Schmetti komentáře u knih

Poezii jsem nečetla několik let, ačkoliv ji mám ráda a snad vždy si něco z toho vezmu k srdci a oblíbím si v celé básni byť jen jeden verš.

Bohužel se mi tato sbírka až tolik nelíbila. Obsahovala opravdu hodně básní, ale bylo velmi složité rozumět jazyku, stylu, kterým byly napsány. Chyběla zde interpunkce, což čtení dělalo ještě obtížnějším. Musela jsem číst hodně pomalu nebo se k veršům vracet, abych porozuměla, co tím chtěl básník říct. Hlavně ze začátku, poté jsem si autorův styl docela osvojila. Tato složitost čtení může však vycházet z překladu, knihu přeložil Gustav Francl, ale dozvěděla jsem se, že překlady od Kundery a Čapka jsou skvělé a básním lze lépe porozumět. Tak zkusím někdy najít jejich překlady a porovnat je.

Většina básní byla smutná a pochmurná, ale například báseň Dům mrtvých, ačkoliv její název vypovídá sám o sobě, v sobě obsahovala veselé, romantické úseky a myšlenky.

Spousta básní obsahuje popisy z různých částí světa, z Paříže, Čech, Afriky, Německa Často jsem se i usmívala a říkala si, jak krásné popisy hlavně z Francie tu jsou.

Překvapily mě občas i vulgarismy. Největší překvapení pro mě asi bylo, že básník psal asi dvakrát o menstruaci (ne, nepovažuji mluvení o menstruaci za vulgární nebo špatné). V jedné básni zazněla věta, která říkala cosi o chlapci, který byl zplozen při menstruaci a proto je ďábel.

Ráda si přečtu zase nějakou poezii, ale tohle nebylo úplně pro mě.

Přidala jsem vám ukázky básní, které se mi líbily.

Hodnocení: 3/ 5

(c) blumensprache.hikaru.cz / IG: @terischmetti / databazeknih.cz

22.02.2024

Tato kniha je naprosto mimo můj oblíbený žánr. Nebo žánr, který bych alespoň občas četla. Ale erotickým knihám se jaksi vyhýbám, protože kdykoliv jsem eroticky zaměřenou knihu četla, nebavila mě. A ne, opravdu nejsem žádný puritán, ale v těchto knihách mi často chybí pořádný příběh. Jak to vnímám u Jediné šance?

Autorka knihy, americká spisovatelka Kendall Ryanair, patří mezi jednu z nejprodávanějších autorek, která napsala více než tucet knih. Ve svém psaní se zaměřuje na romány pro ženy s erotickou tematikou.

Jediná šance je první dil ze série Hot Jocks. Druhý díl, s názvem Až do konce, má vyjít za několik dnů, a to 29.2.

Já se k Jediné šanci dostala přes kamaráda, který erotické knihy naprosto miluje a řekl mi, ať si alespoň přečtu ukázku na palmknihach a dám knize šanci. Ukázka obsahovala asi 3 nebo 4 kapitoly a divila jsem se, že se mi příběh zatím zamlouval. Rozhodla jsem se tedy e-knihu koupit. No jo, ale nastalo zklamání.

Příběhem nás provází několik postav: hlavní hrdinka Elise, jejíž bratr Owen je profesionální hokejista, ale taktéž profesionální sukničkář. Hlavním hrdinou je Owenův nejlepší kamarád Justin, s kterým hraje v hokejovém týmu a je stejně profesionální v tolika ohledech, jako sám Owen. Jak Elise, tak Justin i Owen mají svou partu přátel, s nimiž se setkáváme po celou knihu.

Žádná z postav mi nikterak nevadila, všichni byli sympatičtí, ale příjemnější a zajímavější pro mě bylo, když příběh vyprávěl Justin. Líbil se mi ten klučičí pohled na věci a dění kolem sebe.

Bohužel jsem z knihy zklamaná, začátek byl fajn a bavil mě. Říkala jsem si, že bych třeba přišla na chuť tomuto žánru, jenže když jsem se blížila k půlce knihy, nudila jsem se. Sexuální scény zde byli celkem často, ale mnohdy jsem měla pocit, že čtu jednu a tu samou. Tyto žhavé scény byly napsány v podstatě stejně, ale nejvíc mě zarazil i skoro stejný dialog mezi postavami.

