růžovámakrela komentáře u knih

Senzační! Po dlouhý době kniha, kterou jsem přečetla za dva dny, skvěle jsem se bavila i poučila. Sarkasmus, ten můžu, číst o drogách a chlastu mi nevadí a tady se to vlastně do gonz o současným stavu života na Ukrajině dobře hodilo. Ačkoli si tam autor jezdil léčit srdce frustrovaný ze Západu a chodil konstatovat, že na Ukrajině je to ještě horší než v Polsku, nevadilo mi to, páč to nebyla zlá škodolibost. On spíš vzdychal a přál si, aby se z toho svrabu korupce, panelákovejch měst a ožralejch milicionářů dostala. Plus krutě pravdivý úvahy na téma slovanství...

"Vy, Poláci, jste si vymysleli stereotypy o postsovětskejch národech. Že Rusové jsou šovinistický burani, Bělorusové litevský velkoknížectví a Ukrajinci kozáci. Ve skutečnosti mezi nima ale žádný rozdíly nejsou. Chytili jste se do pasti vlastních stereotypů, protože jste zvyklí na různorodost. A že každej je ňákej. Ale tady ne. Postsovětskej svět je v zásadě jako arabskej svět. Všichni sou stejný."

30.01.2019

Kdo čeká padesát odstínů, bude zklamanej. Kdo čeká studii patologickejch vztahů v rodině a lidskýho neštěstí, bude nadšenej. Styl psaní je vážně jedinečnej, v lyrických pasážích jakoby náhodou probleskne dost zásadní posun děje, což svědčí o literárním mistrovství autorky, ale zároveň dost stěžuje čtení.

4 26.01.2019

Úsměvně vykreslená lenost a aristokratická nuda v kombinaci s bolavou touhou v tom nanicovatým životě něco dokázat (a hlavně přijít k penězům). Pro mě ještě lepší než Tři sestry, jejichž děj ve střední části trochu dlouho stál na místě.

sluha Firs: Než zrušili to nevolnictví, člověk aspoň věděl, kam patří a co má dělat. Teď máš sice svobodu, ale všude je to jenom velkej chaos.

4 23.01.2019

Přečteno v rámci sázky. Přestože se tam nějaký proroctví na konec civilizace najde, já mám po týhle hororový erotice hlavně vážnou obavu, že zůstanu do konce života frigidní.

4 31.12.2018

Navzdory tomu, že si autorka krásně hrála s jazykem a popisy situací, mi postavy přišly plochý, zvlášť o mužskejch postavách se čtenář moc nedozví - ty se jenom jaksi objevěj, nějak bez vysvětlení pohnou dějem a zase zmizej. To sice odráží název, ale číst to bylo místy fakt peklo. Pěkná závěrečná pointa u mě nezachránila spoustu málo uvěřitelnejch a v horším případě absolutně hluchejch míst.

1 25.12.2018

Zpoza úžasný art-deco obálky se vyklubalo zlo, násilí a perverze, vyburcovaný hororovejma fantaskníma výjevama a zaobalený děsivou nihilistickou filozofií... Nikdo neví (asi ani autor), co v příběhu byla pravda a co noční můra.
Kdo na to má žaludek, nechť si pošmákne. Já to znova číst nebudu, ani kdyby mi za to zaplatili.

1 18.11.2018

"Nestoudné a nepublikovatelné" to v dnešní době už fakt neni. Ale mohlo to bejt skvělý psychologický drama, kdyby to napětí, který celou knížkou prostupovalo, dokázala autorka víc sugestivně líčit. V první půlce jsem nechápala, proč se obě postavy chovaj tak, jak se chovaj (obě jsou pro mě dost nesympatický) a když pak i vlivem obratu dějin dojde konečně k vysvětlování, stejně se jedná jen o další náznaky, ze kterejch čtenář není moc moudrej... Každopádně oceňuju detailní náhled do duše a života leseb v době, kdy je veřejnej pohled na homosexuála horší než na bezdomovce alkoholika s tuberou.

1 05.11.2018

O lidech, který jejich strach, zvyk a sentiment donutil zamrznout tam, kde jsou nešťastný - doslova i obrazně. O lidech, který vás viděj tak, jak se jim sami sebe rozhodnete prezentovat. O lidech, který už nejsou, ale vidíme je pořád. O lidech, který si vlastní minulost vymysleli tak, aby se k nim líp hodila. Proč taky ne, když jim nemá kdo dosvědčit, že to bylo jinak. Krátkej, ale fakt moc povedenej lomcovák pro melancholický duše, navíc podtrhnutej Ještědem, kterej je prostě melancholickej sám o sobě.

"Sebevrahy nemá nikdo rád. Možná proto, že jim lidi závidí tu odvahu, kterou sami nemají. Odvahu udělat ten krok, odvahu zariskovat. (...) Myslím, že ti lidé jsou možná opojení z toho, že tady nahoře se ocitnou přesně mezi nebem a zemí, že jsou opojení krásou nahoře a krásou dole, krásou, kterou já nemůžu opustit, krásou, kterou miluju a nenávidím. Tou krásou jsou tak opojení, až z ní sami před smrtí zkrásní."

5 02.11.2018

Asi nemám dost smyslu pro humor, zasmála jsem se všehovšudy dvakrát. Spíš lehce pousmála. Celý mi to přišlo splácaný, děj se odehrává jenom jako změť ´vtipnejch´situací, kterejch se autor snažil hlavně narvat na každou stránku co nejvíc. Vtipy se strašně opakujou a všechny se nesou ve stylu ´uklouzla na banánový šlupce a o regál si navíc rozrazila čelo´. Hm. Tak jo. Proti gustu...

