Tom Riddle komentáře u knih

Kdesi v hlubinách oceánu se probudil Zlojroj, prastará zlovolná síla, která je jako magnetem přitahována ke všemu mocnému. Tou dobou se někde v horách Tonička Bolavá seznamuje se skutečností, že už v jedenácti může svými schopnostmi konkurovat lecjaké dospělé a zkušené čarodějnici. Problémy na sebe nenechají dlouho čekat, zvlášť když nátlak vrstevníků může představovat větší překážku, než nesmrtelný nepřítel.

Klobouk s oblohou úspěšně pokračuje v zeměplošské tradici druhých dílů. Všechno, co dělal Svobodnej národ, dělá taky, jenom je větší, vtipnější a zábavnější. Národ sice měl typické motivy a crossovery se známými zeměplošskými postavami, jinak ale působil jako samostatná kniha. Až v Klobouku Tonička definitivně zapadá do folklóru Plochy, a to jak díky většímu prostoru pro Bábi, tak díky jejím čarodějnickým vrstevnicím. Vyznívá proto jako Nová generace čarodějek, což je pro mě osobně vynikající zpráva. Čarodějky byly vždycky mou nejoblíbenější partou, a příhody Toničky si naštěstí zachovávají jejich odlišný, lehce poetický a mystický nádech, který mi u ostatních hrdinů chybí.

Zároveň musím s potěšením konstatovat, že party Mac Nac Fíglů se mi četly MNOHEM líp než v Národu, netuším, jestli jsem si snad zvyknul nebo někdo z vydavatelství přehodnotil názor, ale konečně jsem si zase liboval nad krásným překladem, velké díky za něj.

Čarodějky na cestách/Malí bohové, Mort, Hrrr na ně!, Soudné sestry, Pravda, Muži ve zbrani, Zajímavé časy, Noční hlídka, Těžké melodično, Dámy a pánové, Nohy z jílu, Maškaráda, Klobouk s oblohou, Carpe Jugulum, Čaroprávnost, Zloděj času, Svobodnej národ, Stráže! Stráže!, Sekáč, Úžasný Mau®ic a jeho vzdělaní hlodavci, Poslední hrdina, Lehké fantastično, Erik, Poslední kontinent, Barva Kouzel, Otec prasátek, Magický prazdroj, Pyramidy, Podivný regiment, Pátý elefant, Pohyblivé obrázky

1 29.08.2018

Borogravia je svérázná zemička, která ze všeho nejradši poslouchá zákony šíleného boha Nugáta, následkem čehož se vrhá do jedné války za druhou. Problémem je jaksi to, že borogravským už došli všichni muži. Ve snaze najít svého bratra se tak do války v přestrojení za chlapce vydává odvážná dívka Apolena, a ani se nemusí moc snažit s kostýmem, je totiž plochá jako prkno, stačí ostříhat vlasy. A nesmíme zapomínat na pár ponožek.

Podivný regiment je tak trochu duchovním pokračovatelem Pravdy, v tom smyslu, že ze tří čtvrtin se jedná o úplně nový příběh, který slouží především jako komentář společenských problémů, a z jedné čtvrtiny je to návštěva starých známých postav, v tomhle případě shodou okolností postav z Hlídky a novinářů z Ankh-Morporské komety. Ta jedna čtvrtina funguje na jedničku, ve společnosti Sama Elánia, Anguy a Otto Schrecklicha se vlastně ani nemusí moc dít, abych se příjemně bavil, s těmi zbývajícími třemi je to bohužel horší. Pratchettova variace na Legendu o Mulan, Johanku z Arku a všechny možné další válečné a feministické příběhy má sice celou řadu úsměvných a milých momentů a občas nadhodí zajímavé téma k zamyšlení, jako celek se ovšem často zoufale vleče, a nejednou jsem se musel do čtení nutit. Na vině toho není feministické vyznění knížky, ale spousta hluchých a opakujících se částí.

Je nicméně pravdou, že téma emancipace bylo vždycky nedílnou součástí folklóru Zeměplochy, ať už v příbězích o čarodějnicích nebo nověji o Toničce Bolavé, a ty všechny odvádějí stejně dobrou, ne-li lepší, práci v jeho začlenení, a navrch čtivější formou. Podivný regiment je tak jedním z oněch nešťastných dílů mezi třemi a čtyřmi hvězdami, jehož přečtení nelituju, ale znovu se do něj nejspíš pouštět nebudu.

PS Nepíše se mi to úplně lehce, obzvlášť s ohledem na to, že je to právě pár týdnů od smrti pana Kantůrka, k němuž chovám obrovský respekt, ale celou knížku mě vyloženě rušila diskutabilní volba překladu Private Perks/Parts do vojína Zpěváčka/Čuráčka, nějak mi to nesedělo do vždycky laskavého tónu Zeměplochy.

Čarodějky na cestách/Malí bohové, Mort, Hrrr na ně!, Soudné sestry, Pravda, Muži ve zbrani, Zajímavé časy, Noční hlídka, Těžké melodično, Dámy a pánové, Nohy z jílu, Maškaráda, Carpe Jugulum, Čaroprávnost, Zloděj času, Svobodnej národ, Stráže! Stráže!, Sekáč, Úžasný Mau®ic a jeho vzdělaní hlodavci, Poslední hrdina, Lehké fantastično, Erik, Poslední kontinent, Barva Kouzel, Otec prasátek, Magický prazdroj, Pyramidy, Podivný regiment, Pátý elefant, Pohyblivé obrázky

2 11.04.2018

Tonička Bolavá není obyčejná devítiletá holčička. Když se v její rodné Křídě začnou dít podivné věci (jako například výskyt pohádkových příšer a modrých pidimužíků), rozhodne se všemu přijít na kloub, i kdyby měla použít svého batolecího bratra jako živou návnadu.

