růžovámakrela komentáře u knih

Zoufalá samota ukrytá v morušových stromech, překřičená ušpiněnými vesnickými dětmi a zapitá pálenkou z kulovatek.

3 31.05.2017

Kniha, která uchvátí svým výborně rozpracovaným popisem atmosféry a prostředí. Nečekejte dramatický děj, spíš drobné epizodky. Ovšem čte se skvěle, nijak nenudí, spíš naopak - vtáhne čtenáře do života v úchvatné, ale tvrdé krajině v ještě tvrdší historické době.

3 31.07.2016

Pro milovníky šedesátkovýho Československa a jeho filmu je tahle memoárová bichle plná fotek jako stvořená... Líbí se mi, že se Tereza nebála napsat na národem milovanou mámu i kritiku - zároveň vychytala slušnou, nebulvární formu. A že fotek bylo skoro víc jak textu? Mně to nevadilo, sem to patří. Co bych jedinýho vytkla - opakovat informace v textu a v popiskách fotek, byť jinými slovy, je zbytečná škoda.

2 01.08.2022

Jako kdyby autor nevěděl jak začít, první polovinu se děj vlekl od ničeho k ničemu, pokusů o hlubokou filozofii bylo už trochu moc. Závěr mě ale dostal - dočkala jsem se mrazivě gradujícího příběhu o posedlosti, postavy přestaly žvanit a začaly jednat, kolečka se rozhýbala, všechno do sebe zapadlo a já nestačila zírat. Doporučuju.

2 09.10.2020

Pavle, jestli od tebe příště dostanu ke čtení zase takovou ultra bizár ujetost, tak už s tebou nehraju!

2 23.04.2020

Nemám ráda mučení zvířátek, v pubertě jsem nebyla emo ani jsem neujížděla na Happy Tree Friends. Proto se mi na tom líbily hlavně pěkný obrázky a sem tam nějakej Burtonův nonsens absurdní divno-vtip:
Zkoušela se culit, zkoušela se kabonit, zkoušela liščím ocasem leštit ebonit.

2 18.04.2020

Nadčasovej příběh jedný rodiny, příběh nevěry, odpovědnosti a odpuštění. Četla jsem druhý (a dosud bohužel poslední) vydání z roku 1941, který dnešního člověka zároveň obohatí o dobový výrazy a zastaralý slovní obraty. Velkej palec nahoru dávám Scheinpflugový za to, že byla tak odvážná a už tehdy psala poměrně otevřeně o gay vztazích. Komu něco říká jméno Miloš Havel, autorka (jeho kamarádka) ho sem dosadila v postavě financiera.

2 23.11.2019

Kniha složená ze tří knih se dost blbě hodnotí jedním hodnocením. Aspoň pro mě, páč Les oběšených lišek byl skvělej, kdežto medvěd i zajíc byli docela na pytel. Jak jsem to četla, lámala jsem si hlavu, jak bych nazvala onen prapodivnej styl, kterým Paasilinna píše. Je to taková dekadentní pohádka pro přerostlý děti. Na jednu stranu jsou tam roztomilý zvířátka, milý hlavní hrdinové a všechny dramatický zápletky dopadnou dobře. Na druhou stranu všechny tři knihy spojuje existenciální vyhoření hrdinů, který musej putovat po světě aby našli sami sebe, únik ze "zlý" civilizace, chlastání vodky a nemanželskej sex, sem tam i vraždy, zloději nebo kurvy. V pohádce o zvířátkách se taky jen tak odbočkou dozvíme detaily mučení zajatců Sovětama na Solověckým ostrově. Jako exkurzi za nevšední literaturou dalekýho severu doporučuju. Já nikdy nezapomenu na postavu starý Laponky Nasky z Lišek, skrz kterou autor všem vyřídil, že nemaj starý lidi násilím přesazovat do důchoďáku jenom proto, že jim je devadesát a budou tam mít elektrický nahřívaný dečky.

2 22.08.2019

Pro ženskou tam bylo trochu moc fotbalu a basketu, ale jinak bomba. Dost silně jsem si vzpomněla na svoje adolescentní pocity, kdy mě z nudy a prázdnoty bytí dokázal spolehlivě vytáhnout jenom nějakej čin z dnešního pohledu kapku společensko-patologickej, ou jé.

2 27.05.2019

Nijak mě to nezasáhlo. Možná jsem na těžký filozofický romány prostě jenom moc mladá. Půl knihy bych povyházela, desítkám stran chyběl nejen děj, ale bohužel i jakejkoli filozoficko-morálně-politickej obsah, zahrnovaly jen popis všedního života a aktuálních pocitů... který ale byly pořád stejný. Přes to všechno, zvláštní atmosféra z románu ve mně zůstala, asi satisfakce za to, jaký nadlidský úsilí jsem často musela tvořit, abych ji neodložila. Tohle desetiměsíční sebemučení mi teď bude vlastně chybět...

