RaptoR komentáře u knih
Komiksové zpracování klasických detektivek není k zahození. Tentokrát druhá kniha od A. Christie "Záhada modrého vlaku" je rozhodně dobrá. Škoda jen vyprávění, které se zredukovalo na minimum. Příběh tak působí jako sledovaný z onoho vlaku, kdy vám může leccos uniknout.
Kresebně mi styl Marca Piskica sedí. Možná jen přechod mezi panely by mohl být jasnější, mnohé barevné prolínání působí občas chaoticky. Přesto v porovnání s minimalistickým stylem B. Lacharda v komiksu "Vražda Rogera Arkroyda" působí svižněji a živěji. Až zastiňuje absenci hlubšího příběhového propojení.
Dlouho jsem se na tuto knihu těšil - a nebyl jsem zklamán. Vyprávění s lyrickými prvky sice občas skřípe a občas stojí, ale celkově se nedá říci, že by to byla nuda. S přimhouřením očí tak dám čtyři hvězdy. Přece jen je to začátek trilogie a konec byl vynikající. Jen doufám, že v dalším díle se vyhneme všem těm průpovídkám, jak ti naši "hrdinové" vlastně žádní hrdinové nejsou...
Ach jo, to zase bylo. Komiks vyprávějící o veteránovi z války, který si díky své ustavičné opozici vysloužil přezdívku mister NO, je ukázkou toho, jak se dá akční vyprávění odvyprávět bez akce. Během cca 65 stran se nic nestane, jen se seznámíme s Misterem NO, který vezme zazobaného američana do zapadlé vesničky. Celou dobu se smějí typickým "HA, HA, HA" hláškám, které jsou suché jak cesta. Jedinou světlou stránkou téhle nudy je celková kompozice komiksu, které nelze nic vytknout.
Pěkně napsaný román. Lukjaněnko využívá zajímavého sci-fi nápadu pro své vlastní hlubší myšlenky. Filozofování ale není nudné, natož aby ochuzovalo knihu o děj. Srovnání s hlídkami bych ale raději vynechal. Přece jenom se jedná o romány, které jsou naprosto někde jinde - ani ne tak kvalitou psaní, jako vlastním zaměřením.
Jsem zvědav, jak si hlavní hrdina povede v pokračování "Svět stínu".
Třetí dobrodružství Nathana Nevera se nese v jiném duchu než to předchozí, které jsem četl (Vampyrus). Nathan zde dostává více prostoru a příběh se tak z překopaného Draculy dostává na vlastní hřiště. Tentokrát Nathan řeší záhadné požáry ničící chemické továrny. Do celé věci se vloží poté, co byl v jedné takové továrně zraněn jeho přítel z dětství.
Přesto je zde nějaké to "ale"... Celý děj je protkán retrospektivou Nathanova dětství. Není to na škodu, ale právě kvůli tomu se ztrácí samotný příběh. Zápletka se tak přes postupné narážky rozuzlí na jediné stránce dosti prosťounkým způsobem. Pomalu rozvíjejícímu se příběhu to škodí. Kresba se ale zlepšila, už jsem si nevšiml shluků čar nahuštěných v tmavých panelech. Možná, že kdyby Nathan měl více šancí, mohl se u nás uchytit. Pokud jsou ale ty čtyři sešity, které u nás vyšly, průřezem toho nejlepšího z Nathana Nevera, tak mi to bohatě stačí.
Další z komiksových projektů, který se u nás neujal. Sci-fi série s detektivem jménem Nathan Never. První díl s názvem Vampyrus nás zavede za záhadou vědecké lodi Demeter, kde celá posádka skončila s proříznutými hrdly. Přežil pouze jeden člen - Vlad Shreck. Že Vám jména jako Vlad a Demeter jsou něčím povědomá? A co třeba Reinfeild, Mina Harkerová a Stoker? Ano. Však sám název povídky - Vampyrus - napovídá, že se jedná o nějakého krvesaje. Bohužel, z Draculy je zde víc než je zdrávo, tudíž celý sešit působí jen jako moderně pojatá klasika. Sice se to pak snaží dohnat odlišným koncem, ale to už je pozdě. Krom toho je zde spousta a spousta zbytečných dialogů a oslích můstků.
