Teckovana komentáře u knih

Další Ishigurova studie na téma nespolehlivé paměti a ztráty iluzí. Milostná zápletka trochu připomíná román Soumrak dne, protože hlavní hrdina se chová dost často nelogicky a hloupě, ale přesto mu čtenář musí držet palce až do neslavného konce. Myslím, že po přečtení trochu lépe chápu, proč došlo k úpadku Britského impéria. Možná to není Ishigurova nejlepší kniha, ale pořád má typický podmanivý styl a skvělou atmosféru. :-)

6 19.10.2019

Skvělá sonda do alternativní historie jedné fiktivní britské internátní školy. Nenechejte se zmást anotací a některými komentáři. Opravdu to není žádná akční young adult dystopie, ale psychologickou hloubku a skryté emoce tu pozorný čtenář najde. Ishigurův pomalý styl stojí za to vychutnat až do konce příběhu.

6 11.09.2019

Dům bez pána: Trošku Dostojevský, trošku židovské anekdoty, hodně myšlenek, skvěle napsané postavy. Lepší průměr meziválečné prózy.
Půlnoční pacient: Skvělý konspirační kousek s prvky absurdního dramatu, stále aktuální zamyšlení nad lidským údělem během studené války. Jedna z nejlepších Hostovského knih spolu s Nezvěstným. Doporučuji i rozhlasovou dramatizaci. Doktor Malík je v podání Jana Hartla neodolatelný. :-)

6 31.05.2019

Příběh samuraje, který za nepříznivých podmínek cestoval až na druhý konec světa na počátku 17.století, sám o sobě vyvolává úžas a obdiv. Navíc, po dočtení si čtenář může klást mnoho dalších historických i aktuálních otázek o tématu šíření křesťanské víry, o povaze Japonců i o jiných zajímavých tématech. Doporučená četba nejen pro církevní preláty, evangelizátory a budoucí misionáře v Asii. :-)

6 07.04.2019

Kniha, kterou asi každý čtenář neocení. Pokud čekáte napínavý příběh a dějové zápletky, tak se nedočkáte. Má to zajímavou atmosféru a několik vtipných pasáží, ale je to velmi jemný japonský humor, který mnoho čtenářů ani neodhalí. Rozhodně nemá mnoho společného s filmem Amélie z Montmartru, jak uvádí anotace. Jako film si to představit umím, ale takový, který by v Evropě bez velkého ohlasu prošel distribucí filmových klubů. V kontextu japonské literatury je styl Hiromi Kawakami srovnáván s knihami Banany Jošimoto, což porovnat zatím nemohu, ale třeba s Haruki Murakamim ano a ten je úplně jiná liga. :-)

6 15.07.2018

Úctyhodná historická reportáž s velmi živě a věrohodně zachycenou dobovou atmosférou. Jakub Frank je zde vylíčen jako mimořádně charismatický a chytrý člověk, který zřejmě měl na své okolí podobně elektrizující vliv jako Jan Hus. Jenom ani po dočtení není úplně zřejmé, zda to byl opravdový mesiáš a prorok, nebo spíš podvodník a šarlatán. Autorka v tomto nechává prostor na vlastní úsudek trpělivého čtenáře. Ti náročnější si v knize možná najdou i nějaké paralely k současnému dění ve světě.

Pokud čekáte napínavý "mnohovrstevnatý román o životě, politice a o knihách", musíte to zkusit jinde. Tato kniha je povrchní a předvídatelná jako telenovela. Slavná jména spisovatelů 20. století slouží jen jako vějička na nalákání vášnivého čtenáře a španělská občanská válka je tu dobrá snad jako záminka pro zredukování mnoha plochých a neživotných postav. První kapitola je docela slibná, pak se ale příběh tříští do mnoha stránek téměř o ničem. A melodramatický a zcela nepravděpodobný závěr nasazuje tomuto románu korunu kýče.

6 01.02.2017

Příliš krátký příběh na román, příliš dlouhý na povídku. V porovnání s dalšími knihami autora slabší počin, kde mi trochu vadily nevysvětlené události a otevřený konec, ale i tak díky atmosféře nočního Tokia a typickému stylu kniha stála za přečtení.

Mimořádně krásná fotografická kniha, kterou ovšem pro zajímavé informace ze zákulisí říše hub ocení znalci i běžní houbaři a milovníci přírody vůbec.

6 02.11.2016

Tentokrát musím ocenit, že se Hájíček vrátil na jihočeský venkov, kde je nejvíc doma, a dokázal ještě zaujmout novým příběhem. Není to nic převratně nového, z hlediska stylu dialogů a jazyka je to pořád stejný autor, ale popisy života zemědělského venkova a právních tahanic kolem statku jsou pro mě docela zajímavé a celý oblouk příběhu až překvapivě svěží a napínavý. Malinko mi neseděla jen schematická milostná zápletka, obligátní posedlost stárnutím u hlavního hrdiny a možná trochu rozpačitý závěr. Docela chápu, že ta venkovská nostalgie a konzervativnost může někomu vadit, nicméně byla by škoda nechat se tím odradit, když proti "Plachetnicím na vinětách" vznikl asi o parník lepší román. :-)
PS: Pochvalu zaslouží i grafická úprava knihy.

