robotto komentáře u knih
Po pár stránkách mi bylo jasné pohlaví vraha, po dalších pár i jméno. Četlo se to těžko, pořád nějaké nudné, protichůdné komplikované úvahy a teorie, do toho těžko stravitelné pasáže o astrologii, spousta jmen.
Ke knize samotné mám výhrady, ale překlad je vynikající, čeština krásná (jen vyčítám panu redaktorovi, že nevychytal chyby v používání "mě" x "mně").
Nemám rád, když se japonská poezie nepřekládá z japonského originálu.
Místy je překlad sice trochu kostrbatý, ale příběh je to docela milý, čtivý.
Čtyři a půl hvězdičky... po výtvarné i obsahové stránce lahůdky, jen u dvou tří haiku mi překlad maličko zaskřípal. K této útlé knížce se určitě nejednou vrátím a znovu si vychutnám ty drobné skvosty.
Kniha je krásná po výtvarné stránce... po obsahové stránce jsem však byl zklamán - jen malý počet haiku ve dvou knihách, některé z nich už dávno publikované v češtině v jiných knihách.
Bezobsažný slovní průjem. Prázdné, bez myšlenek, jen slova, slova, slova... pospojovaná na efekt. Nic. Pro mě velké zklamání, na knížku jsem se opravdu těšil. Také redakční práce má své mouchy. Hodně zajímavý je doslov Igora Cimy o proměnách japonské literatury v 80. letech - za ten je ta hvězdička, samotný román hodnotím jako odpad.
Velice kvalitní překlad, ale nezáživný, málo čtivý výběr... až poslední dvě povídky (Vyznamenání a Slaměný klobouk) přidaly mému hodnocení třetí hvězdičku.
Zajímavá knížka, čtení mi ale dost komplikovala změť jmen a postav, ve kterých jsem měl docela zmatek...
Místy trochu zdlouhavé, nudné a upovídané, ale v takových pasážích jsem si vychutnával alespoň nádherný český překlad (skvělému překladu dávám bez debaty pět hvězdiček!).
Hodně naivní politické agitace a drastického líčení brutality dozorce a utrpení rybářů, ale také překvapivě poetické pasáže jako například tato:
"Už čtyři nebo pět měsíců byli tito silní muži nepřirozeně odloučeni od žen. Každý večer mluvili o ženách, které si koupili v Hakodate. Jediná fotografie nahé ženy, kterou měli s sebou, byla tak ohmataná, jak putovala z ruky do ruky, že na ní nebylo téměř nic znát."
Celkem příjemné čtení, fajn překlad. Nejvíc se mi líbil první ze tří příběhů. Moje hodnocení: mezi 3 a 4 hvězdičkami.
Kniha mě docela zklamala. Je to jen taková povídka téměř bez děje, natažená do novely. Celé to tak nějak klouže po povrchu a vlastně se tam dohromady nic nestane. Jak už někdo psal, taková "jednohubka" do vlaku nebo na jeden večer, na kterou rychle zapomenu.
Co mě ale docela iritovalo, byl překlad. Ten mi připadal takový až trochu neohrabaný. Místy jsem úplně viděl původní japonské obraty, otrocky přeložené do češtiny - ano, slova přeložena správně, ale v češtině bych to tak nikdy neřekl ani nenapsal.
Tak třeba: "...pokračovala a oči jí blýskaly nadšením..." nebo "...Strýček se na mě podíval, jako by ho ranila mrtvice."
Kniha obsahem zajímavá, ale napsaná hodně nezáživně - vše líčeno do nejmenších detailů, vše se pořád dokola opakuje. Šikana a buzerace srovnatelná s tím, co jsem na vojně zažil taky.
Nemám rád, když se japonská poezie nepřekládá z japonského originálu.
Nemám rád, když se japonská poezie nepřekládá z japonského originálu.
Pro mne je tato kniha velkým zklamáním. Jde totiž z velké části jen o recyklaci v češtině již publikovaných povídek. Z šesti povídek, které sbírka obsahuje, celá polovina již vyšla v jiných knihách: povídka "Bílé vlasy" v časopisu Nový Orient (1964) a v knize "Paměť století: Ibuse Masudži" (2005), povídka "Květina kotacu" rovněž v knize "Paměť století: Ibuse Masudži", povídka "Vodnické rebelie" v překladu I. Krouského pod názvem "Jak vodníci řádili" ve sbírce "Kosatec" (2002). Těšil jsem se na nové překlady, ale stejně jako ve sbírce básní "Oči vážky. Krůpěj rosy", kterou rovněž přeložil A. Líman, je skutečně nově publikována jen část knihy. Skutečnost, že autor překladu povídek v předmluvě zveřejnění tří z povídek v jiných knihách zmiňuje, mé zklamání nezmírnilo...