stagno komentáře u knih

Jižní Čechy mají Hájíčka,Brno Kratochvila a svou autorku nyní našlo i Karvinsko.
Úmysl napsat románovou trilogii je odvážný a chvályhodný.Oživit příběh dnes již
mrtvé krajiny,připomenout historii všedního dne ovlivněnou velkými dějinami,
zachytit přetěžký úděl lidí,kteří zde žili a pracovali.Tuto regionální obrozeneckou
misi,kterou podložila důkladnou přípravou a vlastně celým svým životem prožitým
v tomto kraji,zvládla autorka výborně.
Z pohledu zvídavce jsem byl spokojen,z hlediska"literárně/čtenářského" ale zklamán.
Emočně zbytečně přepjatý styl přechází místy v červenou knihovnu par excellence
/viz např.str.227/,rušivě působí i neustálé vnitřní promluvy postav polopatisticky
dovysvětlující to,co je beztak zřejmé.
Ale i přes tyto čistě literární/a čistě subjektivní/výhrady si myslím,že Šikmý kostel je
román zajímavý a za přečtení stojí.

9 28.11.2020

Opravdový majstrštyk.Komplexní kniha,emotivní,ačkoliv psána v poloze lehce
shovívavého odstupu,je patrné nejen badatelské úsilí,ale i autorovo velké zaujetí
a sympatie/ne ale nekritické/ vůči svému hrdinovi.
Asi nejpozoruhodnější se mi na Blatného osudu jeví ta předlouhá 37-letá dobrovolná
izolace v anglických psychiatrických léčebnách.Ani ošetřující psychiatři by za jeho
diagnózu paranoidní schizofrenie asi ruku do ohně nedali,život ale Básníkovi určitě
komplikovat nechtěli/koneckonců to byl zřejmě pacient nenáročný,tedy ideální/.
A tak,zbaven existenčních starostí,se mohl Ivan Blatný věnovat zcela svobodně tomu
jedinému,co uměl-psaní poezie.Výborné poezie.

9 02.11.2020

Romány Cormaca McCarthyho není možné po přečtení jen tak pustit z hlavy,
alespoň v té mé dlouho rezonují,autorův hutný,barevný a obrazotvorný jazyk
dokáže vytvořit neskutečně hlubokou paměťovou stopu.
To je i případ Suttreeho.Velký román,výborný český překlad.I mně je Suttree
sympatický pro své rovnostářství a ochotu pomáhat.McCarthy/jako obvykle/
se hrdinovi do hlavy nesápe,jeho myšlenky a motivace nesděluje a tak zůstává
předchozí život do značné míry zastřený tajemstvím.Běsy minulosti,které dovedly
Suttreeho až do azylu na hauzbót,si musí čtenář domýšlet.A při tom domýšlení
se může kochat poklidně plynoucí krásnou literaturou.

9 14.08.2020

Velký americký román oceněný Pulitzerovou cenou.Příběh dvou židovských mladíků,kteří se díky své invenci a umu dokázali prosadit v komiksové branži v dobách jejího největšího rozmachu/kniha zachycuje období 1939 až 1954/.Postmoderní dílo je plné velkých témat:smrt nejbližších,exil,homosexualita,rodičovská láska,přátelství,pomsta,válka a samozřejmě i láska.Jde o velice kvalitní literaturu a četba musí být příjemná širokému čtenářstvu/když mě někdo požádá,abych mu půjčil"něco dobrého"ke čtení,napadne mě většinou jako první tento román/.

9 24.01.2020

Jako motto na první stránku by se tu určitě hodilo Danteho varování:Zanechte
naděje,kdo vstupujete.Temné až morbidní zobrazení lidsky pokřiveného údolí
Ukulore,kde jedinou normální lidskou bytost představuje prostitutka Cosey Mo.
Velký román to určitě není,ale je psán osobitým bohatým jazykem /výborný český
překlad Tomáše Hrácha/ a přečíst se dá.Ale asi jen jednou.

