Romča11 komentáře u knih
Jak mohl George Orwell takhle dobře předpovídat budoucnost?! Celou knihu jsem si tohle říkala. Kniha byla vydána roku 1949 a on to všechno věděl! Neuvěřitelné!
Tahle klasika je prostě výborná, tak jak všichni říkají. Strašně dobře zpracovává zobrazení toho, jaké to je žít v totalitním režimu. Od každodenního života až po to, jaké to je postavit se režimu.
Navíc v jisté části knihy hodně dobře autor vysvětluje, jak mohou totalitní režimy fungovat! Viděla jsem tolik paralel s dnešními situacemi ve světě! Neuvěřitelný! Pomohlo mi to těm dnešním situacím porozumět.
Tenhle příběh je neskutečně čtivý až návykový! Kdybych měla víc času, vůbec bych se od něj neodtrhla.
Příběh je hodně dobře vystavěn, nutí vás to číst dál a dál. Obsahuje i romantickou linku, což bylo příjemné zpestření a zároveň to čtenáři nabízí pohled do další běžného života v režimu.
Tahle kniha mi zůstane v paměti ještě dlouho, je prostě nezapomenutelná!
Dechberoucí a geniální!
Tohle jsou snad jediná slova, která tuto knihu vystihují. Ta obsahuje hned několik vážných témat, ale to hlavní, tedy téma samoty a vyloučení ze společnosti, autorka zpracovala naprosto bravurně! Těch, kteří něco podobného zažili, se to velmi úzce dotkne. A ti, co měli to štěstí a nemuseli si ničím takovým projít, díky autorce poznají, jaké to je něco tak strašného prožít. Navíc celý příběh je protkán tématem víry v Boha, což oceňuji v dnešní době snad ještě víc. Cením si toho, že se autorka nebojí takovéhle téma v dnešní době do knihy zakomponovat. Je zde skvěle ukázané, že Bůh může mít mnoho podob a mluvit k lidem různými formami. A leckdy se může zdát, že mlčí a někam se ztratil, ale v té nejtemnější hodince se ukáže.
Celý příběh a hlavně konec mi prostě vzal dech. V knize se vlastně nevyskytuje moc dialogů, ale i přesto je příběh dynamický a hlavně díky tomu je zde mnoho místa na popisy zahrady a pocitů hlavní postavy Jarka, takže jsem se do knihy dokázala naprosto ponořit a do hlavní postavy vžít a soucítit s ní. Ty pocity zoufalství, samoty a že se proti vám spiknul celý svět, z knihy přímo čišel, až mi bylo hlavní postavy líto.
Tahle kniha mě naprosto rozsekala.
Tak tohle byla síla! Tahle kniha je opravdu výborná! Nikdy by mě nenapadlo, že na světě může být země, kde to takhle funguje. To, co se tam děje, je strašné.
Nina Špitálníková dokázala skrz rozhovory s uprchlíky ze Severní Koreji skvěle popsat a vysvětlit, jak to v téhle zemi chodí a funguje. Dokázala to tak skvěle, že mě z příběhů uprchlíků až mrazilo.
Kniha je opravdu skvěle zpracovaná, autorka se ptá na ty správné a skvělé otázky. Ptá se tak, že se dostane opravdu do hloubky a do detailů, které jsou ale zásadní a hrůzostrašné.
Vybrané rozhovory a příběhy zpovídaných jsou opravdu velmi silné a hodně dobře vyprávěné a to i díky správným otázkám autorky.
Některé příběhy jsou opravdu dlouhé a místy se trošku táhnou, ale vždycky po pár stránkách opět naberou spád, když se autorka otázkami přesune k jinému tématu.
Tuhle knihu si určitě musíte přečíst. Pokud si myslíte, že je to v Severní Koreji strašné, tak po přečtení téhle knihy zjistíte, že je to ještě horší, než jste si mysleli. Určitě doporučuju všem! Tahle kniha vám otevře oči.
Tak tahle kniha byla výborná! Jsem z ní naprosto nadšená! Současná, česká literatura opět nezklamala. Knihu jsem zhltla za pár dní a nemohla se odtrhnout. Vyprávění, jak z pohledu Štěpána, tak z pohledu jeho matky, je velmi poutavé. Chytí vás a nepustí.
