Šimon_
komentáře u knih

Kingovi tahle civilní poloha sedí. Holly je čistokrevný krimithriller s párem solidně ujetých sériových vrahů, kteří jsou o to děsivější, čím skutečněji působí. Bál jsem se zapojení v čase psaní knihy aktuálních událostí (covid, Trump), ale funguje to skvěle.


Po dlouhých letech, u příležitosti vydání Hodin posledního soudu, na které se teď chystám, jsem si dal Watchmen znovu. Neztratili pro mě nic ze své geniality a po takřka pětatřiceti letech od vydání neztrácejí ani na aktualitě. Bohužel. Nicméně jde o kongenialní komiks, který lze číst jako kritiku i poctu superhrdinství, manifest v té době antireaganismu, dnes nahnědlého populismu, který se rozmáhá i u nás, a především jako vrcholné využití toho, co komiks jako médium nabízí. Moore je génius.


Všechny Sýkorovy detektivky jsem viděl v televizi a tahle je první, kterou jsem četl. A vůbec to nevadilo, bavil jsem se stejně, protože Sýkora píše lehce, zábavně a umí budovat napětí. Postavy jsou živé a když za Výrovou vidíte Melíškovou, jde to samo. Navíc jde o poctivou detektivku, žádný módní pokus o severskou krimi v Česku. Sýkora má dar psát žánrovou literaturu velmi chytře, takže kniha rozhodně neurazí ani čtenáře náročnější literatury. Jdu na Pět mrtvých psů!


Obvykle platí, že jedna stránka filmového scénáře vydá na jednu minutu filmu. A protože taková Záhada Blair Witch, jejíž děj by se dal k příběhu Ignis Fatuus, má 81 minut, lze předpokládat, že její scénář má zhruba 80 stran. To by tak nějak bylo adekvátní i pro děj téhle knihy.
Neberte to jen špatně. Klabouchová píše čtivě, příběh má spád, každá kapitola končí cliffhangerem… Ale občas je to prostě natahované trošku na sílu, jazyk je expresivní, aby vzbudil ty správné emoce, jen to místy působí otravně. Problémem taky je, že když autorka nepíše za hlavní postavu (ich forma), popisuje děj očima vedlejších postav (er forma), ale všichni znějí a myslí úplně stejně.
Kolem a kolem je to solidní žánrovka, na české poměry super, ale trochu u mě převládá zklamání.


Atmosféra jako blázen, břitké dialogy a Poirotovy šedé buňky. Přesně tak, jak jsem si představoval. A ačkoliv tenhle případ jsem na plátně viděl jen s Brannaghem, stejně jsem si představoval Sucheta.


Démon ze sídliště je blackmetalový bildungsromán z českého maloměsta s těmi nejnepravděpodobnějšími hrdiny, kteří jsou o to sympatičtější. Příběh z doby, kdy se člověk hledá, intenzivně vše prožívá, a ať je sebevětší nihilista nebo i satanista, je mnohem citlivější než dospělí. A to já mám rád. K tomu vhled do zajímavé subkultury, špetka zločinu a hlavně skvělý cit pro jazyk i humor. Těžko věřit, že autorem není Šimon, ale o generaci starší žena. Byť autentická fanynka black metalu. Tleskám, pí*o!


Bible.
Takhle čtivě, nádherně, chytře a poeticky umí o jízdních řádech psát jenom Rudiš.


K mému překvapení to nebylo tak pitomé, jak jsem čekal. Dokonce jsem se chvílemi cítil podobně, jako když jsem kdysi četl Harryho Pottera.


Ano, je to čtivé a napínavé. Ale taky nekonečně naivní a nesmírně hloupé.


Při pohledu na jména autorů i vydavatelství je jasné, že tohle bude intelektuální a hloubkový ponor do světa spirituality a duchovna, žádný ezo shit, ale sluší se to podotknout pro ty, kdo by snad čekali nějaký instantní návod na život. Téhle knize není co vytknout, chytří lidé zpovídají chytré lidi, kteří mají co říct. A před čtenářem se rozprostírá nedozírný prostor pro vlastní interpretaci a kontemplaci.