Série o Toničce Bolavé se možná na První pohled jeví, že ani nepatří do Zeměplochy. Při zapojení Druhých myšlenek o tom ovšem nemůže být pochyb. Je jiná, ano, ale jakpak by nebyla, když je prvním (ačkoli vlastně druhým po Mauricovi, který je ovšem samostatným příběhem) plnokrevným přírůstkem do série, který cílí na mladší čtenáře. Tomu se podřizuje stavba příběhu, který je jednodušší, protože zkrátka nehraje prim. Všechno ostatní je ale typická Zeměplocha. Tonička Bolavá se na věci dívá svým vlastním pohledem, svým zvláštním uvažováním. To je motiv, který se celou Zeměplochou vine takřka od začátku (počínaje Esk v Čaroprávnosti, pokračujíc Zuzanou), a stejně jako všem předchozím, i dílům o Toničce dodává nádech nenucené emancipace a něžné poetičnosti. Ta se projevuje především ve chvílích, kdy Tonička láskyplně vzpomíná na zesnulou babičku Bolavou. Nedílnou součástí je potom praštěný humor, kterého se i tady dostává dosyta. I do sýra.

Nemůžu ovšem nezmínit podstatný problém, a soudě dle okolních komentářů půjdu asi těžce proti proudu, ale jak si obvykle překlad Zeměploch vychvaluju, nářečí Nac Mac Fíglů mi přijde jako solidní přešlap vedle, obzvlášť s ohledem na fakt, že série o Toničce je určená mladším čtenářům. Upřímně jsem význam mnohých vět musel nekonečně luštit, a občas s frustrací nakoukával do anglického originálu, kde, světe div se, Nac Mac Fíglové mluví poměrně srozumitelnou angličtinou, psanou skotským "přízvukem." Táhne mi to jinak velice dobrý díl Zeměplochy dolů. Uvidíme, jestli si na to nakonec nějak zvyknu, jestli to v dalších dílech bude utlumenější, nebo jestli budu příště psát komentář o přírůstku do série Tiffany Aching.

Čarodějky na cestách/Malí bohové, Mort, Hrrr na ně!, Soudné sestry, Pravda, Muži ve zbrani, Zajímavé časy, Noční hlídka, Těžké melodično, Dámy a pánové, Nohy z jílu, Maškaráda, Carpe Jugulum, Čaroprávnost, Zloděj času, Svobodnej národ, Stráže! Stráže!, Sekáč, Úžasný Mau®ic a jeho vzdělaní hlodavci, Poslední hrdina, Lehké fantastično, Erik, Poslední kontinent, Barva Kouzel, Otec prasátek, Magický prazdroj, Pyramidy, Pátý elefant, Pohyblivé obrázky

2 18.02.2018

Obsahuje náznaky spoilerů. Sir Samuel Elánius za poslední roky vyšplhal po společenském žebříčku Ankh-Morporku výš, než je mu milé. Vyšplhal tak vysoko, že pokusy o spáchání atentátu na jeho osobu jsou na denním pořádku. Proto se nestačí divit, když zjistí, že útoky na něj jsou momentálně pozastaveny. A to zrovna ve chvíli, kdy ve městě řádí šílený vrah (ne z cechu, ale ze záliby), který ze všeho nejradši zabíjí policisty. A tam jeho potíže teprve začínají, někde poblíž se totiž zrovna schyluje k bouři s následkem časoprostorové anomálie.

Devětadvacátý díl Plochy je po všech stránkách netradiční. Nejenom, že jeho výchozí situace je způsobena vyvrcholením Zloděje času (který se soustředí na docela jiné postavy - Smrť, Zuzana a spol.) a identita padoucha dílu je navíc čtenáři známa od samého začátku (díky čemuž de facto odpadá ta detektivní část z "noir detektivky," která se k Hlídce vždycky vázala, a zbývá tak víc prostoru pro samotný.. noir), on navíc Elánius, který se pokaždé mohl spolehnout na výpomoc celé řady přihrávačů, je na to tentokrát díky hříčce osudu (ne tak) docela sám. Dvakrát.

V Noční hlídce je patrný posun k temnějšímu tónu, což se promítá jak v menším množství vtipů na stránku, tak ve větším množství témat k zamyšlení, k úvahám o morálce i o životě jako takovém. Možná se kvůli tomu nečte tak svižně jako některé předchozí díly, na zábavnosti ani hodnotě mu to ovšem nijak neubírá, naopak svojí hloubkou se zřejmě bude při opakovaném čtení jedině zlepšovat. A i tak se může směle řadit k tomu (nej)lepšímu, co může prvních 29 dílů Zeměplochy nabídnout.

Čarodějky na cestách/Malí bohové, Mort, Hrrr na ně!, Soudné sestry, Pravda, Muži ve zbrani, Zajímavé časy, Noční hlídka, Těžké melodično, Dámy a pánové, Nohy z jílu, Maškaráda, Carpe Jugulum, Čaroprávnost, Zloděj času, Stráže! Stráže!, Sekáč, Úžasný Mau®ic a jeho vzdělaní hlodavci, Poslední hrdina, Lehké fantastično, Erik, Poslední kontinent, Barva Kouzel, Otec prasátek, Magický prazdroj, Pyramidy, Pátý elefant, Pohyblivé obrázky

4 07.02.2018

Mauric je inteligentní kocour, který má na víc, než hledat svůj příští oběd v odpadkovém koši. Má kolem drápků omotaného svého "páníčka" a tlupu spolupracujících krys, a především má plán. Jak už to ale bývá, plány jsou tu od toho, aby se kazily.

Další samostatná Zeměplocha si narozdíl od posledních několika předchozích nebere na paškál žádné závažné téma jako náboženství nebo svobodu slova, tentokrát se jedná "jenom" o parodickou variaci na známý příběh pro děti. Nebyl by to ovšem Terry Pratchett, kdyby pohádku nezkřížil s něčím neočekávaným, v Mauricově případě s válečným románem (z pohledu krys!). Výsledkem je díl, který je od všech ostatních odpojený možná úplně nejvíc, nicméně mu to není nijak na škodu, a pořád se jedná o vysoce čtivou a příjemnou záležitost. A takových milých a veselých knížek je někdy potřeba.

Čarodějky na cestách/Malí bohové, Mort, Hrrr na ně!, Soudné sestry, Pravda, Muži ve zbrani, Zajímavé časy, Těžké melodično, Dámy a pánové, Nohy z jílu, Maškaráda, Carpe Jugulum, Čaroprávnost, Zloděj času, Stráže! Stráže!, Sekáč, Úžasný Mau®ic a jeho vzdělaní hlodavci, Poslední hrdina, Lehké fantastično, Erik, Poslední kontinent, Barva Kouzel, Otec prasátek, Magický prazdroj, Pyramidy, Pátý elefant, Pohyblivé obrázky

1 21.01.2018

Co zbývá hrdinovi, který dokázal všechno, co kdy dokázat chtěl? Snad jedině vzepřít se samotným bohům.