Kniha se seskládává hlavně ze zážitků samotného Štěpána. Je zde tedy výborně popsané Štěpovo dospívání a to, jak se v podstatě učí starat se o sebe sám a být soběstačný v tak brzkém věku. Přichází si na to, jak balit holky, jak se starat o dědu, snaží se všem ve svém okolí pomáhat.
Uprostřed příběhu má čtenář pro změnu možnost podívat se na svět očima mámy Štěpána. Odtud se zase dozvídá, jak je v dnešní době těžké žít jako rozvedená a samoživitelka.
V knize se pak setkáváme s často se opakujícími motivy jako je ježdění do Ikey nebo neustálé návaly zákazníků v Bille. Oceňuji autorčinu snahu poukázat na problém, že jsme příliš konzumní společnost a že se i v rámci toho kupujeme hlouposti, pro které se táhneme přes půl města.
Nejlepší však na knize je její hlavní téma. To, jak se Štěpán naučí být soběstačný. Jak se naučí žít a vychovávat se sám, když ho táta opustil a máma poslala, aby bydlel u dědy, o kterého se začal následně i starat.
To téma té knihy je velmi dobře zpracované a hrozně se mi líbilo.
Celý příběh byl vlastně hrozně plný emocí, které z něj jen sálaly a i díky tomu působil příběh hrozně reálně.
Postavy jsou dobře popsané, přirostly mi během příběhu k srdci, hlavně Štěpa.
Celkově jsem z knihy jednoduše nadšená. Je výborně zpracovaná, hned se začtete a nemůžete se odtrhnout. Na postavách mi záleželo. Autorka vypíchla důležité, společenské téma. Nemám knize co vytknout. Doporučila bych ji všem!
Ať si každý o téhle knize říká co chce, ale podle mě tedy Alena Mornštajnová opět nezklamala.
Tahle kniha se zabývá závažným tématem, které je velice těžké a za mě je ale výborně zpracované. Autorka přesně vystihla, jak společnost k tomuto problému většinově přistupuje a jak oběti s tímto problémem žijí, jak se s ním vyrovnávají a dokonce nabídla různé verze tohoto vyrovnávání.
Navíc je příběh protkán dalšími motivy, které do něj skvěle zapadají.
Nejvíc se mi líbil hlavní motiv lesa, který prostupuje celou knihou.
Příběh také trochu poskytuje ponaučení z toho, když lidé budou tyto problémy přehlížet, krýt a zatajovat. Nikdy to prostě nic dobrého nepřinese.
Příběh je napsán úplně geniálně, styl psaní je hodně čtivý, popisy prožitků ale i prostředí krásně vystihují atmosféru a pomáhají se čtenáři do knihy vžít.
Postavy jsou také vykresleny skvěle. Jejich chování bylo autentické a ještě je protkáno spousty metafor. Hlavně do hlavní hrdinky jsem se dokázala naprosto vžít a příběh prožívat s ní.
Konec knihy mě trochu překvapil, ale nakonec se mi zdál velmi pochopitelný. Však zoufalí lidé dělají zoufalé věci. A naopak jsem obdivovala odvahu hlavní postavy zamezit tomu, aby trpěl někdo další, když jí okolí odmítalo věřit, ve chvíli kdy se svěřila.
Podle mě je tahle kniha dalším skvělým dílem Aleny Mornštajnové, které skvěle zpracovává velmi těžké téma.
Tenhle komiks je geniální! Debbie Tung umí krásně a přesně vystihnout a vykreslit situace, ve kterých se knihomol(ka) často ocitá. Z jednotlivých komiksů na vás dýchne ta atmosféra té situace a pokud jste knihomol, řeknete si "Tohle jsem přesně já!"
Já se třeba našla ve skoro každé situaci. Navíc to pak knihomolům dává pocit, že v tom nejsou sami. Že existuje minimálně jeden další člověk, který takové situace a emoce zažívá. A to je velmi důležité. Knihomol se potom necítí tak osaměle a jako podivín.