Ten morální neklid z toho sice koukal už od začátku, ale jak z toho furt nic pořádnýho nebylo, ukolíbalo mě to ospalý horký léto tak, že jsem ty poslední dvě kapitoly musela číst dvakrát, abych to pochopila. Respektive abych pochopila, že pokoušet se najít viníka k pomstě je stejně marná fuška teď, jako byla tenkrát, v divoký padesátkový vesnici.

Mno. Od tolik vyzdvihovanýho ruskýho klasickýho poloboha jsem čekala nějakou nadčasovou moudrost, ne tohle... Přitom zajímavý to je. Žena je tady totiž vlastně chudinka, celoživotní dítě, který je zkažený tím, jak ho odmalička společnost vychovává - jako sexuální objekt. A co je chlap? Hajzl, kterej to má vidět a vědět - narozdíl od ní, která nemůže nikdy vidět nic - a chovat se k ní s úctou a nesobeckou láskou. Jenže ouha! V zápětí se dozvíme, že láska je právě to svinstvo největší. Protože nesobecká láska neexistuje a láska je de facto zastírací pojem pro chlapskej zvířecí chtíč. Hm. Jakej má bejt teda ideál? Především se milovat jenom za účelem plození dětí a zlikvidovat veškerou vášeň a požitek! Protože ta plodí to největší zlo mezi lidma a působí tak, že jeden druhýho využívá pro vlastní blaho. Všemu nasadila korunu myšlenka, která na mě vybafla bez varování někde uprostřed knihy - lidským údělem není šťastnej život ani zajištění potomstva, nýbrž dosažení jednoty lidí celýho světa. A až toho bude dosaženo, netřeba další potomky a lidstvo může konečně s klidným svědomím podlehnout apokalypse.
Připadá mi, jako by do mě hučel Lenin koncentrovanej do jedný osoby s tím pánem v kápi, kterej chodí po Brně s křížem na zádech a velkým transparentem ´Nezabiješ nenarozené dítě´

4 24.09.2018

Podle mě skvělá kniha. Autor v ní zvládl kvalitně uspokojit několik čtenářskejch zakázek naráz - vyčpělej manželskej vztah a žárlivost, eutanazie, komplex z touhy bejt někým jiným, komplex národnostní menšiny, touha po prachách a respektu, touha překonat všechny tabu koránu, který se furt překonat nedaří. A jen tak nenápadně, aby to nerušilo příběh, se dozvíte skoro všechno o soužití Židů a Arabů v současný Izraeli.

1 18.09.2018

Navzdory malýmu rozsahu se to děsně táhlo a ani členění do krátkých kapitol to moc nezachránilo. Pocity hrdinky, o kterejch to asi mělo bejt především, autorka popsala tak chladně a věcně, že mi ta baba a její život byl celou dobu docela fuk. Mnohem víc mě na tom bavila atmosféra sychravý krajiny rašelinišť a života na dánským venkově ze začátku 20. století.

21.08.2018

Číst to je samotný jako závislost. Je to hnusný, člověku je z toho špatně, ale stejně to nevydrží a musí to dočíst.

6 20.07.2018

Ta první část je pohádka pro dospělý, taková neškodná romantická balada. V tý druhý to vypadalo, jako by se Urban rozhodl, že se za žádnou cenu nestane mainstreamovym autorem a všem babičkám, který si tu knížku v dobrý víře půjčily z knihovny na počtení u kafíčka, nechá úděsem spadnout do toho kafe brejle. Já mu to schvaluju, i když i na mě to bylo ekoteroristický sakra moc. S chladnokrevnou samozřejmostí tam ten zelenej Zorro mstitel vraždí snad na každý stránce.

8 17.07.2018

Nepříjemný detail v syrově originálním vyjádření... autorčin pohled na věci nejbanálnější.
Čtenářský desetiminutový sousto.
"mám pomlčky v těle. v mezerách, které se za nimi otvírají, se kýve moje nevypraná krev."

1 10.06.2018

Že váš život učiní smysluplnym až vaše smrt? Nevěřim.
Páč kde nic není, ani smrt to nezachrání.

1 02.06.2018

Porazila soupeřky, porazila domácího násilníka, porazila režim... jen sprostý bulvární slinty porazit nedokázala. Žena, která je vzorem nejen sportovním, ale především morálním.

9 25.04.2018

Souhlasím, tohle vydání je fakt pro ostudu, tolik překlepů jsem ještě nikde neviděla. Škoda, ubírá to v důsledku na kvalitě i novelám, které jsou neobyčejně dobré - stejně jako filmy podle nich natočené. Příběhy dávného soužití Čechů a Němců, které nenávratně poškodily a převrátily dějiny, příběhy tragického dopadu válečného značkování lidí na "ty dobré a ty zlé"...
Při čtení jako bych slyšela, jak mi babička vypráví svůj život - události podané jednoduše tak jak jsou, bez patosu, bez laciných akčních scén a čtenářova emočního znásilnění.

01.04.2018

Povedená reportážní kniha na téma kultury jižního Kavkazu. Já osobně bych ocenila, kdyby autor trochu přidal všednodenního života obyvatel na úkor podrobné politické historie. Ale buď jak buď, účel byl splněn - chtěla bych se tam jet podívat.
"Obyvatelé Kavkazu vymýšlejí vtipy, aby si ochočili realitu a zakleli ji. Rivalita Arménů, Gruzínců a Ázejrbájdžánců již odedávna sahá hluboko do historie. A nyní tři nezávislé státy posílají do boje celý svůj potenciál: univerzity, instituty, akademie. Každý z nich si myslí, že pokud se prokáže, že jeho předci tu byli první, bude to muset uznat celý svět. (...) Ze třech nevlastních bratrů se stala rukojmí národních komplexů, obsesí a mýtů."

1 10.02.2018