Tereza137
komentáře u knih
Smrtící kolotoč
Alexander Gordon Smith
Za mě je toto jeden z nejslabších dílů této série a hned vám vysvětlím proč.
Od začátku jsem měla pocit, že autor kopíruje první díl (Doručovatelky) už jenom proto, že tam bylo celkem dost souvislostí, co se týkalo případu.
Musím naopak ale zase autorovi nechat, že kniha byla neskutečně čtivá, vůbec nevím, jak to dělá, ale každá jeho knížka, i když to třeba není úplně originální, je neskutečně čtivá a furt musíte číst dál a dál.
V tomto díle se mi líbilo, že je tu méně zapojování Kettových dětí, někdy je fajn, že příběh odlehčí svými vtípky, ale jsem ráda, že to tady moc není. Úplně by se to nehodilo.
Příběh byl zajímavý i v tom, že jsem měla zhruba představu, co se děje a kdo za to může, ale za půlkou děje jsem fakt zírala, protože jsem ten zvrat opravdu nečekala a konec byl vlastně jiný, než jak jsem si ho představovala. Dost mě mrzí, že tu nebylo více zapojení psychologie, zrovna tady by se to hodilo.
Tři malá prasátka
Alex Smith (p)
Kdybych mohla, tak dám ještě více hvězdiček, protože tento díl je zatim nejlepší z celé série. Akce a napětí panovalo hned od prvních stránek a začíst se tímpádem nebyl vůbec žádný problém, spíše problém byl se od té knihy odtrhnout. Moc to nešlo, jelikož jsem ji měla přečtenou za 3 dny, což se u mě stává pouze tehdy, když je kniha fakt hodně poutavá.
Opět ani zde nechyběl humor tří dětí šéfinspektora Ketta, které té sérii přidávají nějaké to jemné odlehčení, což já vítám, protože téma v knize bylo opravdu místy nepříjemné.
Případ, jakým se tu Kett zabýval a do kterého byl zahrnut, byl fakt zajímavý a hodně temný. Z některých popisů a činů vraha mi běhal mráz po zádech. Co ale musím autorovi opravdu vytknout, je nesmrtelnost Ketta. Kdyby to byla realita, už by byl 50x mrtvý. Ale toto mi vadí ve všech detektivních knihách.
Co se týče konce, tak jsem netušila, kdo by mohl být vrahem, a to mě hrozně bavilo, jelikož tu bylo hodně zvratů a překvapení. Na úplném konci mi ukápla slza, to se musím přiznat. Hned jsem se musela vrhnout na 4. díl, jelikož ta čtivost je neuvěřitelná.
Ostrov
Adrian McKinty
Od knihy jsem nic extra neočekávala a co se mi dostavilo? Úžasný survival, který byl neskutečně napínavý. Sice ne hned od první stránky, ale před půlkou knihy se to bezvadně rozjelo a trvalo to tak až do konce.
Neskutečně mě překvapilo, jak se autor zaměřil na vývoj postav během děje. Ze začátku mě totiž hlavní hrdinka Heather nebavila, spíše mě štvala. I když je ve stejné věkové skupině jako já, tak bych se takto asi nezachovala. Jenže všechno to její chování mělo nějaký důvod a autor ho potom v knize skvěle ukázal a vysvětlil.
Co se týče dětí, tak mě bavily moc. Jejich chování jsem naopak chápala a spíše mě příjemně překvapilo, jakou proměnou si v knize prošly. To se nedá říct o jejich otci Tomovi, který mě štval od začátku a názor jsem na něj nezměnila vůbec.
Hrozně mě bavilo prostředí, ve kterém se děj odehrával. Originální? Ani ne, ale za to neskutečně poutavé a skvěle popsané. Krásně jsem se do děje uměla vžít.
Konec knihy mě zklamal. Chtěla jsem vědět víc, chtěla jsem vysvětlení, přála jsem si vědět, jak to s danými aktéry v knize dopadne, co se pak stane dále. Jenže ničeho takového jsem se bohužel nedočkala.
Mohla bys být krásná
Holly Bourne
Já musím uznat, že jsem se knihy bála, jelikož feministické knížky nečtu, ale toto mě neskutečně překvapilo a jsem hodně překvapená!