Komiks je navíc velmi vtipný, nejen u jednoho jsem se nasmála.
Nejkrásnější na tomto komiksu je ale jeho kresba. Debbie Tung umí kreslit přesně a nádherně a několikrát jsem se zastavila u jednotlivých stránek a jen si prohlížela všechny detaily jednotlivých kreseb a obdivovala to. Opravdu nádherné.
Tenhle komiks je prostě geniální. Obsahuje naprosto vystihující situace, ve kterých se časem ocitne každý knihomol. Pokud knihomol jste nebo s nějakým žijete, doporučuji! Najde se/ho v tom!
Tahle kniha je zvláštní a zároveň hodně skvělá! Při jejím čtení si jednoduše daleko více vážíte současné svobody a důvěry, kterou můžete mezi svými blízkými a přáteli mít. Parádně totiž zobrazuje, jak by socialismus mohl nadále fungovat, kdyby se události v roce 1989 odehrály jinak. Zachycuje nesvobodu, neustálé omezování, ale také nedůvěru, která mezi lidmi v tomto režimu panuje. Tuto nedůvěru lidem režim neustále vštěpuje a i když dodržujete pravidla režimu, bez bonzování na ostatní se ve společnosti a kariérním žebříčku daleko nedostanete.
Naprosto mě dostal příběh rodiny, kterou režim úplně rozvrátil a rozbil, až z ní nezbylo vůbec nic.
Zajímavé jsou také 2 dějové linky a každá odvíjí úplně jinak. Jedna popisuje příběh vězeňkyně a to, jak je naděje v životě důležitá. Druhá pak popisuje to, jak komunisté vymývali mozky dětem od útlého věku a vychovávali z nich stranické kádry. Od malička je učili poslušnosti, zodpovědnosti, ale také neustálému sledování ostatních a bonzování.
Postavy jsou jako vždy vykresleny geniálně a chovají se naprosto autenticky.
Celkově se mi kniha moc líbila, je výborně napsaná, je velmi čtivá a poutavá. Zobrazuje důležitá témata a celkově čtenáře přiměje více si vážit svobody.
Nádherná kniha o venkovském životě v 19. století. Samé hezké příběhy. Babička je velmi milá a laskává osoba.Moc krásně se mi četla. Jen jsem si řìkala kam se tí dobří lidé jako byli zde v knize poděli. Věřím, že jsem Babičku nečetla naposledy.
Tohle je ale úžasná knížka. Knížka o malém princi, který žije na svém asteroidu se svou růží a poté se vydává na cestu vesmírem, kde potkává různé lidí jako byznysmena, pomáhá, lampaře a mnoho dalších. Poté se dostává na planetu Zemi, kde se setkává s letcem a o celé své cestě mu vypráví. Zároveň malý princ často vede monology a poté dialogy s letcem, kde se vyskytují filosofické myšlenky a moudra. O téhle knížce není třeba mluvit ani psát, ale je třeba si ji přečíst! Krásná filosofická pohádka, co rozhodně není jen pro děti, ale pro celé generace!
Tak tohle bylo jedno velké WOW!
Pokud jste tuhle knihu ještě nečetli, tak to koukejte naparavit! Tuhle knihu by si měl přečíst každý.
Kniha je skvěle napsaná, je čtivá, stránky vám mizí před očima. Nádherně vypráví o tom, co se v minulosti v našem státě dělo očima obyčejných lidí. Je nesmírně důležité, abychom si minulost pamatovali, protože jinak lidstvo opakuje stále ty samé chyby a já bych nikdy nechtěla dopustit, aby se opakovalo něco tak strašného jako je druhá světová válka.
Ve škole nás sice učí jen politické/vojenské souvislosti a data, tedy věci, které jsou nesmírně důležité, ale ještě lepší je propojit si ty souvisloti nějakou takovouhle knihou, která vám tu dobu vryje do paměti a vy na tu dobu ani na knihu nezapomenete. A tahle kniha se vám do paměti rozhodně vryje.
Postavy jsou skvěle vykreslené a i když je jich víc, do všech jsem se dokázala vcítit a dokázala jsem s Mirou, Rosou i Hanou prožívat jejich osudy.
