VeronikaAug komentáře u knih
Přes počáteční výhrady jsem se přehoupla a knížku jsem si užila. Je to příběh o lásce, samotě, touze, a jedné bytosti, která si naprosto získala moji náklonnost. Je to uvěřitelné, stávají se daleko nepravděpodobnější věci, je možné, že nějaká taková Kya někde v bažině prožila podobný příběh tomu z knížky. Popisy krajiny a přírody jsou samozřejmě krásné a i když byla Kya velice osamělá, leckdo by ji mohl její domov závidět.
Souhlasim s některými komentáři, že dokud na scéně není Bergman, ještě to není ono :-). Četla jsem od autorky všechny detektivky kromě té nejnovější a vždycky je to zážitek. Píše prostě dobře. Prostředí tohohle dílu mi v reálu vůbec nic neříká, ale po přečtení Snezneho Měsíce už mi vůbec není cizí a to na těchhle detektivkach miluju, jak vás vtahnou do prostředí. Knihy od M.Klevisove mají vysokou úroveň a určitě stojí za přečtení.
Vrani oko se autorce opět moc povedlo, popis krajiny a okolí byl úžasný jako vždy, přicházející léto, mokřady, slunce a vražda na břehu Dyje stranou od civilizace, v pro mě naprosto lákavé krajině, kde bych klidně stravila v létě pár klidných dnů, radši teda na statku u Straussovych než v chatce Evy Tůmové :-D. Mě ty popisky moc baví, proto se mi knížky Michaely Klevisove tak líbí, Josef Bergman je top, zápletka je vždycky poutavá, i teď byla. Vrani oko mělo navždy chránit dávno spící smutný příběh, ale minulost občas vyvrhne svoje tajemstvi, kvůli nimž je člověk schopný i toho nejhoršího, aby ochránil to nejcennější, rodinu. Knížku zase a opět doporučuju a těším se na další Bergmanovku :-)
(SPOILER) I když mám ke knížce určité výhrady, Kristýně se nedá upřít, že příběh vystavět opravdu umí, jak ostatně ukázala i v předešlých knihách, které se mi také líbily. Četla jsem pár komentářů níže a člověk, který napíše, že kniha se nedotýká vážného tématu, ji určitě nečetl nebo má něco proti autorce, protože kniha jestli se něčeho opravdu bezpochyby týká, tak vážného tématu, důsledků hrůzného a přehlíženého domácího násilí, a kam až to dokáže zoufalé lidi zahnat. Klidně by se to takhle mohlo stát, bohužel. Radan, který nepředstavitelným způsobem psychopata týral svou rodinu za života, jí bohužel dokázal zničit i leta letoucí po své smrti, která byla alespoň na to čtvrtstoletí pro ně i pro svět vysvobozením.
Po skvělé Vesnici jsem se pustila do Vetřelce. Styl psaní mi tentokrát trošku vadil, ale tam moje kritika končí a už musím jen chválit. Případ opravdu výborný, od začátku mě to bavilo. Podle komentářů jsem se trošku bála konce, ale toto? Konec stejně jako u Vesnice třešnička na dortu, vše tam sedí, nic není přitažené za vlasy, samozřejmě je to smutné a šokující. Vypíchla bych odhalení pravdy o malé oběti, to mě dostalo. Úrovní (ne stylem, ten má každá jiný) se Kristýna velice blíží mé letité oblíbenkyni Michaele Klevisové, za mě jsou tyto dvě výborné autorky českých detektivek a v mojí knihovničce nesmí chybět. Doporučuji!