Netradičně krátká Zeměplocha zaslouží netradičně krátký úvod, však taky patří k dílům s tou nejjednodušší zápletkou. Není zřejmě náhodou, že svým příběhem i jeho pointami do jisté míry reflektuje situaci celé série. Zeměploše totiž do samého konce pořád zbývá pěkný kus cesty, po Carpe Jugulum (čarodějky) a Zloději času (Smrť a Zuzana) ovšem svou labutí píseň zpívá i nedobrovolný hrdina Mrakoplaš, a to hned v "crossoveru" s hlídkou, prostřednictvím vždycky nadšeného kapitána Karotky. I to je podivně příhodné, neb Hlídka přebírá pomyslnou štafetu a zůstává poslední velkou zeměplošskou partou, na kterou ještě několik velkých příběhů čeká.

Ač osobně považuju za nejsilnější období Zeměplochy druhou desítku, prakticky každý z dílů v té třetí ve mně vyvolává silnou nostalgii, a ani tenhle není výjimkou. I když se takřka všechny jeho díly (s výjimkou Zajímavých časů) řadí k těm slabším, Mrakoplaš se mi za ty roky strávené na Ploše dostal pod kůži, a chvíle, ve které konečně s otevřenou náručí přijímá svůj hořký osud, mi vykouzlila úsměv na rtech i slzu v oku. Díky za obojí.

Čarodějky na cestách/Malí bohové, Mort, Hrrr na ně!, Soudné sestry, Pravda, Muži ve zbrani, Zajímavé časy, Těžké melodično, Dámy a pánové, Nohy z jílu, Maškaráda, Carpe Jugulum, Čaroprávnost, Zloděj času, Stráže! Stráže!, Sekáč, Poslední hrdina, Lehké fantastično, Erik, Poslední kontinent, Barva Kouzel, Otec prasátek, Magický prazdroj, Pyramidy, Pátý elefant, Pohyblivé obrázky

2 20.01.2018

Auditoři, pomyslní účetní zeměplošského vesmíru, nemají rádi život. Ten je totiž nepředvídatelný, a nepředvídatelnost je nutno za každou cenu vymýtit. Už se o to pokusili dvakrát, zatím vždycky neúspěšně, neb jim v cestě stojí Smrť a jeho neohrožená vnučka Zuzanka, pardon, slečna Zuzana, je ovšem jenom otázkou času, kdy se jim to konečně podaří. Get it?

Zloděj času je zajímavou hříčkou v rámci série, prvních cca sto stránek je pro mě totiž prakticky bezchybných (obzvlášť představení všech důležitých nových figur, hostovačka jedné z mých milovaných čarodějnic a první opětovné shledání se Smrtěm a Zuzanou), jedná se o povedenou parodii na akční filmy, která je nesmírně barvitá a kreativní, a auditorka s lidskou tváří Myria LeJeanová se bez potíží řadí mezi ty lepší (ne-li vůbec nejlepší) záporáky plochy, příběh se někdy v polovině ovšem podivně rozmělní a mnohdy jsem měl skutečně potíž si představit, co se to tam vlastně sakra děje. Možná je chyba na mojí straně, nicméně to se mi u Zeměplochy předtím stalo snad jedinkrát, a to u Pyramid.

Výsledkem je tak u mě díl, který mě velice bavil, příležitostně frustroval, občasně dojímal nostalgickou atmosférou, a nakonec zanechal s pocitem, že i když to vlastně bylo hrozně fajn a celkově se Zloděj řadí k tomu lepšímu konci, takoví velikáni jako Smrť se Zuzanou si pro svoje velké finále zasloužili přece jen o maličko víc.

Čarodějky na cestách/Malí bohové, Mort, Hrrr na ně!, Soudné sestry, Pravda, Muži ve zbrani, Zajímavé časy, Těžké melodično, Dámy a pánové, Nohy z jílu, Maškaráda, Carpe Jugulum, Čaroprávnost, Zloděj času, Stráže! Stráže!, Sekáč, Lehké fantastično, Erik, Poslední kontinent, Barva Kouzel, Otec prasátek, Magický prazdroj, Pyramidy, Pátý elefant, Pohyblivé obrázky

2 20.01.2018

Alchymisté se o to snaží celá staletí úplně bez úspěchu, mágové to sice dovedou, ale s nevalnými (a především dočasnými) výsledky, to trpaslíci, ti to konečně dokázali. A co že to dokázali? Přece změnit olovo ve zlato. Vůbec ale ne tak, jak byste si nejspíš mysleli.

S pětadvacátým dílem a vynálezem tiskařského lisu obyvatelé největší zeměplošské metropole, starého, dobrého, špinavého a milovaného Ankh-Morporku, objevují kouzlo denního tisku, netuší ovšem o jeho stinné stránce, se kterou se vypořádává jeho editor a náš hrdina Mikuláš ze Slova. Najde se totiž celá řada vlivných lidí, kterým se vůbec nelíbí, když kolem postává neškodně vypadající člověk s poznámkovým blokem, a zapisuje si všechno, co se šustne. Obzvlášť, pokud kolem šustí spiknutí na odstranění Patricije.

Všeobecně vzato je u mě Zeměplocha záležitostí veskrze srdcovou, samostatné díly potom velkou houpačkou, neb Malí bohové se řadí k jednomu konci (tomu výbornému až nesmrtelnému), Pyramidy a Pohyblivé obrázky zase k tomu druhému (tomu skutečně pouze lehce nadprůměrnému až průměrnému). Velice mě proto těší, že Pravda se mnohem víc přibližuje Malým bohům, ať už svojí trefnou satirou novinařiny a komentářem o povaze člověka a povaze lidu (velice důležitý rozdíl), crossoverem s Hlídkou (Pravda je řekněme ze tří čtvrtin samostatně stojící díl, z jedné čtvrtiny Hlídka), účastí řady těžkých favoritů (Patricij, Gaspoda, Elánius) či skutečně zábavnou a zajímavou ústřední "záhadou", která dává zapomenout na záhadu minulou, a napravuje tak všechno, co se Elefantovi nepovedlo.

