slamenka komentáře u knih
Tak tuhle knihu zná snad každý, mě se taky konečně dostala do rukou. Musím uznat, že Mornštajnová opravdu psát umí.
Ale nějaké wow jaké jsem čekala se nekonalo. Příběhů z koncentračních táborů je plno a přitom se tady dotýkají spíše okrajově. Líbilo se mi, že je to psáno z pohledů tří žen. Jako velké plus tu vidím hlavně charakter Hany a to jen proto, čím si prošla, ale spíš ten pocit viny s kterým musela žít.
Čtivé? Ano. Ale příběh vlastně ničím nový. A bohužel pro mě vůbec nebyl srdcervoucí či dechberoucí.
Já jsem u této knihy na vážkách. Je čtivá, příběh děsivý, realistický, to zažít nechcete. ALE... kdyby o tom všichni nemluvili, tak už po 30 stranách to odkládám. Vadili mi ty puberťácký kecy, menstruace (proč to všichni musí pořád omílat?), postava matky byla až přehnaně negativně vykreslená, otce se nedalo ani pochopit. A konec? Přesně takový jsem od půlky knihy čekala, takže překvápko taky žádný. V podstatě na to jaké téma si autorka vybrala, si na tuto knihu za týden asi ani nevzpomenu.
Já bohužel budu muset souhlasit s komentáři pode mnou. Trhlina je jen jedna a já ani nečekám druhou. Už jsem si u Kariky zvykla, že ty konce jsou takové prapodivné, ale umí tak mistrně vykreslit atmosféru, že mu ten konec vždy odpustím. Tohle ale bylo na mě moc... první třetina super, gradovala temná atmosféra a pak už jen fantasmagorie, která byla děsivá a skvělé napsaná ale i tak mě to už nějak ani nezajímalo. Na mě prostě moc brutální, moc všeho. Víc mi sedí ty psychohorory z hor než tenhle kriminální styl, který se vyřeší fantasmagorií.
Tohle byla docela super detektivka. Pravá detektivní práce, detektivové sympatická dvojka, do konce jsem neměla tušení, kdo za tím vším je. Vytkla bych ten lehce nedořešený konec, ale tak to asi v kriminalistice občas chodí. Co bych dala jako mínus a proč nedávám plný počet hvězdiček je to, že v poslední třetině děj odbíhá od vyšetřování a začíná řešit milostné peripetie hlavní aktérky. Takže super detektivka, určená ženám :-)
První Hartl, kterého jsem četla a teda tohle fakt ne. Tohle není 15 let lásky ale 15 let fňukání jednoho zazobance, co má dva rozmazlený spratky... Kdybych věděla, že to bude o životě otce samoživitele (který má na dárky za 200 táců a furt si někam jezdí) tak radši šáhnu po deníčku moderního fotra. Acho jo, zase škoda papíru.
Ah, jak mě to nebavilo :-D vždyt je to jen beletrizovaný průvodce Prahou doplnění o hodně jídla a ještě víc piva. Milostná linka taky klasická, postavená na nekomunikaci a navíc celá vlastně jen na posledních 120 stranách. A ten konec? uspěchané. A víte co mě štvalo nejvíc? Že o pivovarech a vaření piva jsem se moc nedozvěděli, protože oni snad jen trajdali po Praze a do pivovaru asi ani nechodili (nebo v knize nic moc takovýho není :-D).
Jo a taky mohl Caplinové někdo říct, že Jan je Honza :-D to Jane, vysloveně trhalo oči :-D
Nevím nějak knihu hodnotit. Váhám mezi 3-4 hvězdičkama. Ano, že Mornštajnová umí psát o tom se nemusíme ani dohadovat. Tuhle knížku jsem přečetla za 4 hodiny. Bylo to velice depresivní od samotného začátku. Příběh sice silný, drsný, ale přesto mi v něm chybělo prostě něco. Navíc celá ta myšlenka, že ze zlo vzniká v rodině a vlastně se s ním ani nedá bojovat na mě působí hodně pesimisticky. Špitka naděje by bodla, přece takový svět opravdu není. A to byly ty deaily co mi vadily, všichni byly zlý, i ta úřednice ze sociálky a to mi přišlo už moc.