(SPOILER) Malinkatá knížka, která vyvolá velké emoce. Krásné, opravdu. Od Simony druhá knížka, kterou jsem četla, a celkově jedna z nejlepších, co jsem kdy četla. Bylo to originální a k zamysleni, prakticky celé čtení jsem bojovala se slzama, ocenila jsem tedy, že knížečka je to celkem malá, na tu emoční bouřku úplně tak akorát. Každý z hrdinů má nějaký problém, něco v sobě samém nevyřešeného, nějakou tíhu, co si nese životem. Spojí je v počátku nutnost, později radost postarat se o svého osmiletého souseda, kluka, co ti prostě přiroste k srdci ať chceš nebo ne. Ta snaha pomoci je dojemná, v podstatě je v příběhu převaha chlapů a úplně to tam sedí. I přes několik extrémně smutných událostí, co se v knížce odehrajou, nám autorka dává naději, tragické šokující konce nečekejte, naopak, těšte se na zahřátí u srdce. Jestli tomu po těchto dvou knížkách, které jsem zatím četla, správě rozumím, Simona má ráda šťastné konce, naději, sounáležitost, hledání svého místa na slunci i přes těžký osud. Určitě doporučuju :-)
Moje první knížka od autorky a teda musím říct, že na mě udělala velký dojem. Moc mě bavil styl vyjadřování. Případ byl opravdu zajímavý, pro mě hrozně tíživý a závěr mě šokoval, skoro jsem to nemohla strávit, přišlo mi to reálné a hrůzné, na konci vše dávalo perfektní smysl. A smysl dávalo i to, že člověk hledá zlo tam, kde by ho očekával a ano, ze zkušenosti je to většinou správný postup, ale ono je někdy i tam, kde by ho člověk vůbec nečekal a kde to ani není to prvoplánove zlo, tady to bylo zoufalství a pomatenost a dá se na to dívat z několika úhlů pohledu, to se autorce skutečně povedlo. Jsem matka a příběh ve mě bude ještě dlouho viset a pocit strachu taky. Osobní linka vyšetřovatelů na mě byla trošku moc, knížka je vlastně tíživá po všech stránkách, což není kritika, byla o tíživých věcech a vyvolala přesně ty pocity, které vyvolat měla. Takže já moc doporučuju k precteni, za mě napínavé, šokující, smutné, a jak už jsem psala, velice prevelice tíživé.
(SPOILER) Knížka se mi moc líbila, Lucy mi byla vyloženě sympatická, byla to dokonale kladná hrdinka. S Dianou jsem (sama jako matka dvou dětí, dcer) absolutně nesouzněla, rozdávala moudra, jak se člověk musí postarat sám, ale kdyby jí u sebe nenechala bydlet teta a nepotkala by bohatého Toma, kde by skončila? Mohla by si šudlit tu svojí charitu, kterou stavěla před vlastní rodinu? Já bych si jako matka naopak vyčítala, že jsem svojí dceři nedokázala nadělit lepší zdraví a dala bych poslední korunu na to, abych ji k dítěti pomohla, místo abych běhala za nezodpovědnýma, který si dělaj děti jak Baťa cvičky a pak pokuřují na terase, mě to teda nedojalo. Kdyby byla taková spravedlivá, mohla Nettie rovnou už před lety říct, že je Patrick nevěrný a dát své vlastní dceři šanci ještě potkat někoho jiného, třeba i chlapa s dětma, mohlo to dopadnout všechno jinak, ponaučení je naslouchat a nepovažovat svoje názory a životní zkušenosti za jediný správný. Bohužel dávám vinu hlavně Dianě, kdyby neměla vlastnímu dítěti možnost pomoc, v pořádku, ale ona ji měla, Nettie byla hodná duše, nemoct mít dítě udeří tím nejhorším způsobem každou ženu, která matkou být chce, to je příroda. Kdyby chtěla peníze na sporťáka, tak neřeknu, ale ona chtěla jen požehnání, co má většina ostatních naprosto automaticky. Ve čtyřiceti už bylo celkem jedno, jestli by s ní Patrick zůstal nebo ne, v nejhorším by ji zůstalo dítě a to za mě není vůbec nic strašného, naopak. Dianiny "morální" výchovné způsoby evidentně absolutně nefungovaly, její dcera je v pánu před čtyřicítkou a ještě svých posledních pár let psychicky i fyzicky trpěla, myslím, že Tom by Dianu za tohle nenáviděl, na co teda vydělával všechny ty prachy, když ne na to, aby je pak rozdělil klidně i částečně na charitu, ale snad i svým dětem, ne? Diana, která vydělávala prd, nebyla zrovna nejrozumnější dědic. Panebože Australani se od nás ještě mají co učit :-D. Jediný pozitivum, že aspoň u toho Ollieho si Diana uvědomila, že má dítě v totálních sta.kách a že sobecky a dětinský myslí jen na sebe a rozhodla se nakonec zůstat, a že konečně uznala Lucy, za mě sice dost pozdě, ale asi jedno procento sympatií ji tedy uznávám. To jsem se rozvášnila :-D. No ale uznejte sami, australská autorka nás asi všechny chtěla dojmout charitou, ale za mě to teda mělo opačný efekt. Knížku doporučuju, bylo tam plno věcí k zamyšlení, i takové, které asi autorka chtěla, aby lidi vzali jinak.