Příběh jako takový nebyl špatný. Místy se mi líbily části ze života Elise i Justina, jejich obyčejné dny doma nebo v práci, ale nevtáhlo mě to nijak do sebe. Nudila jsem se a erotické scény jsem chtěla rychle přečíst. Uvítala bych, kdyby životy hrdinů a jejich myšlenky by byly napsány detailněji.

Knížku bych asi doporučila hodně mladším dívkám, které třeba s tímto žánrem začínají a budou vedle z toho, že čtou erotiku a je jim v podstatě jedno, jak je kniha dobrá, hluboká. Zda jim něco dá.

S tímto žánrem skončit nechci, určitě zkusím ještě jiné knihy, ale budu si muset lépe vybrat.

Teď přichází otázka, budu si chtít přečíst druhý díl, který bude o dalším z hokejistů (asi ze stejného týmu?) a o kamarádce Elise, o Becce?

A co vy a erotické romány? Četli jste Jedinou Šanci? Doporučte mi, prosím, nejsou opravdu dobrou erotickou knihu, která má příběh a není jen o tom jednom.

Hodnocení: 3/ 5

(c) blumensprache.hikaru.cz / IG: @terischmetti / databazeknih.cz / Pinterest

1 19.02.2024

Ke knize jsem se dostala díky společnému čtení ve skupině Knižní závisláci od Knihydobrovský. Nestihla jsem ji přečíst v určené době, ale asi před týdnem jsem si řekla, že ten horor přece jen vezmu a začnu číst. A udělala jsem dobře!

Autorem knihy je irský spisovatel A.M. Shine, který vystudoval historii na vysoké škole a zaměřuje se na psaní hororů. Jeho horory jsou inspirovány irskou krajinou, kulturou, historií a pověrami a temná atmosféra v jeho příbězích je čerpána z gotického kánonu z minulosti. Kniha Zloději tváří, kterou jsem četla, se v originále nazývá The Watchers (Pozorovatelé) a vyšla původně v roce 2021, u nás až v roce 2023. Myslím, že se zde mohl ponechat originální název, ale i ten náš se ke knize hodí. Samozřejmě nebudu protestovat proč. A.M. Shine má na svém kontě více knížek, tak doufám, že se i ony dostanou k nám. (goodreads.com)

Na začátku knihy dostáváme ochutnávku v prologu, jsme hozeni do příběhu a už tady cítíte napětí a zvědavost, co se s hrdiny děje, co se s nimi stane a co se v tom podivném lese vlastně děje. Až potom se dostáváme k první kapitole a najednou tu máme jiné lidi. Říkala jsem si, co mají společného s postavami z prologu a přemýšlela, kde najdu nějakou spojitost.

Hlavní hrdinka Mina ve své oblíbené hospodě ráda tiše sedí a přes okna pohlíží na cizí lidi, které může nakreslit a dumat nad jejich osudem, pít horkou whiskey a kdykoliv se vytratit. Jednoho dne však v hospodě od známého dostane nabídku na snadno vydělané peníze tím, že odveze vzácného papouška “Zlaťáka kamsi daleko jakémusi kupci. Mina nabídku přijme, navíc ráda vypadne. A od této chvíle se příběh rozjíždí.

Zloději tváří je horor, který se odehrává v záhadném, temném lese, kam sotva prosvítají paprsky slunce. Jídlo i voda se shání těžko s hlavně se vše musí stihnout před setměním, jinak se stanou zlé věci. Ohledně příběhu se nebudu vyjadřovat, to se dozvíte v anotaci, ale všechny ty podivnosti, co se v knize dějí, vám nedají spát.

Hrdinové knihy, lesní nestvůry, nepříznivé počasí a podmínky lesa vás vtáhnou do děje. Nedokázala jsem přestat číst. Neustále jsem na knížku myslela a těšila se, až si budu zase číst. S postavami jsem prožívala každodenní boj o přežití. Říkáte si, jak se z tohoto lesa dostat ven? Je nějaká naděje?

Pro někoho mohou být Zloději tváří slabý horor, ale zde se hraje hlavně na atmosféru a tajemno. Já osobně jsem si připadala, že v onom betonovém bunkru se skleněnou stěnou opravdu jsem a lekám se výkřiků pozorovatelů. A nejen to. Jsou tu zajímavé čtyři hlavní postavy, tři ženy a jeden muž, nad kterými budete přemýšlet. Některé budete nesnášet, některým fandit. Ale ani jedna vám nebude lhostejná. A papoušek Zlaťák? Ten vykouzlí úsměv na tváři.