Kill Creek je hororová lahůdka, kterou napsal milovník hororů pro milovníky hororů. Díky premise čtyř spisovatelů rozdílných typů hororů totiž kniha získává lehce meta část, kde se o hororech a vůbec psaní, inspiraci a podobných tématech hojně mluví. Z téhle části je znát láska Thomase k hororům a jeho velká znalost žánru. A mě tahle část možná bavila vůbec nejvíc. K tomu připočtěme fakt, že Thomas vzal klasický syžet románu o strašidelném domu, ale dokázal jej napsat inovativně a origálně. Velký důraz klade na background postav a jejich vlastnosti, povahy a narušenou psychiku. Právě díky tomu je Kill Creek jiný, skvělý. Jedinou vadou na kráse pro mě je až příliš dlouhá a repetitivní závěrečná část knihy; strašení je pořád dokola stejné a ztrácí na působivosti. Ale v kontextu celku to není zásadní, navíc přijde stylový epilog. Takže spokojenost a těším se na další knihy od Thomase.


Ačkoliv se v ani jedné novele zas tak mnoho nestane - velké dramatické oblouky nečekejte -, jsou obě strhující. Pro drobnokresbu postav a všednodenních momentů, pro krásný jazyk (ve skvělém Janišově překladu) a pro vtahující atmosféru.


Pábitelské putování předvánoční Prahou. S Kafkou, pivem a Jaromírem. Se saunami, vlaky, osamělostí. Kouzelná jednohubka.


Přes skvělou pověst Bennettovy trilogie Božská města jsou Čaropisci první knihou, po které jsem sáhl. A tak jsem úplně nevěděl, co mám čekat. No, výsledek mě posadil na zadek. Předně jsem dlouho nečetl knihu, která by při takřka 600 stech stranách neměla hluché místo. Vážně, tady není ani stránka navíc, jediná pasáž, která by nudila. Děj se žene dopředu nesmírnou rychlostí, pořád se něco děje a vždycky je to zajímavé, čtivé a zábavné. Nadto Bennett stvořil nesmírně promyšlený svět, který dává smysl, a co víc, je velmi originální. Někde na pomezí renesanční fantasy, steampunku, magie a jakéhosi alternativního programování. Tím vším nás provázejí skvěle napsané plastické postavy, mezi kterými funguje chemie, napětí i humor. Sancie, Gregor, Orso i Berenika jsou zapamatovatelné, sympatické bytosti, jsou z masa a kostí, ne slov a myšlenek. Vše do sebe zapadá, je tu několik plot twistů, které nebude čekat a kniha vrcholí strhujícím finále, které krásně navnadí na další díl. Nemůžu se jej dočkat. Na Čaropiscích se dá učit, jak napsat chytrý a originální bestseller, který potěší jak nováčky, tak ostřílené čtenáře fantasy.


Hra se čtenářem, hra s žánrem. Tak trochu meditace o podstatě záhad a příběhů, tak trochu variace na klasické detektivky, jaké psala třeba Agatha Christie. Je z toho cítit Kingova radost z psaní, která se přenáší na postavy Vince a Davea. Jednohubka, která neurazí.


Vlastně jsem moc nevěděl, co od téhle kingovské jednohubky čekat... a dostal jsem jeden z nejhezčích příběhů za dlouhou dobu. Povznesení je feel good příběh á la King (a že on to umí). S originální, lehce mysteriózní zápletkou, sympatickými postavami, hromadou (vkusné) pozitivity a koncem, u kterého snadno ukápne nějaká ta slza. Nádhera. (P.S. Chci film, kde bude Scotta hrát Brendan Fraser!)


Svěží, imaginativní a atmosférická novela, která mě bavila od začátku do konce. Příběh má spád, retro atmosféru, jak ji King umí, a příjemně tajemné podtóny. Rozhodně se těším na obě pokračování (první napsal sám Chizmar, druhé chystají opět s Kingem).


McEwan v dobré formě: přemýšlivý, vtipný, sarkastický, nápaditý a kritický. Tentokrát s nadmíru zajímavým setupem v alternativních 80. letech, kde se britská politika vyvinula dost odlišným směrem a každá domácnost muže mít vlastního androida.


Velká nádhera. Lemire prostě umí tyhle citlivé osobní příběhy s melancholickou atmosférou, kterou dokonale podtrhuje jeho specifická kresba. Rozhodně se k Potápěči vrátím víckrát.


Geniální bildungsromán o amerických devadesátkách. Clowes ho napsal ve svých plus minus třiceti, před třiceti lety. Vystihl dobu i o půlku mladší teenagerky. Teď, o třicet let později, to čtu ve svých třiceti já. A funguje to. Takoví byli teenageři tenkrát, takoví jsme byli i my, takoví jsou i dnes. Jen kulisy se mění, a ty městské z anonymního a tak trochu ikonického předměstí kdesi v Americe zachytil dokonale. Je to taková komiksová verze mumblecore filmů, je to vůbec první komiks, který byl označen za graphic novel, a po právu je to dodnes kultovní nezávislé dílo.
