Terusha003
komentáře u knih

Příběh se mi moc líbil. Navíc mě dostal nečekaný tragický konec. Opět jsem se dozvěděla více o válečných útrapách. Knihu každopádně doporučuju a chystám se na další dva díly.


Moje druhá kniha od autorky. Jde opět o psychologický román. Poklidnou idylku Richardsonových naruší Mia s dcerou Pearl. Zpočátku tomu nic nenasvědčuje, ale jejich životy už nebudou stejné jako předtím. Příběh na aktuální témata, který vyvolává otázku, jaký život je ten správný.


Pokud máte rádi psychologické romány, pak vám knihu určitě doporučuju. Tragická událost v rodině odstartuje postupný rozpad rodiny. Postupně se retrospektivně dozvídáme historii rodiny a vše, co předcházelo této události. Možná si uvědomíte, že znáte lidi, které mají podobné vlastnosti, jako postavy v knize.


Tentokrát jsem si po delší době poslechla audioknihu a musím říct, že to byl poměrně příjemně strávený večer. Jsem zhruba ve věku jako hlavní hrdinka, takže mám docela pochopení pro její citové pochody a to, jak se cítí. Občas je toho na obyčejnou holku hodně. Příběh svižně plynul a nenudila jsem se ani minutu.


Nakonec jsem Poupátka dočetla, sice to trvalo měsíc, ale dala jsem to. Často jsem knížku odkládala, příběh mi připadal strašně bezútěšný. Pořád jsem čekala, kdy dojde k nejhoršímu, nebo kdy dojde k happy endu, což úplně nedošlo, příběh mi přišel předčasně utnutý, určitě by bylo fajn pár dalších stran.


Mě se knížka líbila, i když je pravda, že část, která se zabývala dětstvím byla lepší. Každopádně to chtělo velkou odvahu napsat v podstatě autobiografický román. Určitě stojí za přečtení, ale nejspíš to nebude kniha pro každého.


Setkáváme se se s již známými postavami, ale přibývají další nové. Poválečný optimismus vyprchává a nastávají těžké časy. Druhý díl mi přišel ještě o něco lepší než první. Chvílemi mě mrazilo a nemohla jsem se od četby odtrhnout. Snad bude třetí díl stejně dobrý jako předchozí dvě knihy. Já určitě Sudetský dům doporučuji, i když se nečte zrovna lehce.


Konečně jsem knihu přečetla. Není to zrovna příběh oplývající nějakými hlubokými filosofickými myšlenkami, ale je to prostě jednoduché oddychové čtení. Místy mi přišel příběh trochu zdlouhavý, ale nebylo to tak hrozné. Určitě si své čtenáře najde.


Před četbou jsem měla jakési mlhavé povědomí o osudech Řeků, ale nic velkého. Příběh dvou děvčat, které se řízením osudu dostávají do Československa, stávají se v podstatě sestrami a musí se naučit žít v cizím prostředí. Sledujeme běh jejich životů v podstatě až do stáří, ale jejich přátelství přetrvává.


Knihu jsem si přečetla na základě několika doporučení. Nejsem fanoušek fantasy, takže jsem byla dost skeptická. Nakonec jsem byla mile překvapená. Prostředí knihovny, různé možnosti kam mohl teoreticky směřovat Nořin život. Kdo z nás nikdy nepřemýšlel o tom, co by bylo kdyby? Kdo nikdy nepochyboval sám o sobě a o svých rozhodnutích. Tahle tematika je mi osobně dost blízká, takže za mě plný počet.


Knihu jsem četla hodně dlouho, nedokázala jsem se začíst a knihu jsem často odkládala. Nakonec jsem ji přelouskala. Za mě průměr, ale to je věc názoru.


Na autora a jeho dílo jsem slyšela samé dobré ohlasy, takže když jsem měla možnost přečíst si jeho knihu, neváhala jsem. Jedná se zhruba o mého vrstevníka, takže jsem byla zvědavá. Kniha nebyla špatná, v některých ohledech jsem s Eddym i soucítila, ale přesto mi dalo dost práci knihu dočíst.


Mornštajnová patří mezi mé oblíbené autorky. Skvělá byla Hana, Slepá mapa i Hotýlek. V závěsu pak Tiché roky. Nejméně mě oslovil Listopád. Co se týče Lesu v domě mě při čtení přepadly dost stísněné pocity. Bohužel, to, o čem kniha je, jsem se trochu nedopatřením dozvěděla ještě před jejím přečtení, ale nic to neubralo na hrůznosti příběhu. Ani si nechci představit, kolik takových dětí a rodin žije mezi námi.


Pro mě o řád lepší než Prameny Vltavy. Je jenom dobře, že se v literatuře připomínají temné stránky historie. Sice to bolí, ale myslím, že je to potřeba.


Nina Špitálníková a tematika KLDR tentokrát v románové podobě, navíc založené na skutečné podobě. Mrazivý příběh. Nebylo by fér hlavní protagonistku odsuzovat,nevíme totiž, jak bychom se na jejím místě chovali my.


Mrazí mě v zádech, když si uvědomím, že Věrka, její rodina i další lidé skutečně žili a co všechno museli prožít. Kolik takových děvčátek asi žilo a dnes je jejich osud neznámý?


Příběh z mě dobře známého města. Sice ani zdaleka nejsem pamětník popisovaných časů, ale jsem ráda, že jsem knížku četla. Pro lidi, kteří žili v té době a ke všemu ve Vimperku, se jedná o návrat do jejich mladých časů, do známých míst a o vzpomínku na lidi, které znali a už tady nejsou.


Nejsem zrovna cílová věková skupina, ale knížku jsem si přečetla s chutí. Pro školáky fajn čtení a hlavně dobrá, alespoň částečná osvěta ohledně Pás.


Další rodinná sága, ale něco mi tady chybělo. Některé popisy mi přišly příliš zdlouhavé.


Velice zajímavý příběh. Kniha mě chytila za srdce. Myslím, že tento příběh mi v hlavě zůstane dlouho. Je to jedna z knih z poslední doby, kterou se vyplatí si přečíst.