Rozhodně kniha má neskutečný náhled na to, co dívky ve svém věku dospívání prožívají, jak přemýšlí, co je trápí, jak chcou být dokonalé, namalované, křivky přesně podle modelek a běda, kdyby měly jen o kilo navíc a nebo byly moc malé, nebo naopak moc vysoké, při těle, nebo kdyby náhodou vyšly bez make-upu ven?! Samozřejmě, že to občas autorka přehání, ale vůbec to nevadí, spíše naopak. Líbí se mi, jak jemně zmiňuje LGBT skupinu, ale naopak skvěle vystihla zna*ilnní, s*x, dom*cí n*slí atd...
Co mi na knize ze začátku hodně vadilo, než jsem si zvykla, byla mluva, jelikož autorka měla specifikacké výrazy, ale po pár kapitolách jsem se do toho už konečně dostala a nemohla se od knihy odtrhnout.
Rozhodně knihu doporučuji všem, hlavně těm dospívajícím, ale i dospělým.
Vzpoura
Adéla Kubicová
Moje první kniha z prostředí mafie a já musím říct, že byla výborná! Akce a napětí od první až do poslední stránky.
Šlo poznat, že autorka tuto knihu psala, když byla opravdu mladší, jelikož některé chování hlavních hrdinů, či určité projevy byly trochu dětinské a úplně jsem se s nimi neztotožňovala
Ale! Na druhou stranu mě i dost názorů překvapilo a ohromilo, že jsem si řekla wow.
Nejvíce mě bavila druhá polovina knihy, jelikož bylo vidět, že autorka knihu opravovala v jejím nynějším věku, protože se dost zlepšil jak slovosled, tak i přemýšlení hlavních hrdinů. Co jsem ocenila úplně nejvíce, bylo to, že zde byla jen lehká romantická linka, pár sprostých slov a vše bylo v tak akorátním měřítku.
Claire mě neskutečně bavila, v některých ohledech jsem se s ní ztotožňovala a to, jak byla drzá? Miluju takové hrdinky, které se s nikým a ničím nepářou. Hlavně byla i vtipná a já se fakt smála u některých hlášek.
Samozřejmě, že konec skončil otevřeně a já už se na druhý díl absolutně nemohu dočkat!
,,Dnes je to tvé trauma, zítra je to tvá síla."
Knihkupectví & kostní prach
Travis Baldree
Za mě rozhodně byly lepší Legendy a Latéčka, bavily mě o dost více. Autor se zde snažil přiblížit k prvnímu dílu, ale tolik se mu to nepodařilo.
Ze začátku jsem si myslela, že se snaží "okopírovat" Latéčka, jelikož byl začátek prakticky stejný, takže jsem se docela nudila, protože mi bylo celkem jasné, kam chce směřovat. Ale!!! Vše se změnilo před půlkou knihy, kdy se na scéně objevil Kufírek, více fantasy scén, dobrodružství, humoru a akce, což já jsem s nadšením uvítala a ocenila. Atmosféra celé knihy se opět snažila držet v takovém tom útulném a hřejivém módu.
Postavy v tomto díle byly opravdu humorné, vtipné a hlášky zde byly úžasné, že jsem se zasmála. Hodily se zde naprosto skvěle a jim nemám co vytýkat.
Konec byl takový příjemný a působil i celkem roztomile. Řekla bych, že do děje pasoval úplně perfektně a vlastně mě i celkem překvapil, čekala jsem trochu, že to dopadne jinak.
Balada pro Emily
Jarmila Stráníková
Ufff!!! Tak toto nebyl psychologický thriller jako spíše horor, který mě nenechal spát a i v takovém vedru, které minulý týden bylo, jsem měla mráz po zádech a neměla jsem pocit, že je 30⁰C, jako spíše sotva 10⁰C.
Nemůžu říct, že mě děj chytl od začátku. Trochu jsem se trápila, jelikož jsou zde 3 linky (1 z přítomnosti a 2 z minulosti) a poměrně trvalo, než jsem se do jednotlivých linek začetla. Pořád se dost střídalo, která mě baví více a která naopak méně, jelikož každá měla něco do sebe a každá byla neskutečně poutavá. A jak se před půlkou knihy příběh rozběhl?! Od té chvíle jsem se vůbec nemohla od knihy odporstit a musela jsem číst neustále dál a dál.
Nejvíce mě mrazilo z toho, ne proto, že by tam byli duchové nebo démoni, to ne, nejhorší pocit byl, že je příběh dle skutečných událostí a že se to opravdu dělo. Z toho mi vůbec dobře nebylo, kort, když jsem se dozvěděla, co se stalo Emily a její rodině, hodně silné a neskutečně zvrácené.
