skrob komentáře u knih
Asi nejslabší kniha série. Pořád se to "čte samo", ale je to jak 8. díl zaběhlého TV seriálu - všechny hrdiny známe a dělají to co vždycky. Problém je, že nic víc - prakticky žádná postava se nikam nevyvíjí (přestože by měly prostor).
Je mi líto, ale ještě jsem nečetl dobrou sci-fi nebo fantasy knihu pro dospělé, kterou by napsala žena. Je to jakési dost pocitové a popisné, po chvíli odloženo.
Trochu moc postav a trošku barokně rozkošatělé, ale i přesto to bylo to zajímavé číst. Ale bohužel nemůžu vydýchat hrubé nelogičnosti, jako když jedna z hlavních postav zavraždí jinou důležitou postavu a všichni ostatní se tváří jako by se nic nestalo, jedeme dál, pohoda jazz.
Vydržel jsem po stranu 150. Je to šíleně rozvláčné a ... nudné. Anthony Ryan píše knihy, které čtu jedním dechem (Vélin Al Sorna) a pak knihy, které jako by napsal někdo jiný - o dva řády slabší - a toto je jedna z nich. Nebo možná není, ale já nemám čas prokousat se tou nudou na konec 632 stránkové knihy, jestli se to náhodou nezlepší. Život je krátký na to, abychom ho utráceli čtením špatných knih.
(SPOILER) Druhý díl velký propad, dočteno jen do 2/3. Dobře se to čte, protože autorka používá stejný styl psaní jako u prvního dílu. Ale děj prvních 400 (!) stran je vlastně tak chabý, že se dá shrnout dvěma větami. Následuje dost klišovité "překvapení" a několik oslích můstků, aby se hrdinům podařilo, co potřebují.
Lepší než Moře rzi. Škoda, že je to jeho prequel. A mohlo to být i delší.
Dočteno jen do jedné třetiny. Za mně zdaleka nejslabší Doerrova kniha. Ve Světlech byly tři postavy, každá z nich dobře vykreslená a člověk napjatě čekal co dalšího se jim stane. Tady je hlavních postav prakticky šest a jejich příběhy jsou nudné asi jako šest vydestilovaných Reader's Digest příběhů nacpaných do jedné knihy.
Dobří spisovatelé při vyprávění příběhu občas přihodí nějaký nepodstatný detail nebo vedlejší příběh, aby děj oživili a všechno působilo reálně. V dětech půlnoci dostanete detail detailu detailu ve vedlejším příběhu s dalšími detaily a jejich detaily a dalším vedlejším příběhem atd. Sama o sobě je řada z nich zajímavá, ale pokud čtu 257. detail třináctého mini příběhu, tak mi to celé začíná být jedno.
Zajímavý námět - popsat smrt v rodině očima desetileté holky. Nicméně jsem knihu nedočetl, protože mi přišlo, že se autorka snaží šokovat za každou cenu a na každé druhé stránce. Ze začátku je to zábavné, ale pokud to dělá po padesáté na úkor nějaké normální logiky, děje nebo příběhu tak to začne být vlastně otravné a nudné.
Úplný závěr knihy je výborný. Ale zásadní problém je v tom, že před ním je 650 stran vaty, která nás má seznámit se světem knihy a mnoha hrdiny, a dělá to hodně nudným způsobem. Nicméně závěr je příslibem a kvůli tomu asi dám šanci dalšímu dílu.
Návrat k Písni krve. Zatímco 2. a 3. kniha série Stínu krkavce byly o trošku a série Draconis memoria o hodně slabší, tak ve Volání vlka se Anthony Ryan vrací k Vélinu Al Sornovi v plné síle.
Dobře napsaná kniha. Jen je za mně škoda, že z několika možných témat se nakonec Kateřina Tučková nejvíc soustředila na to pro mně nejméně zajímavé.
Je to zvláštní kniha, tak trochu jako báseň v próze. Postavy mluví "úsporně", ale říkají to podstatné a hodně prostoru má popis přírody. Ale tím jak je ta kniha jiná mě zaujala.
Mám velký problém s tím, že Píseň krve od Anthonyho Ryana považuju za jednu z nejlepších fantasy knih vůbec, takže očekávání byla veliká. Bohužel Oheň probuzení se velmi pomalu "rozjíždí" - prvních 250 stran se v podstatě nic moc zajímavého neděje a o hlavních postavách se nedozvíme o moc víc než o dalších 10 vedlejších. Kdybych neměl rád jeho předchozí knihy tak už to dávno zavřu. Jde vlastně o 3 dějové linky, z nichž jedna prakticky vůbec nesouvisí s dalšími dvěma a ani není zajímavá a ty další dvě spolu souvisí jen lehce. Taky jsem čekal na základě některých recenzí úžasný konec, ale ani ten podle mně není nic nadprůměrného, obzvlášť když hlavním hrdinům, kteří jsou v koncích pomůže nějaký neočekávaný zázrak. Navíc pro mně byla kniha relativně nepřehledná - jaké frakce/společnosti proti sobě bojují a proč.
Ze začátku výborné. Ale pak jsem měl zásadní problém s tím, že Macbeth je tam prakticky jediná sympatická postava a jeho motiv k tomu co udělal je chabý, velmi chabý. Takže nedočteno.
Kniha má 3 části, z nichž v té prostřední se ukazuje, že de Fombelle je skvělý vypravěč. Bohužel první část je tak nějak zmatená a prokousal jsem se jí jen proto, že se mi jeho předchozí knihy líbily. A poslední část ... čekal jsem víc, mnohem víc.
Jsou to tři propojené příběhy vyprávěné třemi postavami. První část začala pomalu, ale postupně byl příběh zajímavější a napínavější a skončil tak, že jsem byl zvědavý jak to bude pokračovat - co se stane s postavami v obou otevřených dějových linkách. Bohužel pak začal druhý příběh (časově o mnoho let později) a ten byl přesně opačný - dělo se tam toho čím dál méně, nic se nevysvětlilo a postupně se z toho stal popis nudného života starého profesora. Takže nedočteno.
Je to pohádka/fantasy pro děti, ačkoliv ne pro úplně nejmenší. Ale má v sobě určitou poetiku a kouzlo, takže pokud jste starší a máte rádi knihy jako Harry Potter, mohla by se líbit i Vám.
Je možné, že se to později "rozjede", ale začátek je TAK nudný, že jsem to odložil.
Les Mytág měl dobrou myšlenku, ale provedení občas kulhalo.
Když jsem začal číst Lavondyss tak jsem si říkal paráda Holdstock opravdu umí psát - první část knihy (téměř polovina) je výborná - výrazně lepší než Mytág.
Ale druhá část knihy, kde by mělo dojít k rozuzlení atd. je postupně čím dál víc přeplácaná zbytečnými / nezajímavými postavami a tvory, jejichž chování a motivace opravdu silně drhnou.