Třešničkou na dortu jsou potom postavy nové, vedle fascinujícího pravdomluvného Mikuláše je skvělá samozřejmě i neohrožená reportérka Sacharóza, u mě ovšem vítězí krevní abstinent a fášnifý fotograf Otto Schrecklich, který s každým stiskem spouště blesku změní sebe na hromádku popela, mě na člověka dusícího se astmatickým smíchem.

Čarodějky na cestách/Malí bohové, Mort, Hrrr na ně!, Soudné sestry, Pravda, Muži ve zbrani, Zajímavé časy, Těžké melodično, Dámy a pánové, Nohy z jílu, Maškaráda, Carpe Jugulum, Čaroprávnost, Stráže! Stráže!, Sekáč, Lehké fantastično, Erik, Poslední kontinent, Barva Kouzel, Otec prasátek, Magický prazdroj, Pyramidy, Pátý elefant, Pohyblivé obrázky

4 04.09.2017

Kdosi odcizil Mazanec z křemence, vzácný trpasličí artefakt, což dost možná nějak souvisí s tajemnou vraždou největšího ankh-morporského výrobce kondomů, Vavřince Primera. Sir Samuel Elánius bohužel nemůže být přítomen vyšetřování, neb je vyslán na diplomatickou misi do tajemného Überwaldu.

A jaké jsou výsledné dojmy? Za mě musím říct, že to bohužel vůbec nevyšlo, a to navzdory tomu, že nechyběla žádná potřebná ingredience. Hlídku jsem si během aktuálního čtení zamiloval skoro stejně jako Čarodějky, navíc nechybí společenský přesah v podobě emancipace trpaslíků/ic prostřednictvím trablí (P)leskot (chválím, jednoznačně nejsilnější bod dílu), a přesto jsem se vůbec podruhé za celou Zeměplochu musel do čtení nutit. Na vině je především ústřední zápletka, která je tak zbytečně překombinovaná a nepřehledná, že mi ve výsledku bylo úplně jedno, kdo, proč a jak. Svou roli ovšem sehrává i fakt, že Elánius je mi o poznání milejší jako chybující detektiv (čti: jako ve všech předchozích dílech) než jako akční hrdina (čti: v tomhle díle), a že linka seržanta Tračníka byla úplně, ale úplně zbytečná (díky bohu za Nobyho, který v ní zachraňoval, co se dalo).

Pátý elefant se tak pro mě stává druhou nejslabší Zeměplochou, proti Pohyblivým obrázkům pak vítězí především proto, že jsem si za všechny předchozí díly stačil k hlavním postavám vypěstovat solidní vztah, zajímá mě, co s nimi bude, a rád bych je viděl šťastné. A pokud možno v lepších příbězích.

Čarodějky na cestách/Malí bohové, Mort, Hrrr na ně!, Soudné sestry, Muži ve zbrani, Zajímavé časy, Těžké melodično, Dámy a pánové, Nohy z jílu, Maškaráda, Carpe Jugulum, Čaroprávnost, Stráže! Stráže!, Sekáč, Lehké fantastično, Erik, Poslední kontinent, Barva Kouzel, Otec prasátek, Magický prazdroj, Pyramidy, Pátý elefant, Pohyblivé obrázky

3 04.09.2017

Královna Lancre, (netakdocelaex-) čarodějka Magráta povila dcerku, a se svým mužem, králem Verencem pořádají velkou slavnost k jejím křtinám. Na ní nesmí chybět jednak sabat ve složení Bábi-Stařenka-Anežka, taky je ovšem potřeba pozvat všechny vznešené rodiny z dalekého okolí, ač takhle zpětně možná byla chyba pozvat si do zámku upíry...

Třiadvacátá Zeměplocha je povedenou labutí písní mojí nejoblíbenější Zeměplošské party (ani vynikající hlídka u mě nestřílí do černého tak často jako Lancreské čarodějky), a jenom těžce se mi s nimi loučí. Dialogy mezi Bábi, Stařenkou a Magrátou (+ potažmo Anežkou, byť v menším měřítku) jsou pro mě nesmrtelnou záležitostí, která vždycky rozveselí, ať už sabat zrovna zápasí s jakýmkoliv soupeřem. V Carpe Jugulum jsou jím upíři, kteří jsou součástí zeměplošského folklóru prakticky od začátku, ale až tady konečně hrají zásadní roli. Mr. Pratchett prostřednictvím moderní rodinky hraběte Strakupíra paroduje a na hlavu převrací všeljaká klišé s upíry spojená, a ač se jedná o vtipem narvané čtení, Strakupírovi jsou zároveň působivým oponentem dokonce i pro nezlomnou Bábi.

Nejedná se o nejlepší díl čarodějek, při přímém srovnání pro mě dokonce vychází za jeden z těch slabších (čarodějnických, nikoli celkově), a není to ani záležitost výrazně hluboká (narozdíl od například Hrrr na ně či Malých bohů*), zároveň ale vynikající linkou omniánského mnicha Mořihněva Ovíska dává vzpomenout právě na ně*, a je prakticky k nezaplacení, když svižná a čtivá řachanda má navíc i nějakou přidanou hodnotu.

Čarodějky na cestách/Malí bohové, Mort, Hrrr na ně!, Soudné sestry, Muži ve zbrani, Zajímavé časy, Těžké melodično, Dámy a pánové, Nohy z jílu, Maškaráda, Carpe Jugulum, Čaroprávnost, Stráže! Stráže!, Sekáč, Lehké fantastično, Erik, Poslední kontinent, Barva Kouzel, Otec prasátek, Magický prazdroj, Pyramidy, Pohyblivé obrázky

2 19.08.2017

Poté, co Mrakoplaš zachránil situaci v Zajímavých časech, odměnou mu byla nechtěná teleportace na tajemný XXXX kontinent. Chudák si ještě ani nestačí uvědomit, kde že to vlastně je, a už mu je v patách kouzelný klokan, který ho žene z jedné šílené situace do další, napříč celou Aust...Čtyřix.