Tento typ hororu je přesně pro mě, krváky mi nepřijdou strašidelné, ale záhady, duchové a podobně, to je moje.

Tuto knihu doporučuji určitě! Hlavně těm, co si libují v napínavé, tajemné atmosféře a záhadných bytostech. Je mi líto, že má kniha tak málo hodnocení na databaziknih, zaslouží si více čtenářů. Doufám, že jsem někoho nalákala a Zloději tváří se dostanou k více lidem.

Hodnocení: 5/ 5

Můj IG: @terischmetti
https://www.instagram.com/terischmetti?igshid=OGQ5ZDc2ODk2ZA==
Můj blog: http://blumensprache.hikaru.cz/

2 13.01.2024

Moje druhá pohádka od J.K.Rowling., první byla Ikabog, a opět nezklamala, ba naopak! A Harryho Pottera jako pohádku nepočítám

Vánoční prasátko mi leželo v knihovně dva roky, než jsem se k němu dostala a teď toho lituji, protože tahle knížka si zaslouží být čtená každoročně A je jedno, že se jedná o příběh, kde ožijí hračky a malý chlapeček se vydá s novým prasátkem hledat své staré prasatko do země ztracených věcí.

Jak to u paní Rowlingové bývá, dospělý člověk si v jejich knihách najde životní moudra a ponaučení. Vánočním prasátkem jsem se ještě více utvrdila v tom, jak je Rowlingová skvělá spisovatelka. Po celou dobu čtení jsem ji obdivovala a všem říkala, že nechápu, jak může někdo tak nádherně psát. Opět je tu dokonale propracovaný svět a jeho zákony, nádherný popis míst a věcí.

Vánoční prasátko je kouzelný příběh o tom, jak si máme vážit věcí, které máme. A ne jen těch hmotných, ale i nehmotných, jako je štěstí, naděje, láska a podobně. Že dáváme emoce do všeho, co máme rádi a měli bychom s nimi zacházet hezky. A kdo ví, třeba opravdu věci mají svou duši. Jako děti jsme my všichni věřili, že naše hračky nás poslouchají a rozumí nám, můžeme si s nimi i v duchu povídat. Tam proč bychom si tohle nemohli představit i teď a probudit v sobě to vnitřní dítě? Třeba si mnozí z nás opravdu začnou mnohem víc všeho kolem sebe.

V knížce jsem si zamilovala jak ztraceného Pašíka, tak nové vánoční prasátko, které je statečné jak nikdo jiný a pro toho, koho má rádo, by udělalo vše i na úkor sebe. Modrý králíček si získal místo v mém srdci, oba andílci, kompas, štěstěna i naděje. A samozřejmě náš živý chlapeček Jack a Hedvika

Vánoční prasátko mě ke konci rozbrečelo, a to u knížek moc nebrečím.

Knížku doporučuji všem! Miluji ji, miluji J.K.Rowling! Právem je moje nejoblíbenější spisovatelka


Hodnocení: 1000/ 5

(c) blumensprache.hikaru.cz / IG: @terischmetti / databazeknih.cz

7 31.12.2023

První díl ze série Romantické útěky od Julie Caplin, a to s názvem Kavárna v Kodani. Z této série jsem již četla Čajovnu v Tokiu, která byla naprosto úžasná, ale rozhodla jsem se číst všechny díly postupně.

Julie Caplin je anglická spisovatelka, která pracuje v PR jako naše hlavní hrdinka, cestuje s novináři a píše o jídle a pití. Caplin procestovala a stále cestuje po světě a díky tomu dokáže napsat tyto nádherné knihy, v kterých dokonale popíše atmosféru, zvyky a gastronomii měst a států Také navštívila naši Českou republiku a nedávno vydala povídku Potkáme se v Praze, jelikož u nás v ČR má opravdu velkou základnu fanoušků

Kavárna v Kodani byla stejně dobrá kniha, jako Čajovna v Tokiu. Ačkoliv tedy miluji Asii a Tokio je mi k srdci blíže, zamilovala jsem si i Dánsko a jeho hlavní město Kodaň. Mám vždy pocit, že zamilovaná linka je v této sérii něco jako doplněk či vedlejší věc. Já si hlavně užívám ono poznávání nových míst a zvyků