(SPOILER) Tak tohle se mi opravdu hodně líbilo. Prostředí knihovny, Fern a její sečtělost a zvláštnost, nebo možná můžeme říct lehké spektrum, spousta situací byla opravdu vtipná, takže to bylo napínavé a vtipné, co víc si přát. Vykreslenému obrazu špatné matky jsem naprosto věřila a překvapilo mě rozuzlení. Vlastně mi to úplně trhalo srdce, sama mám dvě dcery a každá z nich mě vidí jinak, což vím už teď, když jsou ještě malé. Ano, Rose to měla posunuté, ale i tak vás knížka přiměje zamyslet se nad tím, jak dva lidi můžou vidět jednu věc z úplně jiného pohledu. Knížku doporučuju, je opravdu velice pěkně napsaná.
3 knížky téhle série jsem četla trošku nadivoko, spíš než číst sérii postupně si obvykle vyberu případ, který mi dle popisku přijde zajímavý a z téhle serie mi nejméně zajímavý přišel tento první díl, ale nakonec se mi líbil nejvíc. Bylo to opravdu dobré, řekla bych výborné. Případ byl zajímavý, líbilo se mi odhalování indicií, Laura mi tu přišla nejvíc v pohodě z celé série, v ostatních dílech už je soukromí vyšetřovatelů rozebíráno na můj vkus moc, tady ne. A závěr byl opět skvělý, překvapivý, se závěrem každé knížky téhle série jsem zažila wow efekt. Vřele doporučuji a už se těším na další knihu od téhle mladé české autorky, kterou velice ráda podpořím.
Trochu jsem se bála, aby to nebylo srdceryvne, když se jedná o zmizení dítěte, ale Cara to napsala moc šikovně a tak knížku zvládnou i precitlivele maminky. Opravdu hodně mě to bavilo, bylo to napínavé, promyšlené, všechno do sebe zapadlo. Je tam dobre popsane to, jak se může nešťastne dětství ošklivě promítnout do dospělosti aniž by to bylo na první pohled vidět. Smutný příběh s poměrně šťastným koncem. Asi by se to takhle mohlo í stát. Už mám rozectenou druhou autorcinu knížku a na cestě třetí, takže já určitě doporučuju.
Dávám 5 hvězd. Knížka se mi četla skvěle, byla napínavá, detektivní zápletka chytlavá. Erika byla sympatická, intuitivní, spravedlivá, lidská. To od vyšetřovatele očekáváte. Její těžký osud nadlehčoval nebezpečí, do kterého se dostávala, protože jí vlastně o nic nešlo a její zapálení pro spravedlnost tím bylo věrohodnější. Těším se na další knihy.