Minulý díl Zeměplochy (Hrrr na ně) se u mě řadí k těm vůbec nejlepším, a možná právě díky přímému srovnání mezi ním a Posledním kontinentem mi konečně došlo, proč se u mě všechny Mrakoplašovy díly (s výjimkou Zajímavých časů) řadí k tomu slabšímu konci, a to navzdory mojí slabosti pro nešťastného máka. Na vině není on sám, nýbrž fakt, že se nemá o koho opřít. Díly o Čarodějkách i Hlídce jsou konzistentně silnější, protože stojí na celém ansámblu. Čarodějky mají Bábi, Stařenku, Magrátu a Anežku, Hlídka má Elánia, Nobyho, Anguu a Vetinariho. Mrakoplaš má zase jenom Mrakoplaše. Ano, příležitostně mu sekunduje Dvoukvítek či Zavazadlo, dost často taky učitelský sbor z Neviditelné univerzity, v případě žádného z nich se ovšem nejedná o komplexnější postavu (v tomhle díle mi došlo, jak moc mi mágové z NU vadí, #soucitimsrozsafinemctibumem), která by to těžké břemeno táhla s ním.

A tak zatímco sympatizuju s jeho těžkým údělem, nemůžu ignorovat fakt, že příběhově se nejedná o nic extra, není v něm žádná přidaná hodnota, a celou jeho pointou je jenom fakt, že je koncipován tak, aby stačil zparodovat co nejvíc věcí spojených s Austrálií, ať už se jedná o tamní faunu a flóru (moc mě pobavil původ ptakopyska + "kniha" na téma zvířat XXXX, která nejsou nebezpečná), Šíleného Maxe, operu a broskvovou Melbu nebo Priscillu, královnu pouště. Parodie většinou pobaví příjemně a sympatie k tomu chuděrovi, který plaší mraky, přetrvávají/rostou, ale přál bych si víc Zajímavých časů a míň Neviditelných mágů.

Čarodějky na cestách/Malí bohové, Mort, Hrrr na ně!, Soudné sestry, Muži ve zbrani, Zajímavé časy, Těžké melodično, Dámy a pánové, Nohy z jílu, Maškaráda, Čaroprávnost, Stráže! Stráže!, Sekáč, Lehké fantastično, Erik, Poslední kontinent, Barva Kouzel, Otec prasátek, Magický prazdroj, Pyramidy, Pohyblivé obrázky

4 07.08.2017

Navzdory násilné minulosti mezi Ankh-Morporkem a Klačem už dlouho vládne mír. Země spolu vycházejí a všeljakými způsoby spolupracují. Ve chvíli, kdy se z moře mezi nimi vynoří prastarý ostrov Lepš, domov Zvědavých olihní, dobré způsoby letí oknem a válka o jeho vlastnictví je na spadnutí. V cestě jí stojí jenom sir Samuel Elánius se svou nesourodou partou "hrdinů" v práci a (oprávněně) frustrovanou manželkou doma.

Je až neuvěřitelné, že po celých dvaceti dílech (a před celými dvaceti lety!) napsal Terry Pratchett knížku, která (byť součástí většího celku, tedy Hlídky) nejenom, že obstojí sama o sobě a patří k těm nejlepším dílům, ona je navíc až strašidelně aktuální v době současné.

Ano, z největší části se pořád jedná o komedii, a party věnované putování Patricije Vetinariho v doprovodu dvou outsiderů hlídky přinesou nejeden záchvat smíchu (nebudu kazit, ale řekněme, že jeden z těch dvou si projde velice zajímavou fází života oblečen velice zajímavým kostýmem), zároveň ovšem do hlavy nasadí hejno brouků o tom, která barva že je ta správná, o lidské povaze, a ve výsledku třeba i o tom, že "ti se špatnou barvou" jsou schopni být úplně stejně omylnými, lidskými, slabošskými a zlotřilými, jako ti privilegovaní.

Elánius s Patricijem se tímto dílem oficiálně řadí mezi moje nejoblíbenější postavy Zeměplochy, ostatní svoje pozice víceméně upevnili, s tím, že (i tak velice oblíbenou) Anguu nakonec neočekávaně předehnal Noby, kterého bych nejradši objal a řekl "to bude dobrý," jenom ten Tračník šel zase úplně dolů. Já věděl, že mi na něm něco nesedí...

Čarodějky na cestách/Malí bohové, Mort, Hrrr na ně!, Soudné sestry, Muži ve zbrani, Zajímavé časy, Těžké melodično, Dámy a pánové, Nohy z jílu, Maškaráda, Čaroprávnost, Stráže! Stráže!, Sekáč, Lehké fantastično, Erik, Barva Kouzel, Otec prasátek, Magický prazdroj, Pyramidy, Pohyblivé obrázky

P.S. Veni, Vici... dyť vy víte, jak to končí!

3 01.08.2017

Chýli se čas Prasečí hlídky, děti čekají na dárky, tajemní auditoři se (znovu) snaží srovnat lidstvo s plochou, a ze Zuzanky je dospělá žena, která se snaží žít život tak normálně, jak jen je to pro vnučku Smrtě možné. K její smůle je ovšem ona jediná ta, která může předejít katastrofě, neb její dědeček má na starosti docela jiné věci.

Smrtě jako postavu miluju, spolu s několika málo vyvolenými (Bábi, Elánius, Mrakoplaš) se pro mě řadí k úzkému vrcholu nejlepších postav Plochy, a dost možná půjdu proti proudu, nicméně tenhle díl se pro mě řadí mezi nejslabší. Největší podíl na tom má fakt, že se již (jako u Smrťových příběhů) tradičně opakuje schéma tří linek (Smrť/Zuzanka, mágové, Časnačaj), a ač ta první je vynikající (především pak všechny situace, kdy se Smrť pokouší chovat jako Otec prasátek a ty, kde se Zuzanka snaží jít proti vlastní přirozenosti), mágové jsou linkou průměrnou, která se někdy trefí a jindy je zase úplně mimo, a linka vraha Časnačaje mě vyloženě otravuje. Mám rád záporáky, pleticháře, elfy, dokonce i auditory, ale tohle velké dítě se zlověstně vyhlížejícím okem, které s potěchou trhá mouchám křidýlka a doprovází to psychopatickým smíchem, mě prostě nebaví, a je to o to horší, že se hned na začátku obklopí partou nevýrazných pochopů (Broskyňa, Kočičák a spol), kterým bych snad přál rychlý skon, jenom abych nemusel číst jejich kapitoly.