5 27.02.2025

Tváří se to jako sci-fi, ale je to spíš dystopická cli-fi lehce říznutá (mezi)planetární ekologií a přírodním šamanismem. Pokud hledáte akční příběh, tak ten tu opravdu moc není, ale o to zajímavější myšlenky tento román v dopisech obsahuje. Zaujala mě také významná role hub a lišejníků a starověkého sumerského mýtu pro budoucnost Země. Předchozí do češtiny přeložený román o vodě "Strážkyně pramene" byl taky velmi zajímavý, i když se držel více "při zemi". Knihy Emmi Itäranty jsou pro přemýšlivé čtenáře velmi znepokojivé a uvěřitelné vize naší budoucnosti, ale možná je lze vnímat i jako podobenství naší neutěšené současnosti.

5 09.08.2024

Čtivé povídky, které čtenáře strhnou do jiného mikrosvěta. Některé byly opravdu velmi dobré a vtipné a ty ostatní byly možná ještě lepší. Nejsem asi tak docela cílová skupina, ale hodně mě to bavilo, obsahově i stylově. :-)

5 08.12.2021

Možná víc než titulní Srdce temnoty mě zaujala druhá část knihy - Na pokraji sil. Malajské přístavy na konci 19. století, rezavá paroloď s rozbitými kotly, vzteklý strojník a stárnoucí důstojný kapitán s bílými vousy mají skvělou atmosféru. Je poznat, že autor sám to na moři dobře znal.

Ukrajinské vyrovnávání se s dvacátým stoletím mě docela potěšilo. Jedna současná kyjevská rodina čte vzpomínky nedávno zesnulého dědečka. Prolínání historie a její reflexe v současnosti zde bylo podáno docela čtivě, nenásilně a nečernobíle.

5 29.06.2021

Upozornění: Jedna z knih, které mohou zažehnout v mladém čtenáři vášeň pro japonskou literaturu. Mluvím z vlastní zkušenosti - rozhlasové zpracování knihy s přednesem Františka Derflera mě naprosto uhranulo. Velká škoda, že od tohoto klasika nemáme do češtiny přeloženo víc děl.

5 26.04.2021

Opravdu znepokojivá kniha, kterou je asi dobré přečíst. Je sice fakt, že Orwell ani Čapek to není, ale není to špatné. Kapitola Buňka je na plný počet hvězd a moc se povedla obálka. :-)

5 22.04.2021

Příběh Daisy Millerové je skutečně mistrovsky napsaný s obdivuhodnou empatií a působivostí. Filmová adaptace Petera Bogdanoviche se předlohy drží velmi poctivě, přebírá i autorovy brilantní dialogy, takže obojí rozhodně doporučuji. Další dvě povídky jsou také celkem zajímavé, ale jde o vztahové miniatury s předem odhadnutelným vývojem a jako film by zřejmě neobstály.

5 08.10.2020

Zpočátku úsměvné vyprávění o nezkušeném gymnaziálním profesorovi postupně graduje spolu s intrikami pokryteckých kolegů a provokatérských studentů. Vcelku zajímavá novela, i když kvalit Polštáře z trávy a Sanširóa jistě nedosahuje.

5 21.05.2020

Příběh o životě a smrti, o psaní, osamělosti, o válce a superschopnostech, o zenu a Fukušimě, o komunikaci autora se čtenářem, o měnícím se světě. Autorka dobře popsala paradoxy současného Japonska v době globalizace.

5 28.12.2019

Je smutné, že tato výborná kniha téměř upadla v zapomnění, stejně jako její autor. Hostovský účtuje s Československem, Amerikou i se svým dosavadním životem nemilosrdně, ale s nadhledem, za pomoci chytrého humoru a ironie. Pokud nepovažujete dvacáté století za pravěk a nenecháte se odradit lehce zastaralým slovníkem, metaforickými pasážemi a paranoidními představami hlavního hrdiny, budete s velkou pravděpodobností spokojení. Zaujalo mě, že se tu dvakrát mihnul prezident Beneš, který zde kupodivu nepůsobí jako mučedník či národní hrdina, ale spíše jako obyčejný člověk vláčený dějinami, který věří ve svou neomylnost a není zvyklý naslouchat jiným.
Jen na okraj: Egon Hostovský se narodil ve východočeském městě Hronov, stejně jako Jirásek, ale na rozdíl od něj se stále dá číst a nenudí. :-)

5 22.11.2019