Tato kniha mě velmi potěšila dánských hygge stylem, který nás knihou provázel. Jak se v anotaci píše, naše hlavní hrdinka Kate dostala za úkol vzít 6 novinářů na poznávací cestu do Kodaně, aby styl hygge opravdu zažili a ne si jen představili, že se jedná o svíčky, deky a nábytek, které mají zútulnit byt. Jde o mnohem více. Jde o to, jak máme myslet a užívat si každé drobnosti, vážit si jich a mít z nich radost. Lars, který chce otevřít v Kodani nový dánský obchod, věděl moc dobře, že zažít Kodaň na vlastní kůži bude to nejlepší pro PR.

Strašně moc mi přirostl k srdci tým novinářů: Avril, Ben, Fiona, Sofie, Conrad a David. Asi nejvíc zbožňuji Avril, Bena a Conrada. Sami po přečtení uvidíte proč. A Fiona je hlavní postavou v Čajovně v Tokiu!

Naše druhá hlavní postava, mužská, je Ben. Nabručená vzteklá liška se srdcem na správném místě. Ale příběh by nemohl existovat bez maminky Larse, éterické a vřele Evy, která vedla onu slavnou kavárnu, která je g názvu této knížky. Nejraději bych k Larsově mamince zašla na kávu nebo kakao, ochutnala všechny možné obložené chleby nebo dánské pečivo a navštívila spoustu krásných míst v Kodani.

Myslím, že čtenáře, kteří nemají rádi až tak popisy a nebaví je číst o cestování a poznávání, tahle série tolik nenadchne. Romantiky si zde užijete dost a i srandy, to vše nám tato knížka a série nabízí, ale musíte počítat s tím, že napůl čtete cestopis. Já jsem si oblíbila snad všechny kladné postavy a přirostly mi k srdci. Jsou to skvělí lidé. A nesmím zapomenout na dokonalé obálky českých vydání, které ilustrovala Kateřina Brabcová, naše obálky jsou nejkrásnější ze všech!

Během čtení jsem si u ukládala názvy a druhy pokrmů a také míst, která v Kodani navštívit.

Měli byste zájem o takový příspěvek na ig a článek na blogu?

Kdo z vás četl Kavárnu v Kodani a má rád tuhle sérii nebo i jiné knížky od Julie Caplin?

Hodnocení: 5/ 5

Můj ig: @terischmetti
https://www.instagram.com/terischmetti?igshid=OGQ5ZDc2ODk2ZA==
Blog: https://blumensprache.hikaru.cz/

12 27.12.2023

Knížku jsem četla v rámci knižní štafety od @stafety.rachel.roo @blogger.rachel.roo a moc děkuji, že jsem se mohla zúčastnit Avšak Vrány jsem měla v plánu dlouho, od doby, co vyšly, poněvadž mě hlavně zaujala obálka. Ta je naprosto nádherná a knížce přidává na hodnotě.

Vrány jsou příběhem o rozpadající se rodině, kdy jeden z rodičů upřednostňuje jedno ze svých dětí a na druhém si vybíjí vztek a svou frustraci. Neustále své děti srovnává mezi sebou nebo je srovnává s dětmi svých přátel. Hlavní hrdinka 12letá Barunka, která je velmi talentovaná malířka, tak musí snášet neustálé hádky rodičů a trpět domácí násilí. Holčička je opravdu silná osoba a hledá tak útěchu jak ve svých kresbách, tak ve škole u učitele na výtvarnou výchovu a angličtinu, přezdívaného Frodo.

Nechci nic spoilerovat, ale Frodo a jeho maminka, učitelka na základní umělecké škole, byli s Barčou ty nejsympatičtější postavy. Snažili se Barunce pomáhat. Nemohla jsem vystát Barči matku, která se chovala příšerně a svou dcerku ponižovala. O otci se zmiňovat blíže nebudu, protože mi je z něj zle. Na druhou stranu je dobré vědět, že rodiče občas měli světlé chvilky.

Když si představíte, že tohle vše se může dít všude kolem nás, je to hrozné. Jen tedy doufám, že děti najdou jiné východisko, než jaké našla Barunka.