Je to škoda, protože taková scéna s Nobym či Smrťův rozhovor se Zuzankou o víře se můžou směle řadit k tomu nejlepšímu, co mistr Pratchett může nabídnout. Takhle se u mě jedná jenom o slabší čtyři hvězdy.


Čarodějky na cestách/Malí bohové, Mort, Soudné sestry, Muži ve zbrani, Zajímavé časy, Těžké melodično, Dámy a pánové, Nohy z jílu, Maškaráda, Čaroprávnost, Stráže! Stráže!, Sekáč, Lehké fantastično, Erik, Barva Kouzel, Otec prasátek, Magický prazdroj, Pyramidy, Pohyblivé obrázky

7 01.08.2017

Jako by nestačilo, že sir Samuel Elánius bojuje se svým čerstvě nabytým šlechtickým stavem a velice starým stavem alkoholika, v Ankh-Morporku totiž zločin nikdy nespí, a tak tuhle někdo vraždí bezmocné starce a támhle se někdo pokouší o život patricije Vetinariho, možná to spolu nějak souvisí a možná taky vůbec ne. Do toho je všude roztroušený keramický jíl, představení cechů se hromadně bouří a spolek heraldiků znepříjemňuje život všem, kdož nejsou schopni ocenit jejich zvrácený smysl pro VELICE suchý humor.

Noční hlídka potřetí, a zase výborně. Detektivní linka je důmyslná a překvapivá, golemové jakožto paralela na roboty, potažmo na otroctví, slouží svému účelu velice dobře a nenásilně, Elánius pomalu šplhá do pozice jedné z nejpropracovanějších a nejsympatičtějších figur Zeměplochy, a k tomu mu zdatně sekundují čím dál zábavnější vlkodlačice Angua, za všech okolností překorektní Karotka, prý člověk Noby, nově příchozí forenzní alchymista Pleskot Řiťka, a konečně snad poprvé mě bavil i ten Fred Tračník, kterému jsem skutečně přál, aby konečně koupil tu farmu za městem, a odjel tam natáhnout bačkory, co mu koupila jeho stará.

Čarodějky na cestách/Malí bohové, Mort, Soudné sestry, Muži ve zbrani, Zajímavé časy, Těžké melodično, Dámy a pánové, Nohy z jílu, Maškaráda, Čaroprávnost, Stráže! Stráže!, Sekáč, Lehké fantastično, Erik, Barva Kouzel, Magický prazdroj, Pyramidy, Pohyblivé obrázky

6 14.07.2017

Smutná a bolestivě upřímná zpověď nádherné ženy, které role proslulé Ledovky Nelle, dokonalé na povrchu a bouřlivě trpící pod ním, sedla snad víc, než by kdo tušil. Boj s váhou, se sexualitou a se sebou samým. Setkal jsem se s názorem, že Portia de Rossi zřejmě musí být velice povrchní a hloupá žena, když tohle je to nejlepší, na co se zmůže ve svém memoáru. Nesouhlasím. Samozřejmě, veliká část knížky se věnuje jednomu a tomu samému problému, on dotyčný ovšem zřejmě nerozumí tomu, že se jedná o psychický problém, nikoli o nějakou povrchnost či marnivost. Mimochodem, hrozně nerad kritizuju číkoliv překlad, ale tady se tomu nemůžu vyhnout, jelikož (a navíc je to tak trochu spoiler, čili nečíst, pokud si nechcete nic prozradit...) samotný závěr vyznívá hodně doztracena. Portia se v anglickém originále svěřuje s tím, že tím úplným dnem pro ní byl okamžik, kdy jí byl diagnostikován lupus, závažné autoimunitní onemocnění, které může mít za následek i smrt. V českém překladu ovšem Portiu k smrti vyděsila (byť jakkoli nevzhledná a nepříjemná) lupenka.

1 13.02.2017

OBSAHUJE SPOILERY K PŘEDCHOZÍM DÍLŮM O ČARODĚJKÁCH Magráta Česneková se na konci Dam a pánů konečně provdala za svého vysněného Verence, díky čemuž Bábi Zlopočasná a Stařenka Oggová tak přišly o svou nejmladší členku, a jak každý ví, duo čarodějek zdaleka nemá takové možnosti jako trio čarodějek. Jako na potvoru zrovna Anežka Perdita X Nulíčková Zasněná, která by do té úlohy byla bývala zapadla jako Stařenka do baletního sboru, má ovšem ambice uplatnit se v opeře. Se svým mohutným hlasem (a poprsím) a schopností zpívat dva party zároveň by se teoreticky neměla v tomhle teatrálním světě ztratit, to by ovšem nesmělo být dvou věcí. Zaprvé vraždícího maskovaného padoucha, který v srdci chová nezdravou nenávist vůči opeře, zadruhé faktu, že hvězdná kvalita je o tolik cennější než ryzí talent. Zdravíme Kristýnu.

Osobně jsem byl vždycky fandou čarodějek. Jejich příhody se mi trefují do noty nejpřesněji. A ač mám za to, že nejlepší díly jsou ty, ve kterých účinkuje sabat v podání Bábi, Stařenky a Magráty, Maškaráda je takové čokoládové potěšení s překvapením, protože Anežka se ujímá role "té třetí" s velkou vervou, ústřední záhada/parodie na fantoma opery je skutečně chytrá, zábavná a rozřešení člověka jednoduše zajímá, ale především Bábi i Stařenka jsou ve vrcholné formě, a i když se zrovna nehašteří a nepokoušejí se vymyslet, jak přimět Anežku stát se čarodějkou, uprostřed panoptika postav jako jsou Valtr Plíža nebo Kateřin Štandlík (nádherný překlad btw) jednoduše hláškují kulometnou rychlostí.

Nehledě na fakt, že Terry Pratchett nádherně vystihuje všechny půvaby opery, spolu s její teatrálností, kouzlem, afektovaností a vůbec vším, co k tomu patří. V maskách je totiž magie, opera z vás může udělat naprostého šílence, a doopravdy nikdy není konec představení, dokud nezazpívá tlustá dáma, na to můžete vzít jed.

