SpiritErised
komentáře u knih

Knihu jsem odložila po zhruba 200 stranách. Hlavní hrdinka mi až neskutečně lezla na nervy. Neustále připomínání toho, jak není jako její matka a vydobývání si toho jaká to bude skvělá královna, když vlastně vůbec nic nedokázala začalo být dosti brzy otravné. Stejně tak věčné zmiňování jejího "průměrného" vzhledu. #notlikeothergirls
Násilí a brutalita by mi asi ani moc nevadila, kdyby byl svět ve kterém se knížka odehrává možná poněkud víc vykreslen. Bohužel mi svět příběhu nedával moc smysl.
Jsem ráda, že jsem se rozhodla předčasněji ukončit své utrpení, protože celou knihu bych asi nezvládla.


Nejvíce jsem si užila části odehrávající se v divadle a všechny působící jsem si velmi oblíbila. Hodnocení by bylo vyšší, kdyby se příběh odehrával pouze tam a já se o těchto postavách dozvěděla ještě víc. Jakmile se děj přesunul jinam, tak jsem se chvílemi až nudila a musela jsem tak trochu nutit, abych knihu vůbec dočetla.
Nemůžu říct, že by kniha patřila k mým nejoblíbenějším ale rozhodně ji doporučuju ke čtení.
(Knihu jsem četla v angličtině.)


Po knížce jsem sáhla z toho důvodu, že o této sérii kamarádka neustále mluvila a nemohla se jí nabažit. Skóre byl její nejoblíbenější díl, tak jsem se ho rozhodla zkusit.
Rychlé, nenáročné a sem tam vtipné čtení. U vytržení z knížky nejsem, nemůžu ale říct, že bych toho času, který jsem strávila jejím čtením litovala.
Věřím, že někdo, kdo k těmhle moderním románům pro ženy tíhne si knížku skvěle užije. Pro mě to ale bylo jen zcela průměrné čtení, které mě nenadchlo ale ani nijak neurazilo.
Edit: Nad knihou jsem ještě trochu přemýšlela. Co se mi dost líbilo byl přístup k sexu, který Allie měla. Mám pocit, že v knihách to velice často bývá muž, kdo se v tomhle smyslu nějak víc angažuje a ta ženská prostě jde s proudem. Allie ne... ta si chlapa sváže už při první příležitosti. :D


pro mě byla tato vychvalovaná kniha zklamáním. většina 'vtipnych' scenek ze mě vyloudila pouze obracení ocí v sloup


Jednu hvězdu tomu dávám za nápad. Drsný jeptišky zní přesně jako něco, co by se mi mohlo líbit. No, bohužel nelíbilo a s touhle knihou jsem se prala téměř celý rok. Dvě kapitoly před koncem svůj boj už ale vzdávám. Hlavní postava je mi neskutečně nesympatická a upřímně nic z toho, co se v knize děje neupoutalo mou pozornost natolik, abych knihu fakt musela dočíst. Čekala jsem víc. Příběh, ani způsob, kterým je kniha napsaná pro mě nebylo nic víc než nekončící nuda.


Nejsem někdo, kdo po romantických příbězích sahá nějak často. Nepovažuju se ale za nějakého extra bručouna, romanťárnu dokážu semtam ocenit. Na tomhle ale nebylo vůbec nic k ocenění. Fakt jsem se snažila do knihy dostat ale marně. Přesně v půlce jsem knihu odložila, jelikož jsem došla k názoru, že jsem už trpěla dost.
Myslím, že primárním důvodem, proč se mi kniha tolik nelíbila byl způsob, jakým Jonathan Anniku vnímá. Chvílemi mi to připomínalo 'manic pixie dream girl' klišé, které já opravdu nerada. Nemluvě o všech chvilkách, kdy ji přirovnával k dítěti. Autorka také nezapomíná často zmiňovat, jak nádherná až nadpřirozeně krásná Annika je. Hádám, že být průměrně vypadající autista asi není cool.
(Knihu jsem četla v originále.)

Pro mladší čtenáře je tohle určitě skvělý úvod do problematiky spojené s klimatickými změnami.


Útlá, nenáročná knížka, která mě nijak zvlášť nenadchla ale ani neurazila.


Za sebou mám již jednu knížku od Zibury a stejně jako u 40 dní pěšky do Jeruzaléma mám teď po přečtení strašnou chuť sbalit batoh a vyjet do světa. A to je přesně ten pocit, který by měl člověk po přečtení cestopisu mít. U Zibury je navíc ještě skvělý humor, který mi je velice blízký. Prostě paráda.


Ačkoliv scifi běžně nečtu, tohle bylo něco, co jsem si náramně užila. Všechny postavy jsem si naprosto zamilovala a užívala si, jak se z nich stal pořádný tým. M-Bot byl suprový. Nemůžu se dočkat toho, až si přečtu druhý díl.


Jako dospělákovi se smyslem pro humor se mi to líbilo. Jestli bych ovšem tuhle knížku měla potřebu koupit svým budoucím dětem.... Nevím nevím.


Naprostá paráda. Začátkem tohoto roku jsem přečetla Circe a nyní se dostala k tomuto příběhu. Zamilovala jsem si ho stejně tak, ne-li víc. Posledních pár kapitol knihy jsem sotva dýchala. Madeline prostě umí.


Nejvíce se mi líbilo: Dočasná záležitost a Opravdový dárván.
Dále jsem si užila: Když pan Pirzáda chodil na večeři, Tlumočník nemocí a U paní Senové.
Zbytek byl také fajn, ale tohle jsou mí favorité.


Knihu jsem četla v originále.
Zpusob jakým je napsaná se mi velice líbil. Acimov si se slovy krásně hraje, vše zní velice líbezně a poeticky.
To je jediný duvod, proč knize dávám dvě hvězdičky.
Elia jsem nemohla vystát. Byly chvíle, kdy jsem si říkala, co to sakra čtu. Na to, jak je kniha krátká jsem ji četla strašně dlouho, protože se mi do jejího čtení vubec nechtělo.
Jsem na sebe hrdá, že jsem ji dočetla a velice ráda ji pošlu někam dál. Vracet se k ní nehodlám.


Tahle knížka vypadala tak slibně... Strašně jsem se na ni těšila, ale prostě jsem se do ní nemohla začíst. Šíleně mě nudila a já to v polovině vzdala.


Jedná se o opravdu zajímavý formát, za ten rozhodně dávám palce nahoru. Od knihy jsem ale čekala víc, ať už kvůli jejímu opěvování na internetu, tak i kvůli tomu, že Sedm manželů Evelyn Hugo, které jsem od autorky četla dříve bylo naprosto perfektní.
(Knihu jsem četla v originále.)


Kniha mě hned od začátku úplně pohltila. Chvilkami jsem sice byla lehce zmatená a musela jsem si některé části číst vícekrát. Rozhodně to stálo za to. Vřele doporučuju. :)
(Knihu jsem četla v anglické verzi.)


Přiblížení života prokletého básníka skrze nádherné ilustrace. Plnou doporučenou cenu bych za knihu nedala, jelikož jsem si ale odchytila ve slevě, jsem velice spokojená.


Rudá královna nepřináší nic extra světoborného. Čtení jsem si ale náramně užila. Začetla jsem se do ní odpoledne a zaklapla ji až teď před spaním. Příběh má hezký spád, pořád se tam něco děje a člověk se tedy nenudí. Řekla bych, že Rudá královna rozhodně patří k těm lepším knihám v tomto žánru. Rozhodně mám v plánu si brzy přečíst i pokračování.
