sArKa236
komentáře u knih

Rozhodně se jedná o zajímavé dílo - autor pracuje s myšlenkou ideální (?) budoucí společnosti, kde lidé neznají smrt, nemoci, a vlastně ani strasti a trápení. Skrze smrtky se pak střetáváme s morální otázkou věci, autor vás donutí se zamyslet nad tím, kam vlastně ten náš svět spěje, pomocí úvah v denících smrtek uvažuje nad různými alternativami toho, co se v oné "dokonalé budoucnosti" vlastně děje s lidmi samými, co dělá člověka člověkem apod.
V ději nechybí napětí, zvraty, přátelství i láska.
Knihu doporučuji fanouškům sci-fi, fantasy, ale také čtenářům, kteří by dostali chuť si trochu zafilozofovat v poměrně zábavné formě.


Upřímně jsem nečekala, že se mi knížka bude tak líbit. Do povinné americké literatury se ale řadí právem.
Knížku jsem četla v angličtině, a chvilku mi trvalo, než jsem si zvykla na přízvuk.
Atmosféra amerického maloměsta je nastavena velmi dobře - poměrně rychle jsem v hlavě měla obrázek sousedství, kde se děj odehrává. Zároveň je ze stylu psaní jasně vidět, že vypravěčem je dítě a jeho perspektiva. Také se autorce povedlo ukázat, že děti, i když jsou malé, vnímají a chápou věci ze světa dospěláků - i když si to jako dospělí nemyslíme.
Doporučuji se po přečtení podívat i na rozbory díla, které můžou dodat lepší kontext, hlavně co se týče Atticuse Finche. Zároveň doporučuji se podívat na film (1962) - závěrečná Finchova řeč k případu obviněného je působivá i na papíře, ale Gregory Peck odvedl při recitaci obdivuhodný výkon.


Přemýšlím, jak v jediném komentáři vyjádřit, jak moc mě Cesta králů bavila.
Se Sandersonem mám dobré zkušenosti, přivedla mě k němu série Mistborn. Teď se postupně prokousávám vším, co spadá do Kosmíru. Archiv Bouřné záře mě děsil nejen délkou jednotlivých dílů, ale i plánovanou délkou série. Přesto jsem mu ale dala šanci, a ničeho (zatím) nelituji!
Teď už něco ke knížce jako takové - co šekat? Nemusíte mít načtené nic ze Sandersonovy tvorby, abyste si ji užili. Někde jsem četla, že je to v podstatě takový prolog k celé sérii, a s tímto tvrzením souhlasím.
Kniha slouží k seznámení se se světem a hlavními postavami.
Sanderson opět dokazuje, že fantazii se meze nekladou, a opět přichází s originálním světem, na který si musíte zvyknout. Naši planetu totiž moc (vůbec) nepřipomíná. Na druhou stranu tam mají obří kouzelné meče a brnění. Takže za to velké významné plus.
Každá z kapitol se věnuje jedné z hlavních postav, které jsou však roztroušené po světě, a tak se téměř nepotkávají. Kaladin: mladý, zotročený voják, který se snaží vypořádat s bezvýchodnou situací a udržet své lidi naživu. Při tom se mu nějak podaří se spřátelit se vzduchem, protože proč ne. Dalinar a Adolin patří k šlechticům, kteří bojují za svého krále ve válce. Mají ale trochu jiný pohled na svět než ostatní šlechta, takže to taky nemají úplně lehké. Šalán je mladá dívka, která se jednoho dne rozhodne, že okrade jednu z nejvzdělanějších/nejváženějších/nejkrásnějších/nejdrsnějších žen na světě, která je ještě k tomu sestra jednoho z králů. Protože na tomhle plánu se nemůže nic pokazit. A taky umí kreslit. Szeth musel zabít krále, a tak jde všechno do háje. A Hoid. Každá z postav je jiná, má vlastní cíle a problémy, se kterými se v průběhu příběhu musí vypořádat.
A tom kniha je. I když je plná bitev a akčních scén, pravé vyvrcholení je až na konci. Celých 900 stránek skáčete mezi jednotlivými postavami a jejich životem, ale i to je záživné. Celou dobu navíc víte, že se na pozadí děje ještě něco většího, temnějšího. Nevíte ale co, a ani já zatím nemám moc teorií pro další díly. Sanderson se ale osvědčil v nečekaných zvratech, takže určitě budu překvapená.
Knížku vřele doporučuju!!