Co se týká postav, tak je zde moc popisovat nechci, jelikož si myslím, že by si každý měl udělat obrázek během čtení sám, některé jednání jsem chápala méně a některé více, avšak co dokáže udělat jeden dům s psychikou lidí, je až neuvěřitelné.
No a konec knihy? Kdyby dopadl jen kapku jinak, byla bych spokojenější, ale špatný nebyl, to rozhodně ne.
Jen pět přežije
Holly Jackson
Tak toto za mě byl úžasný příběh, který chytl hned od začátku a nepustil až do poslední stránky. Nenudila jsem se ani na chvíli.
Nejvíce mě bavil autorčin styl psaní, kniha se četla úplně sama a kdybych mohla, měla bych ji přečtenou max za 3 dny.
Příběh je akční, napínavý a kolik "wow" momentů jsem v knize zažila? No upřímně jsem zírala, některé jsem vůbec nečekala a musela jsem si stránku třeba přečíst znovu, zda mě zrak nešálí, ale je pravda, že celkem důležité okamžiky (kdo, co, s kým, jak) jsem bohužel odhadla a během čtení si říkala "kéž bych se mýlila."
Postavy byly napsány přímo božsky. Neskutečně se měnilo to, komu jsem fandila, koho nesnášela a nejraději bych ho kuchla hned na začátku knihy, a přesně toto mám v knihách nejraději - dynamiku a vývoj postav.
Co se týče konce, tak jsem byla překvapena, čekala jsem, že to dopadne trochu jinak. Nemohu říct, zda byl nejlepší, možná bych byla raději, kdyby jen skončil trošičku jinak, ale zklamaná rozhodně nejsem.
Já, Filippo a třešeň
Paola Peretti
Upřímně tento díl byl slabší, než ten předcházející. Vůbec nic nového jsme se zde nedozvěděli a ani se nic zvláštního nestalo. Autorka nijak do hloubky nejde a spíše je všechno hrozně povrchové, dokonce více než v prvním díle. Toto je spíš takový popis toho, co každý den Mafalda prožívá, jak dospívá, první měsíčky, první láska a tady tyto podobné témata, co se týkají puberty.
Autorka Mafaldu staví do situací, kdy vypráví o tom, jak je složité žít obklopená tmou, co hlavní hrdinka vnímá, jak se učí braillovo písmo, jak to snáší ve škole atd.
Co mě baví v obou dvou dílech, je hlavně to, že jsou zde pasáže, kdy se můžeme nad některými citáty zamyslet, a u některých jsem si i řekla, jak jsou výstižné.
Pořád ale musím myslet na to, že je série určena opravdu pro dost mladší čtenáře, než jsem já, jelikož je všechno neskutečně zjednodušené, hodně úseků je zkrácených a nebo vůbec nevysvětlených.
Konec knihy jsem vůbec nevěděla, jaký mám očekávat, no... co si budeme, čekala jsem něco úplně jiného, ale nezklamal.
Vzdálenost mezi mnou a třešní
Paola Peretti
Já musím říct, že i když běžně tento druh knihy, kde je hlavní hrdinka tak mladičká, nečtu. Prvně jsem se trochu obávala, protože knížka je psaná stylem, aby tématu rozuměli i mladší čtenáři, a vlastně jsem se obávala úplně zbytečně.
Příběh je neskutečně čtivý a nádherně odsýpá, což já neskutečně oceňuji. Z knihy jsem cítila mnoho emocí: zábavné, celkem i naivní, ale převládaly většinou ty smutné a pochmurné, protože téma opravdu jednoduché není a uvědomila jsem si, že nic není samozřejmostí a jak vlastně dítě zvládá to, že oslepne? Pro mě je to děsivé, neumím si to vůbec představit takto žít.
Mafalda je sympatická hlavní hrdinka, která vypráví o tom, jak se cítí, když ji pomalu ale jistě obklopuje temnota.
Co bych knize vytkla, je to, že emoce by mohly být zabrány více do hloubky, jenže si zase uvědomuji, že je to kniha pro mladší čtenáře a taky by mohly být některé dějové linky ukončené a ne useknuté.
Konec samozřejmě končí tak, že navazuje na další díl na který se moc těším, jelikož jsem zvědavá, jak to celé vůbec dopadne.