Čarodějky na cestách/Malí bohové, Mort, Soudné sestry, Muži ve zbrani, Zajímavé časy, Těžké melodično, Dámy a pánové, Maškaráda, Čaroprávnost, Stráže! Stráže!, Sekáč, Lehké fantastično, Erik, Barva Kouzel, Magický prazdroj, Pyramidy, Pohyblivé obrázky

6 01.11.2016

Císař na tajemném Vyvažovacím kontinentě umírá. Ne že by byl snad nemocný, ale když se o císařský post uchází pět mocných rodů, je takřka jisté, že stávající císař umírá. Zlomyslný bůh Osud si vždycky prosadí svoje, ovšem jedině tehdy, pokud se mu do cesty nepostaví Dáma se svou nejoblíbenější hrací figurkou, mákem Mrakoplašem. Ten se zrovinka kdesi v zeměplošském karibiku živí spoustou mnohonohých potvůrek (nikoli Zavazadlem, mořských) a tlupa nádherných amazonek, kterým naneštěstí zrovna vymřeli všichni mužští obyvatelé, hledá nějakého zástupce ošklivějšího pohlaví, kterému by výměnou za jeho služby poskytly nekonečné tělesné rozkoše, a to včetně brambor v jakékoli úpravě, prosím. Dáma má ovšem s Mrakoplašem jiné plány.

Terry Pratchett si od svého prapůvodního hrdiny dal pauzu na celých sedm dílů, a jak se ukázalo, vyplatilo se. Pro Mrakoplaše jsem měl vždycky slabost, se Zeměplochou jsem se seznámil v jejím chronologickém pořadí, a to se čtenářem zřejmě nějak zůstává. Navíc těžko můžu nesympatizovat s lenivým lůzrem, který ze všeho nejvíc chce jenom trochu té staré dobré nudy, které se mu bohužel těžce nedostává. Když se ovšem dívám na svůj seznam dílů podle obliby, je až bolestivě patrné, že všechny starší knížky s Mrakoplašem se řadí k tomu horšímu konci. Zajímavé časy jsou čestnou a vynikající výjimkou, jedná se o první díl s Mrakoplašem, který uspěje i bez ohledu na nostalgii a bez ohledu na slabost pro nej(ne)šťastnějšího máka všech známých světů. Barva kouzel a spol. nejsou nijak špatné, i mistr Pratchett ovšem musel nějak začínat, a jako spisovatel je v současné době (myšleno díly, které zrovna čtu) po formální stránce o poznání lepší, než byl na začátku (logicky). V Zajímavých časech už je ve svojí vrcholné formě, a svého původního hrdinu konečně zasadil do děje, který si zaslouží.

Čtenář prakticky nemá čas se zastavit spolu s tím, jak Mrakoplaš v téhle zeměplošské variaci na Čínu prchá od jednoho místa někam jinam (přičemž kam není nikdy tolik důležité jako od čeho). Po cestě potkává staré dobré známé (zdravíme páprdy z NU i páprdu Cohena), padá do jednoho prů...švihu (zdravíme Ronalda Čabajku) za druhým, a marně se snaží svému dobrosrdečnému partnerovi z Barvy a Fantastična vysvětlit, že skutečně není tím velkým hrdinou a spasitelem, za kterého ho věčný optimista Otevřené dveře zách... Štěbetající dvouhlavá chobotni.... Dvoukvítek považuje. Příště zase až za pět dílů, starý brachu. A teď hurá na čarodějky!

Čarodějky na cestách/Malí bohové, Mort, Soudné sestry, Muži ve zbrani, Zajímavé časy, Těžké melodično, Dámy a pánové, Čaroprávnost, Stráže! Stráže!, Sekáč, Lehké fantastično, Erik, Barva Kouzel, Magický prazdroj, Pyramidy, Pohyblivé obrázky

5 03.09.2016

Smrt má jméno Zuzanka. Je tomu právě sedmnáct let od událostí z Morta, Smrť prožívá další osobní krizi (jakpakbytakyne, když mu zrovinka zahynula jeho jediná dcera, což vždycky věděl, jelikož má v hlavě všechny vzpomínky na minulost i budoucnost), opouští službu, a do vzniklého prostoru po něm je neodolatelně přitahována jeho šestnáctiletá vnučka Zuzanka, která nemá tušení, co se jí to děje. Do toho všeho se na Ploše právě probouzí další mysteriózní síla, která nikdy neumírá, síla, která hýbe světem, síla, které zpátky na svět dopomůže podezřelá stařenka z obchodu, který snad včera v té ulici ještě nebyl... Nebo tam snad byl vždycky?

Díly o Smrťovi odjakživa patří mezi moje oblíbené, jednak je to těžkej sympaťák, jednak oněm příběhům nechybí správná hloubka, dumání nad životem a specifická atmosféra. Nejinak je tomu v Těžkém melodičnu, kde si Pratchett bere na paškál jako ústřední téma rokenrol. S humorem sobě vlastním vystihuje podstatu radosti z hudby a její vliv na život. Co se mu tak docela nepodařilo v Sekáčovi (tzn. propojení tří linek) se mu tady daří o poznání lépe. Zuzanka, Smrť, Buddy Holly s kapelou a Vzoromil Výsměšek s bandou mágů prakticky nedopustí, aby v příběhu vyvstalo nějaké vyloženě slabší místo, potěší mnoha vydařenými návraty (vůbec nejlepší je krysí kostřička, kterou bych bral za domácího mazlíčka okamžitě, zrovna tak má ale větší roli i lidoop, ne opice, Knihovník či největší podnikavec všech dob, Kolík A.S.P.).

Dalším zajímavým faktem je Pratchettův návrat k motivu dospívající dívky, který načal už u Čaroprávnosti, a ke kterému se ještě několikrát vrací, ať už v dalších dílech o Zuzance, nebo později ještě víc u Toničky Bolavé. Do příběhu Zuzanky, potažmo Esk a Toničky, vkládá Pratchett něco skutečně osobního (nemalou měrou se inspiroval u vlastní dcery Rhianny, která je úspěšnou autorkou videoherních příběhů, třeba nejnovějších příhod Lary Croft), a nějakým nepopsatelným způsobem je to cítit. Těžké melodično je pořád vtipné, britsky suché a výstřední, je ale taky něžnější a poetičtější, než by se mohlo vzhledem k tématu a některým vtípkům znát.