Mě se to líbilo moc, vážně mě to bavilo, četla jsem v angličtině, trochu jsem se bála, abych všemu rozuměla, ale byla to zbytečná obava. Téma mi vyloženě sedlo, nebyl to žádný doják, zápletka zajímavá, napínavá, Shari jako už tradičně krásně vykresluje charaktery postav. Ke knížce jsem se po večerech s radostí vracela, užila jsem si to! Vřele doporučuju.
Opravdu hodně dobré. Čtu různé detektivky, ty od Cary nejsou žádné velké krvaky, příběhy staví na sice už mnohokrát ohranych tématech, ale úplně jiným způsobem. Í když to vypadá, že jde o zápletku ala klasika, můžete si být jisti, že rozuzlení bude originál. Hezky se to čte, nechybí napětí, co se mi moc líbí je jak vykresluje povahy. Povaha je v zivote naprosto klicova, samozrejme ji ovlivni ruzne vlivy, ale s nejakym predpokladem se proste clovek narodi. Za mě autorku moc doporučuju.
Anders píše skvěle a Pánem Hory to opět jen potvrdil. Příběh je mysteriozní, proniká do hloubky duše a mysli psychopata, který se z něj možná stal důsledkem události v dětství a možná taky ne. Na druhé straně je vyšetřovatelka Askerová, která má také všechny důvody k tomu stát se v důsledku traumat z dětství psychopatem, ale z té se naproti tomu stane dobrý člověk, který využije všechny prožité těžkosti ve svůj prospěch, Anders ji stvořil dokonale, vážně mě uchvátila, její vydřené schopnosti přežít, intuice, otevřená mysl, Prepper Per byl sice magor, ale kus skvěle práce odvedl, co by z ní bylo, kdyby odešla s matkou? Děj vás děsí svoji temností, není to žádný krvák, nikoho tam fyzicky nekrájí na kousky, obětem, ať už lidským nebo zvířecím, jsou krájeny jejich duše. Knížku jsem přečetla asi za deset dní a už to je důkaz, že je skvělá, většinou nemám tolik času, ale tady jsem si ho udělala
(SPOILER) Dvacet let uteklo jako voda, a na jednu drobnou blondýnku se toho dělo opravdu hodně. Příběh se nedá popsat jednoduše, i v těch krátkých kapitolách bylo promítnuto tolik, že emoce jely na plné obrátky, několikrát jsem měla pocit, že už s Violou nemůžeme ani jedna. Co mě ale dojímá je to nevzdavani se, ať už je řeč o manželství, dětech nebo rodině jako celku, dneska už lidi moc nezachranuji, spíš odchází/utíkají, aby přece nezahazovali drahocenný čas, hledají novoty, jdou za lepším. Ale tady se zachraňovalo a přes můj strach, že příběh skončí nějakou trágou, nám autorka dala naději, že i kdyz uz je hůř než hrozně, karty se můžou otočit. Viola mi nebyla vždycky sympatická, jsou věci kterýma by mě točila k nepříčetnosti, ale má můj obrovský obdiv, byla tolerantní a respektující, zůstala i když jiní už by byli dávno pryč a s osudem se rvala jako lev a životu nakonec porozuměla, štěstí našla tam, kde bylo nadosah. Nelehký osud všech hrdinů napsaný upřímně, vážně, i s humorem a vtipem, rozhodně doporučuju k přečtení a těším se na další knížky od autorky :-)
Hodnotím plným počtem, knížce se fakt nedá nic vytknout, bylo to napínavé, všechno do sebe zapadalo, na konec jsem měla nějaké teorie, ale motiv a rozuzlení mě překvapily, charaktery hezky vykreslené, prostředí taky. Ale ten příběh, to bylo bolavý, jako hodně bolavý :-( svírá se mi z toho srdce. Nešlo o nic ukladnyho, prostě se to sešlo jak nejhůř mohlo. Jeden nestastnej dům a jedno nejhorší rozhodnutí na světě člověka, ktery neměl čistou hlavu. Knížku doporučuju.