(SPOILER) Jak tak koukám na poslední hodnocení, asi přinesu trochu jiný pohled.
Doporučuji, pokud jste zvědaví na sex a Nestino hledání vlastních přátel (konečně, absence kámošek tvořila 67 % její deprese).
Nedoporučuji, pokud od toho čekáte něco víc.
Někomu to stačí, u mě má ale Sarah nastavenou laťku výš, a na tu zde prostě nedosáhla.
V následujícím vyvrhnutí svých myšlenek vše vysvětlím, a označím spoilery.
Nesta byla moje nejoblíbenější sestra, protože se mi zdála nejreálnější, sice mrcha, ale reálná. Kdybych přišla o matku + jmění + všechno co mi bylo řečeno, že je důležité + jediný životní úděl, který jsem znala a moje mladší sestra by se ukázala jako schopná přežít v divočině, byla bych uražená.
Mno, není tajemstvím, že Nesta se na začátku nemá dobře, a Rhys s Feyrou jí dohodí "terapii" (čti trénink, protože jinak se víly s depkou vyrovnat nemůžou). Tím se nám přirozeně vytvoří situace, kdy je Nesta zavřená v jednom domě s Cassianem (mrk mrk). Ok, to se ještě dá. Pak začínáme trénovat, a čteme o tom samém, o čem jsme četli v případě Celaeny a Alein (Skleněný trůn), ale i Feyry. Kdyby jste vzali pasáže z jednotlivých kníže, položili je vedle sebe a začernili jména, bum, nevíte co je z čeho.
Co se mi líbilo bylo Nestino přátelství s Gwyn a Emerií, ale podle toho, co jsem o knížce slyšela, jsem čekala, že tam budou víc. O jejich tréninku na Valkýry mám smíšené pocity, na jednou stranu cool cool, na druhou stranu to bylo napsané tak, že jsem měla pocit, že čtu o třech patnáctiletých holkách, které si hrají na bojovnice v parku. Ale ok, vesměs cool cool.
K Nestě a Cassianovi, pořád si nejsem jistá, že se k sobě hodí povahově, ale budiž, navíc to je subjektivní, že jo. Musíme mít ale sex na veřejnosti? A na místě, kde ostatní lidé JÍ? To není zas tak sexy, jak si můžete myslet.
Jo a, víte, co mi přišlo jako nejhloupější? Nesty důvod, proč se všem straní. Girl, na-ah, uklidni se, ju?
Co dál, co dál. (SPOILER) myslím, že i když situace a způsob, jakým Nesta sdělila Feyře nebezpečí jejího těhotenství nebyly úplně vhodné, ale bylo na čase! (KONEC SPOILERU)
V návaznosti na to mám zde podobný problém, jaký jsem měla u L. Bardugo a její Vládou vlků (tam se to týkalo děje, tady se to týká postav). S. J. Maas jde naprosto proti tomu, jak nám postavy popsala. To se týká hlavně Rhysanda. To, jak se choval, nedává smysl, a jestli se mi to někdo pokusí vysvětli skrze to, že měl ochranářské smysly jako budoucí otec, tak ho jemně klepnu Dvorem stříbrných plamenů přes čéšku. Pod stolem.
A víte, co dalšího vůbec nedává smysl??? (SPOILER) Jak to, že se Nesta vzdá své moci, což má být SMRT, mohlo zachránit život Feyře a malýmu netopýrovi? Možná bych pochopila, kdyby Nesta použila svou moc k tomu, aby stála mezi smrtí a její sestrou, čímž by získala čas na zahojení, ale ne, ona se té moci vzdala. (KONEC SPOILERU) Jakože cože? Ani to celé nebylo vysvětleno...
To jsou hlavní body, které mi utkvěly v hlavě pár měsíců po dočtení.
Vzhledem k tomu, že už jsme takhle daleko v sérii, dejte tomu šanci. Knížka je pořád čtivá, čte se rychle, a pokud nebudete přemýšlet nad výše vypsanými výtkami, určitě vás to bude bavit.