Příběh je hodně silný, zasáhne vás a budete na něj myslet ještě několik dní po přečtení. A možná vám zůstane v hlavě navždycky. Ne všem knížku doporučuji, hlavně ne slabým osobám, které rozhodí smutné, násilné knížky. Jinak se četla velmi rychle, nemohla jsem se odtrhnout.

Hodnocení: 5/ 5

(c) blumensprache.hikaru.cz / IG: @terischmetti / databazeknih.cz

17 15.12.2023

Kniha, která vás vtáhne a rozcupuje na kousky, ale přesto ji milujete a chcete pokračování. Jenže jaké? Opravdu všichni, kteří vyrůstají v tvrdém režimu KLDR a najednou se ocitnou v našem demokratickém světě, budou šťastní?

Jako milovnice asijské kultury, hlavně té korejské a japonské, se zajímám o vše, co se kolem vyskytne. O skvělé české koreanistce Nině Špitálníkové vím už dlouhou dobu. Její knihy mám v knihovně, ale zatím nečtené. Ale Severka mě tak moc přitáhla a byla první.

Příběhem nás provází hlavní hrdinka Severka a potetovaná koreanistka (a myslím, že se jedná o paní Špitálníkovou), která Severku vyslýchá. Severka vypráví svůj příběh od útlého dětství, kdy se narodila a vyrůstala v Severní Koreji. Režim KLDR byl pro ni naprosto přirozený, stejně jako pro ostatní Severokojerce. Neznala jiný život. Severka pocházela z vyšší společenské vrstvy a chtěla se stát další revolucionářkou, která by pomohla Severní Koreji a jejím obyvatelům vzkvétat.

Dozvídáme se, co Severka svými činy nevědomky způsobila. Přiblížila a dosti nám popsala každodenní život Severokorejců. Mě osobně dost zaskočilo tolik částí už na začátku. Například, že i každé obyčejné chvilky jejich života, jako je vstávání, toaleta, mytí a jídlo, jsou naplánované na minuty. Mají svůj rozvrh, svůj řád. Naprosto všechno. A tento řád jim dává jistoty. Jenže to jsem nevěděla, co bude dál.

Absolutně mě odzbrojilo a rozdrásalo, že v KLDR existují pracovní tábory. Něco jako u nás v ČR pracovní tábor Terezín z 2. světové války. Podmínky popisované v knize mi opravdu připomínají pracovní a koncentrační tábory a cítila jsem obrovskou úzkost.

Nechci říkat nic víc, tu knížku si musíte přečíst a prožít sami. Přemýšlela jsem, jak tuhle recenzi napsat a vyjádřit se. Jenže to nejde napsat jen tak. Píšu jednoduše tak, jak to cítím.

Severku jsem si moc oblíbila, ta slečna byla skvělá, měla odvahu, věřila v sebe, dělala vše v dobré vůli, uvědomovala si své chyby a přešlapy A paní Nina Špitálníková ji znala osobně

Prosím, přečtěte si Severku, dá Vám tolik emocí a informací, tolik životních mouder. Budete přemýšlet nad životem a nad, pro mnohé, obyčejnými chvilkami, jako je třeba si zajít na kávu.

Moc se těším na pohádku, která snad brzy od Niny Špitálníkové vyjde.

Hodnocení: 5/ 5

(c) blumensprache.hikaru.cz / IG: @terischmetti / databazeknih.cz

8 14.11.2023

Chápu, proč má obálka na sobě tolik květů sakur, tento strom měl co dočinění s dějem, ale čekala jsem mnohem více japonské kultury. Pohybovali jsme se sice v Americe, ale Sam pocházel z Japonska a jeho okolí z dalších asijských států.

Oceňuji tento námět, je naprosto boží, ale od knihy jsem očekávala více. Autor si s tímto mohl pohrát víc. Příběh se celkem vlekl, hlavně do půlky knihy. V druhé půlce už bylo napětí a těšila jsem se na čtení.

Myslím, že knihu ocení čtenáři kolem 20 let, ty si ji mohou užit plně.

10.10.2023

Kniha Toma Feltona před pár týdny vyšla jako audiokniha, ale s překvapením! Předmluvu, napsanou Emmou Watson, namluvila Anežka Pohorská, která propůjčila svůj hlas filmové Hermioně a samotný text Toma namluvil dabér Draca Malfoye, tedy Radek Škvor!