Tahle kniha vám pomůže pochopit, co museli vězni v pracovních a koncentračních táborech prožívat, jaký teror museli Židé prožívat kvůli jednomu muži, který chtěl vládnout Evropě a chtěl shrábnout majetek, který Židé měli.
Tahle kniha vás donutí se zamyslet nad vaším životem a současností. Nad tím, že i když si stěžujeme na to či ono, můžeme být jenom vděční, že žijeme v době a na místě, kde můžeme žít v klidu a míru, v demokratické zemi a že našimi starostmi jsou povětšinou jen škola nebo práce a ne to, jak přežít na nějakém místě jako je Osvětim nebo Terezín.
Tahle kniha mi znovu pomohla si uvědomit, že mám kolem sebe skvělé kamarádky a rodinu a můžeme si prostě žít v míru a ne takové hrůzy jako museli lidé tenkrát prožít.
Z knihy na mě taky přímo dýchala ta doba a ta atmosféra těch časů, kdy byla situace relativné klidná. Občas mi v současné době chybí ta původní struktura rodin, kdy muž se staral o ženu a poté o rodinu a jak se lidé nerozváděli po sebemenší hádce a muži od žen hned tak neutekli, když zjistili, že je těhotná a lidé prostě drželi pospolu a překonávali hádky a velké věkové rozdíly. Občas mi tohle prostě tohle v dnešní době schází.
Neděle odpoledne je typickou knihou od Viktorie Hanišové. Výborná, ale je to depka od začátku až do konce. Ale taková ta dobrá depka, kterou si fakt užijete.
Tahle kniha je opět výborným dramatem o rodinných vztazích, hlavně o vztazích mezi rodiči a dětmi a co mohou rodiče na svých dětech nevědomky napáchat, třeba i jen drobnostmi. A hlavně o tom, jak to může dopadnout, když spolu lidé v rodině nekomunikují. Autorka k tomuto poučení sice využívá velké drama, ale o to větší to mělo na mě jako čtenáře dopad, o to víc to na mě zapůsobilo.
Kniha vás na začátku vtáhne a až do konce vás nepustí, je totiž neskutečně čtivá.
Je výborně postavena, je totiž rozdělena na 3 části. Každá je vyprávěna z pohledu jiné postavy a na první pohled spolu nesouvisí, ale na konci se vlastně hezky spojí a konečně vám kniha začne dávat ten hluboký smysl, díky kterému si knihu zapamatujete. Zároveň je ale vyprávění každé postavy jiné a působí tak velice autenticky.
Tahle kniha je opravdu výborná, neskutečně jsem si ji užila, zanechala ve mě stopu a budu na ni ještě dlouho vzpomínat.
Kniha, která vám vezme dech. Vezme vám dech tím, jak citlivě a poutavě vám podá takové silné a těžké téma, kterému se věnuje.
Tahle kniha mě opravdu dostala. Sice jsem od začátku tušila, kam příběh směřuje, ale to, že je kniha z části detektivka a ta cesta, jakou rodinné tajemství objevovaly samy postavy v knize, bylo skvělé.
Příběh knihy je úžasně zpracovaný, i když jeho hlavní téma je nesmírně těžké. Často jsem se nedokázala odtrhnout, jindy byly scény natolik těžké, že jsem musela knihu odložit.
Hlavní téma knihy, to děsivé rodinné tajemství, které mnoha postavám zničilo život je skoro celou knihu podáváno v náznacích a citlivě, ale když to příběh vyžaduje, je odhaleno ve své syrové nahotě a to naprosto skvěle.
Autorova práce s pocity byla naprosto geniální. Dokázala jsem se do postav snadno vžít, soucítit s nimi, jiné nenávidět a celkově ve mně příběh vzbuzoval mnoho emocí. Zároveň k tomu je naprosto geniální i autorova práce se slovy, která příběh tak změkčuje a podává jemněji.
Postavy jsou vybrány a vykresleny naprosto skvěle. Hodně se mi líbilo, jak byl samotný příběh vyprávěný z více úhlů pohledu a jak je díky tomu vidět, že lidé mohou tu samou věc vnímat úplně jinak.
