Эva komentáře u knih
Alenu Mornštajnovou považuji spolu s Petrou Soukupovou a Katkou Tučkovou za nejtalentovanější ženy současné české literatury. Četla jsem všechny její knihy a na tuto novinku jsem se velmi těšila. Těšila jsem se na "pelíškovský" příběh z komunistické doby, na seznámení se s osudy několika generací nějaké svérázné rodiny a na ironický humor, který je autorce tak vlastní. Hana mě však úplně rozsekala! Válečná doba, Terezín, Osvětim a pohnutý osud hlavní hrdinky mi několikrát vehnaly slzy do očí a knihu jsem přečetla jedním dechem v rekordním čase. Dlouho nezapomenu na tento silný příběh a vynikající zpracování této PANÍ spisovatelky...
Krásné, nádherné pohlazení po duši. Zobrazení války lidským prostým způsobem, který jí však neubírá na krutosti. Smála jsem se a plakala zároveň. Úžasná kniha, moc se mi líbila.
Četla jsem všechny autorovy knihy a jedno je spojuje - neuvěřitelná lidskost. Backman je úžasný vypravěč, jeho postavy žijí mezi námi, jeho příběhy se odehrávají ve světě kolem nás. Vždy mě dojme, vždycky u jeho knih brečím. I když mým favoritem zůstavá Medvědín, Babička byla krásná kniha. I když se mi do ní hůř pronikalo a na chuť jsem jí přicházela pomaleji, byla čím dál více čtivá a konec mě, jak jinak, rozbrečel. Backman je prostě jednička :)
Tak tohle byla fakt síla... Petra Dvořáková je mistr krátkých příběhů. Na malé ploše příběh plný emocí, který mě opět naprosto dostal. Asi by si to povinně měl přečíst každý rodič, aby pochopil, jak strašné škody může napáchat na svých dětech. Jako čerstvého rodiče mě kniha rozbrečela, jako učitele rozčílila. A opět mi nezbývá než před autorkou smeknout... Její knihy se čtou jedním dechem!
Četla jsem a vlastním všechny knihy této autorky, kterou považuji za mimořádný literární talent. Všechny její knihy jsou síla, ale tohle byl masakr. Kniha mě bolela, rozrušila, konec jsem obrečela, bylo mi jich všech tak líto. Tea, Maričky, Jindřicha. Dětství bez lásky, které zničilo tolik životů. Knihy Viktorie Hanišové vždy beru jako varování, jak se nechovat jako rodič, jak se nechovat k rodičům, jak se nechovat jako člověk.
Velmi silný příběh, ostatně jako všechny knihy Petry Dvořákové. Vůbec jsem knihu nedokázala odložit. Hlavního hrdiny bylo líto, ale jako matku dvou dětí mě velmi odpuzoval. No.. Dvořáková se s tím opět nemazala! ;)
Zjistila jsem, že jsem vlastně úplně modelový čtenář. Přistoupila jsem na autorovu hru a podezírala všechny, jak si autor přál, v pořadí, v jakém si přál, abych vraha stejně neodhalila a opět mě překvapil. Mrzí mě autorův zvyk zabíjet postavy, se kterými jste sžití už z mnoha dílů, ale zase tím dosahuje efektu překvapení, i když si myslíte, že Nesbo vás už po tolika dílech překvapit nemůže... Skvělá, čtivá kniha!
Možná povinná četba pro všechny rodiče. Jak se nechovat ke svým dětem. Možná abychom si uvědomili, že naše děti nikdy nesplní všechny naše požadavky, sny, přání Že nikdy nebudou takové, jaké jsme si je vysnili. I když jsou naše vlastní ;) Na Juliinu obranu - Agnes jí taky dávala pěkně zabrat
Kniha se četla jedním dechem. Téma je vážné, těžké a stojí za zamyšlení. Rozhodně sáhnu i po dalších autorčiných knihách.
Neskutečné! Opravdu jedna z top Kingovek! Skvělý propracovaný příběh, přečteno jedním dechem. Velké množství postav mě vůbec nerušilo, naopak, všechny byly dokonale psychologicky propracované a čtenář si je zapamatoval. Fandila jsem týmu Barbieho a nenáviděla Velkého Jima a jeho poskoky. Jeho moc a celková proměna městečka mě ale děsila. Jak málo času stačilo, aby se z rozumných lidí staly loutky ovládané strachem a slepou nenávistí Konečné rozuzlení asi nemohlo být jiné, když vezmeme v potaz, co všechno bylo vyzkoušeno, aby Kupole zmizela, ale trošilinku mě zklamalo. Nicméně celkový dojem z knihy je fantastický. Dlouho nezapomenu
Styl autorčina psaní je až strhující. Strohost, ale i výběr slov - kniha se čte jedním dechem. Téma je milionkrát ohrané, ale vždy působivé, koncentrák prostě zapůsobí vždycky na všechny. Milostný příběh je netradiční, vztahy mezi Zuzanou, Janem a Hanušem jsou zvláštní, ale uvěřitelné a živoucí. Závěr je drsný, neukončený, chcete vědět, co bude dál. Anebo možná už to po tom všem vědět nechcete...