Na tuto knihu jsem byla popravdě dost zvědavá. Nejen, že je poměrně dlouhá, ale je také psaná naprosto úplně nepopiratelně jinak, než drtivá většina knih.
Jakmile jsem ji otevřela, nemohla jsem se odtrhnout (minus pro mě, jelikož jsem ji doslova zhltla za méně než dva dny). Styl psaní mne velmi zaujal (přiznávám, že ve mě vzbudil touhu mít knihovnu plnou složek s tajným materiálem, což je pochopitelně naprosto nemožné a já mám tak na své seznamu jen další nesplnitelný sen, ale ok ). Příběh je dle mého názoru strhující, některé části (minimum) se sice dají předvídat, ale překvapení a zvratů je tam více než dost. Popis (ač je udělám onou zvláštní formou) je velmi pěkný, střídání stylů je velmi zajímavé.
Na závěr menší upozornění pro budoucí čtenáře:
Připravte se, že s velkou pravděpodobností nebudete rozumět všem pojmům. Na zážitku Vám to ale vůbec neubere, takže nemějte obavy.
Hodnotím pěti hvězdičkami a vřele doporučuji VŠEM.*
*I těm, které sci-fi moc nemusí. Kniha je opravdu vydařená a velmi zajímavá.


Dlouho jsem přemýšlela, jak knížku ohodnotit. Je to poměrně zapeklitá situace, protože knížka se Vám zkrátka nemá líbit, nicméně je napsána velice dobře a zajímavě.
Pro ty, kdo se rozhodují, zda Lolitu číst nebo ne:
- jazyk je poměrně náročný a hustý, ale mě se styl psaní líbil
- sex je tam spíše zmíněný, než explicitně popsaný, nicméně myšlenkové pochody hlavního hrdiny Vám očekávané znechucení vynahradí
- musíte se nad tím trochu zamyslet, abyste pochopili některé věci (vypravěč je může představit jako jednu věc, ale na pozadí je věc jiná)
- kniha je psaná z pohledu ubohého muže, který si je plně vědom, že je ubohý, a v podstatě se snaží přechytračit sám sebe
- Lolita není nevinné dítě
S tím, kniha pojednává dobře a ze zajímavého úhlu o příšerném tématu. Doporučuju, ale až po zvážení výše uvedených bodů.


Takové meh.
Od Maasové jsem četla všechno (začala jsem, když vycházel Skleněný trůn), a čím jsme dál, tím nezajímavější jsou knížky. Nebo možná ne méně zajímavé, ale ani jeden díl Půlměsíčního města nemusel být takhle dlouhý. V prvním díle to bylo ještě jakž takž ok, protože jsme vedli vyšetřování a sledovali jsme vývoj Hunta a Bryce, a to mě bavilo, ale tady? Absolutní nezájem. Zdá se mi, že poslední tři knihy, které vydala, už nepíše jako příběh, ale jako něco, co obsahuje momenty, o kterých ví, že je lidi chtějí, a právě pro ně si je přečtou.
A ten konec? Ok, zajímavé, ale jsem zvědavá, kam to Sarah dotáhne, a jestli to udělá uspokojivě.
Se čtením budu dál pokračovat, ale už to není něco, o čm bych chtěla blábolit svým kamarádům.


Klasika, kterou by si měl přečíst každý - ať už k maturitě, nebo jen tak.
Čte se krásně, rychle, srozumitelně, schovává v sobě varování.


