Selket komentáře u knih

Člověk musí být alespoň lehce pohlcen (nebo chtěn být pohlcen) informacemi všeho druhu, aby ho kniha udržela v napětí od začátku až do konce, nebo vyvolala pobavení. Některé informace, hlavně v rovině názvosloví, jsem si dohledala (stačily k tomu asi dva youtube pořady), ale pro milovníky nových technologií a teorií a sci-fi fanoušky, je tohle určitě jen takové zajímavě poskládané opáčko. Oblíbila jsem si všechny hlavní postavy (Hlavně detektiva Ta'Š, který tady na mě působil skoro jako Jack Carter ze seriálu Heureka, jen trochu cyničtější).
Skvělá provázanost celého děje i jeho malých součástí. Pocit mrazení v zádech při každé myšlence k zamyšlení...
A co se týká čínského pojetí prvního kontaktu - přišlo mi vlastně (i jeho důsledky) mnohem realističtější, než četné americké verze.
Prostě se těším na další díl!

14 27.02.2024

Ke knize jsem se vrátila po dlouhých letech (kdy jsem si slibovala, že si to celé přečtu zase znovu). Poprvé jsem jí četla v době vydání, kdy mi bylo 14 a říkám si, jak je možné, že mě to tak strašně chytlo už tenkrát. Že jsem vnímala všechny ty niance a drobné náznaky mezi postavami. Nemusela jsem řešit nějaké jmenné rejstříky a prostě jsem se do toho vnořila.
Po té dlouhé době to má ještě pár bonusů navíc, protože si pamatuji i to, co se bude dít dál a nevyhnula jsem se tedy pár pousmáním, když jsem našla odkazy na nastávající díly, nebo si vzpomněla, co kterého hrdinu ještě čeká.
Pokud mám s odstupem (a znovu) zhodnotit Měsíční zahrady, tak jsem si spousty věcí pamatovala trochu jinak a jsem překvapená, jak moc věcí jsem vlastně přehlédla a které jsou vlastně ještě geniálnější, než jsem si původně myslela. Že i zdánlivá roztříštěnost děje a zmar (vlatně všech) postav tu má svůj důvod.
Teď už jen najít ve svém TBR časovém harmonogramu místo pro další díl - protože cítím potřebu si jej přečíst v co nejbližší době!

Nejlepší je o téhle knize vědět opravdu jen to, co je v anotaci. Autorka tu znovu (ostatně jako ve Strangeovi a Norellovi) rozehrává takový poklidný balet slov a "všední" magie. Skvělé popisy prostředí i propracovanost hlavní postavy a do toho drobné střípky něčeho, co by člověk spíš očekával ve sci-fi. Za mě jen jediná výtka - bylo to moc krátké!!

9 18.01.2022

Začaly jsme s dětmi (kluk 7, holka 4) číst hned, jak jsme měly knížku v rukou. Za večer jsme daly vždy jednu celou knihu. A vlastně mě docela překvapilo, jak zarytě si příběhy oblíbily. Kromě křídel a jistého zlidštění u koček a jiných zvířat, se totiž v knížce nic nadpřirozeného neobjevuje a možná právě proto. Úžasný jazyk, skvělé ilustrace. Doporučuji.

8 08.01.2024

Jedna z těch knih, které jsou geniálně jednoduché ve skryté složitosti.

8 15.05.2022

Pratchettovky jsou pro mě vždycky jako návrat domů. Čím víc knih jsem od Pratchetta přečetla, tím víc se k nim chci potom vracet. Pohyblivé obrázky jsem neznala, jaksi zapadla mezi ostatními, a to byla trochu škoda. Strašně miluju ty parodické překrouceniny, historické přesahy, popkulturní narážky, které ten, který ví, rychle odhalí a směje se vlastně dřív, než je dokončena myšlenka gagu (zpívání v dešti mě vážně dostalo) a hlavně mám strašně ráda to, jak Pratchett vždy vezme něco pro náš svět téměř důvěrně známého, naroubuje to do světa svého (tolik živoucího) a s pobavením sleduje, jak se s tím jeho obyvatelé popasují.
Za Pohyblivé obrázky bych dala 4 a půl hvězdy, snad jen kvůli tomu, že mi přišlo, že vyprávění za polovinou lehce ztrácelo dech.

8 09.01.2022

Základy html a css programování jako podklad pro fantasy svět? Ale jo, proč ne? Podobně tomu bylo i v knize Dům u vycházejícího slunce, ale tady bych řekla, že mnohem lépe pojaté i provedené. Pořád tu cítím vliv S.Eriksona, bez zbytečného filozofování. Znovu (stejně jako v trilogii Města) vzal Bennett známé koncepty (robotika, mission impossible, superhrdiny) a frknul je do jednoho žánrově stálého celku s novými náhledy. Samozřejmě se tu najde pár logických přešlapů, za půlkou to trochu zaskřípe a některé věci by postavám mohly dojít mnohem dřív...ale co...Já to prostě žeru!

8 03.06.2021

Dohánění restů. Protože ji znám jen z filmové verze. Kniha mi přišla o dost temnější a jako fíha, ty dveře v knize vůbec nejsou malý?? :-)

7 10.09.2023

Knihu jsem celou dobu vnímala spíše než jako životopis, jako román na motivy skutečných událostí, což ale ničemu neubírá a naopak přidává ještě punc uměleckého ducha, který knihou rovněž nenápadně prostupuje. Z příběhu dýchá jedinečná atmosféra, prolínání s kapitolami o Hvězdě je skvěle provázané s tím, co se děje na "scéně" životního příběhu hlavní postavy, krásně sestavené metafory podtrhují touhu po samotě, která občas dřímá v každém z nás.