Sedm manželů Evelyn Hugo
Taylor Jenkins Reid
Tak toto byla jízda, to vám musím říct. Co nemohu říct, tak určitě hned ne (aspoň pro mě) od začátku, jelikož to bylo celkem dost zdlouhavé, než se konečně příběh rozjel, no, ale jakmile se rozjel, tak vám přísahám, že autorka opět ukázala, že je to paní autorka s velkým P, jelikož jsem se opět přesvědčila, že umí psát neskutečně realisticky. Chvílemi jsem si až myslela, že Evelyn Hugo existovala a chtěla jsem si ji hledat na internetu.
Autorka nám zde ukazuje celkem dost drsný svět Hollywoodu a cestu, jak se dostat na ten vrchol, na to místo, aby vás bylo vidět a myslím si, že to v dnešní době není o nic jiné, jen se o tom nemluví.
Evelyn Hugo mi byla sympatická, i když dělala ty věci, které udělala, většinou to vždy bylo na úkor něčeho, co by prospělo ostatním, ale taky jí samotné a ve výsledku jí to vlastně ani za zlé nemám. Bylo neskutečný číst všechny ty příběhy s těmi jejími manžely a zjišťovat, kdo skutečně byla její osudová láska.
Hlavní hrdinka Monique byla vcelku zajímavá postava, ale žádný výhrady k ní nemám, jelikož autorka se nejvíce zaměřovala hlavně na Evelyn. Monique jsem litovala jen na konci knihy, kdy mě to fakt dostalo.
Konec knihy byl na jednu stránku očekávaný, na tu druhou vlastně vůbec ne, jelikož jsem byla velmi mile překvapena, jak si autorka umí pohrát s čtenářovou myslí. Bylo to fakt neskutečně krásné počtení plné emocí.
Ďáblův deník
Adrian Bednarek
No... Upřímně toto byla horská dráha plná emocí, které se ve mě neustále praly, ať už pozitivní, tak negativní, které bohužel převládaly.
Ze začátku mě kniha opravdu bavila, jelikož myšlenka byla neskutečně zajímavá a měla potenciál. Seznamovali jsme se s hlavním hrdinou Kubou, který přes den je obyčejným studentem, který žije obyčejný život a v noci se teprve projeví jeho opravdový charakter. Hodně mě bavilo sledovat inteligenci a psychologii Kuby, kterou tam autor skvěle popsal, to mě bavilo celou knihu... Jenže...
Po půlce knihy se to úplně celé zvrtlo a já se začala nudit. Vůbec nevím, proč to autor tak neskutečně natahoval, ale 400 stránek je opravdu na tento typ knihy hrozně moc a šlo to vidět. Od začátku tam byl s*x, drogy a neustálé komentování dívek, jejich oblečení a jak by si s nimi užívali, ale od poloviny tam bylo jen to a o ničem jiném to už nebylo, což mě neskutečně zklamalo.
A konec? K němu se mi už vůbec vyjadřovat nechce, protože jsem si myslela, že se něco stane, no... za mě zklamání.
Druhý dech
Daniel Krásný
Fuuu... Já se hned od začátku musím přiznat, že toto bylo pro mě celkem náročné čtení, jak v tom pozitivním, tak i negativním směru.
První polovina mě vůbec nebavila, vůbec jsem nepochopila, o co vlastně v knize má jít a kam má příběh směřovat, bylo celkem těžké, aby si udržela mou pozornost. Avšak!!!
Od druhé poloviny se to začalo konečně ubírat tím správným směrem. Začalo to být napínavé, akční, mrazivé a hlavně tajemné. Všechno začalo do sebe zapadat a byla jsem mile překvapena.
Co se týče postav, tak se zde objevují tři hlavní dějové linky: Adolf, Švejk a Julie. Na tomto mě nejvíce bavilo, že každá postava prožívá úplně jiné problémy a trápení se kterými se snaží vypořádat. Bohužel hlavní hrdina Adolf mě nebavil vůbec, trochu jsem tu postavu a její chování nechápala a tápala v tom. No ale Julie? To byla naprostá bomba, tu jsem si zamilovala od začátku a hned jsem se do ní vžila.
Konec knihy mě totálně dostal, ale jakože úplně, čekala jsem všechno, ale toto?! Absolutně ne a byla jsem hrozně překvapená! Vlastně samotný příběh je i dost poučný a k zamyšlení a to se mi na tom líbilo nejvíce.
