to hodnotnější a důležitější.
Výborně napsáno, v příběhu graduje nejen napětí, ale i vyzrávání hlavní hrdinky. I v běžném životě možná takové případy potkáváme. Neměli bychom být tak lhostejní nebo slepí.