Doporučuji! Tahle knížka měla všechno, i to, o čem jsem nevěděla že to potřebuji. Zajímavý systém magie, knihovny a kouzelné knihy, dobrodružství, napětí, humor, romanci, ale i akci a momenty, u kterých by citlivější duše mohly uronit slzu. Nebyl důvod knížku odložit. Postavy mi přirostly k srdci, a i když bych je ráda viděla znova, v tomto případě si myslím, že jeden díl bohatě stačí.


O Mistborn jsem slyšela hlavně od zahraničních influencerů, česká vlna, pokud nějaká byla kolem vydání knih, mě zcela minula. Do čtení jsem se dala se zvědavostí a vysokým očekáváním, a byla jsem více než spokojená. Svět, ve kterém se nacházíme je nesmírně zajímavý a originální, stejně jako magický systém. Postavy super, děj super, svět super, všechno super.
Doporučují těm, do mají rádi zajímavé magické systémy, trochu politikaření a bandu kriminálníků, kteří se snaží svrhnout vládu.


Rozhodně doporučuji.
Čtu sice fikci, ale hlavně fantasy, dystopii, sem tam trochu scifi - Tajná historie mě uchvátila, přestože jí chybí fantasy element, který mě na čtení baví nejvíc. A to už je co říct.
Kniha je rozdělená na dvě části. Prví se věnuje období před vraždou, a druhá jejím následkům. Příběh je nádherně napsaný, dokonce jsem si musela podtrhnou citáty, které mě při čtení cvrnkly do nosu.
Příběh spadá pod "dark academia", a rozhodně velmi dobře vyjadřuje tento typ atmosféry.
Sledujeme partu studentů (přátel?) na prestižní škole, jejíž součástí se na začátku příběhu stane náš vypravěč, Richard. Ten je uchvácen nejen atmosférou školy, ale i pocity, které v něm vyvolává ona parta - všichni jsou bohatí, krásní, a chytří. Kouzelné.
Brzy se však Richard zamotá (tak trochu ne/dobrovolně) do jejich temných tajemství, přestože s nimi vlastně němá nic společného. Postupně pak odhalujeme více o jednotlivých postavách, nejvíce pak v druhé polovině. Konec je naprosto tragický ve všech ohledem - pro mrtvé i živé.
Doporučuji, doporučuji, doporučuji.


Asi už jsem se ocitla mimo cílovou skupinu? Mojí chybou je, že jsem myslela, že knížka je fantasy s romantickou linkou, ale ne, jedná se o fantasy romanci, takže jsem byla zklamaná. Pořád jsem čekala, až trochu upustíme od pokukování po mladém strážci a dozvíme se trochu víc o světě, ve kterém jsme, a jak funguje, ale to se nestalo.
Děj mi přišel předvídatelný a postavy neoriginální, ale chápu, proč se to lidem líbí.
Není to sice můj šálek kávy, ale doporučuji čtenářům ya, kteří mají chuť na něco trochu ostřejšího, tajemného cizince a upíry.


V posledních pár letech už mě v ději málo co překvapí, a ještě méně se stane, že bych zvraty neodhadla dopředu - to se prostě stává, když hodně čtete, že? V každém dílu Mistborn mě ale zvraty a vývoj překvapil, takže za to musím Sandersonovi připsat bambilion plusových bodů.
Hrdina věků je skvělé zakončení (poloviny) série, konec mě (opět) překvapil, krásně svázal dohromady kousky z obou předchozích dílů.
Doporučuji, doporučuji, doporučuji.


Pro mě knížka doplňující studium. Jedná se o významné dílo, které se ke všemu dobře čte, takže pokud Vladař spadá do okruhu vašeho zájmu, doporučuju, vede i k zamyšlení.


