sarekaslukova
komentáře u knih

(SPOILER) Do čtení jsem se vrhla opravdu s nadšením, které nepolevilo dokud až do samotného konce. Ačkoliv postava Draca nepatří mezi mé oblíbené, musím smeknout před tím jaký je Tom Felton skvělý vypravěč. Snad v každé kapitole vypíchl něco zábavného a zároveň poučného. Také opravdu oceňuji jeho otevřenost v posledních dvou kapitolách. Které určitě nebylo lehké napsat. Ale je potřeba, jak bylo řečeno už v jiném komentáři, o tomhle tématu dělat osvětu. No při čtení o natáčení HP jsem si nutně potřebovala filmy pustit znova, zda se můj pohled na Draca změní. No pohled se sice nezměnil a každou chvíli jsem pozorovala Hagrida, kdy bude vidět jeho dvojník. Nevím proč, ale od dětství jsem ani nepřemýšlela, že by herec Hagrida mohl být někdo malinký (haha).


Ani nevím co k ní napsat, nejdříve jsem měla ten názor, že je druhý díl o dost slabší než jednička. Ale když se mi děj uležel v hlavě, tak se mi líbil vývoj postav a celá myšlenka dílu. Ale stejně se mi nešlo začíst. Když už jsem už už byla napnutá, tak se tam najednou objevila pro mne scénka a všechno napětí vyprchalo. Takže za mě krásná myšlenka příběhu, ale zbytečně moc odchylek.


S touto knihou jsem se nerada po dočtení loučila. Tento díl měl opět všechno co se to jedné knížky dá snad vejít (no taky je to na její tloušťce znát), je to detektivka, je to román, je to drama, pro tentokrát je to i trochu astrálna. No za mě opravdu vydařený díl.


Ze začátku mě kniha celkem štvala. Žádný kapitoly, předsudek ve formě feministka = lesbička a zvláštní styl vyprávění. Ale jak příběh postupoval tak jsem se naopak nemoha vůbec odtrhnout od čtení a posledních cca 100 stránek jsem přečetla za večer (no určitě na tom má podíl absence kapitol :) ). Takže za mě vcelku dobré průměrné počtení.


Od předešlých dílů mám značný časový odstup, proto ani nemůžu srovnávat s předchozími díly. Ale jako pohodové čtení na cestu vlakem mi to úplně stačilo.


Velmi zvláštní povídky. U první mě při dočítání chytla i husí kůže. Všechny byly skvostné, ač ta poslední byla za mne nejslabší. Děj jsem moc nechápala a přišlo mi že se tam točí dokola ty samý věty.


(SPOILER) Na toto čtení jsem se velmi těšila a také jsem měla proč. Do děje jsem se začetla hned na začátku a kdyby mě od čtení neodváděly povinnosti byla bych na konci dřív než se řekne Zalindov. Trochu se zdráhám pokud bude další díl, protože jak konec napovídá, nechci aby se z Kivi stala nějaká mrška.


Některé kapitoly byly pro mě zcela nezajímavé a hodně věcí jsem z nich už znala, pak tu ale byly kapitoly, které mě zaujaly například o kukuřičných lupínkách nebo Coco Chanel, o jejíž minulosti jsem nic nevěděla a jako v případě lupínků. A tyto kapitoly se četly skoro sami.


Taková odpočinkové příjemné čtení. Děj byl rychlý, přišlo mi i bez všemožných zbytečností a počet stran rychle ubýval.


Knihu jsem si pořídila hned co vyšla, ale nějak jsem se bála do ní pustit, přeci jen bylo na ní plno ohlasů a já měla velká očekávání a nechtěla jsem se s ní spálit. Před týdnem jsem se konečně odhodlala. Ze začátku příběhu jsem si říkala, co to je sakra za děj úplně mám pocit, že spáchat sebevraždu je vlastně super, dostanu se do životů kam bych se živá vlastně nedostala. No s ubíhajícími stránkami jsem celému příběhu přicházela na jeho hloubku a na to co nám autor vlastně chce sdělit. A to se mi líbilo.