Oba dabéři udělali úžasnou práci. Jejich projev je dokonalý, stejně jako celá kniha. Je to nejlepší čtený projev v audioknize, jaký jsem kdy slyšela. Neskutečně příjemně se mi poslouchal a nechtěla jsem, aby kniha skončila

Tom svou knihu napsal tak moc upřímně a bez žádných okolků, svěřil se se svým dětstvím, s veselými zážitky, ale také se svou rodinou a tou nejtěžší životní situací.

Na začátku se dozvídáme, jak přišel k herectví a co měl už jako malé dítě za zájmy. Vypráví nám své první zkušenosti s herectvím, jaké filmy natočil, až se dostal k natáčení veledíla jménem Harry Potter. HP se objevuje během celého čtení, poněvadž je součást Tomova života a je za to vděčný. Pobavíte se vtipnými zážitky s filmovým Brumbálem nebo s nepříjemnou situací s filmovým profesorem Snapem, který měl srdce ze zlata. Poslouchat, jak probíhalo natáčení a jak se chovali herci mimo kamery, je naprosto boží

Tento malý blonďatý rebel vyrostl a trávil část života v LA, kde ho potkaly ony těžké životní situace. Tom bojoval se svou psychikou a svěřuje se se vším, jak se cítil uvnitř nitra a jak se ze všeho dostal. Tahle pasáž vás zasáhne nejvíce, já vše hltala a cítila s Tomem, bolelo mě poslouchat, co si vše musel zažít. Myslím, že v této části se mnoha čtenářům změní pohled na tohoto vynikajícího a vřelého člověka. Už ho nebudete vnímat jako grázla z HP, ale jako skutečného Toma Feltona.

Pamatujte, bohatým vás nedělají peníze, ale to, zda máte milují lidi kolem sebe, zda máte rodinu, lásku a přátele.

Doporučuji jak nejvíc mohu. Je to skvost a já ji zbožňuji

14 07.10.2023

Ačkoliv má kniha 423 stránek, tak se četla velmi svižně. Dokázala jsem se vžít do postav, cítila jsem jejich úzkost a smutek, to se autorce opravdu povedlo. Přiblížila nám to, jak se musí lidé z královských rodin podřizovat a nejsou vůbec svobodní. Často jsem při čtení myslela na Prince Williama a Henryho a přemýšlela, jak asi žijí oni a jak se cítí, i když se pro veřejnost usmívají.

Knížku Červená, bílá a královsky modrá doporučuji mladým lidem, kteří hledají sami sebe, svou sexuální orientaci nebo se chtějí uvnitř sebe či s okolím poprat. Najdou zde odvahu. Dále ji doporučuji opravdu lidem mladším, kteří ocení tu bouřlivou sexuální stránku. A taky těm, co trochu mají v oblibě politické dění.

Vzhledem k tomu, že mi vadilo přespříliš sexu, ve kterém jsem necítila moc emocí a musela jsem číst spoustu úryvků z milostných dopisů různých slavných osobností a občas zbytečně dlouhému popisování situací, tak knihu hodnotím takto.

2 06.09.2023

Za tou vší pohodou, kdy spolu Satoru a Nana cestují po celém Japonsku v jejich stříbrné dodávce, plují na lodi a sledují krajinu plnou fialových a žlutých květin či obrovskou dvojitou duhu nebo kolouška s rodinou, se skrývá hloubka a bezmoc se smutkem a vyrovnání se s těžkou, nejtěžší životní situací.

Příběh je podán jak vtipně, tak i jemně, citlivě a pohladí po duši. Jedná se tu o neskutečně silné spojení páníčka a jeho zvířete. O hluboké přátelství a rodinu.

Při čtení jsem se nikdy nenudila, vždy jsem se dokázala ponořit do děje a smála se, rozplývala, ale také jsem skoro brečela. Posledních padesát stran bylo hodně náročných na emoce. Člověk chtěl plakat a zároveň cítil jakési duševní smíření.

To, proč Satoru potřeboval, aby se o Nanu někdo postaral, se musíte dočíst sami a poté pochopíte, proč tu píšu tyto věty.

Knížku Kočka na cestách doporučuji nejen milovníkům koček, ale opravdu všem, poněvadž takto filozoficky založenou knihu psanou s jemností nenajdete všude. Ráda si přečtu opět něco od japonských autorů, poněvadž jejich kultura a myšlení je hluboké a fascinuje mě.