Celkově jsem si tuhle knihu zamilovala pro to, jak moc skvěle je napsaná. Tahle kniha vás rozerve, ale nebudete toho litovat.
Nikdo není sám je perfektním zachycením současného českého obyčejného a rodinného života. Jestli se někdo v budoucnu bude zajímat o to, jak vypadal v naší době život obyčejné české rodiny, tahle kniha mu poskytne jeho skvělý obraz.
Obdivuji, že autorka nepotřebuje skoro žádná velká dramata, aby udělala knihu čtivou a zajímavou. Dokázala z mála udělat mnoho.
Kniha je hrozně moc čtivá, stránky mi úplně mizely pod rukama.
Hlavní postava Veronika je skvěle popsaná a napsaná. Taková ta obyčejná ženská dnešní doby, která má vlastní rodinu, ale zároveň ještě rodiče a o obě části rodiny se musí starat a neví, kam dřív.
Hlavní vedlejší postavy jejích dětí jsou taky perfektně napsané. Prostě tak, jaké děti dnes jsou. Řeší starosti, které mají v dneska holky a kluci.
Akorát táta od rodiny Michal je trošku idealizovanou verzí dnešních manželů. Takového partnera by si přálo mít mnoho žen, realita je bohužel často úplně jiná.
Tahle kniha se mi hrozně moc líbila v tom, jak popisuje neobyčejně obyčejný život. Měla jsem pocit, že čtu o nějaké známé, či kamarádce. Prostě mi ten příběh byl hodně moc blízký. Perfektní příběh.
Tahle kniha je stejně skvělá jako předchozí autorčiny knihy, ale má v sobě něco navíc. Tajemno. Pátrání. Vyšetřovaní. Tenhle příběh jsem si zamilovala a nemohla se odtrhnout. Autorka jako vždy píše velmi poutavě a stránky vám mizí pod rukama. Čtete dál a dál a nemůžete přestat.
Námět je také velmi originální a skvělý. Hlavní hrdinka je najata, aby dokončila knižní sérii po jiné autorce, která nemůže, bydlí v jejím domě a během dokončování knihy odhaluje tajemství rodiny, u které bydlí a pro kterou pracuje? Naprosto originální a geniální nápad, který mě přiměl si knihu přečíst.
Co se mi na knize velmi líbilo a bylo velmi originální je to, jak si autorka celou dobu díky příběhu se čtenářem hraje a na konci si ten čtenář stejně vlastně není jistý, jak to nakonec bylo a kdo je ten záporák a kdo oběť. A to je naprosto geniální.
Hlavní postava byla dobře popsaná, byla výrazná a krásně do příběhu seděla.
Téhle knize nemám naprosto, co vytknout a vřele doporučuju všem, co mají rádi záhady a tajemství!
Tahle knížka je úžasná a dechberoucí. Tolik zoufalství, smutku, naděje v jedné knížce. Neskutečné popisy, kteté jen utvrzovali atmosféru celé knížky. Celou dobu jsem přemýšlela jakých všech věcí jsou lidé schopní. Jak byla 2. světová válka krutá. Knížka pojednavá o snad největší námořní katastrofě všech dob - Willhem Gustloff - a já si říkám jaktože se o ní skoro neví a nemluví, když Titanic zná každý? Zde umřelo přes 9000 lidí převážně civilistů, kteří se jen chtěli zachránit. Byla to jejich poslední naděje. To je daleko více než na Titaniku. Prostě neuvěřitelná knížka, která popisuje valku očima prchajících civilistů. Ještě ke všemu dospívajících civilistů. O to je kniha zajímavější. Rozhodně doporučuju každému přečíst.
Knížka se mi opravdu líbila! Nejvíce tím, že je vidět, že je psaná česky a není jen přeložená z jiného jazyka. Autor si hraje s pořádkem slov ve větě, ale hlavně používá vytříbená slova, taková která běžně nepoužíváme. A to je na tom to krásné. Ten jazyk a jazykové prostředky. Popisy jsou tu přesně tak dlouhé, aby vytihly co mají a nenudily a navíc i ty jsou okouzlující. Dokonale vykreslí atmosféru a člověk se může do příběhu doopravdy vžít a zapomenout na okolní svět. Postavy jsou také nádherně vykreslené a jejich projevy působily tak reálně. A styl jakým je to napsané je rozhodně čtivý! A navíc opět pokládá homosexulitu za naprosto normální a tím dává skvělý příklad čtenářům!