Hned na úvod: tato série je stále mou oblíbenou, jenom jsem v tomto případě měla trochu problém s dějem (osobní vkus a názor). Takže:
Za mě zatím nejslabší díl. Asi je to i tím, že vyšel poměrně dlouho po předchozím. Na začátku jsem se musela trochu rozkoukat, ale to většinou nebývá problém.
Co mi nesedlo je, že celý děj probíhal následovně: šup do podzemí - eniky beniky kliky, kdo půjde ven? - šup z podzemí - (většinou šup do jiného podzemí) - problém - člen pětadvacítky - honem pryč - šup zpátky do podzemí. A v tomto vzoru probíhala většina knížky. To asi prostě nebylo pro mě, chtěla jsem od čtvrtého dílu něco jiného. V přechozích dílech jsme sice také hodně cestovali, ale tam mi cesta připadala zajímavější, zábavnější, záživnější. Ještě jsem úplně přesně nepřišla na to, co mi na tomto vzoru přesně nesedlo. Možná působilo běhání sem a tam moc rychle? Nebo mi chyběly významnější interakce mezi postavami? Nebo mi přišli nesympatičtí členové, se kterými jsme strávili nejvíce času? Nevím, nevím...
Co jsem chtěla a potřebovala, byl poslední úsek, kdy jsme dostali odpovědi na otázky, které nás straší už od prvního dílu. S tím, jak autorka nastavila minulost, její chyby a dary, a následně budoucnost (?), jsem byla spokojená. Za a) jsem něco takového nebyla schopná vymyslet, a za b) to dávalo jako vysvětlení smysl (což se ne každému autorovi povede). Posledních pár kapitol ve mě vyvolalo stejné pocity, jako předchozí díly, za což jsem ráda.
Knížka je ukončena zajímavě. Byly nám poskytnuty odpovědi na většinu zásadních otázek z předchozích dílů. V posledním díle nás pravděpodobně čeká hodně akce, složitá politická situace a válka.
Uvidíme, jak si s tím vším naši hrdinové poradí.
Těším se na poslední díl.


Knížka je oproti všemu, co jsem zatím od Sandersona četla, velmi tenoučká.
Určitě není lepší, než původní trilogie, pokud ale máte rádi svět Mistborn, pak určitě doporučuji. Cíle hlavních postav nejsou ani tak ušlechtilé ani tak nedosažitelné, jako v původní trilogii (na druhou stranu, popravení boha a záchrana končícího světa se překoná jen těžko). Jedná se o odpočinkový příběh na pomezí divokého západu a průmyslové revoluce. Myslím, že pokud k druhé éře budete přistupovat jako k povídkám ze světa Mistborn, nebudete zklamaní.
Co mě potěšilo, je využití předchozího příběhu i zde - při cestě městem narazíte na místa pojmenovaná po hlavních hrdinech, vytvořila se zde nová náboženství a šlechtické rody.


Druhý díl mi přišel o něco slabší než ten první, ale přesto se jedná o výborné pokračování. Opět jsem nečekala žádný ze zvratů a odhalení, doporučuji!


Doporučuji.
Knížka je velmi čtivá, popisuje život a okolnosti obklopující nejvýznamnější české autory doby. Nečekejte výčet děl nebo jejich obsahu, nečekejte rozbor k maturitě. Dozvíte se o začátcích, trablích, láskách a aférách, a o dalších zajímavostech, které nám učitelé zatajili.


Třetí díl nezklamal! Možná je to tím, že jsem předchozí díly četla už před nějakou dobou, ale tento se četl tak nějak jinak. Ze stylu psaní je cítit, že Ilan už není malá, líbilo se mi, jak postupně odhalujeme další a další tajemství. Zároveň mám ale více otázek, než kdy před tím. Je zde představeno pár nových (a podivných) postav, a celá situace se stává zamotanější a zamotanější. Místy se mi knížka zdála matoucí, ale nijak mi to nevadilo. Za mě určitě hodná přečtení a pokračování v sérii.
Knížku jsem si užila, ale předešlé díly se mi líbily víc.


O dost(?) slabší, než první díl, ale v sérii hodlám pokračovat.