Samotná kresba bohužel nese všechny známky levného vydání - malý formát, tenký papír a hlavně špatně čitelné černobílé panely, kde jsou místy jasně vidět pixely. Rozhodně si nedokážu představit, že bych si to koupil za 69 kč, které za to chtěla firma Nový komiks v době vydání.
Lukjaněnko opět nezklamal. Fantasy příběh o cestě vyjukaného poutníka z Rubní strany mě zaujal. Opět hlavně Lukjaněnkova práce s magií. I když knihu lze označit jako přímočarou bez nečekaných zvratů, rozhodně jsem se u čtení nenudil.
Chvalozpěv na Leibowitze po prvních několika stránkách nepřipomíná nic, co jste nečetly někde jinde. Přesto se z toho díla časem stává zajímavá sága. Příběhová linka sice není nikterak silná, ale filozofické myšlenky i celkové pojetí příběhu tuto knihu vyzdvihuje z průměrných postapo románů. A přesto, že jsem ateista, Chvalozpěv na Leibowitze ve mě zanechal příjemný dojem. Hlavně díky pohnutkám a jednání hlavních hrdinů, kteří se řídili hlavně pomocí svých morálních zásad.
SIce o chloupek slabší než předchozí díl, ale v praxi to znamená, že stále se jedná o vyjímečnou knihu.
Orson Scott Card si mě nezískal. Celý příběh nám unyle představuje Ansetta, který je po výchově v Domě písní poslán k císaři galaxie jako jeho osobní Pěvec. Osobně jsem byl zvědavý, jak se z toho dá vykřesat zajímavý příběh. Popravdě moc nedá. Když už se příběh rozvíjí, je ubit nudnými pasážemi o kráse a lásce. Celý princip vyjímečných hlasů je navíc tak nejednoznačně popsán, že nezbývá, než hledat nějakou vnitřní myšlenku díla. Možná, že po druhém přečtení jí objevím. Zatím si můžu myslet, že mi kniha unikla o vlásek. Nebo o hlásek.
Pěkné zpracování jednoho z nejslavnějších autorčiných děl. Navíc minimalistická kresba B. Lacharda mu sluší.
Bruce Sterling dokázal ve Schismatrixu položit základy kyberpunku. Co je víc - vylepšení těla pomocí implantátů nebo změnou genetické informace? Nejlepší na románu je to, že ani po pětistech stránkách nám Sterling nedává jasnou odpověď. Děj je rozvinutý po celé Slunešní soustavě a kromě jiných spaceoper i velmi nápaditý. V bonusových materiálech navíc dostaneme i pár kvalitních povídek z universa Schismatrixu.
Pro mě velké zklamání. Nudný rozjezd u příběhu, který v podstatě ničím nezaujme. Nedokázal jsem se oprostit od Crichtonova Kmene Andromeda, vedle kterého vypadají pozdější knížky o biologických hrozbách jako pulpové braky. Podobné je to i zde. Nezamilovaj sem si jedinou postavu, příběh je plný hluchých míst a sterilních pasáží. Konec sice přináší nějaká ta překvapení, ale celkový dojem to zlepšilo jen nepatrně.
Konečně se u nás objevil opravdový Ghost rider (nepočítám kino Nicka s příčeskem:). Comicsový bůh mezi scénáristy Garth Ennis opět nezklamal a počítačová kresba Craina má ty správné grády (zvláště, pokud se tam objeví něco s chapadlama a lebkama místo nehtů). Nááádhera!
Příjemné oddychové počtení o inženýrovi, který je přenesen do paralelní dimenze plné fantastických bytostí. Na Andersona nic vyjímečného, ale stejně knížku přečtete jedním dechem.
Asi to nejlepší co Andersonovi u nás vyšlo. Ukazuje skandinávské eposy v jejich skutečném světle, nečekejte dobrý konec ani klaďácké elfy, je to vskutku vyjímečná knížka, kterou by měl každý příznivce fantasy mít doma :)
Konečně u nás opět vychází první díl ze ságy Nadace od velmistra sci-fi žánru Isaaca Asimova. Lidstvo osídlilo celou galaxii a vytvořilo Galaktickou Říši, která ale po 12 tisících letech upadá a spěje ke konci. Tato kniha pojednává o prvních letech osadníků na Terminu, kam byly vyhoštěni z centra Galaktické Říše. Nadace má za úkol uchovat lidské vědění a znalosti, které se ztratí během epochy barbarství, která má přijít po rozpadu Říše a má trvat 30 tisíc let. Díky předpovědím geniálního matematika Hariho Seldona je jí ale možno zkrátit na pouhých tisíc let a Nadace založená na Terminu má potom nastolit novou Galaktickou Říši. Tato kniha popisuje prvních 200 let bezvládí. Nadace musí překonávat řadu krizí, ale díky psychohistorii je vždy zvládne.