Z knížky mám rozporuplné pocity. Sice mě celkem bavila, ale zároveň mi přišla taková praštěná. Hlavní postava Alice to neměla v hlavě úplně v pořádku, alarmující věci si vysvětlovala naprosto nelogicky a ke konci knihy už mě její chování vysloveně otravovalo. Všichni ji lhali a lhát se přece nemá a nakonec se pubertálně zamiluje do člověka, který je podezřelý i mě a to já prosím pěkně padoucha neodhalím skoro nikdy :-D četla jsem to v Aj, tak jsem si alespoň procvičila jazyk, co se příběhu týče, ten mě neoslovil a konec, který u spousty knih všechno zachrání, mě taky neposlal do kolen, bylo to takové všeho moc.
Dávám vysoké hodnocení, jsem ráda, že jsem knížku četla, ale už žádnou takovou číst nechci. Příběh je prostě výsek ze života jedné rodiny, doufám že ne úplně typické. Asi má sloužit k zamyšlení a u mě to tak zafungovalo, za to dávám ty hvězdy. Sama mám 2 dcery, tedy v mladším věku, ale už teď je znát, že jedné rozumím dost a druhé málo. Samozřejmě se tím trápím, chci rozumět oběma, ale povaha mého staršího dítka je tolik jiná od mojí, že do ní prostě nevidím. I já to tak se svojí mamkou měla a mám. Ale my se všechny snažíme, chce to na tom pracovat a po přečtení knížky mi došlo, že to chce na tom pracovat OPRAVDU HODNĚ, na ničem jiném v tom životě přece nezáleží zdaleka tolik. Stejně jako ta matka v knize bych ráda, aby po sobě děti uklízely a pomáhaly, taky se dokážu rozkřičet, ale už když vyvádím, lituju toho a na dcery bych nevztáhla ruku, pro pána krále jak vůbec mohli! To jaké dělali rozdíly mezi dětmi a náznak snahy o zneužívání otcem ani nebudu komentovat, rvalo mi to srdce. Všichni se na děti někdy zlobíme a i oprávněně , ale pokud je člověk dement, dokáže to bohužel dotáhnout i do tohohle levlu. Pro mě je poselství téhle knihy jasné - až ti bouchnou saze, zastav se, zvaž to, vydoluj ze sebe rozum, uvědom si, že svoje dítě miluješ a nebuď dement! .... Nelíbilo se mi to, ale přečíst doporučuju.
Mě se to líbilo. Nesbo je mistr kombinací a šokujících rozuzlení, a vedlejsich minipribehu, které vždycky dávají perfektní smysl, ale ne vždycky nebo v posledních dílech spíš skoro nikdy prostě nejsou úplně pravděpodobné. Tak se to musí brát, ja to tak beru a vždycky se nechám okouzlit dalsim skvelym dilem. Nechyběly filozofické úvahy, cigara, alkohol a Harryho laxní pristup k věrnosti, protože s tím on si rozhodně starostí nedělá a rozhoduje se jednoduše, buď se mi chce a nebo ne.
Spoiler!!!!
Rachel jsem v lásce neměla už od Snehulaka, něčím mě rozcilovala. Ale dojalo mě to kvůli tomu, za jakých okolností přišla na svět a čím vším si její rodiče prošli a ona skončí takhle nedůstojné jako nástroj pomsty, ani nemá to privilegium někoho fakt sama pořádně naštvat, aby si to aspoň zasloužila.
Ze byl konec v jednom směru tak nějak otevřený mi přišlo vhod. Jako maminku mě to samozřejmě táhlo k možnosti zůstat, ale co potom, šel by snad na mateřskou? Jako fakt nevím, kterou možností by se mi autor zavdecil.
Čtenářům série rozhodně doporučuju. Přečíst si jako první díl ze série nebo i třeba druhý rozhodně nedoporucuju.