Severní úsvit
Lukáš Kosař
Tak za mě toto byla nejlepší česká detektivka jakou jsem za dlouhou dobu přečetla. Strašně se mi líbí autorův styl psaní, který je neskutečně čtivý a příběh tímto krásně plynul.
Co se mi nejvíce líbilo, bylo prostředí, do kterého autor příběh zasadil. Nádherná Anglie v podzimním období, kde je počasí sychravé, deštivé a tímto nádherně podthrnul celou atmosféru.
Moc oceňuji promyšlení hlavního hrdiny (detektiva), který mě hrozně bavil. Byl vtipný, chladný, inteligentní a hlavně si dělal, co chtěl, což já mám tyto postavy nejvíce ráda, když se s nikým a ničím ne*erou.
Co jsem hodně ocenila, byly obrázky v knize a i mapa, podle které jsem se nejlépe v městečku orientovala a obrázky tomu přidaly ten správný zážitek.
Vůbec jsem netušila, kdo za tím vším měl prsty a kolik zvratů na konci knihy přišlo? Wow! Opravdu jsem zírala.
Knihu hrozně moc doporučuji, zda máte rádi detektivky s prvkem nadpřirozena, tak určitě kniha bude pro vás!
Láska, smrt a všechno zlý
Martin Paytok
Jako první musím neskutečně pochválit knihu po grafické stránce, jelikož za mě je toto asi nejhezčí česká kniha, která se mi dostala do rukou. Nádherné kresby, mapy a hlavně ten rodokmen všech členů rodiny?! Naprostá bomba, jelikož jsem hned měla přehled, kdo, co, s kým a proč. Bez této nápovědy bych byla vcelku ztracená, protože tam je opravdu hodně postav a hlavně hodně propojení mezi nimi. Co hned musím vytknout, je obrovský spoiler, když si prohlížíte celou knihu, nedívejte se na konec. Já tuto chybu udělala a hned jsem měla celkem jasno, kdo umře, či o co zhruba v knize půjde.
Co se týče postav, tak i když jich tam bylo hodně, tak autor v tomto neskutečně zaválel, jelikož jsem s každou sympatizovala a každá mě ohromně bavila jak svým humorem, tak myšlenkami, žádná nebyla hloupá ani nezaostávala za hlavními hrdiny, což jsem moc ocenila.
Atmosféra celého děje byla tajuplná, napínavá a i když kniha měla poměrně dost stránek, tak já se nenudila ani na jediné, celý příběh jsem si hrozně užívala.
Konec knihy byl celkem překvapující, nečekala jsem ho a moc mi sedl. Já určitě doporučuji knihu všem, kdo mají rádi staré zámky, rodinná tajemství, strašidla, záhady a tajemno.
Přísně tajný spolek svérázných čarodějek
Sangu Mandanna
Já se musím přiznat, že jsem si knihu kupovala hlavně záměrně kvůli nádherné ořízce a obálce. Anotaci jsem vůbec nečetla. No a co se z toho nakonec vyklubalo?
Překvapivě jsem objevila nádherný, osvěžující příběh plný magie, kouzel a jemné romantiky, který mě navíc nadchl svou zábavnou a chytlavou stránkou.
Děj mě vtáhl hned od první stránky a cítila jsem se, jako bych v tom příběhu byla s hlavní hrdinkou.
Nedá se přímo určit, která z postav mě bavila nejvíce/nejméně, jelikož každá zde měla určitou roli, kterou zastávala a upřímně? Snad nebyla postava, která by mě nebavila, nebo mi byla nesympatická.
Kniha se táhne v duchu neskutečně útulného a jemného fantasy světa do kterého se chcete neustále vracet a prožívat s hrdiny další denní trable, zážitky, humor, lásku a i pár těch slz.
Konec knihy byl samozřejmě takový, jaký hned od začátku tušíte. Jenže o něj zde vůbec nejde, tady jde hlavně o jádro příběhu a o to se do toho světa vžít a co nejvíce si jej užít.
Půlnoční knihovna
Matt Haig
Ach jo... Jak já se na tuto knihu těšila. Říkala jsem si, že to bude zajímavé čtení s prvky fantasy. No, ani náhodou. Podle mě zařazení fantasy není moc dobře podané.