Kniha byla opravdu obsáhlá. Na jednu stranu výhoda, každý si tam najde to své co ho v historii této tématiky zajímá. Na druhou stranu, četla jsem jí opravdu dlouho a takřka si z ní nic nepamatuji. Jako další mínus bych ještě chtěla dodat, je ne příliš zajímavý styl psaní.


Kniha byla velmi čtivě napsaná. Moje mínus bylo, že jsem do ní šla lehce skepticky, zda mě bude bavit, ale moje obavy byly zcela zbytečné. Velmi se mi líbily použité metafory a celkové vyjadřování hlavních postav.


Navzdory tomu, že od J.A. jsem četla pouze Pýchu a předsudek, která se mi snad i více líbila zfilmována (seriál, 1995) a nemohla jsem se ztotožnit s polemizováním nad postavy z jejích románů, tak se mi knih četla krásně. Byla psaná velmi čtivě. Ale po přečtení jsem měla takový zvláštní pocit, že na 340 stránkách se něco dělo akorát na posledních 30, který vlastně byly i tak nějak předvídatelný. Ale jako odpočinková kniha za mně super.


Knihu jsem si půjčovala opravdu velmi na slepo, líbil se mi název knihy. Domnívala jsem se že jde jen o metaforu a kniha bude o něčem úplně jiném. No opak byl pravdou. Ze začátku jsem nevěděla jestli nemám knihu odložit. Ale nakonec jsem ráda, že jsem to neudělala. Ač mi bylo místy plivno, tak kniha byla psána skvěle, místy sarkasticky. A určitě mi alespoň rozšířila obzory, o tomhle tématu jsem zatím nevěděla vůbec nic.


Jelikož jsem v nedávné době četla dosti podobnou knihu- Narušení, nemohla jsem se ubránit srovnávání. Kniha se mi ve finále velmi líbila, popisy příběhů byli krátké a svižné, ale i přesto jsem se z nich dozvěděla co jsem potřebovala. Velmi se mi líbili také připojené ilustrace, ke každému z příběhů.


Za mne opravdu vydařená sbírka povídek. Velké plus byly krátké životopisy autorek na začátku každé povídky. Většina povídek byla psaná krásně barvivým jazykem, že čtení bylo opravdu zážitek. Namísto horových povídek to na mě ze začátku působilo spíše jako takové povídky s ponaučením, u kterých se člověk ani moc nebojí, a to jsem opravdu uvítala. Jediná povídka kterou jsem četla a opravdu jsem měla husí kůži po těle byla povídka Prázdný pozemek, ta byla, uff, dle mého opravdu dosti tajemná.


Krátké svižné útržky ze života. Nevím zda to byl záměr autorky, ale přestože vyprávěla v kapitole nejdříve o některé jiné pacientce, tak se stejně na závěr dostala ke své osobě.


Skvělá kniha, fejeton o délce 2-3 stránky je ideál pro pauzu na oběd. Střídání humorného vyprávění, poučného a smutného bylo dle mého taky fajn.


Zhruba do půlky knihy mě děj moc nebavil, přišlo mi že se strašně pomalu rozjíždí a neděje se nic moc zajímavého, to ale úplně vyrovnal konec knihy, kdy zhruba na 50 stránkách se všechno hrozně rychle rozjelo a stejně tak i rychle skončilo.


Tak tato kniha mě vůbec nenadchla, vlastně to byl pravý opak nadšení. S plynutím děje jsem byla stále více na vývoj příběhu naštvaná. Co mě ještě kromě děje zrovna nenadchlo bylo rozložení kapitol do vyprávění mezi 3 osoby, kdy se mi nešlo z Roy přemístit na Andreho a poslední taková nepříjemnost byl nejspíše špatný překlad, kdy se v mém vydání často pletly rody nebo opakovala stejná slova za sebou.