Petra Soukupová je prostě nejlepší, miluji každou její knihu, je mistr rozvrácených rodinných vztahů, které dovede popsat tím svým strohým stylem s absencí uvozovek jako nikdo jiný. Mnozí jí vyčítají, že si vybírá stále stejná témata, ale právě to mi na ní absolutně vyhovuje. Nepotřebuje velké dějinné události, dokáže stvořit drama z pouhé víkendové návštěvy rodičů. Jen tak dál, jste skvělá, Petro!
Přiznám se, že jsem vždy Cartera měla na samém kraji zájmu, takovou nouzovku, když v knihovně zrovna nic nemají :) Ale teď jsem ve velmi rychlém sledu přečetla tři jeho knihy a musím říct, že naprostá pecka! Hunter je prostě sympaťák, Garcia mu tak jako mile sekunduje, vraždy teda megakrvavé (a to jsem otrlá), pachatel pro mě neodhalitelný. Prostě chápu, proč všechny jeho knihy mají tak vysoké hodnocení a jdu do knihovny pro další.
Další z mých nekritických komentářů ke Kingovým knihám :) Tohle bylo skvělé! Napínavé, čtivé, výborná charakteristika postav, prostě King ve své nejlepší formě. Příběh mě zcela pohltil, fandila jsem Lukovi a dětem z Ústavu, nesnášela záporáky v podobě doktorů a dozorců a moc se mi líbila hlavní myšlenka knihy Kingovi nic jiného než plný počet dát prostě neumím :)
P.S. Taky jste si někdo představoval paní Sigsbyovou jako tu malinkou herečku z Policajta ze školky nebo Námořní vyšetřovací služby (nebo podobnej seriál)? ;)
Přemýšlím, jestli jsem někdy četla tak silnou, bolestivou knihu. Úžasně napsané, dechberoucí vyprávění o věcech, na které se nesmí zapomenout. Brečela jsem u osudu každé ženy, který zde byl tak mistrně popsaný. Petra Klabouchová je pro mě objev roku.
Stephen King patří k mým celoživotně nejoblíbenějším autorům. Už spoustu let se pravidelně snažím přečíst jeho kompletní dílo, což vzhledem k jeho literární plodnosti je velmi obtížné.
Vzhledem k tomu, že Kinga považuji za jednoho z nejlepších spisovatelů přelomu tisíciletí, je pro mě těžké hodnotit jeho díla, protože je vlastně považuji za dokonalé... Miluji jeho příběhy, i zdánlivě jednoduché jako tento. Je to Mistr atmosféry a psychologie postav. I když Lunapark není jeho klasický horor, duchařská zápletka ve mně vzbuzovala strach a King opět dokázal nabudit hutnou atmosféru.
Vlastně se jedná o jednoduchý příběh mladíka se zlomeným srdcem, ale King ho stejně jako své další knihy povýší na úplně jiný level. Protože je to prostě King...
Mám ráda současnou českou literaturu a s velkým zájmem poznávám nové autory. Slepá mapa mi byla doporučena už před časem, ale bohužel jsem se k ní ještě nedostala. Hotýlek jsem si zapůjčila v knihovně a přečetla ho jedním dechem. Osudy jedné rodiny byly popsány s citem, místy vtipně a velmi lidsky. Dějinné události, ve kterých se příběhy rodiny odehrávaly, jsou sice dobře známé a nepřekvapí, ale nikdy není na škodu si je připomenout. Další tvorbu této autorky si rozhodně pohlídám!
Přečteno jedním dechem. Nedokázala jsem knihu pustit z ruky ani z hlavy. Na konci jsem brečela, je mi tak líto zmařeného Majina života, všechno mohlo být jinak, kdyby... Knihu by si měli přečíst všichni, ti, kteří dodnes tvrdí, že za komunistů bylo líp, obzvlášť. Nádherně napsané. Paní spisovatelko, klobouk dolů!
Tak tohle byl mazec! Všechny tři příběhy mě naprosto odrovnaly... Vypravění je syrové, bolí, nikdy tohle nechcete prožít, doufáte, že tohle se vám nikdy nestane.
Styl psaní Petry Dvořákové mě bavil, i když jsem si na něj chvíli zvykala (právě jsem dočetla Soukupovou). Všechny tři příběhy byly drsné, knihu jsem přečetla jedním dechem a mooooc se mi líbila! Rozhodně si přečtu autorčina další díla.
Tohle byla opravdu pecka! Pane Hájíčku, skláním se před Vámi, Pane spisovateli!
Kniha se krásně četla, postavy mi byly sympatické a byly lidské, otevřený konec mi nevadil, možná jen trošku... Úžasný čtenářský zážitek.
Luisa Nováková byla moje učitelka na FFMU a byla jedním z nejlepších učitelů, které jsem kdy měla. Snad proto jsem si její knihu zamilovala a mnohokrát ji četla. Možná proto, že v ženských postavách vidím osobnost jejich autorky. Možná proto, že mi učaroval jazyk, kterým je dílo psáno. Možná proto, že je to nádherný, čistý a dojemný příběh. A možná proto, že někdy si potřebujete přečíst, že láska možná je a že někdy i vítězí...