7 23.03.2022

Nejdřív jsem se bála, že to bude beletrizovaný životopis ve stylu dlouhé diplomové práce, jako to bylo např v Dámě ve zlatém, ale ne. Je to velmi čtivě napsaný životopis s dobře rozlišitelnými spekulačními pasážemi, jen tak úplně není o Toyen, spíše o umělecké scéně meziválečných let, kde Toyen hraje jednu z hlavních rolí. Moc se mi líbili snové vsuvky, kdy "ta druhá" konfrontuje aktéry s tím co napasala. Absenci obrazové přílohy nekomentuji, protože to je teď vcelku běžné...

7 08.02.2022

Příjemně ubíhající rodinné drama. Zaujaly mě podmanivé popisy prostředí, které jsou neuvěřitelně přesné a umělecké zároveň. Vytvářejí moc hezkou tajmnou atmosféru. Chemie mezi hlavními vypravěčkami funguje, i když tu převažuje spíš pohled do minulosti. Ten tady co stránku odhaluje nové detaily celého rozuzlení a já jsem se ani na okamžik nezačala nudit.
Jediné, co mi téměř zanedbatelně vadilo, byla místy až přehnaná plačtivost v ději, v tomhle mi asi víc vyhovoval německý stoismus v knize O spánku a mizení, která je Dcerám majáku v náladě docela podobná.

7 25.10.2021

Miéville začíná být můj oblíbený autor a mám pocit, že s jeho šíleným divnostylem nemůžu šlápnout vedle. Perdido je jako číst obraz od Hyeronima Bosche, je šíleně roztříštěný ve všech svých hrůzných výjevech, ale ve výsledku skvěle promyšlený a komplexní.

7 07.09.2021

MItchell mi trochu připomíná impresionisty. Alespoň tedy po přečtení Hybatelů, Atlasu a Hodin. Téma je vlastně nepodstatné, jde vždy o sadu poutavých životních příběhů, nějakým způsobem propojenou, ovšem dojem je pokaždé trochu jiný a svým způsobem jedinečný. Mám to moc ráda, dá se to číst donekonečna! Mám neodbytný dojem, že v polovině autor trochu propadl sebemrskačství, ale i s tím jde o vážně skvělé čtení.

7 18.04.2020

Skvěle to ubíhá. Líbila se mi provázanost, lehký humor, autentičnost dialogů (kterou dost často u českých autorů postrádám) i závěrečné napínání. Ve středu knihy jsem si vzpomněla na Murakamiho a jeho Norské dřevo i zmiňovaný Afterdark. Určitě si od Cimy přečtu i další knihy, pokud je vydá.

7 18.02.2020

Pletichy, slovní přestřelky, komplexita. Atom už po nějaké době tahá za uši, ale jinak jsem si knihu vezkrze užívala. Možná mě trochu překvapilo, že právě díky tomu, že je román postavený hlavmě na rozhovorech, působí trochu jako divadelní scénář.

6 06.01.2025

Můj první Kotleta - přiznávám. A bavila jsem se, smála. Zápletka byla jednoduchá a vcelku předvídatelná, ale prostředí a humor to celé zabalili do slušivého (jasně, i trochu umazaného a prostříleného) hávu. Jediné, co mi opravdu docela vadilo, bylo přepalování honiček a napětí.

6 27.09.2023

A tohle se mi fakt líbilo. Propojenost, promyšlenost, podivnost. Vliv Murakamiho jsem viděla, hlavně v tom, že to bylo psané jakoby pro cizince, ale atmosférou bych to nejvíc připodobnila spíše k Jääskeläinenovi, konkrétně ke Dnu falešné kočky, ovšem URaNovA mělo mnohem lepší konec.

6 27.06.2022

Knihu jsem si půjčila hlavně kvůli odkazu v knize Impresionisté: jejich životní příběhy, kde se o ní autorka zmiňuje jako o takřka autobiografické knize Emile Zoly, v níž stvárnil hlavní roli jeho veliký přítel Cezanne. Po vydání knihy už ale zase tak velkými přáteli nebyli a já se vlastně ani nedivím. Zola tam sám sebe ztvárňuje jako usměvavého poloboha, který se nemění, zatímco všechny okolo ztrhává melancholie či nedostatek peněz. Ani hlavní hrdina není výjimkou a v průběhu knihy se mění v šílence, který přestává vnímat realitu.
Kniha neuvěřitelně detailně popisuje tehdejší Paříž i poměry v uměleckém světě, který tehdy ještě zdaleka nenastoupil na svou milionovou dráhu.
Dříve se mě ptávali, kam bych se chtěla podívat, kdybych se mohla na jeden den vrátit v čase a od přečtení Mistrovského díla mám jasno. Vidět Salón odmítnutých!

6 30.10.2012

Strašně se mi líbilo prostředí, atmosféra, náznakovost místo polopatismu, neokoukané rekvizity, i to, že jsem si kvůli ději musela dávat chvíli pauzu, abych se nepropadla do deprese. Z téhle knihy prostě temnota sálá a světlo tu probleskuje jen v malinkých vzpomínkových paprscích, na které se velice rychle zapomene, hrdinové se prostě nemají čeho chytat a já se do toho zoufalství prostě pomalu propadala spolu s nimi. Skvěle napsáno. Jen konec mi přišel do jisté míry předvídatelný.

5 29.10.2023

Skvělá atmosféra, skvělé twisty. Tajemství a odhalování jakoby nikdy nekončilo.A taky jsem ocenila vtipné ztvárnění sourozeneckých vztahů :-)

5 18.09.2023