Přečetla jsem Klekánici a Vodníka za sebou a Vodník byl mnohem lepší. Vyšetřovatelská dvojce dostala více prostoru. Konec teda byl trochu už očekávanější, v Klekánici jsem takový konec vůbec nečekala. Jediné co nemám ráda je, když zůstane něco nedořešeno. Proto tady dávám o hvězdičku méně, protože když chybí objasnění motivu... Ale jinak velice čtivé. Těším se na další... a obzvlášť se mi líbí ta nitka k Erbenovi :-)
Tohle byla jízda!! Horory, mytologie a mysteriozní, to já můžu :-) A navíc to nebylo tak děsivé, jak to píše třeba Karika, což ted bylo pro mě k plusu. Jak se tu v komentářích píše, že měla některé pasáže zkrátit. Hmm možná jsme nemuseli péct štrúdl s paní Urbankovou nebo s Mílou ochutnávat bramboráky, ale mě to tam vůbec nevadilo. Naopak si myslím, že tohle skvěle dokreslovalo tu vesnickou mentalitu. Jediné mínus, co tady nacházím je to, že to prostě chtělo ještě jednu kapitolu :-D Já potřebuju ještě jednu kapitolu na konci :-D
Já nevím jak to Cognetti dělá... ale v jeho knihách není moc děje, jen všudepřítomné hory, les, sníh a samota a přesto mě to dokáže posadit na zadek :-)
Nehodí se hodnotit něčí život, tudíž nebudu dávat žádné hvězdičky, i když mě biografie velmi překvapila. Takovou upřímnost jsem nečekala. Byla jsem až v šoku, co jsem se dočetla... a ta neskutečná uvědomělost. Smutný příběh někoho, kdo měl karty špatně rozehrané, ale prohrát nikdy nechtěl, příběh někoho, kdo měl všechno, ale přitom né to hlavní. Obdivuju i tu sílu, kterou měl, aby všechno co ho potkalo zvládl. Škoda, že ten příběh nemá happyend, ale bohužel tuším, že by i tak nikdy neměl...
Tak tohle byla teda jízda!! Klobouk dolů. Už jsem od Kariky četla dva romány a vždy je ta atmosféra úžasná, jen ten konec je vždy jakože wtf? Tak jsem se do Trhliny bála pustit. Každé léto jsem totiž trávila u babičky ve vesničce kousek od Tríbeča. Na ty hory jsou koukala celé dny. Ale toto bylo úžasně napsané a nedokázala jsem se odtrhnout. Nic z toho jsem netušila.
Skvělá!! parádně napsaná, čtivá, spousta informací. Nečekala jsem, že mě tak chytne. Kniha je dost syrová, nebere si servítky už od začátku. Trošku mě jen mrzelo, že ten konec byl už takový trošku uspěchanější a ten by mě zajímal víc. Takhle má vypadat pořádný kvalitní historický román :-)
Až mě překvapilo, jak čtivá kniha to je. Jen ten konec mi přišel už takový uspěchaný. Ale krásně popsaná Aljaška a boj dvou žen s tyranem v rodině.
Knihu jsem četla, protože jsem nedokoukala film. Tak příšerný pro mě byl, a přitom kniha je boží, naprosto kingovská.
Tohle bylo vysloveně pohlazení po duši a utěšení v době, kdy se do lesů moc vydat nedá. Obdivuju všechny, kteří se zvednou a odejdou takhle žít, i když jen na rok. Úžasné, stejně jako Osm hor.
Cognetti se odkazuje na Chrise McCandellse a na Davida Thoreau. Útěk do divočiny mě přímo zničil emočně (ale přitom to tak mělo být), tak už je asi na čase pustit se i do Waldena.
Tohle byla nádherná kniha. Sice kam to bude směřovat jsem tušila snad už od druhé stránky. Po opravdu dlouhé době jsem se modlila za happy end, a to já většinou nedělám. Bravůrně propojená romantická linka s tou historickou. Autorka dobře popsala irský konflikt v roce 1921. Doporučuju.
Je to druhá kniha od autorky, kterou jsem četla a stejně jako Velká samota i takhle mě emočně zničila. Hannah píše fakt chytlavě a poutavě. Jediné co mě trochu zaráží jsou tady komentáře, že je to krásný příběh o přátelství. Ano příběh o přátelství to je, 30 let dlouhém, ale to jsem jediná, na kterou ten vztah působí toxicky? Od začátku jsem více sympatizovala s Katie. Tully mi vysloveně lezla na nervy a ani její chování na konci knihy to pro mě nevyvážilo. A ten konec, ten mě vážně zničil.
Upřímně nevím jak tuto knihu hodnotit. Perfektně je zde vykreslená řecká komunita u nás v Československu. Popisuje celou rodinu, komunistickou dobu... ale po půlce mě to už moc nebavilo, nikam to moc nesměřovali, jen byli všichni nespokojení se svým životem a fňukali, že nemají papriky.
Zajímavé je, že hltáte jednu stránku za druhou, všech 500 a přitom obsah knihy dokážete říct tak dvěma větami a vůbec to nevadí :-D je to takové romantické pohlazení na duši, ve stylu Pýchy a předsudku. Taky bych ale uvítala větší náhled i do postavy pana Reeda, proto ta hvězdička dolů :-) jinak nádherný romantický příběh, kdy se modlíte, aby padla aspon ta jedna zatracená pusa konečně :-D