Obálka knihy je nádherná a zaujala mě na první pohled. Přidávám zde jeden nádhernou citaci z knížky, tedy to, co řekl Nana ve svých myšlenkách.

12 06.09.2023

Musím přiznat, ze jsem očekávala něco jiného, něco, co bude mít takzvané příjemné vánoční vibes, lehčí témata a probudí ve vás vánoční atmosféru, těšení se a vykouzlí vám úsměv na tváři. Moje pocity celkově z knížky si můžete přečíst v recenzi na mém blogu, ale také tam najdete, které jsou mé oblíbené povídky a co k nim říkám.

27.12.2020

Ahoj lidi, Rudou jako rubín jsem četla od července s nějakými přestávkami. Třeba týden nebo dva jsem se knížky nedotkla. Je to young adult, kdy hlavní hrdinové a blízké okolí umí cestovat zpátky v čase díky jednomu genu. No... Viděla jsem, že knížku spousta čtenářů chválí a má vynikající hodnocení na databáziknih, ale mám trochu pocit, že čtenáři byli asi mladší než já, tak je tahle knížka nadchla víc.

Bylo to příjemné a zajímavé, mám ráda knížky s příběhem odehrávající se v Anglii, historii, jiná století, to všechno se mi moc líbí, ale něco tomu chybělo. Další dva díly si přečtu, chystám se na Modrou jako safír ????
Moje hodnocení je tedy 3,5⭐ / 5 ⭐

Třeba mě druhý díl bude bavit víc ????

08.08.2020

Kniha, která vás praští do očí obálkou i názvem ???????? Tak zlobivá, dvojsmyslná a ulítlá! Když jsem ji uviděla, okamžitě jsem věděla, že ji musím mít. Jasně, erotika, s čtením takovým knížek mám zatím jen nic moc zkušenosti. 50 odstínů šedi jsem vyhodila po 20 stránkách :-D Ale Banán sliboval vtip, takže mě lákal.

Bohužel, jak vidíte podle hodnocení, nebyla jsem nadšená tak, jak jsem chtěla. Vše se dozvíte v recenzi na mém blogu blumensprache.hikaru.cz

1 15.07.2020

Jedna ze zvláštně magických knížek, kterou jsem četla. Medvěd a Slavík vás zavede do Ruska, zvyků místních lidí, prožijete s nimi šťastné i těžké chvilky, jako je chudoba, strach, církevní ovládání nebo kruté zimy. Ale to hlavní, poznáte místní folklór, uvidíte půvabnou rusalku a charismatického Zimního krále, kterého budete chtít poznat osobně.
Recenzi jsem také vložila.

1 16.04.2020

Knížka, která rozhodně není pro děti, protože obsahuje hodně násilí, sexu a vulgarismů.
Nikdy jsem nečetla knihu, která by měla tolik chyb v textu. Není to tak, že bych byla hnidopich a přehnaně hledala, ale takovéhle chyby přímo praští do očí. Našla jsem jich 39!
Jinak mě knížka hodně bavila a chci druhý díl. Celou recenzi a vypsané chyby (což už nikdy dělat nechci) najdete na mém blogu blumenprache.blog.cz ????

1 24.02.2020

K této knížce (já poslouchala audioknihu) povím asi jen tolik, očekávala jsem úplně něco jiného. Anotace mě nalákala. V knížce je moc úřednických, právnických, obchodních a technických záležitostí. Tyhle všechny věci jsou hodně zdlouhavé.

1 13.02.2020

Knížka iPohádka od Kovyho mě pobavila, smála jsem se asi jako ještě u žádný knížky, a poukázala na hodně věcí z dnešní společnosti a světa. Přikládám recenzi:
http://blumensprache.blog.cz/2001/ipohadka-karel-kovy-kovar-knizni-recenze

2 22.01.2020

Velký palec nahoru za homosexuální tématiku. Více najdete v mojí recenzi: http://blumensprache.blog.cz/1702/libali-jsme-se-david-levithan-knizni-recenze

19.02.2017

Před pár týdny jsem dočetla knihu Madame Picasso od Anne Girard a pořád jsem unešená. Byl to láskyplný příběh plný umění, dozvíte se spoustu věcí o Picassovi a jeho životě. Knížku by si měli přečíst milovníci artu:) Madame Picasso patří k mým nejoblíbenějším knížkám :) Zde je recenze :)
http://blumensprache.blog.cz/1603/madame-picasso-anne-girard