rottwy komentáře u knih
Páni, tak to byla jízda :D Dlouho se mi nestalo, že bych byla do nějaké knihy takhle “zazřaná a pořád bych musela přemýšlet nad tím, jak to asi dopadne. Navíc v tomto případě, když už si myslíte, že přesně víte, tak zjistíte, že nevíte vůbec nic :D
Těch pár dní s touhle knihou byl nezapomenutelný zážitek. Úžasně napsané, už teď se nemůžu dočkat, až se zase s autorkou v nějakém dalším příběhu na Šumavu vrátím.
,,Všechno jednou zmizí. Jen ty šumavské kopce kolem ne. Trochu se změní, a přece stále stejné. A budou si pamatovat. Ještě dlouho po nás. Bez našich jmen a tváří, bez všeho toho pachtění, budou si pamatovat. Mne i tebe. Všechny ty, co za pár stříbrných Šumavu zradili, zjizvili, rvali na kusy. Každého hajzla i dobrou duši. Prošli jsme tudy a tady zůstaneme. Na věky věků."
Bohužel musím říct, že za mě je tahle kniha zklamáním. Některé autorčiny knihy už jsem dříve četla a nemyslím si, že bylo úplně šťastným rozhodnutím pouštět se do tíživých 50. let. Autorka umí psát velmi čtivě, jdou jí oddychovky, příběhy ze současnosti, vztahovky a rodinná dramata, ale tady mi některé dějové zvraty přišly úplně přitažené za vlasy. Ve srovnání s úžasnými knihami Petry Klabouchové pak celá Odvaha vyznívá trochu jako karikatura. Jako pozitivum beru alespoň to, že vzhledem k autorčině popularitě a velmi jednoduchému jazyku seznámí s padesátými lety i ty, pro které jsou svinstva komunismu velkou neznámou.
,,Já vím, že vám bude dnes spousta lidí říkat, že to tenkrát nebylo zas až tak zlý. Že obyčejný člověk se měl dobře. Zlatý dobrý časy. Ale to nebyly. To opravdu nebyly. Byly..."
Neskutečná kniha! Kéž by se dostala ke každému, kéž by se na tohle nikdy nezapomnělo. Na ty tisícovky zničených osudů, na ty bestiálnosti páchané na nevinných lidech. Moc doporučuju všem, těžké téma, ale nádherně zpracované, krásný jazyk, tohle ve mě bude ještě dlouho..
Naprosto strhující knížka. Příběh, který vás pohltí a nepustí dřív, než vám rozpárá duši na kusy. Je prostě k neuvěření, že to není žádný scifi příběh z apokalyptického pokrouceného světa, ale že je to vše do posledního písmene realita, která navíc ani není zas tak vzdálená. Nemám moc ráda tu současnou nadprodukci knih s tematikou druhé světové války, která se pomalu podobá červené knihovně, a kde jsou koncentráky vykreslovány v těch přikrášlených obrysech. Ale tak to nebylo. Bylo to peklo na zemi, který si nikdo z nás neumí ani v nejhorších snech představit a nesmí se na to zapomínat. Je potřeba tuhle skutečnost neustále připomínat, a to se vší surovostí, kterou obnáší - všechna zvěrstva, která se děla, všechny ztracené životy, všechno to utrpení. V tomhle je Na smrt skvělá, nic nezlehčuje, je krutá, je smutná, ale je potřebná. A mimo to taky fantasticky napsaná.
Opravdu krásný příběh, zvláště pokud jste jako já vášnivý pejskař.
,,Psi žijí krátce a silně vnímají každou prožitou chvilku. Žerou celým svým srdcem, hrají si celým svým srdcem, spí celým svým srdcem. Psi znají jen věrnost a v ní najdou smysl života.”
,,Hobbes byl můj přítel a já ho miloval. Nic víc.”
Moc pěkný román o trochu podivínské samotářce a jejímu boji za spravedlivější svět.
,,O úrovni země svědčí Zvířata. Vztah ke Zvířatům. Pokud se lidi chovají krutě ke Zvířatům, nepomůže jim žádná demokracie a vlastně vůbec nic."
Úžasný psychothriller plný nečekaných zvratů, neustálý pocit, že už to konečně chápete, abyste opět dostali další šok :D Tohle jsem si opravdu moc užila, jen bych ten příběh možná radši zakončila o takových dvacet stránek dřív.
Ty jo, musím říct, že jsem bohužel docela zklamaná. Na knížku jsem se hrozně těšila a čekala jsem asi trochu víc. Čte se to sice samo, ale nějak mě to tentokrát úplně do děje nevtáhlo. Rozuzlení mi přišlo hrozně uspěchaný, nedomyšlený, nevím.. chybí mi Erika, Kate mi pořád k srdci nepřirostla. Za mě ale slušný tři hvězdičky a určitě ji ještě šanci dám, jenom jsem prostě u Bryndzy zvyklá na lepší.