Severka je skvělým románem z prostředí Severní Koreje, který později i zachycuje útěk z KLDR a adaptaci v Jižní Koreji. Navíc je unikátní v tom, že nezachycuje život obyčejného Severokorejce, ale naopak zachycuje život mladé dívky z velmi vysoké kasty. Vypráví o jejím každodenním životě a jaké radosti a úskalí tento život přináší.
Hodně mě zaujal i popis útěku, který byl bohužel z bezpečnostních důvodů dost osekaný, ale i tak zajímavý. A velmi zajímavý byl i proces adaptace Severokorejců v Jižní Koreji na běžný život.
Román je napsán zajímavou formou, kdy se střídá vyprávění hlavní hrdinky s rozhovory mezi ní a autorkou, Ninou Špitálníkovou.
Ačkoliv se jedná o první román autorky, tak je kniha napsána velmi čtivě a celkově povedeně. Po začtení jsem se nemohla prakticky odtrhnout. Dokonce i každodenní, rutinní věci v životě hlavní hrdinky byly napsány velmi záživně. Autorka navíc umí výborně pracovat s emocemi, kdy jsem s hlavní hrdinkou naprosto soucítila a často jsem měla slzy na krajíčku.
A ten konec?! Ten mě naprosto dostal a rozdrtil. O to víc, když sama autorka prohlásila, že je pravdivý.
Severka je výborným románem, kde se toho dozvíte mnoho nového o Severní Koreji a zažijete emoční jízdu na horské dráze. Doporučuji všem!
Další brilantní kousek v současné české literatuře. Kniha skvěle zachycuje české nemocniční prostředí z pohledu profesionálů a jednoduše jak to v takové jedné české malé příhraniční nemocnici chodí a jaké to je, tam pracovat. To na knize nejvíce oceňuji, že člověk měl možnost takto nahlédnout pod pokličku českého zdravotnictví.
Druhým hlavním tématem knihy jsou vztahy a krize středního věku, kdy se hlavnímu hrdinovi v podstatě rozpadlo manželství a skoro s nikým nevychází a navíc na něj právě přichází středního věku. To je také krásné vykresleno, jak se díky tomu karambolu před pár lety rozpadá jeho manželství a zároveň s celou situací přichází ta krize středního věku a jak se k ní hlavní hrdina staví.
Příběh se seskládá z jednotlivých zážitků MUDr. Hynka Grábla, nemá jasný začátek a jasný konec, prostě na začátku knihy naskočíte do života tohoto doktora a na konci knihy vyskočíte. Příběh lehce graduje na konci, ale jinak skoro vůbec.
Styl psaní autorky je skvělý. Přestože se v knize hovoří o složitých lékařských zákrocích, autorka to dokázala popsat tak lehce a srozumitelně, ze to dokáže strávit snad každý čtenář.
Co se týče postav tak musím opět bohužel konstatovat, že mi jich moc sympatických nebylo, snad jen dcera Grábla, Anička. Ale byly dobře vykreslené, bylo jasné, kdo má jaké rysy a povahu a byl opodstatněný důvod některé nenávidět, občas včetně hlavní postavy.
Ale celkově musím říct, že se mi kniha líbila. Pokud máte rádi příběhy z nemocničního prostředí a zároveň rozbor mezilidských vztahů, tak tahle kniha je přesně pro vás. Rozhodně doporučuji! Další skvostný kousek v současné české literatuře, kterých je jako šafránu.