2 08.05.2019

Dechberoucí, nemám slov... bolavá krása života, kterej jsme si jednou vybrali, a teď neseme jeho následky. Na rozdíl od jinejch Čechovovejch her je tu navíc smíření a znovunalezení klidu, ač má k ideálnímu životu daleko.

"Když člověk nemůže žít normálně, tak žije pro přelud. Je to pořád lepší než nic."

2 04.02.2019

Drsný příběh psaný hemingwayovským stylem - vševědoucí a zdánlivě nezaujatý vypravěč, poetický a bohatý jazyk, místo popisů psychiky jen technicky věcné popisy prostředí a viditelného chování postav. Pro mě zajímavé osvěžení oproti současnému stylu splynutí vypravěče s postavou - paradoxně mi autor stimuloval fantazii mnohem víc, z vlastních úvah na téma ´biblická morálka pastevce versus chlapcova touha po pomstě´ bych mohla psát eseje.

2 24.09.2017

Dějová linka bohužel nezvládla naplnit na 500 stran, ačkoli se o to autor zuby nehty pokoušel... První oxfordská část je senzační, dál v podstatě o ničem - vzpomínky, popis všedních dnů, tisíce zbytečnejch postav a tisíce myšlenek, který nevedou absolutně nikam. Tak jako tak dám Hollinghurstovi druhou šanci a zkusím rozsahem podstatně kratší Linii krásy.

1 22.11.2020

Povídky jsou navzdory anotaci tematicky dost nesourodé (dvě dokonce ve fantasy žánru?!). Některé úplně slabé, jiné naopak brilantní - silou tématu a zpracováním by vystačily na další kvalitní, výjimečný film jako byla Zkrocená hora.

1 30.01.2020

213 stran vyprávění jednoho komika jednoho večera v Izraeli na stand-upu. Místo fórků dusnej a těžkej životní příběh. Nemělo by to chybu, ovšem závěrečná pointa, konec příběhu na kterej od určitý chvíle čtenář čeká jako na vysvobození, páč toho duševního marastu je tam prostě přehršel... tak ta nepřijde. A já mám pak vztek, páč vždycky když se setkám s knihou bez konečnýho objasnění, tak mám prostě pocit, jako by mě autor podvedl. A to není příjemný, že jo.

1 05.09.2019

Navzdory tomu, že si autorka krásně hrála s jazykem a popisy situací, mi postavy přišly plochý, zvlášť o mužskejch postavách se čtenář moc nedozví - ty se jenom jaksi objevěj, nějak bez vysvětlení pohnou dějem a zase zmizej. To sice odráží název, ale číst to bylo místy fakt peklo. Pěkná závěrečná pointa u mě nezachránila spoustu málo uvěřitelnejch a v horším případě absolutně hluchejch míst.

1 25.12.2018

Zpoza úžasný art-deco obálky se vyklubalo zlo, násilí a perverze, vyburcovaný hororovejma fantaskníma výjevama a zaobalený děsivou nihilistickou filozofií... Nikdo neví (asi ani autor), co v příběhu byla pravda a co noční můra.
Kdo na to má žaludek, nechť si pošmákne. Já to znova číst nebudu, ani kdyby mi za to zaplatili.

1 18.11.2018

"Nestoudné a nepublikovatelné" to v dnešní době už fakt neni. Ale mohlo to bejt skvělý psychologický drama, kdyby to napětí, který celou knížkou prostupovalo, dokázala autorka víc sugestivně líčit. V první půlce jsem nechápala, proč se obě postavy chovaj tak, jak se chovaj (obě jsou pro mě dost nesympatický) a když pak i vlivem obratu dějin dojde konečně k vysvětlování, stejně se jedná jen o další náznaky, ze kterejch čtenář není moc moudrej... Každopádně oceňuju detailní náhled do duše a života leseb v době, kdy je veřejnej pohled na homosexuála horší než na bezdomovce alkoholika s tuberou.

1 05.11.2018

Podle mě skvělá kniha. Autor v ní zvládl kvalitně uspokojit několik čtenářskejch zakázek naráz - vyčpělej manželskej vztah a žárlivost, eutanazie, komplex z touhy bejt někým jiným, komplex národnostní menšiny, touha po prachách a respektu, touha překonat všechny tabu koránu, který se furt překonat nedaří. A jen tak nenápadně, aby to nerušilo příběh, se dozvíte skoro všechno o soužití Židů a Arabů v současný Izraeli.

1 18.09.2018

Nepříjemný detail v syrově originálním vyjádření... autorčin pohled na věci nejbanálnější.
Čtenářský desetiminutový sousto.
"mám pomlčky v těle. v mezerách, které se za nimi otvírají, se kýve moje nevypraná krev."

1 10.06.2018