Nadace rozhodně stojí za přečtení. Jak je Asimovovým zvykem, postavy nejsou nijak podrobně popsány, většinou autorovi stačí označení "mohutný, hnědovlasý, štiíhlý" a zbytek je na čtenářově fantazii. Autorovu doménu tvoří dialogy, ve kterých se dozvídáme všechny potřebné detaily potřebné k pochopení situace v Nadaci. To vše čtivou formou, bez nějakých násilností nebo křeče. Navíc je celý příběh příjemně čtivý a pochopitelný, i když se odehrává ve vzdálené budoucnosti. Konce zápletek bývají překvapivé a vyvrátí směr dosavadních čtenářových úvah o tom, "Jak to asi dopadne".
Jedinou nevýhodu vidím v tom, že naposledy u nás kompletní Nadace vyšla začátkem devadesátých let. Jedná se o sedm knih: Nadace, Nadace a Říše, Druhá Nadace, Nadace na hranicích, Nadace a Země a ke konci životak tomu I. Asimov přidal ještě Předehru k Nadaci a A vznikne Nadace. Ale nechci být škarohlíd a třeba to nyní vyjde celé :) Tímto románem určitě nebudete zklamáni.
Nadčasový komiks, poprvé vydaný už roku 1989 (!) je dalším přelomovým batmanovským dílem. Netopýří muž se musí vydat do arkhamu, který obsadili jeho chovanci a přitom svádí boj s vlastním nitrem. Scénáristou je G. Morrison (New X men) a o hororovou kresbu se postaral D. McKean (obálky k Sandmanovi). Pěkný příběh, který neomrzí, i když si ho přečtete po páté, protože vždycky v něm odhalíte něco nového. Kvalitní křídový papír a dobrá vazba jsou už jen třešničkou.
Pokud jste viděli film Temný rytíř, tento komiks vám bude blízký - z něj totiž film lehce vychází. Ve městě Gotham jsou dva mafiánské klany, na které jsou komisař Gordon, státní návladní Harvey Dent i Batman příliš krátcí. Pak se ale objeví tajemný vrah, který začne jeden z klanů decimovat - jeho členy vraždí vždy o nějaký svátek. Sice si řeknete, že vraždit záporáky sice není asi tak špatné (to si myslí i Dent), ale Gordon a Batman na to mají jiný názor a vydávají se po stopě "Svátečního vraha".
Představte si film Kmotr, ve kterém se promenáduje Batman... Nesmyslné? Kdepak. Dvojice Jeph Loeb a Tim Sale si řekli, jak by asi vypadal lehce noirový komiks s gangsterama a netopýřím mužem. Ano Batman má díky Salovi NOIROVOU kresbu, která mu velmi sluší. I gangsteři vypadají dobře, některé panely jsou jako vystřižené z Kmotra. Absence zbytečných detailů komiksu nic neubírá a barvy mu dodávají lehký styl let šedesátých i temný záběr.
Komiks Dlouhý Halloween navazuje na Rok jedna od F. Millera a mapuje jedne rok ve městě Gotham. Je rozdělen do dvou knih, které jsou kvalitativně velmi výborně zpracované, brožované, které se navíc pěkně doplňují s ostatními brožovanými Batmany a Supermany. Ani cena není za tento komiks přemrštěná, takže můžu vřele doporučit i všem milovníkům Marlona Branda.
Tevisova vize budoucnosti je velmi originální - lidstvo je neustále zdrogováno, zdegenerovalo v bezduché trosky ploužící se vymírajícím světem. Nad upadajícími zbytky civilizace bdí jen Robert - robot deváté generace, který je rektorem na pochybné New Yorské univerzitě.
Přece jen ale celé lidstvo není na cestě k záhubě. Objeví se totiž člověk, který umí číst...
Robot toužící po smrti, muž, který umí po staletích analfabetismu číst a poslední těhotná žena na světě tvoří hlavní postavy tohoto kvalitního románu. Popisy budoucnosti vyvolají u čtenáře až nevěřícné překvapení, poetičností popisu se blíží až Bradburymu.