No, prostě klasickej Carter. Čekáte na něj rok, a pak máte za pár hodin po všem. Jakmile začnete číst, nedá se přestat. Opět skvělá napínavá jednohubka, s kterou jsem strávila skvělej večer, a i když je to vlastně pořád všechno na stejný brdo, je to pořád skvělý! Tak já jdu vyhlížet další díl :D
,,... a co uděláme s těma sviněma? Vždyť tu budou žít s náma dál. Změníš možná režim, ale lidi ne... Svobodu si musíš vybojovat a mít ji v sobě.”
Kronika jedné rodiny. Dva bratři, kteří jen chtějí splnit slib daný otci. Okamžitě bych ji zavedla jako povinnou četbu pro každého! Pro všechny, kterým není hanba říct, že za komunistů bylo líp, pro všechny mladý, kterým už ta doba nic neříká. Nesmíme na to zapomínat, na to kolik lidských životů bylo zmařených, na to, jaká svinstva se děla. Četba to není jednoduchá, život bratrů taky nebyl jednoduchý, ale rozhodně potřebná. Asi je teď z hlavy jen tak nevyženu..
,,Vzali jste nám pole, strávili jsme s Františkem nehezká léta. Teď říkáš, že nám to všechno vrátíte. Ale víte, co nám nikdy nevrátíte? Čas. Vzali jste nám čas. Čas svobody. Je mi dvaasedmdesát. Co si počnu s polema, s lesem? Nemůžou nám vrátit nic.”
Nějak to nadšení kolem této autorky nechápu. Za mě průměrná detektivka s překombinovaným dějem a lehce odhadnutelným pachatelem. Ale jako oddychovka fajn, čte se to samo.
Ach jo.. tak z tohohle je mi hodne smutno. Kratoucky pribeh, ktery ve vas ale zanecha hluboke pocity. Dospivajici Barca, ktera se tolik snazi, ale stejne je to porad malo. Mama, ktera ma na prvnim miste spis naklizeny byt a povest u ostatnich, nez vlastni dceru, a cely kolobeh vzajemneho nepochopeni, ze ktereho je vam fakt uzko. Obavam se ale, ze takovych matek a nestastnych deti je u nas hrozne moc :-( Myslim, ze spousta rodicu by se v urcitych situacich sama nasla, dvoji perspektiva nam krasne ukazuje pohled obou stran a nuti k neprijemne sebereflexi. Vse ma svoje dusledky a kdyz to odnasi dvanactileta holka, je to proste smutny.
Vladěna se mi dostala pod kůži. Tak moc, že na ní musím i po přečtení pořád myslet. Je to sonda do její duše, do všech sraček, kterými si prošla, do všech vzpomínek a okamžiků, které ji definovaly. Proud asociativních myšlenek a výletů do minulosti nám postupně odkrývá celý její příběh, všechno to nepochopení a pokroucené vztahy. Je to syrový, autentický, protkaný skvělým ironickým humorem, a mně to prostě sedlo.
Přečteno na jediný zátah. Dojemný, milý... občas se smějete, občas máte knedlík v krku, ale pohladí to po duši jako už dlouho nic.
Prostě povinnost pro všechny. Neuvěřitelný příběh našich největších hrdinů.
To je tak strašně krásná knížka, že ani nevím, co k ní napsat. Snad jen: přečtěte si ji a neskončete dřív, jak po dočtení druhého dílu, který byl snad (ač se to zdá nemožné) ještě lepší.
Tak bohužel, pro mě knížka byla zklamáním. Předchozí titul Ví o tobě je rozhodně lepší. Celý mi to přišlo hrozně přitažený za vlasy, žádnej wow efekt se u mě nedostavil a navíc mi hlavní hrdinka vůbec nepřirostla k srdci. Každopádně se to čte rychle a zvědavost vám stejně nedovolí vzdát to předčasně :D
Přestože jsem tady přečetla řadu negativních hodnocení, musím říct, že mně se knížka líbila moc. Čte se to opravdu rychle, stránky plynou ani nevíte jak, a najednou jste na konci. Jen mi z toho bylo celou dobu nějak tak smutně... stejně jako v Bábovkách tolik smutných osudů, mizerných promrhaných životů, vážně je každej chlap jen hnusnej děvkař a ženská protivná megera? Proč nemůže být každá láska bezpodmínečná? Proč nemůže každé dítě vyrůstat v milující rodině? Proč si prostě nevážíme toho co máme? Za mě rozhodně stojí za přečtení.
Já jsem knížku začala číst ze zvědavosti po zhlédnutí prvních tří dílů stejnojmenného seriálu... musím říct, že je opravdu neuvěřitelně čtivá, nutí vás číst pořád dál a stránky plynou, aniž byste si to uvědomovali. Několikrát jsem se i od srdce zasmála, hlavní postavy mi byly velmi sympatické (ale na to možná měl vliv i seriál, kde jsou skvěle ztvárněné), nicméně celkově mě konec trochu zklamal, bylo to pro mě dost předvídatelné a takové až moc happyendové. Čekala jsem asi větší vzrůšo :D ale jinak doporučuju a jsem zvědavá, jakým způsobem bude dál zpracováván seriál.