Autor se věnuje celou dobu pouze filozofii - zda být či nebýt, jestli si užívat života a být vděčný za to, co máte, nebo naopak, jestli existuje ještě lepší životní cesta. Potom navazuje na téma, že existuje hodně paralelních vesmírů apod. Taky se věnuje celkem dost depresivním tématům.
Některé životy, které hl. hrdinka Nora prožívala mě bavily, ale většina stála za starou bačkoru. Co jsem si taky všimla, je to, že autor se hodně opakoval a navazoval na neskutečně těžké témata např. ohledně matematiky, které věnoval celou kapitolu a nebylo to jen toto téma, byly i těžší, jen tu nechci dávat spoilery.
Konec byl dalším zklamáním - čekala jsem ho úplně jiný, když vím, jaké témata se probírala. Abych to tak shrnula, příběh je opravdu velmi náročný a autor vás nutí neustále přemýšlet.
Dokonalé městečko
Kateřina Karolová
Předešlé knihy této autorky jsem si velmi užívala, takže mě mrzí, že teď musím psát negativní recenzi. Věřím však, že není vše ztraceno, a pokud se autorka bude držet svého dřívějšího stylu (lesy, tajemno, napětí), tak nás určitě čekají další skvělé knihy. Každý může občas udělat chybu, no ne?
Začátek pro mě byl hodně náročný, jelikož jsem měla problém se začíst, trochu jsem se ztrácela a moc nevěděla, kam vlastně autorka míří.
Podle mě největší problém byl ten, že kniha byla krátká. Kdyby byla třeba o 100 stránek delší, tak bych se vůbec nezlobila. U těchto témat mám ráda detailnější a psychologičtější příběh, který se bude točit kolem všech postav a hlavně kolem samotného městečka.
Kdybych věděla více o sousedech nebo o samotném městečku, pravidlech a těchto tématech, bylo by to rozhodně lepší.
To samé platí o konci - useknutý, nedotažený a hlavně mi tam chybělo nějaké hlubší vysvětlení.
Moje upřímná posedlost jménem anorexie
Petra Lukešová
Toto byla pro mě asi nejvíce silná kniha, kterou jsem kdy četla, co se týče zaměření na tělo a hlavně psychické nemoci. Jasně, každý asi někdy řešil - hlavně v teen věku - svoje tělo a neustále ho třeba řeší do teď, jenže víte, co jsem si u této knihy nejvíce uvědomila? Že to není absolutně potřeba - každý je krásný takový, jaký je.
Autorka vypráví nejen o anorexii, ale i o závislosti na mužské pozornosti a sebevražedn*ch sklonů. Což je opravdu hodně citlivé téma a za srdce to chytne každého.
Co se mi moc nelíbilo, tak to byly určité věci, které mi hlava moc nebrala a nějak jsem nepochopila, proč by to žena někdy kvůli někomu dělala.
Knihu určitě doporučuji každému, aby si přečetl, jelikož si myslím, že autorka rozebírá hodně důležitá témata o kterých by se mělo mluvit.
Za zamčenými dveřmi
Freida McFadden
Bohužel půjdu proti proudu. Na tuto knihu jsem se neskutečně těšila, měla jsem od ní velká očekávání - no byla to chyba.
Myslela jsem si, že příběh bude opravdu psycho, jelikož anotace k tomu směřovala, no opak je pravdou, více než psycho, jsem se u toho neskutečně nudila.
Autorka nijak nejde do hloubky postav, ani příběhu celkově, vše je pouze povrchové a to je - podle mě - špatně. I když jasně, co čekat na knize o 230 stránkách (na jednu stranu, ještě, že tak).
Dalším kamenem úrazu byla hlavní postava Nora. Absolutně jsem s ní nesymaptizovala, až mi byla protivná, úplně mi pila krev a to, jak se chovala? Vždyť to nebylo ani trochu reálné. Hlavně autorka se točila pouze kolem chirurgie a lékařství, což na jednu stranu nebylo špatné, ale opakovat stále dokola to, co jsme četli 10 stran zpět?
Příběh gradoval na konci, což bylo asi tak 20-15 stran do konce, kdy se měl dít zřejmě nějaký WOW efekt, který se povedl tak na půl, jelikož cca 210 stran se nudit, a potom to zachránit koncem, no nevím. U mě to nefungovalo.
Vlastně za co dávám ty 2* byl námět a trocha napětí, za mě zatím největší zklamání v roce.