V šedých tónech je skvělá kniha. Když člověk ve škole poslouchá výklad učitele, který jednoduše pronese větu, že v Rusku vyrostla síť gulagů a pracovních táborů, a že sem Stalin posílal lidi, kteří byli pro jeho režim nežádoucí, nedokáže si pod tím představit, co všechno si tam ti deportovaní lidé museli prožít. Stalin v roce 1939 obsadil 3 pobaltské státy - Litvu, Lotyšsko a Estonsko. Hlavní hrdinka Lina pochází z Litvy. Její otec je děkan na univerzitě a navíc pomohl uprchnout rodině svého bratra do Německa a za to byli on a jeho rodina deportováni z Litvy a odvezeni na Sibiř. Tam prožívají strašné hrůzy, trpí hlady, nemocemi a doufají, že se jednoho dne budou moci vrátit domů. Lina, Jonas a Jelena urazí tisíce a tisíce kilometrů při tom, jak je NKVD přemisťuje po Sibiři. Většina lidí tyto transporty a život v táborech nepřežila a ti, co vrátili do Litvy o svých příbězích nesměli promluvit, jinak by byli potrestáni. Všechny tyto hrůzy začali vycházet najevo až po roce 1990, kdy byly tyto 3 státy osvobozeny a stále vycházejí najevo. A k tomu pomáhá právě autorka knihy Rūta Šepetys, jejíž tatínek pochází z Litvy a uprchl podobně jako Linina sestřenice Joana z Litvy do Německa. Právě proto je autorce přezdíváno "Seeker of lost stories" a je to naprosto výstižné. Rūta vyslechla spoustu příběhů z této doby jak od svých příbuzných tak od mnoho dalších. A posléze tyto příběhy zakomponovala do svých knih, do postav v těchto knihách. A je to naprosto úžasné! Víme, že postavy jsou smyšlené, ale zároveň víme, že jejich příběhy jsou skutečné. Také autorku obdivuji, jak dokáže tyto hrùzy sepsat a popsat. Ty realistické, detailní popisy dodávají knize ještě na reálnosti. A je také hezké, że dala posatavám prosyor pro lásku i v takovém utrpení. Neustále si opakuji, jak se takové hrůzy mohli dít? A jaktože se podobné hrůzy dějí i teď? Tehdy byl primárně cíl zničit Hitlera a nacismus a k jeho likvidaci mohl přispět Stalin a tak se proti němu nebojovalo. Většina hrůz se skryla, aby je zbytek světa neviděl. Nejvíc se mi líbí věta jedné postavy: Hitler a Stalin jsou dva ďáblové, kteří se snaží vládnout peklu. To je naprosto výstižné. Prostě skvělá kniha, kterou si musíte přečíst, abyste pochopili jaké hrůzy se děli za Stalina v Rusku.
101 minut od Štěpána Kopřivy je vynikající thriller z prostředí pražského metra, ve kterém jsem se toho dozvěděla spoustu nového z hasičského a záchranářského prostředí a dostala pořádnou dávku napětí, tak jak jen to thrillery umí.
Přestože je kniha plná různých odborných pojmů a slangu, je neuvěřitelně čtivá. Autor má výborný styl, kterým píše, který vás skoro ihned vtáhne do příběhu a kniha vás naprosto pohltí. Pořád jsem musela pokračovat, abych věděla, co se stalo dál a byla jsem napnutá až do samého konce.
Oceňuju autorovu práci na knize, že si prostředí, o kterém psal, pořádně nastudoval a kniha tak působila opravdu velmi realisticky. Skoro celou knihu jsem měla pocit, že se tyhle situace dějí mě.
Tomu pomohlo i použití du-formy ve vyprávění, která mě právě dokázala tolik do příběhu vtáhnout.
Moc se mi líbilo to unikátní prostředí, ve kterém se příběh odehrává. Bylo pro mě jako rodilou pražačku tak povědomé a zároveň tak cizí, když jsem četla o tom, co všechno se v tunelu nachází.
Postavy jsou vykresleny naprosto perfektně. I když vás některé budou možná štvát, i tak vám naprosto přirostou k srdci a budete se bát, co se s nimi stane.
Jediné minus této knihy pro mě bylo, že jsem se občas ztrácela v technických popisech věcí, co se v tunelu a chodbách metra nachází. Občas jsem si nedokázala z autorova popisu představit, jak dané místo vypadá.
Tohle byl jednoduše výborný thriller, který bych doporučila skoro každému, ať už technickému nadšenci či nikoliv.