S vyjímkou toho posledního/Plachetnice na vinětách/ jsem četl všechny Hájíčkovy
romány a Rybí krev považuji za nejlepší.
Téma je smutné-vysídlení a následné zatopení několika jihočeských vesnic kvůli
stavbě Hněvkovické přehrady.To vede v dotčených obcích k narušení a pokřivení
mezilidských vztahů,k nevratným ovlivněním jednotlivých lidských osudů.Jiřího
Hájíčka se tyto události dotkly i osobně,přesto není román psán konfrontačně či
snad ekologicky aktivisticky,spíše se nese v duchu smíření a odpuštění.Pochopitelně
ale jakýsi jemný závoj smutku a beznaděje stránkami prostupuje.

8 20.11.2020

Předimenzovaný román,kvalitou ve své délce kolísající a celkově jaksi nesourodý.
Myslím,že doplácí na svou ambicióznost,je příliš patrná snaha psát originálně,jinak,
zaujmout.Asi něco jako:Pozor,tady píši já! Některé pasáže jsou ale velice dobré,třeba
Garpovo dětství a řada dalších.
Pro mě tedy z některých hledisek zajímavé dílo,které se ale dost špatně čte a které je určitě slabší než jeho pověst.

8 08.11.2020

Mimořádně čtivý román.Výtečné zachycení ducha krajiny i atmosféry horkého léta,během kterého se vypravěč noří do starého příběhu viny Rozálie Zandlové.Když však vystupující postavy začnou mluvit,když má čtenář pochopit jejich vnitřní motivace a vzájemné vztahy,začínají problémy.Ale i přes občasné nelogičnosti a povrchní psychologii ve mně román zanechal velmi příjemné čtenářské vzpomínky/četl jsem ho před třinácti lety/.

8 17.12.2019

Román z kategorie"nenápadný,ale výborný".Mistrovsky zachycená atmosféra
rybářského městečka na mokřadlovém jihu/jižanské/ Louisiany,několik postav,
které si čtenář-i přes jejich zjevnou nedokonalost-rychle zamiluje a jejichž příběhy
se postupně přibližují a proplétají.Obraz života,který je po generace víceméně
stejný,moderní dobou jen málo změněný,který se dokázal vyrovnat i s ničivým
hurikánem Katrina,ale pro který může znamenat definitivní konec přibližující se
ropná skvrna.
Knihu jsem přečetl prakticky na jeden zátah a za poctivou porci čtenářské radosti
musím dát plný počet /i když rozumím i některým dílčím výhradám v předchozích
komentářích/.

7 02.03.2021

U nikoho jiného/s vyjímkou Leonarda da Vinci/ se asi na tak vysoké úrovni nesešel
intelekt,touha po vědění a umělecké nadání jako u Johanna Wolfganga Goetha.
Faust je jeho uměleckým odkazem,do kterého vložil celou svou životní zkušenost,
své vnímání světa i role,kterou má na tomto světě člověk.
Dílo je to těžko zařaditelné,rozmanité,stylisticky nejednotné,některé pasáže jsou až
přiliš přebujelé a možná i zbytné.Přesto je čtenářsky zajímavé,inspirativní a na mnoha
místech vysloveně krásné/díky nádherným nadčasovým veršům,které přebásnil
Otokar Fischer/.
Mudrovat nad významem či poselstvím Fausta nemá smysl,každý si ho najde sám.
Spíš bych chtěl upozornit na nutnost alespoň základních znalostí kontextu,bez nichž
nemá cenu se vůbec do četby pouštět/v mém vydání z roku 1957 je poskytl Eduard
Goldstücker úvodem a komentářem a Otokar Fischer svými poznámkami/.

7 15.11.2020

Přímočaře odvyprávěný příběh z úsvitu normalizace,výborné zachycení ponurosti
a sklíčenosti této doby.Pavol Rankov píše jednoduše,čtivě,vůbec ale ne povrchně.
A hlavně píše o časech a událostech,na které by se nemělo zapomenout.Ideální tip
na doporučenou četbu pro maturanty/stejně jako román Stalo se prvního září/.

7 29.08.2020

Detektivní příběh z venkova v oblasti polsko-českého pomezí s tzv.nespolehlivým
vypravěčem.Je to celé trochu ujeté,hlavně hrdinka,ale svižné a dobré.Špatný nemusí
být ani film,který byl podle knihy natočen.