PS obvykle miluju překlad pana Kantůrka, ale u tohohle dílu jsem měl vůbec poprvé neodbytný pocit, že s ním obzvlášť zápasil (viz třeba hned někde z úvodu vtip o ukulele, který člověku sice dojde, pokud si představí, jak to zní v angličtině, ale česky vyšumí kompletně)

Čarodějky na cestách/Malí bohové, Mort, Soudné sestry, Muži ve zbrani, Těžké melodično, Dámy a pánové, Čaroprávnost, Stráže! Stráže!, Sekáč, Lehké fantastično, Erik, Barva Kouzel, Magický prazdroj, Pyramidy, Pohyblivé obrázky.

3 02.09.2016

Ankh-Morporku, prastarému městu, které stojí na vetchých a hnijících základech, vládne železnou rukou pragmatický patricij Havelock Vetinari. Ten si je dobře vědom toho, že zločinci musejí být potrestáni. A i kdyby nedejbože náhodou nespáchali čin, za který jsou zavření, jistě se najde něco jiného, za co si vězení/oprátku zaslouží. Spravedlnosti zkrátka musí být učiněno za dost. Ve městě ovšem žije jeden člověk, konkrétně vrah, který se domnívá, že nejspravedlivější by bylo dosadit na trůn místo patricije právoplatného následníka, a sice prostého desátníka noční hlídky, de facto trpaslíka, Karotku.

Podruhé do řad členů noční hlídky, a stejně jako poprvé napodruhé, i podruhé je napodruhé mnohem lepší. Kdo nerozumí, viz můj komentář k dílu Stráže! Stráže! V prvním díle byla noční hlídka vymírajícím druhem. S úspěšným rozuzlením nabyla na síle i všeobecné oblibě u obyvatel a v Mužích ve zbrani přibírá hned několik nových členů. Přidává se starý známý troll Navážka (který měl poprvé šanci víc zazářit v Pohyblivých obrázcích, byť zdaleka ne tolik, jako tady), který výborně baví neustálým hašteřením/bromance s nově příchozím strážníkem Potroublem, skutečným trpaslíkem (kteří jak všichni vědí, chovají k trollům hlubokou nenávist), nejvíc ale boduje strážnice Angua, ať už sarkastickými dialogy se zázračným psem Gaspodou (díky za návrat jednoho z mých favoritů!), kvetoucí romancí s krísmatickým Karotkou, nebo snad díky svému malému tajemství. Staří známí navrátilci pak drží formu, především starý lišák patricij Vetinari, věčně ovíněný, životem unavený, čerstvě zasnoubený kapitán Elánius, a s největší pravděpodobností duševně chorý desátník Noby.

Muži ve zbrani jsou dalším velice dobrým příspěvkem do stále se rozrůstajícího placatého fantazijního světa, baví přehršlí vtipů, komplexní detektivní zápletkou i komentářem společenských problémů v podobě druhismu (rasismus se na Zeměploše nenosí, něco jako barva kůže je zanedbatelnou charakteristikou, když tu jeden najde takové živočišné tvory, jako jsou trollové, trpaslíci, upíři, ghúlové, bubáci nebo klauni), stejně jako úvahou na téma moci i problematiky zbraní.

A mimochodem, někdy je lepší zapálit plamenomet než proklínat tmu.

Čarodějky na cestách/Malí bohové, Mort, Soudné sestry, Muži ve zbrani, Dámy a pánové, Čaroprávnost, Stráže! Stráže!, Sekáč, Lehké fantastično, Erik, Barva Kouzel, Magický prazdroj, Pyramidy, Pohyblivé obrázky

6 31.08.2016

V Lancre se schyluje ke svatbě, bývalý šašek a nynější král Verence, malý chlapík s vodnatýma očima, si má brát svou vytouženou nevěstu, věčně rozcuchanou, jako žehlící prkno plochou čarodějku, Magrátu Česnekovou. Tam poblíž, u podivného seskupení prastarých kamenů, někde za tenkou hranicí do jiného světa, je ale ještě jedna Dáma, která by se ráda stala královnou. A královna může být jen jedna.

Zeměplošské příběhy se zkrátka dějí. Někdy, někde, o někom. Nijak výrazně nezáleží na tom, po kterém člověk zrovna šáhne, protože návaznost je volnější a vysvětlivek je vždycky dostatečně. Dámy a pánové jsou jiní. Celé Lancre je jiné. Je to ta nejkonzistentnější dějová linka Zeměplochy, je to ta, která se vine celým mnohovesmírem jako had v trávě, jako rozbouřená řeka pod hradem, jako železná žíla v srdci hory. Svým způsobem je ona linka o lásce. Svým způsobem je o nekonečných možnostech života. Určitě je ale o třech čarodějkách, které spolu tvoří nejzábavnější skupinu, kterou mistr Pratchett stvořil.

Spolu s další parodií Shakespeara tentokrát rozcupoval elfy, nádherná stvoření, kterým je přisuzována vznešenost a dobrota. Ti jsou tady ztělesněním krutosti, byť jsou u toho zatraceně styloví, ony ostatně kočky sem tam nějakou tu myš taky uloví skutečně elegantně. Bábi Zlopočasná překvapí novou stránkou svojí osobnosti, ještě víc ale potěší Magráta, která si během dynamického vývoje svojí postavy střihne tu zřejmě nejakčnější sekvenci Zeměplochy vůbec. A Stařenka Oggová? Ta se sice nijak nevyvine ani neukáže novou tvář, zato ale zaručeně pobaví některou ze svých četných poznámek. Skoro jsem až zvažoval pět hvězdiček, ale oproti Malým bohům či Čarodějkám na cestách přece jen něco málo chybí.

Čarodějky na cestách/Malí bohové, Mort, Soudné sestry, Dámy a pánové, Čaroprávnost, Stráže! Stráže!, Sekáč, Lehké fantastično, Erik, Barva Kouzel, Magický prazdroj, Pyramidy, Pohyblivé obrázky

7 28.08.2016