7 13.03.2020

Spolu s Pádem nejlepší Mawerův román.Inspirovaný příběhem slavné brněnské vily a volně i osudy jejích obyvatel.Román klasicky vystavěný a zdařilý.

Nostalgické rakousko-uherské retro.Brilantně napsaná novela,o níž guru německé
literární kritiky Reich-Ranicki prohlásil:"Kdo/tuto/knihu nečetl,nemá ponětí o
literatuře 20.století".
Příběh v dětství vzniklého velkého přátelství Henrika a Konráda,které se ale s
dospívaním a dospělostí mění u jednoho z nich v závist,zášť,nenávist a poté i zradu.
Přesto oba jakési neviditelné pouto spojuje i nadále a proto může po dlouhých
desetiletích dojít ještě k jednomu,poslednímu setkání.

6 15.11.2020

Námořník Marlow se z pověření obchodní společnosti plaví do nitra černého
kontinentu,aby odvezl umírajícího agenta,který nevybíravými způsoby rozložil
celou obchodně zájmovou oblast.
Tím agentem je Kurtz a Kurtz je krystalické zlo.Člověk manipulativní,cynický,krutý,
absolutně sebestředný,chamtivý,moci i slávy chtivý.Má dar výřečnosti a přestože
jde jen o prázdné patetické velkohubé tlachání,okouzlí domorodé nevzdělané
divochy i bílé hlupáky/postava dobrodruha harlekýna/.Kladného přijetí se ale v
Kurtzově prázdném srdci temnoty nedočkají-ten jimi jen bezmezně opovrhuje.
Nadčasová novela.Vždyť Kurtz je tu stále s námi.Nebo ne?

6 29.04.2020

Do Čevenguru mě přivedly Zábranovy deníky.Z čistě formalistického hlediska není román dokonalý,je patrná určitá fragmentárnost,umělecky je ale ohromující.Zachycuje celou širokou duši ruského člověka,přírodu,která je zde opravdu živá i utopický komunistický experiment,který nemůže uspět.Platonov tímto vším prošel,procítil,mýlil se a o to je dílo cennější-že ho psal insider,který svým postavám rozumí a soucítí s nimi.A tak i ta ironická poloha,které si musel být autor vědomý/postupně?/,není zlá,výsměšná,ale chápající.Oceňuji také kultivovaný a jistě kvalitní překlad Anny Novákové,který umožňuje i českému čtenáři potěšit se,i když asi jen zčásti,krásou Platonovova jazyka.

6 01.01.2020

Druhá kniha z tzv.Hraniční trilogie se dost podobá té první/Všichni krásní koně/,je ale temnější a bezútěšnější.Samotný konec románu,poslední dvě stránky,které popisují setkání Billyho Parhama se zmrzačeným toulavým psem,jsou opravdu brutálním úderem na čtenářovu duši.

6 24.12.2019

Rád se připojuji k pochvalným komentářům,mě také tento grandiózní literární text vyladěný do neobyčejně působivého harmonického celku okouzlil a podmanil.
Chtěl bych připomenout i výborný překlad Františka Benharta /1924-2006/,velkého znalce a propagátora slovinské literatury.

5 20.07.2022

Zasvěcený pohled do zákulisí moskevských politických procesů ve třicátých
letech minulého století.Arthur Koestler sám prošel ve svém životě i obdobím
komunistického poblouznění,přežil i celu smrti a tak dobře věděl,o čem píše.
Vyšetřování Rubašova líčí jako pečlivou a ďábelsky sofistikovanou inscenaci
divadelního představení,kde jde jen o to,aby se vybraný padouch se svou rolí
vnitřně ztotožnil a při premiéře/která bude i jeho derniérou/ji dobře odehrál.

5 02.03.2021

V hlavní roli brazilské vnitrozemské Sertao a jeho genius loci.Prostor,který má
vlastního ducha,kde přírodní a lidské jedno jsou a kde vnímavý člověk může
nalézt odpovědi na základní otázky svého bytí.Mnohovrstevný román napsaný
krásným bohatým jazykem a kongeniálně přeložený Pavlou Lidmilovou.
/Vždy jsme měli a máme řadu výborných překladatelů schopných zvládnout i ty
největší překladatelské výzvy -mají můj velký obdiv a dík/.

5 08.10.2020